Prohlášení: Já nevlastním Broadchurch. Broadchurch patří ITV a Chrisi Chibnallovi. Tento příběj je psán poze pro zábavu, ne pro peníze.
Alec držel složku k případu Sandbrook. Zíral na jednu stránku už půl hodiny a slova přestávala dávat smysl. Odložil brýle a mnul si dlaní unavené oči. Ellie si toho všimla.
„Tak dost," pravila rozhodně. Alec se na ni nechápavě podíval.
„Pročítáme ty složky už několik hodin. Ani jeden jsme neobjevili nic nového. Pro dnešek to stačilo. Pojďme se najíst."
Hardy namítal, že nemá hlad, ale Ellie se nenechala obalamutit. Na jeho stěžování si byla zvyklá.
„Podívám se do lednice." Vstal z gauče. Trochu se mu zamotala hlava, ale nedal to na sobě znát.
„Nemusím být detektiv na to, abych věděla, že vaše lednice zeje prázdnotou. Ne, půjdeme se najíst do restaurace, kde mají teplé jídlo. Vím o jedné slušné, je odsud jen půl hodiny cesty."
Alec chtěl něco namítnout, ale výraz v jejím obličeji mu jasně naznačil, že nemá náladu na dohadování. Zatracená ženská. Její výraz v obličeji se nebezpečně podobal tomu jeho, když neměl náladu poslouchat něčí výmluvy.
„No dobrá," zabručel pod vousy. Oblékl si sako, Ellie svou výrazně oranžovou bundu. Alec za sebou zamkl. Od doby co se mu tam vloupal Lee Ashworth si dával větší pozor.
Ellie si samozřejmě sedla za volant, protože Alec nemohl řídit. To mu ale nezabránilo v tom, aby jí občas do řízení nemluvil. Ellie mu pohrozila, že jestli s tím nepřestane, vyhodí ho z auta a ať si dojde domů pěšky.
Restaurace, kterou Ellie vybrala, nebyla velká ale docela útulná. Nábytek z tmavého dřeva, stoly většinou oddělené přepážkami. U většiny stolů byly jen dvě židle. Zdálo se, že je tato restaurace určená především pro páry. Hardymu vyschlo v krku. Zavedla ho sem schválně? Má za tím hledat nějaký podtext? Nechce mu snad naznačit, že…
Objevil se u nich číšník a zavedl je ke stolu v levém rohu. Na stole stály květiny a malý svícínek. Z menu si oba vybrali kuře na zelenině. Číšník jim poděkoval za objednávku. Servírka jim přinesla dvě sklenice minerálky.
Hardy sebou poněkud ošíval na židli. Nemohl se zbavit dojmu, že jsou spolu na rande. Taková blbost! Jak ho to vůbec mohlo napadnout? Musí to být tou atmosférou – všude kytky, zapálené svícny…
Zatímco čekali na jídlo, Alec se rozhlížel po místnosti. Moc lidí tam nebylo. Dva manželské páry (nejspíš), jedna rodina s malými dětmi a skupina osmi lidí, která se co každou chvíli hlasitě smála. Očividně už měli slušně upito.
„Vím, že nejste upovídaný, ale taky byste nemusel celou dobu mlčet." Hardy k ní obrátil zrak.
„Jestli jste chtěla dlouhou konverzaci, měla jste si vybrat někoho jiného a ne sem tahat mně."
„Hm, vidím, že se opět projevuje vaše kladná stránka osobnosti," pravila sarkasticky.
„Já vím. Díky tomu jsem v kolektivu tak oblíben." Hardy ani nemrkl a zareagoval stejným tónem hlasu.
„Á dobrý vtip pane. Takž smysl pro humor jste ještě neztratil."
„Millerová, nepíchejte do vosího hnízda." Mělo to být varování, ale Ellie si z něj nic nedělala. To bylo u něj typické. Vrhat na všechny kolem sebe vražedné pohledy a neumět říct ani pitomé děkuju. Tak od sebe odháněl lidi. Jenže Ellie už nakoukla pod tu tvrdou schránku. Zjistila, že umí projevit i kladné emoce. Umí být i soucitný a chápavý. To se projevilo, když jí položil ruku na rameno po tom, co jí oznámil, že vrahem Dannyho je Joe nebo co ji chtěl utěšit nabídkou obejmutí.
Alec měl možnost si Ellie při jídle lépe prohlídnout. Vlastně to bylo poprvé co si ji skutečně „prohlídnul". Samozřejmě věděl, že je žena, ale nikdy se skutečně nepozastavil nad tím, že by ho jako žena mohla přitahovat. I když nebyla žádná modelkovská kráska, našel se v ní určitý půvab. Kudrnaté vlasy jí padaly do obličeje a Hardy měl najednou touhu natáhnout k ní ruku a vlasy odhrnout. Ellie měla na sobě tmavě modrou košili a džínové kalhoty. Make-up skoro neznatelný, na krku stříbrný řetízek. I když nešlo o nic světoborného, tak musel uznat, že když se všechny věci sečtou dohromady – no, prostě jí to sluší.
„Je vám něco?" zeptala se zvědavě. Alec si uvědomil, že ho načapala, jak si ji prohlíží. Sklonil hlavu a pohled upřel do talíře. Doufal, že si nevšimla, že mu zčervenaly tváře.
Co je to s ním dneska? Jak to že ji teď vidí v jiném světle než dřív? Kdy o ní začal uvažovat ne jako o kolegyni, ale jako o potencionální známosti? Ne tak to není. Je jí jen vděčný za pomoc s případem, nic víc.
„Co se tak mračíte, Millerová?" zeptal se jí po chvíli.
„Vzpomněla jsem si na okamžik, kdy mně Joe vzal poprvé do restaurace. Nebyla to přesně tahle, ale dost se jí podobá."
Ellie sklopila smutně hlavu. Bolestné pocity ze zrady Joea se vrátily v plné síle. Copak už nikdy nebude mít klid?
Hardy teď litoval, že to nebyl on, kdo Joea praštil. I když situace byla už tak dost komplikovaná po tom co Ellie zmlátila Joea ve výslechové cele. Joe by si to zasloužil za to, jak jí zničil život. On si sice bude hnít ve vězení, ale Ellie je potrestána ještě víc. Musela se odstěhovat do jiného města, syn s ní nemluví a ještě se musí dívat, jak se případ rozpadá u soudu. Jako by to on neznal.
Oba dojedli. Eliie číšníkovi naznačila, že chtějí platit. Hardy jí řekl, že si potřebuje odskočit a ona mu sdělila, že počká na baru.
Ellie se opřela lokty o pultový bar. Doufala že to Hardymu nebude trvat moc dlouho. Stýskalo se jí po Fredovi. Lucy ho taky nemůže hlídat pořád.
„Copak taková krásná žena jako vy dělá sama na baru?" ozvalo se vedle ní. Ellie se ohlídla. Stál tam muž asi čtyřicetiletý, blonďák, vysoká postava, hezký obličej. Jeho těsné tričko dávalo znát vysportovanou postavu. A byl opilý.
Ellie se s ním nehodlala bavit. Zvlášť když jí chtěl ulovit na takovou provařenou hlášku.
„Na někoho tu čekám" pronesla důrazně. Muže tato věta ale neodradila. Naklonil se k ní blíž takže Ellie ucítila zápach alkoholového dechu.
„Zřejmě už nepřijde, když tě tu nechal stát. Co kdyby ses raději pobavila se mnou? Mohla by ses ke mně přitulit a já bych ti ukázal, co umím." Bezostyšně si ji prohlídl od hlavy až k patě a zastavil se pohledem na jejích prsou.
Normálně by Ellie lichotilo, že se líbí muži, ale ne takovému chlípnému sprosťákovi.
„Jestli hned neodejdete, dám vás zatknout za obtěžování." Muž si z výhrůžky nic nedělal.
„Divoká, to mám rád. No tak zlato. Se mnou se ti to bude líbit." Nestydatě ji objal kolem pasu. Ellie ho od sebe hrubě odstrčila a vrazila mu facku.
„Ty hnusná mrcho!" zařval a chtěl se na ni vrhnout, ale nestačil to udělat. Dostal ránu pěstí do nosu a svalil se na zem.
Ellie se ohlédla po Alecovi. V obličeji byl rudý vzteky, ruku stále sevřenou v pěst.
„Ještě jednou se jí dotkni a přísahám, že z basy vylezeš o až berlích." Ellie ho nikdy neviděla tak naštvaného. No jednou nebo dvakrát možná, když vyšetřoval Dannyho smrt.
Opilý muž se kroutil na zemi a držel si zakrvácený nos. Alecovi se začalo hůř dýchat. Bodlo ho u srdce a místnost se mu houpala před očima. Ten výpad ho stál dost sil. Podlomila se mu kolena a svalil se na zem. Nad sebou viděl Elliin vyděšený obličej. Přepadl ho pocit deja vú.
„Sakra kde máte svoje prášky?" Horečně mu prohmatávala sako.
„Neopovažuj se umřít, slyšíš?" V rozčilení mu začala tykat. Konečně prášky objevila. Alec je rychle spolknul spolu se sklenicí vody, co mu podal rozrušený číšník. Tep srdce se zpomaloval, do obličeje se mu vracela barva. Dech se uklidňoval.
To bylo tedy o fous, pomyslel si. Chudák Millerová. Je z toho vystrašená víc než on.
Ellie ho ze vzteku praštila pěstí do ramena. Nebyla to veliká rána, ale stejně ho zabolela.
„Zatracenej bastarde pitomej. Co tě to napadlo? Hrát si na hrdinu!"
„Co to s váma je? Ten chlap vás obtěžoval, tak jsem zasáhl. Nebyl čas si s ním sednout ke stolu a prodebatovat situaci."
Ellie vydala zoufalé zavrčení.
„Fajn tak jsem se měla nechat ojet cizím ožralou. Fakt díky!" Zvedla se ze země a chtěla hned odejít, ale Hardy na ni vyštěkl: „Millerová!" To jí stačilo, aby se zastavila a vrátila se k němu.
Hardy se konečně sebral ze země. Pro jistotu se opíral o barový pult.
„Počkat. Jak jste mě to nazvala? Pitomej bastard? Hm, nová urážka."
Ellie obrátila oči v sloup. Už se zase vracel do své normální nabručené osobnosti.
„Chcete na toho chlapa podat stížnost?"
„Ne, to není potřeba. Dostal co si zasloužil." Opilý muž se stále nezvedl ze země a nevypadalo to, že by to hodlal v nejbližší době napravit.
„Můžeme už jet domů?" zeptala se s náznakem zoufalosti v hlase. Alec souhlasně kývl. Zaplatil útratu a ještě jednou vrhl nevraživý pohled na opilého chlapa.
Cesta zpátky autem proběhla v naprosté mlčenlivosti. Alec občas po očku mrknul na Ellie, ale ta měla pohled pevně upřený před sebe. Ellie ho zavezla zpět k jeho modrého domku. Oba vystoupili z auta a došli až ke vstupním dveřím.
Pro Aleca nastala poněkud nepříjemná situace. Má se s ní hned rozloučit nebo ji pozvat k sobě na jedno kafe? Bože a je to tu zas. Zase uvažuje jako by spolu byli na rande. Kdyby to bylo rande, tak by se k ní naklonil, položil ruku na bok a políbil ji. Třeba by se ona odtáhla a dala mu tím jasně najevo, že o něj nemá zájem. Nebo… nebo by jeho polibek opětovala a dnešní noc by se vyvíjela zajímavým směrem. I přes jeho zdravotní problém.
„S vámi se člověk opravdu nenudí, pane," pravila pobaveně. „Děkuji za večeři a i za tu druhou věc." Oběma bylo jasné co tím myslí. Ellie mu vděčně stiskla ruku. Hned ji sice pustila, ale i tak se Hardyho srdce rozbušilo rychleji díky jejímu malému gestu. Její ruka byla příjemně teplá a Hardy toužil, aby mohl její dlaň a prsty svírat déle. Teď nastala vhodná situace, aby provedl svůj plán. Ellie stojí přímo před ním, dívá se na něj svým typickým pohledem s kombinací dobrosrdečnosti a kapkou drzosti. Touha sevřít ji v náručí a políbit v něm sílila každou další vteřinou. Jeho ruka se oddělila od těla a mířila k ní.
„Dobrou noc, Hardy." A bylo to. Konec. Tahle jediná věta přerušila jeho odhodlání k činu. Mohl se už jen dívat na to jak Ellie odchází pryč. Prošvihnul svou šanci. Překvapila ho míra zklamání, co ho zalila. Je možné, aby jeho city k ní byly tak silné? Nedá se tady mluvit o tom zrádném slově na písmeno L. To rozhodně ne. I když…
Na druhou stranu, kdyby ho odmítla, jak by se k ní měl pak chovat? Bylo by jí trapné s ním mluvit nebo se na něj jen podívat? Zničilo by se tím jejich zvláštní křehké přátelství, které si mezi sebou vybudovali.
Nakonec je to tak lepší, že se nic nestalo. Ellie má svých starostí dost, natož aby k nim přidala jednoho minulostí zlomeného, nepříjemného (a zamilovaného) policajta. Stáhl by jí s sebou dolů a to on nehodlá dopustit. Ne, bude stát za ní, když to bude potřeba, ale jen jako přítel v pozadí. Jejich hlavním úkolem je vyřešit Sandbrook a zavřít pachatele. Pak se uvidí, co bude dál.