Název: Deja Vu
Rating: naprosto neškodné
Summary: Edward Elric je po smrti. Po každém člověku ale něco zůstane. Roy POV
AN: Trochu AU, trochu Future fic, vypadá to jako Mary Sue, ale není to Mary Sue. Na MS tam snad ani není dostatek prostoru...
AN2: Žiju z anglických titulků a překládat Edwardův titul mi přijde... divné. Ed pro mě bude vždy "Fullmetal", český "Ocelový" překlad se mi nelíbí :P.
AN3: V češtině kvůli té lingvistické hříčce... nepřeložitelné do angličtiny :)
Deja Vu
Jednou jsem potkal Fullmetalovu dceru.
"Promiňte, slečno."
Byla v knihovně, shrbená nad knihou. Štíhlé, pružné tělo v černé košili, na zádech zlatý cop, tlustý jako dětská ruka. Ve svých čtrnácti letech vypadala zezadu jako chlapec.
Otočila se.
I pohyby měla stejné. Jen v nich byla trochu ladnější, jako by se ve své kůži cítila lépe, než tehdy mladý Elric.
„Hm?"
Hlas? Alt, sametový a příjemný, byť na dívku poměrně hluboký.
Zvedla ke mně oči.
Z toho, jak vypadala, mi přeběhl mráz po zádech.
Vypadala jako její otec. Stejný špičatý nos, stejná obočí, která mohla za ten přísný, zamyšlený výraz, stejné rty…
Stejné oči.
„Jste Nina Elricová?"
Sklopila hlavu zpátky ke knize.
„Byla bych radši, kdybyste to nepřechyloval."
Měla trochu těžší přízvuk, pomalou dikci a důraz na druhé slabice, který nosili všichni Rizembolští. V Edwardově projevu byl cítit také, ale léta mimo domov ho hodně obrousila.
,,Co?" odvětil jsem nechápavě. Nemám rád, když někdo používá slova, která neznám.
Nina znovu zvedla hlavu a podívala se na mně skeptickým pohledem skrze husté řasy.
„To „–ová" si nechte," štěkla. „Jsem Elric."
Musel jsem se usmát. Nina na mně upřeně hleděla, ruku opřenou o opěradlo židle a ani nemrkla. Byl jsem to já, kdo uhnul první.
„Ano," broukl jsem, „to rozhodně jste."