1. Nástup do Bradavic

Bylo brzké nedělní ráno, ale to neměnilo nic na tom, že jedenáctiletý chlapec se jménem James Evans alias Harry James Merlin Potter byl již vzhůru a balil si poslední věci do kufrů. Jeho děda zrovna v kuchyni připravoval snídani a jídlo na cestu vlakem.

„Harry, snídaně je hotová," ozval se jeho děda ze dveří a on rychle zapnul kufry. Pokud si tu něco zapomene, nechá si to poslat po sově, nebo se pro to tajně přemístí. Nad kufry mávnul hůlkou a po zmenšení si je strčil do kapes hábitu.

„Už mám všechno zabaleno, a pokud tu něco nechám, skočím si pro to," pronesl Harry, když vešel do snídaní provoněné kuchyně. Na stole stál talíř s míchanými vajíčky, slaninou a hrnek japonského čaje, který dostal na rozloučenou od sloužících domu jednoho z mistrů, u kterého se učil.

„Víš, co jsem tě učil. Nikdy nedej najevo, že víš nebo umíš víc, než kdokoliv jiný. Klidně si hraj na neschopného blbečka," řekl Moody a Harry se zasmál.

„Však to znáš, lidé mě rádi podceňují a já je v tom nechávám tak dlouho, dokud je třeba," prohodil, měl sice jedenáct, ale měl vypracované tělo, že by se po něm už i v tomhle věku otáčela děvčata. Povahově a psychicky byl daleko vyspělejší, někdy Alastorovi připadalo, že je už dospělý. Harry se dokázal natolik přizpůsobovat svému okolí, že mezi dětmi byl taky dítě a mezi dospělými dokázal obhájit své názory takovým způsobem, že by to ani někteří dospělí nedokázali.

„No, za dvě hodiny odjíždí vlak. Chceš tam jít přes přepážku z mudlovského nádraží, nebo se tam přemístíme?"

„Přemístíme se, ale budeš mě muset přemístit, vypadalo by to divně, kdybych se tam přemístil sám, když správně nemám umět ani základní kouzlo," poznamenal Harry a Alastor přikývnul.

„Dobrá, za hodinku se připrav. Jdu ještě skočit na Ministerstvo, něco potřebovali. Kdybych se do hodiny nevrátil, přemísti se na mudlovskou část nádraží King´s Cross a projdi přepážkou devět a tři čtvrtě. Lístek na vlak máš tady," řekl Alastor a podal mu jízdenku.

„Jasně, to zvládnu, ale když to stihneš, vadit mi to taky nebude," pošťouchnul ho a Alastor s úsměvem odešel hlavními dveřmi za hranici pozemků, protože on se sem přemisťovat nedokázal. To jen Harry znal způsob astrálního přemístění, takže dokázal obejít skoro všechna zabezpečení a nepotřeboval k tomu hůlku.

Po dědově odchodu vpadnul do pokoje a ještě si ho prohlížel. Málem ho trefilo, když na nočním stolku spatřil několik rámečků s fotografiemi. Každý rámeček byl z jiné země, kde byl, ale tři fotografie měli jedno společné, kromě něj. Byla na nich dívka se jménem Sára Deneuve.

Uvědomil si to až teď, že ji pokládá za něco víc, než jen kamarádku, ale Bůh ví, kdy ji zase uvidí. Sice ji viděl před čtrnácti dny, než musel odjet do Anglie, aby se sžil s rodnou zemí. Také si uvědomil, že i ona jej má ráda víc, než kamaráda a to déle, než by mohl říci on. Dokonce ji zval na návštěvu, ale ona měla také dost starostí, protože nastupovala na Akademii v Krásnohůlkách. Oběma přišly dopisy ze škol, ale Sáře jen z Krásnohůlek, kdežto Jamesovi přišli dopisy z pěti škol; Bradavice, Krásnohůlky, Kruvál, Faraonský institut a Japonská univerzita magie. Harry se vůbec nerozhodoval, prostě chtěl jít do Bradavic, kde studovali i jeho rodiče.

Oba byli šťastní, ale zároveň smutní. Znamenalo to totiž, že budou od sebe daleko a šance, že by se mohli vidět, kdykoliv, kdy se Harrymu bude chtít, tu už nebyla, i když nad tím přemýšlel. Přemístit se dokázal i do Krásnohůlek, jen to musí zařídit tak, aby to nikdo nezjistil.

Schoval tedy fotky do kufru, který si zase zvětšil a pomalu se začal oblékat do hábitu. Nad vzpomínkami proseděl hodinu a jeho děda stále nikde. Rozhodl se, že počká ještě deset minut, ale když se Alastor neukázal ani po té době, zkontroloval dům a přemístil se na vlakové nádraží.

Objevil se na záchodcích v jedné prázdné kabince, a protože to tam zrovna moc nevonělo, zdekoval se, jak nejrychleji mohl. Zorientovat se mu netrvalo dlouho, přesněji jen několik sekund, než zaregistroval čísla stanovišť na sloupech a tak se vydal hledat číslo devět.

Po dvou minutách prodíráním se v davu lidí, se dostal k číslu devět, ale nebylo tu jen jedno, ale hned čtyři.

„Děláte si srandu? Čtyři nástupiště s číslem devět? Kde je teda devět a tři čtvrtě?" optal se sám sebe, když kousek od něj prošla početná skupinka zrzků s vozíky, kde měli kufry a klec se sovou a myší. Přešel to mávnutím ruky, ale pak mu to došlo. Tyhle lidi přece znal, setkal se s nimi před několika lety ve Španělsku.

„Hehe, další kouzelníci, tak se podíváme, kam to zmizí," pousmál se a vydal se za skupinkou. Ta se zastavila u třetího sloupu a on se praštil do čela a mírně se rozesmál nad svojí hloupostí. Fred s Georgem se otočili po zdroji smíchu a hleděli přímo na něj.

„Čemu se směješ?" optal se ho Fred a Molly Weasleyová si jich všimnula.

„Jen své hlouposti. Kdo by si pomyslel, že devět a tři čtvrtě bude znamenat třetí sloup ze čtyř na nástupišti devět. Kdybych vás nesledoval, asi bych nad tím přemýšlel trochu déle," odpověděl a vydal se k přepážce.

„Kde máš rodiče a kufry?" optala se ho starostlivě Molly, protože ho nepoznala a Harry se na ní otočil, protože už stál těsně před přepážkou.

„Rodiče mi zabil Voldemort a kufry mám v kapse, děda mi je zmenšil kouzlem, takže je nemusím tahat," odpověděl a udělal dva kroky vzad, takže se dostal přes přepážku. Když v ní mizel, uslyšel přidušené vyjeknutí a spatřil trhnutí všech zrzků. Dobře věděl, co s lidmi Voldemortovo jméno dělá, hlavně v Anglii a také Francii a Španělsku. V Egyptě a Japonsku se ho nebáli a co se Ruska týče, tam si nebrali servítky už z nikoho. Ať už tam byl kdokoliv, jakkoliv mocný, vždy ho nazývali pravým jménem, nebo přezdívkou, kterou mu veřejnost dala. V Rusku byl Voldemort přezdíván Hadí držkou, takže se poprvé docela dost nasmál. Možná si tak Rusové dělali srandu z toho, čeho se ostatní báli, aby odlehčili ono napětí.

Harry se dostal na nástupiště, kde byla nádherná lokomotiva. Také zmizel ze vstupu a výstupu přepážky, aby nezavazel. Vydal se najít si volné kupé a nenapadlo ho nic jiného, než jít úplně na konec celého vlaku, kde byl prázdný celý vagón. Sednul si tedy do posledního kupé, na věšák si pověsil cestovní plášť i s hábitem, který měl pod ním.

Sednul si k oknu a sledoval, jak se nástupiště plní rodinami s dětmi, které zaplňují jedno kupé za druhým a vítají se s přáteli a dalšími spolužáky. Byl do pozorování tak zabrán, že málem vyskočil leknutím, když se otevřely dveře do jeho kupé.

„Promiň, na Ministerstvu mě Brousek zdržel kvůli tvému výcviku. Protože jsi veden jako Bystrozor ve výcviku pod jménem James Evans, musíš si na veřejnosti říkat Harry Potter, ale to již víš," pronesl Moody, když si vedle něho sedal.

„Škoda, bavilo mě být James Evans, nikdo nehledal jizvu na mém čele a neobdivoval mě za to, co se kdysi stalo," postěžoval si Harry, nyní James až na druhém místě.

„No to víš, ale můžeš si nechat říkat James, je to tvoje druhé jméno a nikdo tě za to nezabije, jen si to hodně lidí může spojit s tvým krycím jménem. Také mám od Brouska plné znění tvého úkolu v Bradavicích," řekl Alastor a podal mu žlutou složku s velkým ozdobným B na přední stránce.

„Budu muset jít. Nezapomeň, že tohle u tebe nikdo nesmí najít. V soukromí si kouzli, jak chceš, ale veřejně se kroť. Možná by bylo příhodné tu složku očarovat, abys v ní mohl číst jen ty," řekl a Harry jej objal.

„Až budu mít chvíli čas, stavím se a povykládám ti, co je nového v Bradavicích. Při nejhorším ti napíšu," řekl mu a Alastor ho pohladil po zádech.

„Věřím, že si to tam užiješ. Hlavně ať máš na konci roku ze všeho samé vynikající známky," řekl a odešel dveřmi kupé. Když je zavřel, Harry se posadil a natáhnul si nohy na protější sedačku. Vzal do ruky složku, pronesl nad ní dvě neverbální kouzla a dal se do čtení.

Název mise: Ochrana Kamene mudrců.

Umístění: Bradavice

Ochrana: Ochrana složena z několika aspektů, o kterých ví jen Albus Brumbál a učitelé, kteří ji pomáhali vybudovat.

Zadání mise: Sledování osob, které by se chtěli dostat ke kameni a získat tak jeho sílu. Pravidelné hlášení podávat jednou měsíčně přiřazenému Bystrozorovi, v případě nouze Albusi Brumbálovi.

Přiřazený Bystrozor: Alastor Moody

Vykonávající Bystrozor: James Evans (ve výcviku)

Vedoucí odboru Bystrozorů

Rufus Brousek

„Super, jednou měsíčně musím podávat hlášení, takže dědu uvidím už za měsíc," řekl Harry s radostí v hlase. Ozvalo se zapískání píšťalky a dveře do jeho kupé se rozletěly do stran.

„Je tu volno?" optal se zrzek s pihovatou tváří, ve kterém poznal Rona a blonďák s aristokratickým postavením zároveň. Oba po sobě nenávistně hodili pohledy.

„Jistě, jen si pojďte sednout," řekl Harry a zavřel žlutou složku. Během toho, co se oba mladíci usazovali, došel ke svému hábitu a složku do něj vložil.

„Četl jsi něco zajímavého?" optal se blonďák a Harryho si se zájmem prohlížel.

„Jen nějaké papíry, co mi dal děda, abych si přečetl něco o Bradavicích, když jsem se o ně dříve tolik nezajímal a teď do nich nastupuji," odpověděl a sednul si na své místo k oknu. Naproti němu seděl onen blonďák a vedle zase Ron. Jak se zdálo, Ron měl dlouhé vedení a krátkou paměť, takže ani on jej nepoznal.

„Zapomněl jsem se představit, jmenuji se Draco Lucius Malfoy," pronesl blonďák a zrzek si odfrknul.

„Máš něco proti mému jménu? Zrzavé vlasy a tupý výraz v obličeji, jasný znak Weasleyových," pronesl posměšně Draco, což Harryho překvapilo.

„Ronald Weasley," představil se zase zrzek. Oba mladíci si o sobě mysleli své, a proto se otočili na Harryho, čímž naznačili, že je řada na něm.

„Harry Potter," pronesl Harry a oba dva na něj vyvalili oči. Každý kvůli něčemu jinému. Draco, protože o něm slyšel mnoho věcí, hlavně od svého otce. Ron, protože si konečně vzpomněl, kdo to je a kde se již viděli.

„Taky si mohl říci, že jsi to ty. Vůbec jsem tě nemohl poznat, když na sobě nemáš ten taneční oblek a tu holku vedle sebe. Kámo, doufám, že pokud bude nějaký ples, naučíš mě tančit, protože neznám nikoho, kdo by to svedl lépe, než ty," prohlašoval Ron a hned si Harryho prohlížel. Snažil se nehledět na jeho jizvu ve tvaru blesku, ale i tak mu pohled stále bloudil k jeho čelu.

„Zdá se, že mě od vás nepoznal nikdo, ale není se čemu divit. Všichni jsme se změnili za ty tři roky, nebo kolik to už je," usmíval se na Rona.

„Hele, nikdo mi to nechce říci, ale proč tvému dědovi říkají Pošuk Moody?" zajímal se Ron.

„Tvůj děda je Alastor Moody, nejlepší Bystrozor, kterého Anglie má?" ptal se udiveně Draco, to nevěděl ani jeho otec a byl si jistý, že pokud mu předá dostatek informací o Harrym Potterovi, bude na něj pyšný.

„Jo, je to můj děda. A přezdívku Pošuk si vysloužil díky tomu, že odmítal polevit na ostražitosti a prověřoval si každého v okolí. Všichni si mysleli, že svým okem vidí všude okolo samé Smrtijedy. Možná mu tak říkají i kvůli tomu, že svá zranění a jizvy nosí s hrdostí, protože ukazují, že se nebojí bojovat do posledního dechu," vysvětloval jim Harry.

„To jsem netušil. Když si byl vychován tak váženým kouzelníkem, musíš určitě vědět, že čistokrevné rody jsou mocnější, než ti z mudlovských rodin a krvezrádci, kteří se s mudly paktují," prohlásil Draco se zdviženým nosem.

„S ideologií čistokrevných rodin jdi někam, Draco. Každý má svůj názor, ale já tu nebudu poslouchat Voldemortovi řeči o čisté krvi, když on sám měl otce mudlu," prsknul Harry naštvaně. Věděl moc dobře, kdo jsou Malfoyovi. Velevážená rodina s velkým bohatstvím a vykoupenými jmény z Azkabanu, protože Lucius Malfoy byl jedním z nejvěrnějších Smrtijedů.

„Jak se opovažuješ označit Pána Zla za mudlovského šmejda? Byl to nejmocnější čaroděj minulých let," vyprsknul zase Draco.

„Jistě, Voldemortovo pravé jméno je Tom Rojvol Raddle. Tom Raddle byl mudla, který bydlel na statku nedaleko domu, kde bydlela Meropa Gauntová, jeho čistokrevná matka z rodu Salazara Zmijozela. Její otec i bratr skončili v Azkabanu za napadení mudlů a Ministerského pracovníka. Voldemort od narození vyrůstal v dětském domově," vmetl Dracovi do tváře fakta a oba chlapci, kteří seděli naproti němu, na něj šokovaně hleděli.

„Kde ses toho tolik dozvěděl a proč?" optal se zděšený Ron.

„Většinu jsem se dozvěděl od dědy a proč? Abych znal vraha svých rodičů, který se snažil ovládnout svět," odpověděl mu.

„Chceš mi říci, že můj otec, který je čistokrevný kouzelník, líbal hábit mudlovskému šmejdovi?" optal se Draco znechuceně.

„Jestli mi nevěříš, nechám si poslat výpis jeho rodiny. Navíc, jak hádám, tvůj otec je Lucius Malfoy, takže ano, líbal hábit někomu, koho nesnášíte a kým vaše ideologie opovrhuje. Navíc bys mohl pochopit, že kdyby se kouzelníci nespojili s mudly a neměli s nimi potomky, dávno bychom vymřeli.

Podle zákonů biologie je zcela jisté, že když bude mít bratr se sestrou dítě, bude mít na sto procent nějakou tělesnou či psychickou vadu. Tohle může nastat i mezi bratranci a sestřenicemi, takže spojování se takhle uvnitř rodu vede k degeneraci," poznamenal a Draco i Ron chvíli rozebírali v hlavách, o čem že to vůbec mluvil. Draco, který měl již od malička jistého vzdělání, po chvíli pochopil. Ron, kterému to zase tak moc nemyslelo v obecných oborech, to moc nechápal, ale tušil, že to nebude nic dobrého.

„Jsem rád, že Pán Zla již nežije. Určitě bych mu musel hábit líbat i já a já si rozhodně chci žít svůj vlastní život a ne být něčí sluha. Tvůj názor je zajímavý a po zvážení všech pro a proti s ním musím souhlasit. Možná, že jsem hrdý na to, jak jsem se mohl ohánět čistokrevným rodem, ale tak čistokrevný není, nikdo není," hlesl Draco, kterému se pomalu ale jistě začínalo měnit myšlení. Změnil i mnoho názorů, nebo se spíše v nich ujistil.

Nikdy neměl rád, když jej otec učil tyhle věci a pokud je neuměl zpaměti, byl potrestán nějakým kouzlem. Ale teď, když se díval na Harryho, pochopil jeho slova a musel uznat, že je velmi chytrý a také moudrý, pokud to tak mohl definovat.

„Hraje někdo z vás šachy?" optal se Ron po chvilce. Harry zakroutil hlavou, ale Draco jí zase souhlasně pokýval. Ron tedy vytáhnul z kufru šachovnici a dali se do hraní, během kterého je Harry pozoroval a poznal jistou spojitost s tím, co už znal z Japonska.

„Něco podobného jsem hrál v Japonsku. Shogi je hra s dvaceti kameny na každé straně. Je to mnohem těžší než tyhle šachy," řekl po čtvrt hodině Harry a ti dva se na něj nevěřícně dívali. Raději se na nic neptali, protože překvapení pro dnešek měli dost a tak se dál věnovali šachům. Po dalších deseti minutách vyhrál Ron a Harry jej vyzval, že si to s ním zkusí zahrát.

Během hry se Harry ptal na pravidla a doopravdy to bylo jednoduší, ale také složitější, když si do hry nemohl vložit pěšce, když jej zabavil nepříteli a on jej ztratil. Jejich partie se protáhla na jednu hodinu, když do jejich kupé vlítla hnědovlasá dívka.

„Neviděli jste tu žabáka? Jeden kluk jej ztratil," optala se jich a všichni tři zakroutili hlavou. Dívka se rozhlédla po kupé a pohledem zavadila o šachy.

„Měli byste se raději převléct, za chvíli budeme v Bradavicích, byla jsem se ptát strojvedoucího," pronesla a odešla stejně rychle, jako přišla.

„Zdá se, že to budeme muset dohrát ve škole," poznamenal Ron, ale Harry se jen usmál.

„Hra právě končí, šach mat," pronesl a přesunul střelce tak, aby dal soupeřovu králi šach, který byl blokován Harryho královnou a pěšcem, takže nemohl nikam uniknout.

„Cože? Tomu nemohu uvěřit, už od doby, co jsem se naučil hrát, mě nikdo nedokázal porazit," hlesl Ron a Draco poplácal Harryho po zádech.

„Díky kámo, pomstil jsi mě. Někdy si musíme zahrát a s tebou si Weasley taky rád zase zahraju," pronesl a z kufru vytáhnul svůj černý hábit. Ron s úsměvem schovával šachovnici a také si vytáhnul hábit, nicméně ten byl spíše zašedlý, takže Harryho a Dracův hábit vedle toho jeho doslova zářil černotou.

„No co, je nás v rodině hodně a nemůžeme si dovolit nové věci," hlesl Ron a Harry si z kapsy hábitu vytáhnul kufr. Tasil hůlku a jednoduchým kouzlem se zřetelným vyslovením formule si ho zvětšil. Vložil si do něj plášť a vytáhnul jeden ze svých čistě černých hábitů. Otočil se na Rona a hodil mu jej.

„Mám jich dost a chybět mi nebude, navíc ty jej budeš potřebovat, tak ten starý kousek zase schovej na práci do skleníku, na hostině máš vypadat k světu," poznamenal Harry a Draco jen přikyvoval. Také se prohrábnul v kufru a podal mu jeden svůj hábit.

„Jsme všichni tři stejně velcí, takže to nebude vadit. Moje hábity jsou dělané na zakázku, kterou platil můj otec a je mi jedno, co se s tím hábitem stane," nadhodil. Ron na to nevěřícně hleděl. První den ve škole a hned má dva skvělé kamarády, kteří mu věnují něco, co si v jejich rodině jen tak nedovolí.

„Díky, nevím, jak vám to oplatím," brblal Ron, když se oblékal do hábitu, který mu dal Harry.

„Přátelé?" optal se Harry a natáhnul k němu ruku. Ron ji přijal a to samé se opakovalo ještě dvakrát mezi Ronem a Dracem a pak Dracem a Harrym.

„Asi bych mohl říci celé své jméno, že? Jmenuji se Harry James Merlin Potter, ale jsem zvyklý na oslovení Harry nebo Jamesi," ušklíbnul se na ně. Musel se začít smát, když viděl jejich šokované výrazy.

„U Merlinových koulí, ty máš jméno Merlin? Takže si byl zvolen jeho dědicem?" třeštil Ron oči. „Hodně si se změnil od té doby, cos vyhrál tu taneční soutěž ve Španělsku, raději mi dneska už nic neříkej, rád bych se z toho všeho vzpamatoval," dodal Ron a Draco nechápal. Nikdo o tom, že Potter byl v zahraničí, nemluvil a už vůbec ne o tom, že vyhrál nějakou taneční soutěž.

Vlak zrovna zastavil, když se zvenku začal ozývat hluk, který byl přehlušen vysokým hlasem.

„První ročníky ke mně, no tak prváci, jdeme!" hulákal na celé kolo Hagrid, kterého Harry už znal. Alastor mu o něm také vyprávěl a dokonce se s ním setkal v Bradavicích, když šli navštívit Brumbála.

„Ahoj Hagride," zavolal na něj Harry a přistoupil až k němu.

„Nazdárek Harry, jak se vede?" optal se ho a Harry se jen zazubil, protože se kolem nich nahrnuli všichni prvňáci.

„Tak, doufám, že jsme všichni. Jakožto první ročníky pojedete do Bradavic v loďkách, takže honem panstvo nastupovat," rozezněl se Hagridův hlas nad hlavami všech prvňáků. Někteří z nich od něj ustupovali, aby neohluchli, ale Harry se jen pobaveně vrhnul do první loďky, kterou viděl. Ron s Dracem ho následovali. K nim do loďky si ještě přisedl mladík s baculatým obličejem, který se představil jako Neville Longbottom a také ona hnědovlasá dívka se jménem Hermiona Grangerová.

Plavili se přes Černé jezero a nad nimi se tyčil mohutný a nádherný hrad. Byla to impozantní stavba, hlavně když se nad ním tyčil měsíc s miliony hvězd. Nikdo z těch malých dětí skoro nedýchal, teda až na Harryho, který Bradavice už viděl ve dne, ale i tak ho to trochu uchvátilo.

„Ten pohled v noci je zajímavější, vynikne v něm více té tajuplnosti. Za dne zase vynikne jeho velikost a krása," poznamenal jako by nic a všichni se na něj překvapeně otočili.

„Co je?" optal se jich nevraživě a hned si všímali svého.

„Harry, tys už Bradavice viděl?" optal se ho Draco.

„Jo, asi před týdnem, když jsme s dědou byli Brumbálovi říci, že jsme se vrátili ze zahraničí," odpověděl šeptem a to už dorazili k bráně, která vedla do hradního přístaviště. Všichni šťastně vyskočili z loděk, protože na jezeře foukal studený vítr a byla jim zima. Hagrid je zavedl před obrovskou bránu do Vstupní síně, kde na ně čekala profesorka McGonagallová.

„Tak vám je tu vedu, paní profesorko," řekl Hagrid a zmizel ve dveřích vedle velké brány.

„Vítejte v Bradavicích. Za chvíli začne zařazovací rituál, který rozhodne o tom, kam vás zařadí. Ještě chvíli počkejte tady, zajdu se podívat, jestli jsou připraveni," pronesla Minerva a zmizela také v těch dveřích, kde zmizel i Hagrid.

„Harry, budeme přátele i ve chvíli, kdy skončím ve Zmijozelu?" optal se Draco, protože si byl jistý, že Potter tam určitě neskončí.

„Jsi si nějak jistý. Zkus třeba překecat Moudrý klobouk, aby tě zařadil tam, kam doopravdy chceš a kde najdeš pravé přátele, pokud se tedy nebojíš toho, co tomu řekne tvá rodina," odpověděl mu. Oba si všimnuli, že je se zaujetím sledují všichni budoucí spolužáci. Harry se ušklíbnul a Dracovi na hlavě přistála žába, načež zděšeně vykřiknul.

„Co to sakra je? Sundejte to ze mě," křičel na své okolí. Harry se smíchem natáhnul ruce a uchopil do nich žábu.

„Trevor!" vykřiknul Neville a rychle si jej převzal.

„Příště si hlídej své mazlíčky, Longbottome," vyhrkl na něj Draco a uhlazoval si svůj účes.

„Draco, Draco, jeden by řekl, že jsi se bál," nadhodil Harry a Draco se na něj naštvaně podíval.

„Já a bát se? Tak na to zapomeň," nadhodil a Harry se rozesmál a následovalo ho i několik dalších, ale všichni zmlknuli, když se k nim dostala profesorka Přeměňování.

„Ticho a jdeme," poručila. Vykročila k velké bráně, která se před nimi otevřela dokořán. Pohled se jim naskytnul na obrovskou síň s pěti stoly. Čtyři stoly kolejí a jeden stůl pro profesory. Strop vypadl jako noční obloha, o čemž hned Hermiona poreferovala, že je to jen kouzlo a není to doopravdy. Došli až před schody k učitelskému stolu, kde stála kulatá židlička se starým kloboukem.

Zdá se vám, že jsem ošklivý –
myslete si, co chcete,
chytřejší klobouk než jsem já,
na světě nenajdete.

Nechte si své buřinky
i své klobouky z plsti -
jsem moudrý klobouk z Bradavic,
jenž vám nic neodpustí.

Každému vidím do duše,
vím, z jakého je těsta -
nasaď si mě a řeknu ti,
kam povede tvá cesta.

Možná tě čeká Nebelvír;
kde mají chrabré srdce;
odvaha, klid a rytířskost
jdou u nich ruku v ruce.

Nebo tě čeká Mrzimor;
máš jejich mravní sílu,
jsou čestní a vždy ochotní
přiložit ruku k dílu;
či moudrý Havraspár,
pokud máš bystrou hlavu,
tam důvtipní a chápaví
vždy najdou čest a slávu.

Nebo to bude Zmijozel,
kde nastane tvá chvíle -
ti ničeho se neštítí,
aby svého došli cíle.

Nasaď si mě a neboj se,
jen vlastní strach tě leká!

Já, moudrý klobouk z Bradavic,
ti řeknu, co tě čeká!

Ve chvíli, kdy dozpíval, všichni v síni začali tleskat, přičemž se klobouk všem uklonil a znehybněl.

„Až přečtu vaše jméno, přistoupíte a posadíte se, než vás Moudrý klobouk zařadí do jedné ze čtyř kolejí," oznámila jim McGonagallová. „Abbottová Hannah!"

Ke stoličce a klobouku vyšla dívka s blond vlasy do copů.

„MRZIMOR!" vykřikl na celou síň moudrý klobouk chvíli po tom, co si jej nasadila.

Další dívka ji následovala do Mrzimoru. První kluk šel zase do Havraspáru následován další dívkou. Další dívka se dostala do Nebelvíru, což u Nebelvírského stolu vyvolalo veřejný jásot. Harry si všimnul, jak Brumbálovi v očích poletují jiskřičky pobavení.

Několik dalších přišlo do Zmijozelu a Havraspáru, když přišla na řadu Hermiona. Klobouk měla na hlavě delší chvíli, než ostatní, ale nakonec byla zařazena do Nebelvíru, což vyvolalo další slávu.

Následoval Neville, který cestu ke klobouku zdolal s několika škobrtnutími, čemuž se někteří studenti vyšších ročníku zasmáli, ale profesoři je hned chladili svými pohledy. Neville měl na sobě klobouk ještě déle, než Hermiona, ale nakonec se přece jen rozhodnul a poslal jej do Nebelvíru.

„Malfoy Draco!" pronesla profesorka a on se vylekaně podíval na Harryho.

„Přej si skončit tam, kde budeš mít opravdové přátele. Zapomeň na rodinu, je to tvůj život, který bojuješ," povzbudil ho Harry a Draco tedy přistoupil ke stoličce. Na hlavu mu spadl Moudrý klobouk.

„Malfoy, co to vidím? Že by se našel někdo, kdo by rád vybočoval z rodinné tradice Zmijozelu?" optal se klobouk a Draco si uvědomil, že je to uvnitř jeho hlavy.

„Rád bych byl tam, kde budou moji přátelé. Ne ti, kteří si na to hrají, ale ti, se kterými bych si rozuměl a kteří mě neopustí, až je budu potřebovat," odpověděl mu Draco a Moudrý klobouk se zadumal.

„Do Zmijozelu bych tě nejraději poslal, ale tvá odvaha a myšlenka svobody tam jistě nepatří. Připomínáš mi Siriuse Blacka. Nechť je to tedy, NEBELVÍR!" poslední slovo vykřiknul na celou síň, která nyní valila bulvy. Nejvíce tohle pobavilo Brumbála a zarazilo Severuse Snapea. Po Dracovi následovalo dalších šest nových studentů, když Velká síň utichla po tom, co slyšeli, „Potter Harry!"

Chvíli ticha vystřídal šum debatujících studentů i několik profesorů se nahnulo přes stůl, aby se podívali na Chlapce, který přežil.

Harry došel ke stoličce a posadil se. Výhled na Velkou síň mu zastínil klobouk.

„Mám jasno, kam tě pošlu, ale chtěl jsem si s tebou promluvit, Harry Pottere," ozval se klobouk v jeho hlavě.

„Takže jsi mocný, i přes moji Nitrobranu jsi prošel. O čem jsi se mnou chtěl mluvit?" optal se ho způsobem, že k němu vyslal svojí myšlenku.

„Mladého Malfoye si přesvědčil, že čistá krev není všechno, že cennější je přátelství. Jsi schopen zajít tak daleko a pomoci mu ve chvíli, kdy ho jeho rodina vydědí a mu nic nezbude? Zařazoval jsem Luciuse Malfoye i Narcisu Blackovou, znám jejich myšlení," optal se ho klobouk.

„Pokud ho jeho rodina vydědí, jen proto, že je v Nebelvíru, tak si nemají právo říkat jeho rodina. Rodina je od toho, aby své dítě vychovávala v lásce a ať už by se jejich dítě rozhodlo jakkoliv, podporovala by jej dále v jeho snažení. Někdy je to jistě těžké, ale vzdát se svého dítěte je ještě horší, než kdyby to dítě zemřelo," odpověděl mu zase Harry a klobouk mu sdělil, že je velmi moudrý na svůj věk a že toho ještě hodně dokáže, hlavně s podporou svých přátel.

„JEDNOZNAČNĚ NEBELVÍR!" vykřiknul na celou síň radostně. Celá Nebelvírská kolej se zvedla a začala skandovat Harryho jméno. Dvojčata na celé kolo volala: Máme Pottera! A tak to bylo dobrých pár minut, než je McGonagallová uklidnila, aby se mohlo pokračovat v dalším zařazování.

Harry si sednul ke stolu, kde se okamžitě strhnul dav a všichni mu podávali ruce a představovali se. Draco se na Harryho jen posměšně culil. Když pak Ron skončil také v Nebelvíru, oba se přidali k potlesku.

„Už mám hlad, něco bych zakousnul," okomentoval to a všichni v jeho okruhu se rozesmáli. Ozvalo se cinkání kovu o sklo a celá síň se uklidnila. U učitelského stolu se postavil Albus Brumbál a roztáhnul ruce, jako by všechny chtěl obejmout.

„Vítejte!" prohlásil. „Vítejte v novém školním roce. Vítám zde staré známé tváře, ale i naše nové přírůstky v řadách studentů. Nyní se s chutí pusťme do skvělé hostiny," pronesl, tlesknul rukama a všechny stoly se v tom okamžiku prohnuly pod masou jídla všeho druhu.

Harry byl zvyklý na takové hostiny, sice ne v takovém velkém provedení, ale ve všech zemích to bylo stejné. Když hostina, tak všechna jídla tamní kultury. Nabral si tedy od každého trochu, aby ochutnal. Během jídla se bavil se svým okolím, ale hlavně poslouchal starší spolužáky, jestli se nedozví něco zajímavého.

Nebylo toho moc, ale hlavní bylo, že na škole byla dvojčata Weasleyových pověstná, jako nástupci Pobertů. Hned ho napadlo, že pokud jim budou chtít konkurovat, budou se muset snažit. Také na sebe budou muset upozornit dříve než dvojčata.

„Hele Draco, co bys řekl tomu, kdybychom udělali nějaký vtípek?" optal se šeptem Harry a Ron se k nim také naklonil. Hermiona s Nevillem je pozorovali, jak si něco šeptají, ale neslyšeli ani slovo.

„Co bys rád udělal? Jsou to moji bráchové, kdo tu dělá vtípky," šeptnul Ron a podíval se po dvojčatech.

„Nechápeš to. Můj otec byl jeden ze čtyř Pobertů, kteří vládli škole svými vtípky, a já hodlám pokračovat v jeho stopách, přece se tu nebudu nudit. Jdete do toho se mnou? Časem přibereme ještě čtvrtého, pokud se někdo najde," vysvětloval Harry a Draco se ďábelsky usmál.

„Jdu do toho, když už jsem zradil rodinou ideologii, tak si to aspoň pořádně užiju," odpověděl mu Draco a spojili ruce dohromady. Ron se k nim natáhnul a dal na jejich ruce i tu svoji.

„Vždy jsem si přál porazit své bratry," pronesl s úšklebkem a Harrymu se nebezpečně zablýsklo v očích.

„Co navrhujete jako první fórek? Nejlepší to bude už teď a tady. Dejte nějaký návrh a uvidím, co se dá dělat," šeptnul Harry a všichni tři se dali do přemýšlení.

„Musíme dneska dělat nějaký fórek? Nestačilo by, abychom o sobě dali nějak vědět? Třeba nějakým textem někde?" optal se Ron a Draco s Harrym se pousmáli.

„Dobrý nápad, ale od zítřka začínáme plánovat vtípky dopředu, abychom je mohli realizovat ve chvíli, kdy se nám to bude hodit," navrhnul Harry a pravou ruku schoval pod stůl. V Japonsku se naučil ninjutsu magie, díky čemuž mohl ovládat všechny čtyři elementy a všude hořely svíčky, tak toho hodlal využít. Udělal několik pečetí, potřeboval zkombinovat vzduch a oheň a to nebylo zrovna lehké.

Velkou síň naplnil menší větřík, který odsunul vznášející se svíce ke stěnám místnosti, takže se trochu ztmavilo a jako důsledek se v síni rozhostilo ticho. Dokonce i učitelé na to hleděli s překvapenými výrazy. Harry udělal další krok svého plánu a všechny plamínky se rozdělily na dva, přičemž druhý plamínek vzlétnul do středu místnosti. Chvíli se tam jen tak seskupovaly, což učitelé nechápali a tak tasili hůlky, aby se připravili čelit nebezpečí. K jejich úžasu se ale oheň zformoval do textu, který některým učitelům vyrazil dech a některé trochu vyděsil.

Byli pryč třináct let,
ale vrací se nyní.

Vtípků si připravili nespočet,
Pobertové jsou zpět!

V Bradavické škole nebylo mnoho studentů, kteří by neznali legendární Poberty. Když Harry pod stolem mávnul rukou, všechno se vrátilo zpátky do původní podoby a on se pustil do diskuse se svými přáteli a jedl, jako by se nic nedělo.

„To bylo úžasné, jak jsi to dokázal?" optal se Ron celý natěšený.

„Co jsem dokázal? Nevím, o čem to mluvíš, Rone," odpověděl mu Harry, protože ho Hermiona sledovala dost pozorně a těkala pohledem po Ronovi a Dracovi.

„Ehm… doufám, že jste se pořádně najedli, protože váš čekají teplé postele. Nemusím připomínat, že zítra již začíná výuka a to se nese s několika upozorněními.

Všem studentům prvních ročníků bych měl říci, že do Zapovězeného lesa je zákaz vstupu a byl bych rád, kdyby si to připomenuli i studenti vyšších ročníků," řekl a pohledem sjel na dvojčata. „Dále o přestávkách mezi hodinami je zakázáno kouzlit a celý seznam zakázaných aktivit naleznete na dveřích našeho školníka, pana Filche.

Nyní vám přeji dobrou noc," pronesl a znovu se posadil. Prefekti a Primusové se postavili a začali odvádět první ročníky na jejich koleje.

„Nevím, jak jsi to udělal, ale pokud se to bude opakovat, nahlásím to ředitelce naší koleje," ozvala se trojici za zády Hermiona.

„Nevím, o čem to mluvíš," odbyl ji Harry a když jim zmizela z očí, všichni tři se rozesmáli.

„Tak pojďme, ať zabereme nejlepší postele," řekl Draco a následovali ho do jejich ložnice, kde již na posteli seděl Neville.

„Bráchové mi říkali, že pokoje jsou po pěti," ozval se Ron, když si kruhovitou místnost prohlédnul.

„Ve vedlejší ložnici byli tři kluci, tak jednoho od nás přesunuli k nim, abychom byli po čtyřech," prozradil jim Neville.

„Jestli chceš, můžeš jít k nim do pokoje. Nám to vadit nebude," pronesl Draco a rozvalil se na své posteli, vedle které měl kufr a plno dalších věcí. Harry si kufry vytáhnul z kapes a kouzlem si je zvětšil. Na komodu vedle postele si postavil fotky, které málem zapomněl doma na nočním stolku. Také z kapsy hábitu vytáhnul žlutou složku a vložil ji do skryté přihrádky v kufru.

Neville se vrátil za dvě minuty a pobral si všechny své věci a s rozloučením se vydal do vedlejší ložnice, kde se objevila postel, která zase od nich z pokoje zmizela.

„Aspoň je tu více místa. Co takhle zůstat ve třech už napořád?" optal se Draco a Ron přikyvoval, protože na volnou stěnu hned připíchnul plakát svého oblíbeného famfrpálového týmu. Ještě půl hodiny zařizovali pokoj, než ulehli do postele, aby se vyspali na zítřejší den, kdy je čeká vyučování.