Clarice
pracuje jako tajný agent v bordelu:
Pomalu si začala
zvykat na to, že když procházela okolo stolů, tak že ji
chlapi plácali po zadku, měli nemístné kecy a
zvali ji na skleničky. Takže už jí to celkem nevadilo.
Znovu si po cestě přes sál vyslechla několik oplzlých
poznámek, ale už jí to bylo fuk. Už tam ten den
končila.
Najednou ji někdo obtočil packu okolo pasu a přitáhl
si ji k sobě. Přistála tomu někomu obkročmo na klíně.
Naštvaně vzhlédla, ale okamžitě se zarazila od nadávek.
- Doktore! Co tady…
- Zajímalo mě, kde nosíte
pouta teď, Clarice.
Pronesl Hannibal Lecter, ten vrah, a položil
jí ruku na odhalené stehno. Pomalu se začal pohybovat
výš k její minisukýnce. Jen lehce se jí
dotýkal konečky prstů.
- Doktore... vydechla Clarice
nevěřícně.
Hannibal se ale nezastavil.
- Ano,
Clarice? Obávám se, že toto teď patří k Vaší
práci…
Nejhorší na tom všem bylo, že Clarice
nemohla začít řvát, kdo je ten muž, co si ji drží
v klíně. Nikdo by ji nebral vážně a akorát by
se prozradila. Pro svoji zbraň se taky natáhnout nemohla. To
si Hannibal pohlídal.
Prsty se přesunul k vnitřní
straně jejího stehna a pořád pokračoval nahoru.
-
Doktore, jestli se pohnete o centimetr dál, tak Vás
zastřelím!
Hannibal se její výhružce jen
usmál, nicméně se zastavil. Skoro už si oddechla,
když tu ji najednou bez varování chytil za hýždě
a přitáhnul si ji těsně k sobě. Clarice teď měla nohy
obtočené natěsno okolo něj, hruděmi (či jak se to
skloňuje) se navzájem dotýkali a do očí si
zírali z pár centimetrů. Clarice akorát
zjistila, že Hannibal Lecter se nedokáže ovládnout v
jakékoliv situaci a v jakémkoliv smyslu. Moc dobře ho
pod sebou cítila. A ke svému zděšení zjistila,
že jí to absolutně nevadí a že jí to spíš
lichotí. Hannibalovy ruce ještě pořád spočívaly
na jejích hýždích.
- Tak Clarice, kolik mě
bude stát, když si Vás teď odnesu do nějakého
pokoje?
- Doživotí.
Opáčila bez zaváhání.
Hannibal se znovu pousmál a klasicky naklonil hlavu.
-
Zvažuji Váš návrh, Clarice.
Postavil se, berouce
ji do náručí.
- A myslím že to přijmu.
Zazubil se a rozešel se k pokojům.
- Doktore, Vy jste
opilý.
Vydechla Clarice po cestě.
Hannibal se jen
zazubil a pokračoval dál. Byla překvapená, když
zjistila, že nejdou do žádného pokoje v "bordelu"
ale někam jinam. Do pěti hvězdičkového hotelu kousek
bokem. "Nikdy bych Vás nemohl vzít někam, jako
bylo tamto místo." Řekl jí na ulici.
Celou
cestu ji nepustil z náručí.
Až v pokoji ji
položil na postel a sednul si k ní. Konečky prstů jí
hravě přejížděl po stehně.
- Povězte, Clarice, co mě
bude stát striptýz? Pěkně pomalý… Záchodové
prkýnko v cele? Knihy? Jedno jídlo denně, až budu ve
vězení?
- Striptýz, Dr.Lectere!
Clarice se
prudce posadila a zůstala na něj nevěřícně zírat.
Vůbec se jí nelíbil styl, jakým jednal, když
byl opilý. Nebo to si aspoň chtěla vsugerovat. Popravdě
její tělo na JEHO doteky vůbec nereagovalo, jako kdyby se jí
to nelíbilo…
- Hm. Ano, Clarice. Víte, mám
slabost pro podvazky…
- Vy jste se zbláznil!
Vykřikla
Clarice. Tohle už na ni bylo moc. Hannibal Lecter po ní chce
striptýz a řekne jí k tomu, že má slabost pro
podvazky.
- To si ale přece Vy a Vaši "přátelé"
z FBI myslíte už dlouho, ne? Proto přece mě hledáte
po všech kontinentech.
Usmíval se přidrzle.
- Já
jsem nikdy neřekla, že jste šílený.
Opáčila
tiše.
- Tak proč mě tak usilovně hledáte, Clarice?
-
Zabil jste víc jak dvacet lidí!
Vyhrkla. Vůbec se
jí nelíbilo, když ze sebe dělal hloupého nebo
nechápajícího.
- Zabil jsem víc jak
dvacet hrubých lidí, Clarice. Většina z toho byli
moji pacienti. Pacienti, od kterých jsem denně slýchal,
že někoho znásilnili, zabili, vydírali, upláceli,
psychicky deptali. Složil jsem slib mlčení a nikomu jsem to
nesměl říct… měl jsem jen nechat dál ubližovat
jiným lidem, Clarice?
Zeptal se jí svým
starým tónem. Ne, že by to byla zrovna příjemná
změna, ale jí to vyhovovalo víc než ten jeho hravý
a drzý tón. Všichni, kterým ale ublížil
přece nebyli rude pomyslela si.
- A… a co ta sestřička?
- Sestřička? Myslíte tu sestřičku, která v
ústavu prodávala drogy, která sexuálně
obtěžovala nemocné? Tu která MĚ sexuálně
obtěžovala? Clarice?
- Dobře a co ten kustod? Kustod Capponiho
knihovny ve Florencii.
- Ah jistě, pan Bonaventura. Obávám
se, že si se svou mladou přítelkyní užívá
na Hawaii, má drahá.
- Cože? Vy jste jej…
Clarice
byla překvapenější, než když ho před několika minutami
před sebou po dlouhé době uviděla.
- Ne, Clarice,
nezabil jsem ho. Nabídl jsem mu finanční obnos, za to,
že mi přenechá své místo. Znali jsme se již
dlouho. Nejsem tak despotický jak si všichni myslí.
-
Proč je jíte, doktore? Proč své oběti pojídáte?
Clarice se snažila využít toho, že je doktor trochu
upovídanější a přiopilejší. Doufala, že jí
odpoví.
- Clarice, dopřejte mi taky nějaké
tajemství… ale odbočili jsme od tématu. Co bude s
tím striptýzem?
Chvilku váhala, než se jej
tiše zeptala:
- Necháte se potom bez odporu zatknout,
doktore?
- Myslím, že jsem Vám to už slíbil,
Clarice.
Zhluboka se nadechla a vstala z postele. Pomalu a svůdně
se před ním začala vysvlékat. Ani nedutal. Absolutně
nic neřekl a jen tak na ni zíral s pootevřenými ústy.
Ani nemrkal. Na jeho tváři se pomalu začal objevovat úsměv,
když na zem dopadla první část jejího
oblečení.
Clarice se cítila absolutně nejdivněji
a nejbizarněji v celém svém životě. Pokud bylo něco,
co si nikdy ani nepředstavila a na co nikdy nepomyslela bylo, že
bude dělat striptýz HANNIBALU LECTEROVI.
Stála
před ním už jen ve spodním prádle, když ji
zastavil a konečně se pohnul. Respektive vstal z postele a
přistoupil k ní.
- Clarice, nemusíte to dělat.
Jen jsem chtěl vědět, jak daleko jste schopná pro FBI
zajít. Přestaňte.
- A mám Vás nechat
odejít!
- Clarice, oba víme, že tady nejste kvůli
tomu, aby jste mě zatknula. Kdybyste to chtěla udělat, tak byste
se o to už pokusila. Jste tady protože chcete, aby se stalo to, co
se mělo stát. Jen byste potom měla výmluvu. I kdybych
utekl, tak byste si mohla říct, že to bylo, kvůli tomu,
abyste mě zatknula. Ale JÁ nechci, aby to bylo takhle. Abyste
to VY vědomě nechtěla.
- Tak to není, doktore! Já
Vás nechci… chci Vás zatknout! To je to jediné,
co tady a teď chci udělat.
Hannibal k ní přistoupil
ještě blíž.
- Ano? Myslíte si, že nevidím
vaše vzrušení? Že NECÍTÍM Vaše vzrušení?
Clarice, já nejsem někdo, komu můžete úspěšně
lhát.
Ptal se jí s náznakem netrpělivosti a
potlačovaného hněvu. Nebyla si jistá, jestli to byl
vztek na ni, nebo na sebe sama, kvůli tomu, že se nedokázal
ovládnout. Na několik dlouhých vteřin mezi nimi
nastalo hrobové ticho.
- Já vím, co chci,
Clarice. Ovšem otázkou zůstává jestli VY víte,
co chcete nejvíc.
Pronesl tiše nedívaje se na ni.
Clarice po jeho slovech věděla, že měl zase celou tu dobu pravdu.
Její mozek se ale prostě zabarikádoval před jejím
srdcem a neplánoval jí dovolit nic, co by porušovalo
ten morální kodex, který si od dětství
budovala. Jediné, co byl schopný přijmout, tak klišé:
"Účel světí prostředky."
- Co se teď
bude dít? Mám odejít a nechat Vás na
svobodě?
Hannibal se na ni znovu podíval.
- Zatlačil
jsem Vás dost daleko, Clarice. Teď je na čase splnit můj
slib.
Nastavil jí zápěstí. Clarice na něj
zůstala chvilku zírat, pak se ale odhodlala k dalšímu
kroku a z kabelky vytáhla pouta. Rychle se oblékla,
pomalu k němu přišla a sedla si vedle něj na postel. Jednu část
pout mu zaklapla okolo levé ruky. Znovu okolo té samé
ruky. A druhou okolo své pravé.
- Něco mi to
připomíná, nemyslíte?
Zeptal se Hannibal.
Clarice se jen zhluboka nadechla. Převalila se přes ni spousta
vzpomínek. Paul, večeře, lednička, polibek,
sekáček…
Podívala se na jejich spojené
ruce… tentokrát ale slíbil, že se nepokusí
utéct. Vstala z postele.
- Váš Harpy, doktore.
Natáhla k němu levou ruku. Hannibal vstal a z kapsy začal
vytahovat svůj nůž. Dal jí ho a zadíval se jí
do tváře. Vzdychla a sklopila oči.
- Doktore, je mi
líto, že to takhle skončilo. Nechtěla jsem, aby jste
skončil znovu v cele.
- Když to nechcete, tak mě prostě
nezatýkejte.
- Víte jak jsem to myslela.
Věděla,
že to věděl… ale zase si s ní chtěl hrát.
-
Nevím, tell me.
- Zase ty Vaše hry, doktore? Bavíte
se?
- Já si nehraji, Clarice. Jediný, kdo tady
hraje na schovávanou, jste Vy. Nebavím se zíráním
na Vás s pouty okolo zápěstí, když bych chtěl
být na této posteli a ukázat Vám, jak moc
toho k Vám cítím. Už jsem to řekl - já
vím, co chci… narozdíl od Vás, bohužel.
-
Co jste tím myslel, doktore?
Zeptala se šeptem.
- Co
jsem myslel čím, Clarice? Vše, co jsem řekl, bylo řečeno
přímo.
- Nehraju si na schovávanou, doktore. Nic k
Vám necítím.
- Jistě. Protože ke mně NIC
necítíte, tak mě, vraha, nechcete vidět za mřížemi.
Pronesl sarkasticky.
- Doktore, tohle…
- Tohle co,
Clarice? Nikdy jsem nemyslel, že to zrovna Vám řeknu, ale
takhle konverzace nevede nikam a přestává mě bavit.
Jestli mě chcete odvést do vězení, tak to udělejte.
Jestli ne, tak mě pusťte.
- Doktore, chovám k Vám
úctu. Někdo tak inteligentní by neměl být
zavřený k blázinci, ale jste vrah! Patříte
tam.
- Úctu, Clarice?
- Úctu, doktore! Copak to
nechápete? JÁ VÁS NEMŮŽU milovat.
Hannibal toho měl právě dost. Pevně ji chytil za
zápěstí a přitlačil ji ke zdi. Absolutně se nemohla
hýbat.
- Že nemůžete, neznamená, že nemilujete.
- Doktore Lectere.
Vydechla Clarice vyděšeně. Hannibal se
jen usmál svým ďábelským úsměvem
a přitisknul se na ni celý, pouštěje její zápěstí.
Clarice na něj pořád vyděšeně čučela. On se k ní
ale jen sklonil a lehce otřel rty o její, pak ucuknul zpět.
Clarice se mu podívala do tváře a aniž by si to
uvědomila, tak v jejích očích bylo znát
zklamání. Než se vůbec stihnula nadechnout, tak na ní
byl Hannibal nalepený celou svojí váhou a
vášnivě ji líbal - pěkně po francouzsku. Ne, už to
nemohla popírat a odmítat dál on ji miloval a
ona milovala jej.
Pro prohýřené noci se
Hannibal probral až ráno a měl šílenou kocovinu. Byl
zvyklý pít, ale ten večer to opravdu přehnal. Dokonce
tak moc, že měl okno… nebo ne? Otevřel oči a zadíval se
na strop.
- Velice nemoudré.
Okomentoval svoje chování
nahlas. Zcela automaticky zavrhl svoje vzpomínky, které
mu říkaly, co se dělo minulé noci. Nebylo to podle
něj možné. Nebylo, do té doby, než mu po lýtku
zlehka přejela cizí noha.
Prudce se otočil na bok a
zůstal nevěřícně zírat na usmívající
se Clarice.
- Copak? Nikdy jste neviděl rozcuchanou a
uspokojenou ženu po ránu?
Zazubila se na něj Clarice.
-
Myslel jsem, že to byl sen.
Opáčil a začal si mnout
spánky. Nemohl uvěřit tomu, že by se mu za jednu noc v
opilosti povedlo to, o co se snažil několik let střízlivý.
- Vy si to nepamatujete, doktore Lectere!
Zavrčela na něj,
předstírajíce uraženost.
- To jste mě urazil.
-
Clarice, pamatuji si takové věci, že…
- Že jim
nemůžete uvěřit? A to si myslíte, že jsem sem ráno
přišla, vysvlékla se a lehla si sem?
Smála se.
Hannibal byl totálně zmatený… což mu ale na
sex-appealu jen přidávalo.
- Pamatuji si, jak jsme byli v
tom baru a pak celou tu dobu, než jsme se dostali sem. Políbil
jsem Vás… a pak mám klišovité okno. Což pro
mě je důvod, myslet si, že to byl pouze sen.
-
Litujete?
Zeptala se jej zcela vážně. A Hannibal nasadil
zcela vážný výraz 'Zbláznila jste se?'.
- Fajn.
Pronesla si pro sebe a připlazila se po posteli
úplně k němu.
- A chcete, abych Vám o tom
povyprávěla?
Neřekl nic, jen přikývnul. Clarice
se opřela zády o jeho bok a pousmála se.
- Víte,
poprvé…
Zakřenila se na něj. Hannibal překvapeně
cuknul s obočím. To slovo poprvé slibovalo
pokračování.
- Poprvé jste mě zklamal.
Vzdychla a Hannibal na ni zůstal nechápavě hledět. Co
se jí honilo hlavou? Velikost ji zklamat nemohla, byl si dost
dobře vědom toho, že byl velice dobře vyvinutý.
-
Ale vlastně jsem to měla čekat.
Přilila ještě olej do ohně
a Hannibal už teď měl celkem zoufalý výraz.
-
Byla to rychlovka, ale nemůžu si stěžovat… kdo by to taky
zvládnul pomalu, po tolika letech odříkání,
že?
Hannibal se na ni zahleděl s výhružným
výrazem. Tohle mu dělat nebude.
- Nicméně po
druhé už to ale bylo lepší…
Zubila se dál.
Vůbec nečekala, že se na ni vrhne. Nenechal se dál
provokovat a přišpendlil si ji pod sebou. Oba si byli moc dobře
vědomi něčeho, co mezi nimi… aspoň prozatím…
zavazelo… a stále rostlo.
- Uvidíme, jaké
to bude potřetí.
Zavrčel na ni. Clarice se ale jen dál
usmívala.
- Jaké potřetí? Potřetí
už bylo. Teď už bude popáté.
Hannibal zawrčel a
Clarice se na oplátku chichotala. Jejich rty od sebe byly méně
než milimetr, když se ozvalo klepání na dveře.
-
Pane, snídaně na pokoj, kterou jste si objednal.
Ozval se
pikolík. Hannibal vzdychl, ale ještě než jej stihnul poslat
pryč, Clarice zavrněla:
- Mám hlad, Hannibale, nechceš
tu snídani odmítnout, že ne?
Překvapeně na ni
kouknul.
- Počkejte, prosím, chvíli.
Zavolal a
vstal z postele, marně hledajíc aspoň kalhoty. Clarice si
tam jen tak ležela a koukala na něj. Bůh, tenhle chlap. Když
kalhoty konečně našel a zapnul si je, přiběhl polonahý ke
dveřím a otevřel. Pikolík mu dovnitř přivezl tác
a chtěl začít servírovat na stůl.
- V pořádku,
zvládnu to sám.
Pak mu vrazil dvaceti dolarovku a
pikolík, pod tíhou jeho pohledu, velice rychle opustil
pokoj. Se servírováním se Hannibal neobtěžoval,
měl 'rozdělané' něco jiného. Když se ale vrátil
do ložnice, kde nic, tu nic. Ovšem na tváři mu vyvstal
potměšilý úsměv, když uslyšel tekoucí vodu.
Aniž by jej Clarice zaslechla, nebo si jej jakkoliv všimla, se
dostal až k vaně, ve které si se zavřenýma očima
ležela. Postřehla jej, až když už seděl uvnitř naproti ní.
Byla to veliká kruhovitá vana, hluboká a
podsvícená. Jako stvořená pro… koupání
(vy zvěři:)). Dřív než si ale vůbec uvědomila, co se
děje, tak ji měl Hannibal na klíně a výhružně na
ni koukal.
- Myslím, že jsme to ještě nevyřešili.
-
Já si myslím, že už jsme dořešili všechno, co se
dá.
Opáčila provokativně. Pak najednou ale
uviděla lstivý záblesk v jeho očích a pevně
se jej chytila okolo krku. Začal ji líbat, pevně se na ni
přitiskl a praštil s nimi pod vodu. Clarice se vlastně ještě
nikdy pod vodou nelíbala, ale rychle to pochopila. Ani neměla
moc na výběr, protože by se jinak utopila, přes Hannibala
se na vzduch rozhodně dostat nemohla. Po několika vteřinách
se opět narovnal a přes Clariciny vlasy nebylo poznat, kde jeden
začíná a druhý končí. Přestože si
skoro ani nelokla, začala kašlat.
- Hannibale, tohle…
Ona
na to ale nereagoval, položil ji do vany a vyplazil se na ni.
-
Bylo úžasné?
- Bylo by, kdybys mě varoval a já
se málem neutopila.
- To by zkazilo moment překvapení.
Zavrněl na ni, hladě ji po hýždích. (k čertu…
fakt to píšu!) Clarice se ale i přes jeho nelibost
posadila.
- My turn
Zavrněla a nechala JEHO, aby si pohodlně
lehnul do vody. (for IXI: ehm… NC-15, R, PG-13… a tak dále…
takže tam dej varování, měsíčku. A asi budu
předbíhat, ale jestli máš něco proti orálnímu
sexu… jakkoliv blbě to zní… řekni mi to hned a já
to přeskočím, jiný se mi psát prostě nechce
;))
Jakmile byl Hannibal uvelebený na schodcích do
vody, Clarice vytáhla špunt a hladina vody začala pomalu,
ale jistě, klesat. Obrátila svoji pozornost k muži, který
na ni trpělivě čekal. Moc dobře ale věděla, že pokud si
nepospíší, po jejím už nebude. Obkročmo si mu
sedla na stehna a letmo jej políbila na rty, až to mlasklo
;). Hannibalovy ruce vyletěly ven z vody, když se od něj odtáhla.
- No tak, nezlob. Nechej ruce pěkně tam, kde byly.
Zavrněla
na něj Clarice a on tedy natáhl ruce na okraje vany. Výhružně
na ni zírajíc. Jeho pohled sliboval pomstu. Poslala mu
sladký úsměv a opět se k němu sehnula. Pro změnu se
začala věnovat jeho oušku. Její ústa jej do něj
smyslně kousala a jazykem mu přejížděla po okraji. Její
ruce ovšem ‚pracovaly' jinde. Pomalu se mu po hrudi plazily dolů,
směrem k jeho stále se zvětšujícímu mužství.
Hannibalovy prsty se pevně obtočily, okolo okraje vany. Vždy byl
trpělivý muž a dokázal se dokonale ovládat,
ovšem jeho sebeovládání již několik měsíců
prohrávalo s touhou, když se to týkalo osůbky, co se
o něj momentálně smyslně otírala na spoustě míst.
Tiše zasténal, když se od ucha přesunula na krk a zlehka
jej tam kousla do, teď již přecitlivělé, kůže. Kroužila
mu po krku jazykem a zlehka zuby tahala za rozpálenou kůži.
Ozvalo se překvapené šplouchnutí, když jej kousla
silněji. Opřel hlavu o okraj vany, když si uvědomil, co Clarice
právě udělala. Kousíček se od něj odtáhla a
zůstala mu zírat do očí, kousajíc a tahajíc
jej zuby za spodní ret. Lecter junior už se dotýkal
jejího břicha. Znovu jej políbila a vytáhla
ruce ven z vody, aby ho k sobě mohla pořádně přitisknout.
Tentokrát už ale dovolila jeho jazyku jít tomu jejímu
vstříc. A přestala už si i stěžovat, když okolo sebe
ucítila jeho ruce, které ji ani na vteřinu
nepřestávaly hladit. Clarice měla nohy obtečené
okolo jeho pasu a tiskli se na sebe. Jediné, co bylo mezi
nimi, byl junior. A Hannibal rozhodně věděl o lepším
místě, kam s ním. Jeho ruce se proplazily na Clariciny
hýždě a chtěl ji nadzvednout, aby mohl juniora dostat, tam,
kam patřil, jenže Clarice se od něj odtáhla a zakroutila
hlavou.
- E-e, zlato, ještě ne…
Zavrněla na něj Clarice
a packami na jeho mužné hrudi jej donutila znovu se opřít.
Letmými polibky se od jeho úst, přes bradu a krk
dostala až jeho hrudi. Ruce měla pár centimetrů nad jeho
pupíkem :) a stále se pomalu blížily ke svému
cíli. Jen letmo se jej při své cestě dotýkala
nehty. Její ústa ovšem byla v dotecích
důslednější. Vášnivě jej líbala po celé
hrudi a zvláštní péči věnovala oběma jeho
bradavkám. Když už si Hannibal myslel, že to nevydrží
déle, lehce se otřela prsty o juniora. Vzhlédla k němu
a zadívala se mu do očí. Hned se ale podívala
dolů a posunula se po jeho nohách dolů… a dřív než
se náš milovaný Hannibal Lecter stihnul vůbec
nadechnout, uzavírala se okolo jeho mužství vlhká
ústa ženy, kterou si myslel, že nikdy nemůže mít.
- Clariccceee…
Zasyčel vzrušeně a zatnul pěsti. Tohle
bylo moc i na něj. Clarice ovšem jako by jej neslyšela, neudělala
nic jiného, než že jej vzala do úst celého.
Pro Hannibala to byl zcela nový zážitek, ještě žádná
z žen, které mu tohle dělaly, nebyla tak dobrá a
ochotná na to, aby vzala tuhle nelidskou (v dobrém
slova smyslu, víte jak to myslím, že jo? prostě
inhuman :)) velikost celou do úst. Pomalu zase zvedla hlavu
nahoru a podívala se na Hannibala. Měl zavřené oči a
pootevřená ústa. Bylo to to nejúžasnější
panorama, které se jí kdy naskytlo. Samolibě se
pousmála a opět se začala věnovat juniorovi. Jazykem pomalu
kroužila okolo špičky a sem tam jej zlehka kousla. Nad ní
se jen ozývaly tiché steny. Opět jej vzala celého
do úst a začala na něm pracovat i rukou. H slastně
vzdychnul a podíval se na ni dolů. Pořád nemohl
uvěřit tomu, že se to dělo. Že mu Clarice sama od sebe a
dobrovolně dělala něco táák příjemného.
A když se Clarice začala ústy věnovat jeho balls (v
češtině to zní strašně), zjistil, že jeho pověstná
sebekontrola je ten tam. Ještě párkrát jej
‚pohladila' a byl velice blízko k vyvrcholení. Ke
konci jej přivedla, když přejela jazykem po celé délce
jeho mužství a naposledy jej smyslně kousla do špičky.
Chtěl ji varovat, ale zdálo se, že si byla plně vědoma
toho, co přijde, vzhledem k obratnosti s jakou polykala jeho ehm…
essence. Když Hannibal ‚skončil' ;) odtáhla se od
něj a požitkářsky se oblízla. Se samolibým
úsměvem se pak na něj zadívala. Tenhle druh sexu jí
byl až do teď nepříjemný, ale když to byl ON komu
to dělala, klidně by za to vyměnila i vlastní rozkoš.
Seděl tam, udýchaný, červeňoučký a
uspokojený. Vyhoupla se mu opět do klína a něžně
jej líbala na kousanec, který mu na krku vytvořila.
Hannibal a jeho ‚přítel' si toho po pár vteřinách
všimli a začali reagovat. Junior svým vlastním
způsobem a Hannibal si ji k sobě přitáhnul, tak pevně,
jako by to bylo naposled. Stejně tak ji i políbil, líbal
ji dlouho a vášnivě. Jazykem pečlivě prozkoumával
celá její ústa. Pokud by si mohl vybrat způsob
smrti, zemřel by takhle. Po několika minutách se od ní
odtáhnul.
- Clarice, zhluboka se nadechnul ta slova
sama o sobě neznamenají nic, ale miluji Tě.
Clarice se na
něj pousmála a políbila jej na špičku nosu.
- Já
vím, už jsi to říkal… pardon, sténal včera…
při "poprvé".
Zazubila se na něj provokativně.
Ještě než ji ale stihnul pokárat, položila mu prst na rty.
- Ty víš, že já tebe taky.
Nenechala jej nic
říct a začala jej opět líbat. Ani se neodvážil
nic namítat… ten den začal moc dobře! Když se od něj po
pár vteřinách odtáhla, zvedl ji do náručí
a vylezl z vany.
- MY turn
Zavrčel sladce a nesl si ji zpět
do postele, dopřát jí stejnou rozkoš…
THE END
