Peníze, holky, alkohol, cesty do ciziny, divoké párty takový je život newyorského byznysmena jako jsem já. Jmenuji se James Aubrey a jsem mladým bohatým newyorským podnikatelem, který šel nakonec ve stopách svého otce-zločince. Já žádné takové pletky jako měl on, nemám. Žiju v New Yorku někde mezi Lincolnovým tunelem a Warrenovou elektrálnou. Bohatým jsem se stal tím že jsem znovu postavil rodinnou firmu (malinko jsem ji vylepšil) po mém otci a pokusil jsem se očistit jméno mé rodiny. Nejsem playboy. Kdybych byl playboy tak by to byla jedna cesta za druhou a prostřídal bych hodně milenek. Člověk jako jeden z vlků z Wall Street prožije hodně.

Většinu bohatých New Yorkských podnikatelů čekal důchod a já jsem byl a jsem stále mezi nimi něco jako malý kluk který neumí zacházet s penězi.

Vše se to zvrtlo jednoho dne. Právě jsem ve svém sídle rozjížděl divokou párty plnou všeho možného. Hudby, alkoholu a sexu. Bylo tam hodně mladých žen které se toužily se mnou pomilovat. Zrovna jsem popíjel sklenku piva když se mně zmocnil takový nepříjemný pocit. Byl jsem galantně oblečený asi jediný kravaťák který se mezi ostatními lidmi ztrácel. Měl jsem na sobě kravatu s červenými pruhy a měl jsem na sobě černý oblek vhodný pro oslavu. Fakt to byla divoká párty a následující den jsem se probudil ve své posteli s kocovinou. Vrátil jsem se zpátky do normálního stavu, umyl jsem se. Když jsem se převlékal všiml jsem si v zrcadle že mám kruhy pod očima. Zcivilizoval jsem se. Za život jsem se toho naučil celkem hodně. Zdědit tátovu firmu bylo jedno z nejšílenějších rozhodnutí v mém životě. Chtěl jsem jet autem do práce. Byl jsem oblečený v černém s červenou kravatou. Sotva jsem chtěl vytáhnout klíčky když jsem uslyšel kroky a někdo zavolal.

"Stůjte! FBI! Zvláštní agent Rodriguéz a zvláštní agent Foster."

Uviděl jsem muže oblečené jako agenty, mířili na mě pistolemi asi ráže 9 milimetrů. Neměl jsem v plánu se ihned ráno nechat zatknout. Obklíčili mě na parkovišti a tvářili se po mě jako by po mně šli už delší dobu.

Do prdele. Řekl jsem si v duchu.

Jeden mi nasadil pouta a přitom mi řekli; "Pojedete na výlet do DC abyste nám něco vysvětlil chlapče."

Byl jsem zmatený. První agent byl tmavé pleti a druhý měl světlou kůži. Byl jsem zmatený... nic, nic jsem neudělal. Nic jsem neukradl, nikoho jsem nezabil. Kurva, jsem v prdeli.

Po příjezdu do DC jsem skončil v budově Federálního úřadu pro vyšetřování ve výslechové místnosti. Výslechová místnost měla černé stěny a uprostřed bylo oboustranné sklo. Do místnosti přišel agent se světlou kůží a černými vlasy, vypadal tak nějak na 40 let. V pravé ruce držel složku, zavřel dveře a představil se mi než si sedl na židly.

"Zvláštní agent Seeley Booth, pane Aubrey, uvědomujete si v jakém jste maléru?"

"Co, co se stalo? Já o ničem nemám tušení agente Boothe." řekl jsem

Otevřel složku, ukázal mi fotky a řekl; "Poznáváte tohoto muže? Já vím že vy galatní vlci z Wall Street jste velcí tajnůstkáři a zároveň zločinci."

Muž na fotce měl světlou kůži, hnědé oči a vlasy. Ihned jsem ho poznal to byl kolega.

"Rick Green." řekl jsem

Agent Booth mi ukázal další fotky po kterých mi přešla chuť na oběd. Bylo tam mrtvé tělo v rozkladu až byli vidět orgány a kostra.

"Ni-nikoho jsem nezabil přísahám. Byli jsme přátelé ne konkurenti."

"Tělo bylo nalezeno v DC a jak jsem se dozvěděl od analýzy že tam byly otisky vašich prstů a vy jste byl před měsícem v DC, kdy se smrt odehrála."

Cože? Nezabil jsem ho to je omyl! Někdo se to na mě pokusil shodit.

"Radši nám to řekněte rovnou, má partnerka Kůstka to stejně zjistí."

Kůstka? Co to je za debilní jméno?

Vstal a mezitím mi řekl že mám hromadu času na přiznání vraždy. Asi hodinu jsem jen tak seděl, hrál jsem si s mincí a byl jsem znuděný. Slyšel jsem někoho se dohadovat, asi jednoho z jejich asistentů. Po chvíli za mnou přišla jedna rusovlasá dívka a mně spadla čelist. Zamiloval jsem se, byl to anděl. Vlasy měla zrzavé jako červánky při východu slunce, oči měla modré jako moře a tvář nádhernou. Sedla si ke mně a chytla mě za ruku a řekla mi : "Nebojte se, určitě se mýlí. Jste pěkný, sympatický, určitě nevinný a já jsem na vaší straně."

Že by jsem jí byl tak sympatický že by se mnou chtěla začít flirtovat?

"James Aubrey." představil jsem se

"Jessica Warrenová, jsem asistentka v Jeffersonově institutu." představila se mi

"Hezké jméno." odpověděl jsem

"Díky." řekla mi, nečekala že ode mě dostane lichotku. Byla jediná z nich kdo se mně zastal.

Chemie mezi námi začala být ve vzduchu. Cítil jsem že ji miluju. Chtěl jsem jí líbat, milovat se s ní v posteli, být jen a jen s ní.

Na tohle myslet asi nemám čas jinak neprávem skončím s jedem v těle ve vězení.

Ale co teď? Co teď?! Jak se z tohoto problému dostanu?!