„ Ne! Rozhodně ne! Na to okamžitě zapomeň!"
„ Ale Miono proč ne? Chtěla sis koupit něco hezkého na sebe," říká Ginny s našpulenými rty.
„ Ano hezkého! Což vylučuje všechno růžové!" řekne Hermiona s povzdechem. Proč tohle musí pokaždé řešit?
Už od jejich školních let se to stále opakuje kolem dokola. Ginny se jí pořád snaží přesvědčit, aby byla více holčičí. Po letech útrap a bojů se jí podařilo přesvědčit Hermionu, aby aspoň občas nosila sukni nebo šaty.
Ale ne růžovou. Růžovou barvu nebude nosit za nic na světě. Už odmalička ji neměla ráda. Její matka se jí vždy snažila přesvědčit, aby nosila růžovou, ale nikdy se jí to nepovedlo a stejně tak i Ginny, Fleur a Levanduli, které nemohou za boha pochopit, proč se jí nelíbí.
„ Ale co je na růžové špatného? Je to krásná barva a vypadáš v ní úžasně!" ozvala se Levandule.
Při závěrečné bitvě napadl Levanduli Fenrir Šedohřbet, ale Hermiona spolu s Billem a Charliem ho odlákaly a podařilo se jim ji díky tomu zachránit. Sice zůstala zjizvená a stala se díky tomu polovičním vlkodlakem, ale stále je krásná. S tím, jak se vyrovnat, že je poloviční vlkodlak a všemi změnami, které s tím souvisí, ji pomohly z velké části Remus a Bill, ale i Hermiona. Každý měsíc vařila jí, Remusovi a Billovi vlkodlačí lektvar a poté co se dostala na ministerstvo do odboru pro dohled nad kouzelnými tvory, tak se jí podařilo postupně změnit zastaralé zákony týkající se vlkodlaků, kentaurů a jiných neprávem odsuzovaných a utlačovaných tvorů. Díky tomu se staly velice dobrými kamarádkami, ale na některých věcech se pořád neshodnou.
„ Nelíbí se mi. Odjakživa ji nemám ráda."
„ Dobře," povzdechla si Ginny „ když jinak nedáš."
Tak pro teď klid a s největší pravděpodobností ani ne do čtyřiadvaceti hodin to budou řešit znova.