SHERLOCK BBC + HARRY POTTER
LEKTVAR LÁSKY
Vím, že věkové rozdíly jsou jiné, než tady, ale v rámci příběhu byl jejich věk upraven.
John Watson – šestý ročník Nebelvír
Greg Lestrade – šestý ročník Nebelvír
Sherlock Holmes – pátý ročník Zmijozel
Mycroft Holmes – sedmý ročník Havranspár
Irene Adler – sedmý ročník Zmijozel
Molly Hooper – čtvrtý ročník Mrzimor
Sally Donovan – šestý ročník Nebelvír
- - o - -
Když John a Greg ráno přijdou na snídani, zamíří si to hned ke kolejnímu stolu a zbytku Velké síně nevěnují pozornost. Na to jsou příliš zabraní do debaty o posledním zápase ve famfrpálu. Jejich hovor nepřeruší ani snídaně ani podivné pohledy, které po nich vrhá těch několik spolužáků kolem nich. Teprve po chvíli John zvedne hlavu, aby se napil a zadívá se ke Zmijozelskému stolu.
A o zlomek vteřiny později John vyprskne veškerou dýňovou šťávu, kterou měl v puse a zároveň se ji pokusí spolknout, takže to dopadne tak, že je většina okolí dusícího se studenta poprskaná šťávou.
„Sakra, Johne, co blbneš?" zeptá se Greg nevěřícně. Neví, jestli si má dělat obavy o zdraví kamaráda nebo se rozesmát na celé kolo.
Watson jen ukáže ke zmijozelskému kolejnímu stolu, protože stále není schopen komunikovat slovně.
Greg se tam koukne a míchaná vajíčka mu skoro vypadnou z pusy.
U Zmijozelského stolu krom jiných sedí nejlepší kámoš Johna Watsona, Sherlock Holmes, který kolem pasu drží o dva roky starší Irene Adlerovou. A momentálně se oba líbají, jako kdyby byli někde v soukromí a ne na snídani ve Velké síni.
„Holmes a Adlerová?" hlesne Greg nevěřícně. „Holmes a Adlerová spolu?"
„To je divný. Nelíbí se mi to." zamračí se John, který se už konečně vzpamatoval.
„Žárlíš?" ušklíbne se Greg.
„Drž hubu." praští ho John do paže. „Nemyslím to takhle. Jde o to, že ještě včera mi Sherlock dělal nekonečnou přednášku o tom, jak ho Adlerová furt otravuje s pozvánkami na večeři a jinými návrhy. Tvrdil, že by raději šel ven s Molly než s ní a víš, co řekl o Molly."
„Bohužel jo." zamračí se Greg nespokojeně.
Mladší z bratrů Holmesů se jednou na celé nádvoří nechal slyšet, že by raději šel do Prasinek s testrálem než s nebohou mrzimorskou studentkou, která se ho odvážila pozvat. Našlo se tenkrát víc takových, co chtěli Sherlockovi za jeho prohlášení jednu ubalit.
„Tak buď ti ten tvůj kámoš celou dobu lhal a nebo má Adlerová dobré přesvědčovací prostředky." prohodí Greg. „A vyloučit nemůžeš ani jedno."
John otevře pusu, aby se hádal, ale pak se zarazí a zase pusu zavře. Sherlock není svatý a John rozhodně nemůže odpřísáhnout, že by mu zmijozelský nikdy nelhal. A pověst Irene Adlerové je známá po celé škole.
„Zeptám se ho později." rozhodne se John.
- - o - -
Ovšem z Johnova plánu na získání pokud možno pravdivých informací o vztahu Sherlocka Holmese a Irene Adlerové nic nebylo. John je ročník nad Sherlockem, takže nemají společné hodiny a navíc jsou každý z jiné koleje. Obvykle se sice potkávají o přestávkách a po vyučování, ale tentokrát ne. Tentokrát tráví Sherlock veškerou svou volnou chvíli s Irene. A to Johna sere. A taky ho sere, že se ho všichni ptají, proč se se Sherlockem rozešli. Oni spolu nechodili! Jsou jen kámoši! A nebo spíš byli, protože Holmes Watsona momentálně naprosto ignoruje.
- - o - -
„Tohle není normální." zahučí John naštvaně a mračí se na všechny studenty na nádvoří, kteří se podívají jeho směrem.
„Všichni pořád říkali, že se jednou Holmes začne nudit a odkopne tě. A tohle je důkaz." řekne Sally důležitě.
„Ou, sklapni." ožene se po ní John.
„John je Sherlockův nej kámoš. A taky jediný kámoš. Tohle by mu neprovedl." zastane se Greg zmijozelského, ale moc jistě se netváří.
„Tak proč se teda chová tak, jak se chová?" rozhodí Sally naštvaně rukama. „Nevěříš doufám tomu, že by se Poš- Holmes zamiloval." Sally by ráda Sherlocka označila posměškem Pošuk, ale po té, co ji jednou John za tohle proklel, snaží se v přítomnosti nebelvírského brankáře krotit.
„Zamiloval se." ozve se nad trojicí nebelvírských uhlazený hlas. Vedle nich se tiše jako kočka objevil havranspárský student, straší bratr Sherlocka Holmese, Mycroft.
„Prosím?" obrátí se na něj Greg s pozvednutým obočím.
„Sherlock se do Irene Adlerové zamiloval, proto se chová tak, jak jste dnes sami mohli vidět." vysvětluje Holmes. „Ovšem nejedná se o přirozený cit, nýbrž o následek lektvaru lásky."
„Ona ho očarovala?! Ta mrcha!" naštve se John a vyskočí na nohy.
„Uklidni se." chytne ho Greg za loket.
„Ujišťuji vás, že jakákoliv násilná akce vůči slečně Adlerové jen vyvolá násilnou reakci ze strany Sherlocka."
„Musíme jí říct, ať ho odčaruje." rozhodí John rukama.
„Jo, a Adlerová se tě lekne a poslechne." odfrkne si Sally.
„Byť nerad, musím se slečnou Donovanovou souhlasit." řekne Mycroft. „Domluva v tomto případě nebude nic platná."
„Ale nemůžeme jí nechat Sherlocka napospas." řekne John naštvaně.
„To ani nemám v plánu, to si buďte jistí." odtuší Mycroft, zatímco si prohlíží nehty na jedné ruce. „Vzhledem k tomu, že lektvary na lidi působí lépe než kouzla, dá se předpokládat, že slečna Adlerová očarovala Sherlocka právě nějakým lektvarem. A toto kouzlo může být zlomeno zase jen lektvarem. Ovšem toto odvětví magie není mou nejsilnější stránkou, a proto budu potřebovat vaši pomoc." podívá se Holmes na Johna.
Není žádné tajemství, že je John nejlepší v lektvarech v ročníku a v první pětce nejlepších na škole a to včetně vyučujících, zatímco Mycroft nepokročil dál než k nejjednodušším lektvarům. Hůlka je mu mnohem bližší než kotlík.
„Ale abych mohl vyrobil protijed, musel bych vědět, jaký lektvar použila." namítne John.
„Pokud použijete špatný protijed, může to Sherlockovi ublížit?" zeptá se Mycroft klidným hlasem, i když pohled prozrazuje obavy.
„No, maximálně zažívací potíže nebo nějaká ta vyrážka. Záleží na lektvaru, neznám je všechny." usoudí John po krátké úvaze.
„Pak tedy není problém v tom, abyste vytvořil co nejvíc protijedů. Jeden z nich určitě zabere."
„A jak chcete ten protijed Sherlockovi podat?" vloží se do jejich rozhovoru Greg. „Pokud mi je známo, tak Sherlock nic nejí a nepije ani normálně a nějak pochybuju, že by se s náma chtěl bavit, když nemluví ani s Johnem."
„A ještě další věc." ozve se Sally se založenýma rukama. „Kde chcete vzít tolik surovin? A kde ty lektvary chcete dělat? Pochybuju, že vás Snape jen tak nechá si hrát v učebně, i když má pro Johna slabost."
„V tom nevidím problém." prohlásí Mycroft s ledabylým mávnutím ruky, načež se obrátí zpět na Johna. „Pokud vám budou chybět nějaké suroviny, stačí jen napsat jejich seznam a já je seženu. A co se týče prostor - Slyšeli jste už o Komnatě nejvyšší potřeby?"
„Ehm – jo." přizná se John neochotně a trochu zčervená. Nevěděl, že Mycroft ví o existenci místa, kde se on a Sherlock občas schovávají.
„Co to je?" zeptá se Greg zvědavě a nevšímá se Johnovi nervozity ani Mycroftova pozvednutého obočí.
„Komnata nejvyšší potřeby je přesně to, co si můžete vydedukovat z jejího názvu." obrátí se Mycroft na Grega s jen trochu povýšeným úsměvem.
- - o - -
„Vzdávám se." hlesne John a doslova padne do křesla před krbem ve skoro prázdné společenské místnosti.
„Cože?" zvedne Greg hlavu od jakési učebnice.
„Vzdávám se." zopakuje John. „Není protilék."
„Aha." uvědomí si Greg, o čem jeho kámoš mluví.
„Zkoušel jsem všechno." rozhodí John rukama a sedne si rovně. „Všechny protiléky na všechny lektvary lásky, které jsou v knihovně. Dokonce jsem zašel i do oddělení s omezeným přístupem. Bože, strčil jsem Sherlockovi i bezoár!"
„Hej, klid." snaží se ho Greg ztišit. To, že je už po půlnoci, a že mají všichni spát, neznamená, že je někdo nemůže slyšet.
„Sorry." hlesne Watson a zase se v křesle celý sesune.
„Hele, Johne, no- Nenapadlo tě třeba-" začne Greg a nejistě se podrbe ve vlasech.
„Co?" podívá se na něj John.
„No, třeba protilék nefunguje, protože- no, protože není proti čemu by působil." dostane ze sebe Lestrade. „Třeba se Sherlock doopravdy zamiloval."
„Tomu fakt věříš?" zamračí se na něj John.
„No, bylo by to jedno z možných řešení." řekne Greg rychle na svou obranu.
„Vážně si myslíš, že Sherlock je doopravdy zamilovaný do Irene?" řekne John naštvaně. „Že takhle vypadá zamilovaný člověk?"
„To ne." hlesne Greg tiše a nejistě se zavrtí.
Už to jsou skoro dva měsíce, co Sherlock začal chodit s Adlerovou a John s pomocí Grega a Mycrofta zkouší mladíka odčarovat. Během té doby Sherlock v podstatě dělá jen to, co mu Irene řekne a nestará se o nic jiného. Ani o sebe.
„Kdyby ho Irene aspoň měla ráda a udělala to, protože chce, aby ji Sherlock taky miloval, ale ona to dělá jen proto, aby za ni Sherlock dělal špinavou práci." hlesne John smutně, spíš zoufale. „Víš, jaký je Sherlock. Když mu neřekneš, aby jedl a spal, tak to dělat nebude. A Irene mu nic takového rozhodně neříká."
„To je fakt." přizvukuje mu Greg. „Ten kluk vypadá jako kostra. Divím se, že ještě chodí."
Sherlock je opravdu nepřirozeně hubeny, tváře propadlé. Jediný důvod, proč nevypadá celkově jako hladový bezdomovec, je, že Irene dbá na vzhled.
„Nemůže to být třeba kletba Imperius?" zeptá se Greg po chvilce.
„Ne." zavrtí John hlavou. „Už mě to taky napadlo, ale- Mycroft říkal, že je Sherlock vůči kletbě Imperius odolný. Nevím, jak tohle zjistil. A tak dlouho by ho Irene stejně ovládat nedokázala."
„No, stejně to byl výstřel naslepo." povzdechne si Greg.
„A co chceš dělat?" zeptá se Johna po chvíli.
„Já nevím. Zítra zajdu za Mycroftem a řeknu mu a tom. Kdo ví. Třeba bude mít doma nějakou odklínací knihu černé magie nebo čím se ti Holmesové vůbec živí."
„Černá magie zní věrohodně." uchechtne se Greg pobaveně.
- - o - -
Orel, který střeží vstup do Havranspárské věže má onu nepříjemnou vlastnost, že místo hesla vyžaduje odpověď na otázku. Pokud odpověď nevíte, orel vás nepustí. Můžete odejít a vrátit se později, ale orel vám položí tu samou otázku jako posledně.
- - o - -
„Co je nejmocnější silou na světě, která překoná veškerou zlou vůli a úmysly?" řekne orel asi po milionté.
A asi po milionté ho Mycroft probodne pohledem. Na tohle by každý měl jinou odpověď, každá náboženská a filosofická skupina se hádá o to, co by mohlo být odpovědí na tuto otázku, tak jak ji má on vědět?!
„Dobrý den." ozve se za Mycroftem nejistý dívčí hlas.
Holmes se hned otočí a trochu se na dívku se žlutou kravatou zamračí.
„Nemůžete se dostat dovnitř?" zeptá se Molly opatrně a kmitne pohledem mezi Mycroftem a orlem.
Jakožto členka mrzimorské koleje by o vstupu do cizí společenské místnosti neměla nic vědět, ale na druhou stranu Mycroft ví o vstupech do všech čtyřech kolejí. A obvykle i jejich hesla.
„Nezná odpověď na otázku." řekne orel dívce.
„A na jakou?" zeptá se Molly zvědavě a Mycrofta a jeho rozčílený pohled naprosto ignoruje.
„Co je nejmocnější silou na světě, která překoná veškerou zlou vůli a úmysly?" zopakuje orel.
„Přece pravá láska, ne?" odpoví Molly okamžitě a tváře jí lehce zrůžoví. „Je to tak ne?"
„Ano, je." řekne orel vesele. „Vysloužila jste si vstup do havranspárské věže. Chcete se tam podívat?" zeptá se orel bodře.
„Cože? Ne, to ne." zavrtí Molly hlavou a zčervená o trochu víc. „Já to jenom zkusila, šla jsem jen kolem. A – no, je neslušné chodit někam, kam vás nepozvali." špitne nakonec.
„Bylo by mi ctí, kdybyste patřila do mé koleje." řekne orel uctivě. „Jezevec na vás musí být hrdý."
„Děkuji." hlesne Molly s rudými tvářemi. „Ale raději pusťte dovnitř jeho." obrátí se Molly do míst, kde by měl stát Mycroft Holmes, ale ten tam není. Vlastně na celé chodbě stojí jen Molly a nikdo jiný.
„Kam zmizel?" diví se mrzimorská.
- - o - -
„Mám řešení." ozve se nad nebelvísrkým stolem potěšený hlas.
Greg, John a zbytek fafrpálového týmu udiveně zvednou hlavy a podívají se na havranspárského studenta.
„Co?" ozve se Sally a podezíravě se zrzka prohlíží.
Mycroft jen protočí oči a kývne hlavou do strany, aby Johnovi naznačil, že s ním chce mluvit v soukromí. John a s ním i Greg se zvednou a poodejdou kousek stranou.
„Mám řešení Sherlockova problému." zopakuje Mycroft.
„Ale už nezbyl žádný lektvar." rozhodí John rukama a naštvaně se zamračí nad vlastní bezmocností. Už není způsob, jak kamarádovi pomoct a zachránit ho před Irene a smrtí vyčerpáním.
„Co je nejmocnější silou na světě, která překoná veškerou zlou vůli a úmysly?" zeptá se jich Mycroft s drobným úsměvem.
„Magie?" tipne si Greg. „Jak to máme vědět, filosofii nestudujeme."
Mycroft jen krátce protočí oči a sám na svou otázku odpoví.
„Pravá láska."
„A jak nám to pomůže?" nechápe John.
„Co je projevem pravé lásky?" vyptává se Mycorft.
„Polibek?" hádá John a hlavou mu kmitnou snad všechny disneyovky, které kdy viděl.
„Přesně." pousměje se Mycroft. „Stačí, aby Sherlock dostal polibek od toho, koho doopravdy miluje a Irene bude bezmocná." vysvětlí jim Mycroft plán.
„A bude to fungovat?" zamračí se Greg pochybovačně.
„Bude muset, nic jiného nám nezbývá. Leda ještě Brumbál." pokrčí Mycroft rameny.
„Ale Sherlock se teď do nikoho nezamiluje, Irene ho ovládá." řekne John pesimisticky.
„A co takhle někdo, do koho byl Sherlock zamilovaný ještě před tímto incidentem?" navrhne Mycroft s nevinným výrazem.
„Co?" zarazí se John. „Sherlock do nikoho zamilovaný nebyl. Řekl by mi, kdyby měl o někoho zájem." řekne John a strčí si ruce do kapes.
„Johne, on mluví o tobě." řekne Greg a poplácá brankáře po rameni.
„Cože?!" vyjekne John. „Sherlock a já- My ne- To přece-" brání se John s panikou v obličeji i hlase.
„To řekni zbytku školy." prohodí Mycroft.
„Dívej." řekne Greg s úsměvem a jedním mávnutím ruky k sobě přivolá zbytek famfrpálového týmu. „Hej, děcka. Můžete tady Johnovi říct, jaký byl váš názor na něj a na Sherlocka?" zeptá se Greg s drobným úsměvem.
„Strašně vám to spolu slušelo. Bylo od Holmese pěkně blbý, že tě takhle nechal. Nechápu, proč ses furt bránil, že spolu nechodíte, když jste spolu očividně byli. Škoda, žes chodil s ním, chtěla jsem tě sbalit, ale se Sherlockem vám to tak slušelo. Buď rád, že od něj máš pokoj, je to magor. Měli byste se k sobě vrátit." vychrlí ze sebe Johnovi spoluhráči.
„Co?" hlesne jen Watson slabým hlasem.
„Díky, lidi." usměje se Greg. „On do teď věřil, že o nich nikdo nevěděl."
Nebelvírští si při cestě zpátky ke stolu ani neobtěžují předstírat, že se nesmějí na celé kolo.
„Ale my spolu nechodili." dostane ze sebe John nakonec.
„Nejvyšší čas to napravit." usoudí Mycroft a kývne hlavou ke vstupu do Velké síně, kde se právě objevila Irene a za ní se připloužil Sherlock.
„Stačí jeden polibek a bude konec." řekne Mycroft tiše, když vidí Johnův bolestivý výraz, který blonďák má pokaždé, když vidí svého bývalého kamaráda.
„Co? Tady?!" nadskočí John skoro vyděšeně.
„Ujišťuji vás, že úprava paměti je ten nejmenší problém, který máme." řekne Mycroft prostě, jako by řešil blížící se test a ne mazání paměti plné Velké síni.
„A co mám dělat?" dostane ze sebe John nakonec a nejistě si skousne ret.
„Ještě's nikomu nedal pusu?" zeptá se Greg posměšně. „Je to jednoduchá, prostě-"
„Já vím, jak se líbá!" okřikne ho ho John možná až moc nahlas, protože se po nich pár lidí otočí.
Greg se tomu směje, John rudne a Mycroft dělá, jako by se vůbec nestaral o svět kolem sebe.
„Prostě to udělej a bude to." postrčí ho Greg směrem ke zmijozelskému stolu.
„Jestli to nevyjde a všichni se mi budou posmívat, zabiju vás oba." zahučí John, než se se srdcem až v krku a s žaludkem na zemi vydá směrem k Adlerové a Holmesovi. Je velice rád, že se ti dva pro tentokrát nelíbají, protože by jinak utekl.
„Sherlocku, můžu s tebou mluvit?" řekne John, když dojde k Holmesovi.
Ten se na něj podívá stejně prázdným pohledem, jaký má už dva měsíce v kuse.
„A co bys mu chtěl?" zeptá se Irene sladce a zezadu se o Sherlocka opře.
„Po tobě nechci nic." odsekne jí John, než se zase podívá na Sherlocka. „Fajn, nemluv, ale můžeš se aspoň postavit?"
Sherock se ani nehne, ale když si Irene sedne rovně a pustí ho, poslechne Johnovo přání a postaví se před něj.
Není to poprvé, co John proklíná jejich výškový rozdíl (Ne, vážně, Sherlock je mladší, tak proč musí být vyšší?). A není to poprvé ani naposledy, co proklíná zvědavost bradavických studentů, protože na sobě doslova cítí jejich pohledy.
„Do háje s tím." zahučí John rozčíleně.
Postaví se na špičky, chytne Sherlocka za tváře a stáhne ho trochu níž a vzápětí dlouhána políbí. Jen se zavřenýma očima balancuje na místě a tiskne svoje rty k Sherlockovým.
A o pár okamžiků později ho někdo chytne za boky, přitiskne ho blíže ke zmijozelskému a Sherlockovi rty se pohnou. John vydechne úlevou a pootevře oči. Ty Sherlockovi jsou zavřené, ale to Johnovi nevadí, Sherlockova pusa mu dává dostatek důkazů, že je mladík vzhůru.
Okolo nich vybuchne série jásotu, hvízdání a vytí.
John sebou překvapeně trhne a postaví se na nohy. Úplně zapomněl, že jsou ve Velké síni. On se líbá se Sherlockem uprostřed Velké síně!
„Sherlocku?" špitne úplně rudý John a s obavami se podívá na kamaráda.
„Johne." vrátí mu Holmes stejně tiše a opře se čelem o to Johnovo.
„Seš v pořádku?" zeptá se John opatrně.
„Nejsem si jistý." odpoví mu Holmes, ale pak se zarazí a uhne pohledem. „Tedy, chci říct, že si z poslední doby skoro nic nepamatuju, což není v pořádku, ale to, co jsi udělal, to – ehm – to – bylo dobré."
John se může jen nadšeně usmát.
„To je dobře." povzdechne si John s úlevou, ale pak se zarazí, když hluk kolem nich identifikuje jako skandování – Opakovat!
„Nechceš jít někam jinam?" zeptá se John s nadějí.
„Rád." přikývne Sherlock na souhlas a postaví se rovně. „Ideálně na ošetřovnu. Myslím, že brzo omdlím."
„Jo, hned." přikývne John hned na souhlas. Chytne Sherlocka za ruku a vydá se s ním pryč. A snaží se přitom ignorovat Mycrofta, který stojí nad Irene a brání ji jakkoliv zasáhnout i vysmátého Grega, který mu ukazuje palce nahoru.
Tahle kapitola bude mít pokračování v povídce 'Lektvar lásky'...