John otevře dveře s číslem 221B a skoro se srazí s Mycroftem Holmesem, který chtěl právě vyjít ven.
„Ale, doktor Watson. Doufám, že vás v nemocnici moc neunavili. Sherlock je dnes ve velice otravné náladě." řekne Mycroft s falešným úsměvem. Projde kolem překvapeného Johna, nasedne do nablískaného černého auta a zmizí.
John jen nechápavě zavrtí hlavou a zavře dveře. Sherlocka najde sedět v křesle s houslemi na klíně. Johnovi je dokonale jasné, že Sherlock celou Mycroftovu návštěvu drnkal na struny s vědomím toho, jak strašně to jeho bratrovi leze na nervy.
„Potkal jsem Mycrofta." řekne John a pověsí si bundu. „Další případ?" zeptá se, když si všimne tlusté světle hnědé složky na stolku.
„Naše stará známá vojenská základna Baskerville má problémy." ušklíbne se Sherlock a natáhne se pro smyčec. „Jeden z neexistujících vědců pracující na tajném projektu utekl i s veškerými dokumenty o své přísně tajné práci." řekne Sherlock s nakrčeným nosem
„A ty ho máš najít?" ujišťuje se John.
„Tak nějak." pokýve Sherlock hlavou a začne hrát na housle.
John jen pokrčí rameny a jde si uvařit čaj. Na návštěvu v Baskervillu jen tak nezapomene a rozhodně si ji nemíní zopakovat. Ovšem vypadá to, že bude muset, protože tam Sherlockův nový případ začíná.
Nakonec se ovšem ukázalo, že má Sherlock veškeré potřebné informace ve své složce. A pokud něco chybělo, dokázal si to zjistit v Londýně.
- - o - -
„Profesore, víte, jak jste říkal, že jste tu látku nikdy nezkoušel na lidech? Máme tady dobrovolníka." ušklíbne se hispánec a trhne Sherlockovou paží, takže ho donutí sednout na malou stoličku.
Svázaný detektiv s roubíkem v puse se jen víc zamračí a prohlédne si malou laboratoř, ve které se ocitl.
Za počítačem seděl drobný proplešatělý muž se strhaným obličejem, který teď vyskočil na nohy a skoro vyděšeně hledí na Sherlocka a jeho přemožitele.
„Co tím myslíte? Přece to nemůžete podat lidem! Vždyť ho to může zabít! Ani u koček to vždycky nevýjde!"
„Klid, profesore." zarazí ho hispánec přísně. „Nachystejte to. Víte, že znám pár lidí, které byste na jeho místě vidět nechtěl, že?"
Profesor vypadá, že se musí kousnout do jazyka, aby zůstal mlčet. Po chvilkovém zaváhání jen přikývne a nejistě přejde k jednomu stolu plnému chemikálií.
Sherlock ho pozorně sleduje. Profesor Summerlee zmizel před několika dny ze základny Baskerville i s celým svým výzkumem a dvěma vojáky. Co bylo předmětem jeho výzkumu se Sherlock přes svůj veškerý nátlak na Mycrofta nedověděl. Ovšem vypadá to, že to brzy zjistí na vlastní kůži. Jeho zatím jediný osobní zážitek s baskervillským výzkumem nebyl moc příjemný.
Profesor Summerlee rozhodně nevypadá jako člověk, který utekl dobrovolně. Neustále se nervózně ošívá, třesou se mu lehce ruce a bojí se svého strážce.
S pečlivě nasazenými rukavicemi profesor odlije do kádinky jakousi namodralou tekutinu. Ve zkumavkách jí má spousty, stejně jako podobné nazelenalé kapaliny. Obsah kádinky profesor zředí destilovanou vodou a pečlivě promíchá.
„Může ho to zabít." řekne profesor nejistě a skoro zoufale se na hispánce podívá.
„To může kulka taky. Tohle má aspoň šanci přežít, tak si pohněte."
Profesor nejistě přikývne a přejde k zajatci na stoličce.
Sherlock na čirou kapalinu vrhne velice podezíravý pohled a trochu se zamračí. Jed to není, přesto ho to může zabít. A i kdyby přežil, neznamená to, že bude v pořádku. Kde je k sakru Mycroft a jeho agenti, když je člověk potřebuje?
Hispánec mu strhne roubík. Sherlock tiše zaskučí a zakýve čelistí, která mu trochu ztuhla.
„Buď to vypijete do dna nebo vás zastřelím. Volba je na vás." řekne hispánec výhružně a kývne na profesora.
„Promiňte." špitne Summerlee omluvně a přiloží Sherlockovi kádinku k ústům.
Sherlock nejdřív zaváhá, ale když hispánec vytáhne zbraň, otevře pusu. Profesor mu po trochách lije tekutinu do pusy a vždy trpělivě čeká, až vše spolyká. Trvá to jen chvíli, než Sherlock vše vypije a profesor se obrátí na hispánce.
„Nevím, kdy to začne účinkovat. Ani jestli to vůbec bude fungovat." řekne Summerlee nejistě.
„To zjistíme." ušklíbne se hispánec. Znovu Sherlockovi nasadí roubík a odvleče ho pryč z laboratoře.
Zavře ho do malé komory, kde není ani dost místa, aby si Sherlock natáhl nohy, když se posadí. V naprosté tmě není vidět vůbec nic a Sherlock jen doufá, že ho někdo dostane ven dřív, než mu v komoře dojde kyslík.
- - o - -
John se nervózně obrátí na druhý bok a na chvíli kouká na opačnou stěnu své ložnice. Podle budíku se už tři hodiny marně pokouší usnout, ale Johnovi je to jedno. Sebere z nočního stolku mobil a rychle napíše zprávu.
Kde jsi? Jsi v pořádku? Prosím odpověz.
John na telefon chvíli hledí, ale pak ho položí zpátky a lehne si na záda.
Je to už týden, co Sherlock od Mycrofta dostal podklady k případu, který se týká tajné vojenské základny Baskerville. A jsou to už skoro tři dny, co Sherlock zmizel. Prostě večer odešel, že si musí něco zařídit a už se nevrátil.
John mu už napsal asi stovku zpráv, kde se ho ptá, kde je a co se děje, ale žádnou odpověď nedostal.
Vzhledem k tomu, čeho se případ týká, mohlo se detektivovi stát cokoliv. Mohli ho zatknout, mohl se zaplést do nějakého pokusu, kterých se v Baskervillu provádí desítky, mohli ho zranit nebo i zabít.
John se naštvaně zarazí a znovu se převalí na bok. Musí Sherlocka najít, ať to stojí cokoliv. A on ví, kde začít.
- - o - -
Na sídle Diogenova klubu se vůbec nic nezměnilo. Ta samá bílá budova, ty samé tiché prostory, ti stejní mlčící muži, kteří čtou noviny a popíjejí své nápoje.
„Hledám Mycrofta Holmese." řekne John nahlas, když vejde do místnosti plné křesel. Vyslouží si tím několik zděšených pohledů od členů klubu a pozornost obsluhujícího muže.
Dlouhám ve fraku pokyne Johnovi rukou a odvede ho do soukromého salónku, kde s novinymi v ruce a sklenkou skotské po boku sedí Mycroft Holmes.
„Johne, čemu vděčím za vaši návštěvu?" zeptá se Mycroft s klidem. Složí noviny a pokyne Johnovi ke křeslu, které stojí na druhé straně stolku.
„Hledám Sherlocka a vy bez pochyby víte, kde je." řekne John, co nejklidněji to jde.
„Máte snad o něj starosti?" ušklíbne se Mycroft.
„Tu otázku myslíte vážně?" zeptá se John naštvaně. „Sherlock už je čtyři dny pryč a nedává o sobě vědět. Vzhledem k tomu, co vyšetřuje, mohlo se mu stát naprosto cokoliv."
„Ano, to pravdu mohlo." pokýve Mycroft hlavou a našpulí pusu. „Snad vás uklidní, když vám řeknu, že je Sherlock živý a zdravý."
„A kde je?" zeptá se John ostře.
„To vás momentálně nemusí zajímat." řekne Mycroft chladně.
„Sherlock je můj přítel. Zajímá mě, co se s ním děje." zamračí se John naštvaně.
„Johne, jak už jsem řekl, Sherlock je živý a zdravý a je v naprostém bezpečí. Bohužel vám ale o místě jeho pohybu ani o čemkoliv jiném nemůžu dát žádné bližší informace." řekne Mycroft vážně. „Nemohu vám ani říct, kdy se vrátí na Baker Street."
„Štve mě, že vám to musím věřit." řekne John nespokojeně a postaví se.
„Mám mu vyřídit nějaký vzkaz?" zeptá se Mycroft, zatímco znovu rozkládá noviny.
„Že doufám, že se brzo vrátí." řekne John vážně, než odejde.
- - o - -
Dům, ve kterém žije Mycroft Holmes, nebývá moc často obývaný, přesto je v něm vždy vše pečlivě uklizené a přichystané na svého majtele nebo jeho potencionální hosty.
Mycroft, pořád oblečený v šedém obleku, ale tentokráte bez saka a s rozepnutou vestou dojde ke dveřím jedné ložnice. S krátkým zaváháním zaklepe a vejde. V ložnici je docela tma, světlo nesvítí a závěsy jsou zatažené.
„Schováváš se?" zeptá se Mycroft klidným hlasem a rozsvítí světlo.
Malý černovlasý kluk, který sedí na posteli, se nespokojeně zamračí a pevněji obejme svá kolena.
„Zhasni." řekne rozkazovačně, ale Mycroft ho neposlechne.
„Doktoři na nic nepřišli." řekne starší z Holmesů vážně. „Podle nich nemáš v těle žádné cizí ani neznámé látky na jakékoliv úrovni."
„Takže tohle se mi stalo samo od sebe?" trhne kluk rukou a naštvaně se na Mycrofta podívá.
„Dokud nenajdeme profesora Summerleeho, nezjistíme, co se stalo a jak celý ten proces zvrátit." pokračuje Mycroft.
Telefon, který leží na dece před chlapcem, zavibruje a rozsvítí se. Příchozí sms.
„Nepřečteš si ji?" zeptá se Mycroft zvědavě.
„Je od Johna. Chce vědět, kde jsem a proč mu neodpovídám." zahučí kluk sklesle.
„Dneska byl i v klubu, aby to zjistil." řekne Mycroft, zatímco si prohlíží nehty na ruce. „Mému ujistění, že jsi živý, zdravý a v bezpečí, moc věřit nechtěl. Ale mám ti od něj vyřídit, že doufá, že se brzo vrátíš."
„Dokud se nenajde Summerlee, tak to nepůjde." zamračí se kluk.
„Teoreticky by ses vrátit mohl." usoudí Mycroft klidným hlasem.
„Jistě a hned ve dveřím bych Johnovi řekl, že to jsem já, jen vypadám, že mi je osm." řekne kluk kysele.
„Sherlocku, pokud přestaneš trucovat, tak jsou v pracovně veškeré záznamy o tom místě, kde jsme tě našli." prohodí Mycroft jako by nic.
„Konečně." řekne kluk a seskočí z postele. „Tví agenti jsou čím dál pomalejší, Mycrofte."
„Jistě, bratře." pokýve Mycroft hlavou a vydá se za klukem, který se rozběhl směrem k pracovně.