Accidental drabbles that happened while listening to music.
(1)-(Leona Lewis – I Got You)
Jim nervózně pohlédl přes okraj a zahlédl Pavlovo tělo, jak mizí pod hladinou. Zvedl obličej k obloze a zamumlal: „Prosím, nenechej, ať mě tvůj bratr utopí…" Ušel tři kroky dozadu a rozeběhl se, ale těsně před krajem ho kdosi zastavil.
„Já vím, že jsi šílený, ještě si tě pamatuji z tábora, ale tohle je i nad tvé hranice." Ohlédl se a spatřil muže jen o několik let staršího, než byl on sám. „Sakra, kde ses tu vzal? A kdo sakra si?" A kdyby slova byla o trochu štiplavější, než měla být, tak hej, je to proto, že jeho adoptovaný mladší brácha, který neumí plavat, zrovna zmizel pod hladinou oceánu, on stále vězí nahoře na útesech. „Jmenuji se Leonard McCoy, jsem Poseidonův syn."
(2)-(Jason Wlaker – Echo)
Pavel nechtěl otevírat oči – sůl byla všude kolem něho a ta slanost mu svírala hrdlo, vecpala se tam a pomalu mu zalívala plíce. Na vteřinu měl pocit, že slyší hlas, který ho nabádal, aby je otevřel, ale zase tak hloupý nebyl, spousta mořských tvorů dokázala očním kontaktem ovládat.
Netušil kde je nahoře či dole. Vpravo, vlevo. Sever, jih, západ, východ. Cítil jen mořský proud a slyšel svůj vlastní křik, když padal dolů. Chtěl ještě jednou vidět Jima, otce, matku, někoho. Chtěl se ještě chvíli cítit naživu a obrázek jeho mrtvoly na mořském dně ho děsila. Ponořil se tedy hlouběji do sebe, nechtěl cítit Thanotovy ruce, jeho černý stín jak se mu plazí po zádech, i když je to v téhle situaci ten nejlepší přítel, jakého má.
Znovu slyšel zvuk, slanost v hrudi mu vytékala z úst a on si uvědomil, že je na břehu a muž s černými vlasy se ptá: „Hej, je tam v té hlavě někdo? Nebo jsem skákal z útesu úplně zbytečně?"
(3)-(Anastazia Sountrack - At the beginning)
Ačkoli to nikdo z nich netušil, tehdy to celé začalo – celá předchozí léta se mohla smazat, všechno začínalo i končilo přesně tady. Bylo úplně jedno, jak si Pavel prošel všemi těmi vyčerpávajícími pohledy, kterými ho obdařovali všichni od doby, kdy zjistili, že je syn Persefony. Jako kdyby neexistovalo to období, kdy přišel do tábora Leonard jako úplně první dítě Poseidona po válce a všichni si na něj ukazovali jako na výsledek dobré práce.
Všechno to začalo modrými rty a ironickou poznámkou. Prostě to nemohli tušit, byl to začátek naprosto úžasné cesty – a cíle.