Bylo to už dlouho. Stovky, vlastně tisíce let, pokud by měl být Aaron upřímný, dlouho před tou první válkou s Luciferem, ale Aaron si ještě pamatoval, jak to vypadalo, když byl v nebi mír.

Bývalo to krásné. Všichni jeho bratři a sestry žili v klidu, tak, jak měli, dozírali na to, aby bylo na Zemi všechno v pořádku. Procházeli se lidskými nebi, mluvili spolu, občas dostali rozkaz pobít se se skupinou démonů. Sledovali lidi, a i když některým z nich bylo lhostejné, co lidstvo dělá, Aaron se vždycky mlčky těšil z toho, co se lidé naučili nového, co dokážou udělat na svoji ochranu, jak se dokážou starat jeden o druhého, jak vymýšlejí nové věci, aby se jim žilo lépe.

Bylo to… ne dokonalé, ale mělo to k dokonalosti tak blízko, jak bylo možné. Žili tím, pro co byli stvořeni, plnili rozkazy, a neměli žádné pochyby o jejich správnosti. Všechno bylo jednoduché.

„Něco se děje," řekl mu Gabriel jednou a Aaron nikdy nepochopil, proč s tím Gabriel přišel zrovna za ním. Ale Gabriel měl vždycky něco jako šestý smysl.

Aaron odtrhl pohled od západu slunce nad tichým oceánem a obrátil se k bratrovi. Gabriel stál asi na krok od něj, v té schránce, kterou měl, co Aaron pamatoval, ramena měl svěšená. Vypadal sklíčeně a trochu vyvedený z míry a pohled mu bloudil kousek nad horizontem.

„Co tím myslíš?" zeptal se Aaron zmateně a zamračil se.

Gabriel se mu podíval do očí, ty jeho, karamelově hnědé, plné starostí a tolika emocí, kolik Aaron ještě u žádného ze svých bratrů neviděl. Gabriel byl vždycky jiný než ostatní.

„Něco není v pořádku," oznámil Gabriel a potřásl hlavou. Prsty si pročísl vlasy a na okamžik vypadal tak strašně lidsky. „Nevím, co se děje, ale něco není v pořádku."

Aaron zamrkal a sklopil pohled. Mohl mít Gabriel pravdu? Mohlo se opravdu něco dít? „Proč to říkáš mně?"

Gabriel se pousmál. „Protože si říkáš Aaron."

Aaron se zamyšleně zamračil, ale než mohl říct něco dalšího, Gabriel zašustil křídly a zmizel.

A netrvalo dlouho, než se ukázalo, že měl pravdu. Jeho šestý smysl. Lucifer se vzbouřil, odmítl otcův příkaz milovat lidstvo a rozpoutal válku. Jejich sourozenci začali bojovat mezi sebou, začali se nenávidět a zabíjet se. Otec, zklamaný chováním svého nejmilovanějšího syna, zmizel, a pak zmizel i Gabriel, Michael svrhnul Lucifera do pekla a zakázal mu vrátit se.

Válka možná skončila, ale klid už v nebi nebyl. Někdo vydával rozkazy, které vůbec nezněly jako kdysi ty otcovy. V nebi bylo napětí, bratři bojovali, Raphael a Michael se postavili proti sobě, protože oba chtěli vládnout. Aaron se stáhnul pryč od svých bratrů a sester, snažil se zůstávat co nejvíce na Zemi, sledoval lidi. Sledoval je a záviděl jim. Lidstvo… lidstvo bylo otcův nejdokonalejší výtvor. Oni žili navěky, mocní a neochvějní, nezpochybnitelní, ale lidé mohli žít. Mohli se sami rozhodovat, trpěli a nenáviděli se a milovali.

Aaron se začal vyhýbat svým sourozencům. Procházel se po nebích, občas promluvil s některým ze svých sourozenců, s Annou, s Castielem nebo s Baltazarem, předtím, než zemřel v bitvě, a sledoval lidi.

Sledoval lidi celá staletí, díval se, jak žijí, jak pracují, jak zakládají rodiny a jak se hádají a zase si odpouštějí. Díval se, jak si ubližují, jak si pomáhají a jak umírají jeden pro druhého.

Pak, po staletích se konečně rozhodl, kde je jeho místo. A utekl.