Molly v prvním patře umývala okno. Broukala si písničku a nevědomky se mírně pohybovala do rytmu. Jednou nohou stála na parapetu a nahýbala se přes okraj, aby mohla umýt rám i z druhé strany. Stoupla si na špičky a snažila se dostat úplně nahoru.

Jim rychle vyběhl schody nahoru.

Až tohle zjistí Molly, bude šťastná.pomyslel Jim a se širokým úsměvem běžel dál.

„Molly!"vykřikl nadšením, když rozrazil dveře a vběhl do místnosti.

Molly na okně sebou leknutím trhla. Nohy jí podklouzly. Nestihla chytit rovnováhu a vypadla s výkřikem z okna.

„Molly!"vyhrkl vyděšeně Jim a přiskočil k oknu. „Molly?!" Naklonil se v okně a pohlédl dolů. Jim se usmál.

„Ahoj, Sebby."

Sebastian stál dole a v náručí držel Molly.

„Jime."kývl Sebastian.

„Jime, co to… příště klepej."pousmála se Molly.

„Promiň"

Sebastian s Molly v náručí vešel do budovy. Jim se posadil ke stolu a čekal na ně.

Po chvíli se dveře otevřely.

„Sebastiane, já mám nohy. Mohl bys mě pustit?"zeptala se Molly. Sebastian jí posadil na stůl vedle Jima. Jim ihned objal její nohy.

„Promiň, Molly."vyhrkl.

Molly překvapeně zamrkala.

„Moc se omlouvám. Kdybych to věděl, tak bych sem tak nevpadl." Jim se pevněji přitiskl k Mollyným nohám. Molly ho pohladila po vlasech.

„To je dobrý, Jimmy."usmála se.

„Ne není!"vyhrkl náhle Jim. „Vždyť jsi kvůli mně vypadla z okna." Jim položil bradu na její kolena a pohlédl jí do očí.

„Ne, smutný oči ne!"vyhrkla Molly.

Sebastian se pousmál.

„Čemu se směješ?! Víš, jaký to je." Molly znovu pohlédla na Jima. „Jimmy."šeptla a kousla se do rtu. „Promiň, Molly."zamumlal Jim.

„To… to je dobrý."vyhrkla. „Teď ale."

Jim se zatvářil smutněji.

„Ne, ty oči ne! Sebby!" Nedokázala odtrhnout od Jima pohled.

Sebastian se usmál. Přistoupil k nim a chytl Jima v pase. Rychlým pohybem ho dostal od Molly a hodil si ho přes rameno.

„Máš to u mě."usmála se Molly. Sebastian přikývl.

„V kolik se máme vrátit?"zeptal se.

Molly pokrčila rameny. Sebastian přistoupil ke dveřím.

„Na večeři bych vás tu ráda měla."odpověděla Molly.

Sebastian přikývl a otevřel dveře.

„Promiň."šeptl Jim.

„Sebby, počkej."vyhrkla Molly a přistoupila k Jimovi. Chytla jeho tvář do dlaní."Jimmy, je to v pořádku. Nezlobím se. Jestli to chceš slyšet, tak ti odpouštím."

Jim se letmo usmál.

„Rozumíš tomu, že jo, Jimmy? Takže mi slib, že se za to nebudeš cítit odpovědný."

„Ale…"

„Žádné ale."skočila mu do řeči. „Jime, byla to nehoda. Já se nezlobím."dodala šeptem. Naklonila se a dala Jimovi pusu na čelo. Jim se usmál.

„Dobře."šeptl.

Sebastian se otočil. „Jak to děláš, že ho takhle uklidnit?"

Molly pokrčila rameny. „To netuším."uculila se. Stoupla si na špičky a dala mu pusu na tvář.

„Tak mi jdeme."řekl Sebastian a otočil se.

„Něco jsem ti chtěl."zamumlal Jim.

„Řekneš mi to potom."usmála se Molly a zavřela dveře.

Vrátila se k oknu. Znovu vylezla na parapet, ale nezačala hned zase pracovat. Chtěla ještě zamávat těm dvěma.

Konečně vylezli z budovy.

„Hele, Molly, teď neskákej. Držím Jima, nevím, jestli bych tě chytil."neodpustil si Sebastian.

„Moc vtipný."zašklebila se Molly.

Sebastian se usmál.

Jim zamával Molly.

„Ahoj večer."usmála se.

„Něco pak uvařím."vyhrkl Jim.

Molly a Sebastian se zarazili.

„Děkuji, Jime."vyhrkla Molly.

„Ale uvařím já."dodal Sebastian.

„Ale…" Jim svěsil ruce.

„Já ti něco přichystám. Něco jen pro tebe."řekla Molly, aby mu zvedla náladu. Jim na ní pohlédl a usmál se.

„Sežeň si velkou stuhu."zazubil se Sebastian.

„Ty máš nějakou dobrou náladu."zamumlala Molly.

Sebastian na ní mrkl.

„Ale o té stužce popřemýšlím."dodala.

Neušlo jí, že oba lehce zrudli. Molly to nevydržela a rozesmála se. Sebastian se rychle vydal pryč.