Harry se vzbudil ve tři hodiny ráno zbrocený potem. Posadil se na posteli a zprudka oddechoval. Okamžik trvalo než si uvědomil, že se nic z jeho snu nestalo. Když se jeho dech uklidnil a srdce bušilo pomaleji, zamyslel se nad tím, co se mu zdálo. Vybavil se mu jasně bledý krvavý obličej rámovaný blonďatými vlasy vzhlížející k němu mrtvýma vytřeštěnýma očima. Zdálo se mu o tom, že Malfoy tehdy v umývárně Ufňukané Uršuly umřel... Už zase. Harry se se zatnutýma zubama snažil potlačit nutkavou potřebu jít zkontrolovat, zda je Malfoy v pořádku. Je zraněný a v bezvědomí, nevšiml by si ho. Ale někdo by Harryho mohl vidět, jak vychází z Dracovy ložnice. Jak by vysvětlil, co tam dělal? Musel by se přiznat k tomu, že se o Malfoye bojí?
Harry si byl velice dobře vědom, že trpí až obsesivní potřebou všechny ochraňovat. Dusil se vinou za smrt všech, které Voldemort zabil. Zároveň byl unavený z toho, že od něj všichni očekávali sílu a statečnost. Bylo mu špatně a bál se to dát najevo, protože by mohl všechny zklamat, o všechny přijít. V domě na Grimmauldově náměstí byl ale minimálně jeden člověk, kterému bylo mnohem hůř. Harryho myšlenky se opět zatoulaly Dracovým směrem. Jak mu asi bude, až se probudí? Jeho otec je mrtvý, matka u svatého Munga a on leží v domě svého někdejšího úhlavního nepřítele nemohoucí a bezbranný. Harry se rozhodl, že se mu bude snažit návrat do reality co nejvíce ulehčit.
Aniž by chtěl, vrátil se v myšlenkách k Bitvě o Bradavice. Poté, co zabil Voldemorta, se doslova brodil mrtvými těly do Velké Síně, kde byli shromážděni všichni zranění. Bylo jich tolik, že je nemocnice sv. Munga nebyla schopna pojmout. Molly tehdy navrhla, že se z bývalého sídla Fénixova řádu může stát dočasně útočiště pro raněné, které zvládnou ošetřit Harry a jeho přátelé. Nápad to byl vskutku spásný. Četné ložnice se zaplnily raněnými, kteří se díky Mollyiné laskavé péči a výborné kuchyni rychle zotavovali. Harry pomáhal paní Weasleyové, kde jen mohl. Umýval nádobí, vyměňoval obvazy, roznášel jídlo. Tušil, že starost o zraněné dává Molly možnost nemyslet tolik na Fredovu smrt. On sám cítil, že ho práce odvádí od traumatických vzpomínek. S o to větší silou ale zaútočily ve chvíli, kdy nastal klid. V noci Harryho zasáhla tíha minulosti jako řítící se vlak.
V tuto chvíli se pod křídly Molly Weasleyové zotavovala ze svých zranění Minerva McGonnagallová, kterou v létě čekala příprava nového školního roku v Bradavicích. V ložnici o patro výše se ještě stále neprobral Draco Malfoy. Dle lékokouzelníků Draco omdlel vyčerpáním, několik dní před Bitvou zřejmě nejedl a nespal, navíc byl krutě mučen. Molly mu připravovala vyživovací lektvary, jelikož v bezvědomí nebyl schopen přijmout pevnou stravu. Všichni (možná až na Rona) netrpělivě čekali, až se probudí.
Harry už do rána neusnul. Ať se snažil sebevíc, kdykoliv upadal do spánku, rozbušilo se mu srdce úzkostí. Nakonec byl tak vyčerpaný marnými pokusy usnout, že se rozhodl vstát, sejít dolů do kuchyně a uvařit si čaj. Když vešel do tmavé sklepní místnosti, zjistil, že Molly je také vzhůru. Pobíhala nervózně kolem plotny a připravovala na tácek čaj a sušenky. Její oči byly zarudlé a na tvářích měla zaschlé slzy. Harry se tiše posadil ke stolu.
"Dobré ráno, Molly," promluvil opatrně. Paní Weasleyová sebou škubla a chytila se za srdce.
"Á, Harry, dobré ráno, co že jsi vzhůru tak časně? Nemůžeš spát?" zahrnula ho otázkami a starostlivě si ho prohlížela.
"Ne," lhal Harry, "jen jsem se dnes vzbudil dříve, to se stává. A co vy? Děje se něco?" Molly znervózněla. Mávla rukou a nadechovala se, že odpoví, ale přerušil ji hlasitý nářek zeshora z jedné z ložnic. Harry se na ni zmateně podíval s otevřenou pusou. Někdo (a Harry tušil kdo) křičel bolestí. Mezi záchvaty bolesti bylo slyšet zoufalý pláč, Harrymu při tom zvuku tuhla krev v žilách. Molly si vyčerpaně sedla naproti Harrymu a složila hlavu do dlaní.
"V noci se probral a od té doby prožívá strašlivou bolest. Už jsem mluvila se , není sám, zjevně se jedná o jakousi kletbu, kterou seslal Voldemort prostřednictvím Znamení zla na Smrtijedy. Tahle kletba má propuknout v případě, že on sám zemře. Nikdo neví, jak jim pomoci, nic nezabírá, nevíme, jak dlouho to bude trvat. Ostatní Smrtijedi takhle trpěli asi dvacetčtyři hodin, někteří se dříve bolestí zbláznili, jeden se dokonce zabil...," zašeptala Molly. Harrymu pomalu docházel význam jejích slov. Malfoy nelidsky trpí a možná to nepřežije. Voldemort se tedy postaral o to, aby jeho služebníci příšerně trpěli nebo rovnou umřeli s ním. Harry byl v šoku a nechtěl uvěřit, že jim ten zmetek bude kazit život i po smrti.
"Musíme mu alespoň od bolesti ulevit, co to půjde. Podávám mu každé dvě hodiny lektvar a obkládám mu levou ruku studenými obklady. Představ si, že první, na co zeptal, když mohl mluvit, bylo, proč o něj tolik pečuji, když provedl tolik zlého," Molly zakroutila nevěřícně hlavou a smutně se pousmála. Harry zadržel dech.
"Co jste mu na to odpověděla?" zeptal se očekávajíc napjatě odpověď.
"No, samozřejmě to, že si péči zaslouží jako každý jiný. Jeho máma riskovala život, aby tě zachránila. To, že se o něj postarám, když nemůže ona, je to nejmenší," chytila při těch slovech Harryho ruku. Při dalším nářku sebou cukla a spěšně vstala. Chopila se připraveného čaje.
"Musím běžet, je čas na další lektvar," vychrlila cestou ke dveřím, ale Harry ji zadržel.
"Byla jste vzhůru celou noc, běžte si lehnout, já se o to postarám," sebral jí z rukou podnos.
"Ale, Harry, já vím, že ho nemáš vůbec rád, kdybych to nezvládala, můžu přece někoho poprosit o pomoc, třeba Hermionu," oponovala mu.
"Už jsem jasně řekl, Molly, běžte spát, nebudeme přece nikoho budit, to je nesmysl. Já to zvládnu," trval na svém. Molly ho ještě chvíli propalovala zkoumavým pohledem.
"Dobře, Harry, ale kdyby něco, klidně přijď. Tohle je lektvar, spolkne ho jen v případě, že nemá zrovna křeč a tohle je čaj, myslela jsem, že-" začala popisovat obsah tácku.
"Molly," oslovil ji Harry a propaloval ji pohledem.
"Už jdu," řekla a váhavě odcházela.
Když za sebou zavřela dveře ložnice, Harry se zhluboka nadechl a vydal se rychle po schodech nahoru. Najednou si nebyl tak jistý, že to zvládne. Molly tvrdila, že nemá Draca rád, snad se i bála, že by mu ublížil. Harry si uvědomil, že k Dracovi necítí nenávist, naopak cítil podivnou sounáležitost. Oba kvůli Voldemortovi trpěli jako psi, i když každý na jiné straně. Zastavil se před dveřmi do Dracovy ložnice, zaklepal a vzal za kliku. Z toho, co uviděl, se mu roztřásly ruce a málem upustil podnos. Odložil ho raději rychle na stolek u postele. Draco byl příšerně zpocený, měl mokré vlasy, bílou košili od pyžama měl přilepenou na kůži. Ležel na břiše, jednou rukou svíral polštář, druhou bušil pěstí do matrace a křičel v agónii do polštáře. Vůbec nevnímal okolí, obličej měl zabořený do polštáře a peřin, nebylo mu vidět do tváře. Harryho srdce vynechalo úder. Nevěděl, co má dělat. Čekal jen bezmocně, až Draco bude schopen ho vnímat a bude mu moci dát lektvar. Necítil se tady dobře, jakoby vnikl až příliš do soukromí jiného člověka. Nikdy Draca neviděl takhle zblízka, byl to zvláštní pocit. Přemýšlel, co by mu kromě lektvaru mohlo pomoci přežít tahle muka, když vtom se Dracovo tělo uvolnilo a pěst povolila sevření, jeho nářek přešel v pláč. Harry se naklonil a položil mu ruku na rameno. Cítil pod mokrou košilí, jak je Dracovo tělo rozpálené. Draco pohnul hlavou a upřel na něj oteklé oči. Harry ruku stáhl.
Když se Dracovi podařilo zaostřit pohled a uvědomil si, kdo se nad ním sklání, zatvářil se vyděšeně a chtěl se vzpřímit do sedu, klekl si na všechny čtyři, ale končetiny se mu neovladatelně roztřásly a on bezmocně padl zpět na postel.
"To je dobrý, nemusíš se bát, já jsem ti jen přišel dát lektvar a zase půdju," uklidňoval ho Harry a snažil se zamezit dalším jeho pokusům utéct. Zbytečně ho vyčerpávaly a pokud měla Molly pravdu, bude jeho utrpení trvat minimálně několik dalších hodin. Harrymu bylo v téhle situaci velice nepříjemně, ale nemohl odejít. Nechtěl, aby Draco umřel. Byly možná chvíle, kdy si to přál, ale ta doba už je dávno pryč.
"Po-ttere, co tady proboha děláš?" vydechl Malfoy unaveně ochraptělým hlasem a silou potlačoval pláč. Harry si podal sklenici s lektvarem z nočního stolku a sedl si na postel. Blonďák sledoval vyděšeně každý jeho pohyb.
"Molly se musela jít vyspat, byl jsem už vzhůru a tak jsem jí nabídl pomoc," vysvětloval překotně a snažil se nedat na sobě znát nervozitu.
"Nemusíš tu být, musí to pro tebe být dost na obtíž, já to zvlá-" zarazil se a jeho tělo se prohnulo v křeči. Obrátil se na záda a začal si drásat levé předloktí. Harry zahlédl na košili krev. Rozhodl se rychle jednat. Odložil lektvar, popadl Draca za zápěstí a přitiskl je k posteli. Napětím skoro ani nedýchal a čekal, až křeč přejde. Draco měl ale velkou sílu, i přesto, že byl smrtelně vyhublý. Aby ho Harry zvládl, sedl si na něj obkročmo a zatěžkal ho vlastním tělem. Po chvíli sebou Draco cukat přestal.
"Pottere, slez ze mě," zašeptal. Harry se přesunul na židli a mírně mu zčervenaly tváře. Draco zamrkal a unaveně si utíral pot z čela, štípal ho, jak mu tekl do očí. Harry vzal ručník, namočil jej ve studené vodě, kterou mu Molly připravila a utřel Dracovi opatrně čelo.
"Víš, opravdu tady nemusíš být," vyhrkl Draco rychle jakoby se bál, že ho znova přeruší bolest. Harry nevěděl, jak ho donutit, aby si s ním nedělal starosti a nesnažil se před ním hrát si na hrdinu. Věděl ale, že by se asi choval stejně, kdyby se jejich role vyměnily.
"Já chci," řekl jen prostě a zahlédl v Dracových očích úžas než se zavřely při dalším záchvatu. Harry musel opět Dracovi bránit vlastním tělem, aby si neublížil, jak sebou házel a drásal si ruku, kde Harry tušil epicentrum bolesti. Když ho Draco opět vnímal, sáhl rychle po lektvaru a přidržel ho Dracovi u úst. Ten se ho snažil vypít, ale rozkašlal se. Harry mu nadzvedl rukou hlavu. Draco po něm střelil vražedným pohledem. Když lektvar vypil, otočil se zády k Harrymu a prudce oddechoval. Harry si prohlížel svoji mokrou ruku, kterou se dotýkal Dracových vlasů a připadal si jako z jiného světa. Uvědomil si, že i on sám je zpocený námahou. Chtěl odejít, ale najednou se Dracovo dýchání začalo zrychlovat, párkrát zasténal a pak se pozvracel. Harry oběhl rychle postel z druhé strany a úzkostlivě Draca chytil za rameno. Draco se chtěl vytrhnout, ale zase se vyzvracel přes okraj postele Harrymu k nohou.
Harry ho jen hladil po mokrých vlasech a absolutně nevěděl, co má dělat. Připadal si k ničemu. Vždy když se Draco začal dávit, pomohl mu se nahnout přes okraj postele, aby se neudusil a mezi zvracením ho utěšoval. Když se zdálo být po všem, položil Draca na postel a donutil ho lehnout si na bok. Draco se pořád snažil ho odhánět, slabě ho odstrkoval rukou a něco mumlal, ale Harry se nenechal vyhnat. Věděl, že Draca nemůže nechat samotného. Mávl hůlkou a vyčistil podlahu. Rychlým accio přivolal jedno ze svých pyžam. Věděl, že se chystá udělat něco, co mu Draco do smrti nezapomene. Harry ale využil toho, že se nemohl bránit. Když zrovna nebyl v křeči, byl velice slabý. Harry ho obrátil na záda a jako malému dítěti mu začal svlékat propocenou košili. Draco byl jako hadrová panenka. Harry se zarazil když zahlédl zranění na jeho levém předloktí. Při tom pohledu se mu zhoupl žaludek. Bylo to něco jako spálenina a proleženina zároveň, navíc krvácela po tom, co ji Draco drásal nehty. Setřel opatrně krev a ránu obvázal, aby si ji Draco nemohl dráždit. Sáhl po své košili od pyžama a všiml si, že se Draco třese od hlavy k patě, co nejrychleji mu ji oblékl a chtěl mu sundat pyžamové kalhoty. Draco se začal bránit ze všech sil. Harry horečně přemýšlel, jak to udělat, aby mu mohl převléct i kalhoty. Přikryl ho peřinou a strčil pod ni ruce, aby mu kalhoty svlékl. Draco se už nebránil. Harry ho nemohl spatřit nahého, protože byl zakrytý. Buď to byl Draco schopen zkousnout a nebo byl příliš vyčerpaný na to, aby protestoval. Harry mu stáhl kalhoty a natáhl své tak, aby se ho co nejméně dotýkal. Všiml si, že jsou jeho kalhoty Dracovi žalostně krátké. Nemohl mu ani zapnout knoflíčky u košile, byla Dracovi prostě malá. Harry ho zakryl až po krk. Vyčerpaně si sedl vedle postele a položil si hlavu na kraj. Tohle bylo náročné ráno.