Tohle bylo hodně tragické.

Harry se nervózně rozhlížel kolem sebe. Seděl v malém boxu v jakémsi novém podniku, který neznal, ale který mu Hermiona doporučila, jednak pro svoji diskrétní obsluhu, a jednak pro uvolněnou atmosféru a dobré moučníky. Snažil se, seč mohl, ale atmosféra kavárny mohla být sebeuvolněnější, on se stejně pořád cítil, jako kdyby měl před famfrpálovým zápasem v Bradavicích.

Uvědomil si, že nejspíš vypadá pořádně nervózně a ztraceně, a proto začal předstírat, že listuje Jinotajem, přestože by se nedokázal soustředit, ani na jedinou větu.

„Pottere."

Harryho srdce právě vynechalo jeden úder.

„Ma-Malfoyi!"

Malfoy kývnul hlavou na pozdrav a sedl si naproti němu. Elegantně. Zkoumavým pohledem se na něj konečně a bez okolků podíval. Harry se opřel o pohodlné opěradlo a jakoby v obraném gestu nadzvedl bradu. Neuvědomil si, že tímto pohybem ještě víc odhalil svoji slavnou jizvu.

Draco Malfoy mlčel. Harrymu ticho nevadilo. Pořádně si Malfoye, který byl nyní o celých 14 let starší než on, prohlédl. Ačkoliv se na první pohled mohlo zdát, že vypadal jako Malfoyův otec Lucius, nebylo tomu tak. Malfoyovy vlasy i obočí za ty roky poněkud ztmavly. Konečky vlasů měl sice stále platinové, ale shora se stejně tak jako jeho obočí jevily šedě až stříbrně. Malfoyův zjev byl nyní výraznější, už nebyl tak mrtvolný. Jeho obličej byl utkán z rysů Malfoyovy matky. Jistým paranoidním způsobem v něm tehdy zahlédl Siriuse.

A Harry Malfoye už od této chvíle nedokázal vnímat jinak.

„Proč jsi mě sem pozval, Pottere?"

Harry se na Malfoye opět zadíval a nedokázal z něj spustit oči. Bylo to tak divné, Merline! Malfoy byl o 14 let starší a byl tak elegantní. Harry se proti němu cítil jako prostý klučík. Ach, omyl. On proti Dracu Malfoyovi a vůbec všem svým vrstevníkům a přátelům prostý klučík skutečně byl.

Malfoy si všiml jeho pohledu. Sebeironicky se ušklíbl.

„Ano, jsem už starý."

„Nejsi," vydechl Harry.

„To říká ten, kterému je pořád devatenáct," odvětil, a jakoby nic si objednal kávu.

Harry si nervózně skousl ret.

„Mám v sobě rozpor… Nevím, jak se k tobě chovat na veřejnosti."

Malfoy se zasmál.

„Chápej… Moji noví spolužáci tě znají z vyprávění a mají k tobě respekt, poněvadž jsi o tolik let starší. Jsi prostě jejich profesor, zatímco já… Mám v sobě prostě rozpor, nevím, jak jinak to pojmenovat. Vnímám tě, a vlastně všechny, z toho, jak jsem vás znal, když jsme ještě všichni byli v Bradavicích. Ale zároveň vás teď všechny vidím z jiné, nové perspektivy a nemůžu se ubránit, ale jistým způsobem k vám cítím taky ten stejný respekt, jako ti mí spolužáci."

„To je… Dojemné." Malfoy se zadíval přímo do Harryho očí. „Nečekal jsem, že se někdy dožiju byť malého respektu od svatého Harryho Pottera."

Harry si nervózně povzdechl. Panebože, ten Malfoy se vůbec nezměnil.

Začal pěnit.

„Můžeš se ke mně chovat, jak budeš chtít," odpověděl Malfoy, „Harry Pottere."

Harry usrkl ze svojí horké čokolády. Malfoy si velmi dobře všiml, jakému druhu napoje dal Harry přednost. Harry si začínal v duchu nadávat a připadal si jako idiot. Byl to vážně blbý nápad zvát sem Malfoye. Proč to vlastně udělal?

„Myslel jsem, že mi budeš klást otázky ty, když sis mě sem pozval," odvětil Malfoy po chvíli nepříjemného ticha. „Odpověz mi, proč jsi to udělal?"

Malfoyův hlas nezněl nijak útočně, ani výsměsně. Dožadoval se prostě pouhé odpovědi.

„Já nevím."

Malfoy se ubránil protočení očí, ačkoliv měl velkou touhu ukázat Harrymu své zářivé bělmo.

„Takže si zveš všechny lidi, které jsi znal."

„Nezvu," zavrtěl hlavou.

Malfoy se na něj nechápavě podíval.

„Chtěl jsem tě osobně vidět, protože mě zajímáš."

Od té doby, co se Harry probudil z magického spánku, žil jiný život než předtím. Všichni lidé, které znal, zestárli o 14 let. Měli plno zážitků, zkušeností, měli svoje vlastní rodiny a nové přátele. On, stále devatenáctiletý, se přifařil zpátky do jejich životů. Byl to strašný šok zvyknout si na fakt, že Hermiona a Ginny byly nyní téměř jako jeho matky. S Ginny se to dalo ještě snést, ale Hermiona byla tak děsně starostlivá už jako holka, copak teprve teď, když byla skoro o patnáct let starší. Ještěže Ron byl pořád stejně potřeštěný, i přestože už měli s Hermionou dvě děti. Kamarádi byli všichni v pohodě, ale ať se kdokoliv z nich snažil sebevíc, Harry se nepřestal cítit míň osaměle. Vlastně se snad ještě nikdy necítil osaměleji, než teď. A když se dozvěděl, že ho v jednom zajímavém semináři, který moc chtěl, bude učit Draco Malfoy, pocítil zájem. Chtěl se o něm dozvědět víc, než jen z povídaček od ostatních a Denního věštce.

„Pověz mi, jak jsi všechny ty roky žil?"

„Snažíš se mě vyslýchat?"

„Ne. Opravdu mě to zajímá. Vlastně… myslím si, že budeš asi jediný člověk, se kterým bych si mohl relativně v pohodě popovídat. Nebudeš na mě brát žádné ohledy a přehnanou péči a budeš prostě normální, jsi Malfoy. Jsi Draco Malfoy. Byl bych ti vděčný, kdybys chtěl taky…"

Malfoy se na Harryho dlouhou dobu zkoumavě díval, pak se pousmál. „Už jsem si myslel, že neumíš mluvit."