Dědictví
Drahý pane Pottere, v souladu se závětí Siriuse Blacka se prosím dostavte na pobočku Gringottovy banky v Příčné ulici z důvodu vykonání Závětního obřadu. Vemte prosím v potaz, že pokud se nedostavíte do dvou měsíců od převzetí tohoto dopisu na naši pobočku, v souladu s odstavcem 42924A našeho řádu je vysoká možnost ztráty práva a následného propadnutí celého dědictví Ministerstvu kouzel. S pozdravem Snaphook, Vedoucí účetní Gringottovy banky
Harry tupě zíral na dopis v jeho ruce; přišel jen pár minut před poštovní sovou, jenž přinesla dopis od Brumbála.
Nevěděl, co si myslet. Zvedal se mu žaludek z myšlenky těžit ze Siriusovy smrti, ale stejný pocit měl i z možnosti propadnutí jakéhokoli odkazu, který po sobě Sirius zanechal. Po nějaké době rozjímání se rozhodl napsat Brumbálovi a požádat jej o radu. I přes všechno, co se na konci ročníku stalo, si Harry starého kouzelníka vážil.
Odložil dopis od Gringottů na stanu a otevřel Brumbálův dopis.
Drahý Harry, dozvěděl jsem se, že tě Gringottovi kontaktovali kvůli možnému Siriusovu dědictví, i když jsem je žádal, aby ti přes prázdniny dali pokoj. Píši tento dopis, abych tě informoval, že je v současné době nemožné riskovat cestu na Příčnou ulici. Pro cestu bude dostatek času, až bude více bezpečno, ale v tuto chvíli by cesta nebyla bezpečná ani s doprovodem řádu. Je důležité, abys zůstal u svých příbuzných. Nebude také možné, abys toto léto opustil jejich péči kvůli zvýšené Voldemortově aktivitě. S pozdravem Albus PS: Nelíbilo se ti, když jsem před tebou loni něco tajil, proto jsem se rozhodl se ti s tím svěřit, nezklam moji důvěru tím, že na vlastní pěst někam vyrazíš, je to vskutku příliš nebezpečné.
Čtení posledního řádku naplnilo Harryho takovou zlostí, že jeho malý výbuch na konci roku byl v porovnání s tímto jen malým znepokojením.
„Jak se opovažuje!", Harry byl šokován opovážlivostí, s jakou ten starý zmetek plnil dopis ‚pravdami'. Člověk by si myslel, že se ze Siriusovy smrti poučil.
Zavrhl prvotní nápad, že by starochovi napsal, co přesně si o jeho činech myslí a skutečně i rozepsal polovinu dopisu, než logika přebrala kontrolu nad tím, co dělá. Roztrhal tedy svůj první pokus o odpověď a na nový pergamen začal znovu, rozhodnut použít při jednání s Brumbálem jeho vlastní metody.
Drahý Albusi, i když jsem zklamaný, že nemůžu pomoct, povzbuzuje mě, že ses rozhodl být ke mně upřímný a jak jsi řekl, bude na vše čas, až bude bezpečno. Rozhodl jsem se tedy respektovat Tvou důvěru ve mne a setrvám na svém místě. Tvůj poslušný služebník Harry James Potter PS: Chápu důležitost tvého vyjádření vzhledem k mému postoji z konce léta, ale musím tě ujistit, že bych si nedovolil zradit Tvou důvěru ve mě, když vím, že by sis nedovolil zradit mou důvěru v Tebe
Harry se ušklíbl a jen si přál vidět Brumbálův výraz, až si plně uvědomí obsah dopisu. Přesto musel přiznat, že by měl Brumbálovi spíše poděkovat. Svým dopisem mu pomohl k rozhodnutí, zda převzít Siriusovo dědictví, nebo zůstat v Zobí ulici.
Útěk, který plánoval dva dny, se nakonec ukázal být bolestně jednoduchý; čekal, že bude mít více potíží. Jak zjistil, kouzelníci příliš spoléhali na kouzla, takže by nebyl schopný proplížit se kolem nich v neviditelném plášti; život mezi mudly jej vybavil jinými možnostmi.
Vzbudil se brzy a oblečený, aby se z domu dostal dřív, než by nějaký člen jeho „rodiny" vyžadoval snídani, nebo na něj navalil nějakou zbytečnou práci.
Při cestě do místního kina si představoval oči všech jeho neviditelných strážců. Koupil si lístek na první film, který dávali, usadil se v sále a v duchu počítal do pěti set. Když dopočítal, vyšel ze sálu směrem k toaletám a za sebou slyšel kroky strážců. Umyl si ruce a vrátil se do sálu.
Sedl si do jiného sedadla než předtím a začal počítat, tentokrát do tisíce, znovu se zvedl a při cestě k baru zase slyšel tiché kroky stráží.
Ještě pětkrát musel cyklus opakovat, než za sebou přestal slyšet kroky a třikrát ho pro jistotu zopakoval, než si byl jistý, že stráže ukolébal svojí rutinou.
Vyšel jedním ze zadních východů a rychle zamířil k nejbližší zastávce metra. Nemohl použít Záchranný autobus nebo jiný magický prostředek přepravy, protože kromě přemisťování se dají všechny vysledovat nebo nějakým způsobem monitorovat; mudlovská doprava je ale nehlídaná. Zabralo mu téměř hodinu, než dorazil ze Surrey na stanici nejblíže Děravému kotli. Než vešel, utratil zbývající ušetřené peníze za klobouk podobný tomu, který nosí Sherlock Holmes a křiklavě růžovou bundu se zeleným lemováním. Harry doufal, že takto podivně vystrojen bude vypadat, jakoby si čistokrevný kouzelník vyšel do mudlovského světa, tudíž nevzbudí takové podezření.
Zhluboka se nadechl a vydechl, aby zklidnil nervy a vešel do kouzelnického světa. Lehce překvapen, že mu nikdo nevěnoval nejmenší pozornost, prošel Děravým kotlem a Příčnou ulicí až ke skřetí bance.
Snímaje klobouk přišel k nejbližšímu skřetovi u přepážky. „Promiňte, pane, ale potřeboval bych mluvit s vedoucím účetním Snaphookem."
„Jistě pane. Z jakého důvodu chcete vedoucího účetního vidět?"
„Řekněte mu, že jde o tajnou věc ohledně mého dědictví."
„Ano pane, počkáte na něj zde nebo budete chtít soukromou místnost?"
„Upřednostnil bych soukromí, prosím."
„Tudy, pane," řekl skřet a posunkem vyzval Harryho, ať jej následuje.
Skřet jej dovedl k šedě vymalované místnosti obsahující stůl a dvě křesla.
„Oznámím účetnímu Snaphookovi, že na něj čekáte; přijde za Vámi, jakmile to bude možné. Pokud byste rád něco ke čtení, stačí jen hůlkou třikrát klepnout na stůl." řekl skřet a důležitě odkráčel.
Harry byl překvapen spoustou časopisů, která se na něj po poklepání hůlky vyvalila, ale následně zklamán, když po zběžném shlédnutí zjistil, že Týdeník čarodějek je asi to nejchytřejší čtení z výběru. Zoufale se prohrabával hromadou škváru, než našel na dně časopis se zvláštním názvem „Moderní soubojovníci". Časopis obsahoval články o použití kleteb proti jiným kletbám, názvy nových kouzel vytvořených speciálně pro souboje a užitečné bojové vybavení. Tak se začetl do popisu vlastností nejnovějšího bojového hábitu, že si ani nevšiml, jak se otvírají dveře pro skřeta, jenž nesl malou truhličku a malý křišťálový džbánek.
„Ehm," odkašlal si skřet hlasitě a pobaveně pozoroval, jak Harry úlekem skoro spadl z křesla. „Jsem vedoucí účetní Snaphook. Máme spolu prý něco projednat."
Harry beze slova přistrčil přes stůl dopis, který od Gringottů obdržel.
„Á pan Potter, jsem opravdu rád, že jste se tu ukázal," s úsměvem řekl skřet, „popravdě jsem se obával, že po příhodě s Albusem Brumbálem se nedostavíte."
Pokládaje na stůl malý křišťálový džbán skřet pokračoval, „důvod proč tu jste, pane Pottere, je provedení 'Dědičného obřadu', abyste mohl mít přístup k předmětům a penězům, jenž vám odkázal Sirius Black."
„Jak to funguje?" zeptal se zvědavě Harry.
„Funguje to tak, že budete muset kápnout trochu krve do džbánku, ten poté vezmete do rukou, aby do něj mohla proudit vaše magie a až krev zčerná, džbán mi předáte a já jeho obsah vyliji na tento pergamen, na němž se následně zobrazí, z jaké linie budete dědit."
„Pokud je vyžadována krev, jak tedy mohu dědit z rodu Blacků?"
„Byl jste přidán do registru Blacků jako Hlavní dědic, když se Sirius Black stal vaším kmotrem a protože zemřel bez potomka, stal jste se dědicem jména Black a rodového bohatství," vysvětlil Snaphook. „Teď, pokud můžeme začít…"
Harry se píchnul do prstu a nechal trochu krve skapat do křišťálové nádoby, dokud nebyl Snaphook spokojen s množstvím. Když Harry nádobku zvedal, napadla jej znepokojivá myšlenka, „Snaphooku, pokud do džbánu musí proudit magie, jak mohou motáci a mudlovští příbuzní získat dědictví?"
„Krátká odpověď na tuto otázku – nemohou," zasekl se skřet, jakoby nevěděl, zda má pokračovat. „Zajímavé je, že pokaždé, když Gringottovi objeví způsob, jak tento obřad provádět, aniž by bylo potřeba magie, Ministerstvo tento způsob postaví mimo zákon a jsem přesvědčen, že Ministerstvo tak kontroluje, aby nemagické obyvatelstvo nestálo v čele velkých rodin."
Předávaje džbánek plný teď již černé tekutiny svému účetnímu, Harry užasle pozoroval, jak skřet lije obsah nádobky na pergamen a ten vše saje jako houba. Během chvíle se na pergamenu začalo objevovat první jméno a po něm následovalo další a další a další a další až skoro po dvou hodinách se konečný počet ustálil na pětadvaceti jménech.
„Jakto, že je jich tolik?" zeptal se Harry šokovaně. „jak mohu být jediný dědic tolika rodin?"
„Pane Pottere, musíte pochopit, že posledních sedmdesát a více let nebylo pro kouzelnickou komunitu nijak růžové. Díky Grindelwaldovi a následně Vy-víte-komu bylo mnoho rodin zcela zničeno, zanechávajíc nejasný strom dědiců, často i bez nich."
Po rychlém nahlédnutí do pergamenu Snaphook zalovil v truhličce a vytáhl tlustý spis.
„Prvním jménem na seznamu je rod Blacků; u toho dědíte několik nemovitostí, včetně domu číslo 12 na Grimmauldově náměstí, sídlo Blacků, obchod v Obrtlé ulici s názvem 'Knihy vzácné a vzácnější' a hospodu 'Psí hvězda' nedaleko Prasinek."
Probíraje se papíry skřet pokračoval, „finanční prostředky činí přibližně 30 milionů galeonů s ročním příjmem jeden milion z různých investicí mínus finanční podpora 8 tisíc galeonů."
„Finanční podpora? A komu?" zeptal se Harry.
„Tři tisíce Belatrix LeStrangeové, další tři tisíce Narcisse Malfoyové a dva tisíce pro pana Draca Malfoye." odvětil skřet.
„Je možné ty příspěvky zrušit?"
„Ale jistě, jste hlava rodu Blacků, mohu vyplácení zrušit hned teď." Když skřet obdržel od Harryho souhlasné přikývnutí, poznamenal si něco bokem a pokračoval, „investice rodu Blacků zahrnuje podíl z velkého kasina na ostrově Fata Magana, čtvrtinový podíl ze stříbrného dolu a významný podíl v Magické farmě magických zvířat." zakončil Snaphook čtení ze složky rodu Blacků.
Snaphook sáhl do truhličky a vytáhl další lejstro.
„Další na řadě je rod Potterů, u kterého dědíte dům v Godrikově dole, v současnosti zničený, dále 300 tisíc galeonů a polovinu lihovaru, jehož druhou polovinu vlastní váš bratranec Martin Potter."
„Já mám bratrance?" vyjekl Harry překvapeně.
„Ano, vypadá to, že váš pra-pra-pradědeček měl dva syny, z nichž jeden byl moták; proto rozdělil tuto rodovou nemovitost napůl. Martin Potter je potomek vašeho pra-pra-pradědečkova bratra."
Skřet znovu sáhl do truhličky a vytáhl menší svazek spisů, které pozorně prolistoval.
„Dalších 22 rodin není nijak zvlášť výjimečných, od nich dohromady zdědíte něco málo přes 2 miliony galeonů a několik obytných nemovitostí. Poslední rod je ovšem úplně jiná záležitost…" zarazil se překvapeně skřet.
„Opravdu? A co s ním je?" vyzvídal Harry.
„Poslední rod je značně šokující, je velmi starý se vznešeným jménem a nemohu Vám o něm příliš povědět." Skřet na chvíli ztichl, jakoby sbíral síly. „Posledním jménem na seznamu je Azkaban. Dědíte celý Azkabanský ostrov, titul Kníže Azkabanský se všemi privilegii, která jsou s tímto titulem spojena."
PP (aneb pár poznámek): Harry používá mudlovskou dopravu, protože věří, že kouzelné prostředky se dají vysledovat (přemisťování se vysledovat nedá, ofišl od Rowlingové) a taky proto, že kouzelníky nenapadne prověřovat něco tak primitivního, jako mudlovské metro nebo autobusy.