Věděl, že ho za to Jim seřve. Zdrbal ho i za pár kapek vody na stole, co bude dělat, až zjistí, že má krev na vchodových dveřích? Ten ručník se dá ještě nějak zamaskovat, ale dveře, proboha. Jak chcete před géniem schovat zakrvácené dveře? Nemluvě o tom koberci. Proč se vůbec obtěžoval chodit zpátky domů, proč rovnou nezdechl někde v nějaké kaluži? Stejně tak skončí, až tohle všechno Jim uvidí. A možná skončí ještě hůř, než kdyby si vykrvácel někde v postranní uličce.

Tak jako tak, rozhodně teď nebyl ve stavu, ve kterém by mohl drhnout koberec nebo dveře. Nejspíš by se na tu skvrnu ani netrefil, všechno viděl trojitě…

Opřel se o kuchyňskou linku – sakra, zase zapomněl, že je celý od krve - a s levou rukou pevně přitisknutou ke krvácejícímu boku se natáhl do skříňky pro první pomoc. Nevěděl, co má shánět dřív. Obvaz, léky nebo jehlu a nit?

Dopotácel se k poslední lahvi whisky a třetinu do sebe bez nadechnutí kopl.

Lepší.

Pár kapek whisky na zemi mezi tou krví mu už tak hrozící trest nijak rapidně nezmění. Snad.

On tady krvácí a zajímá ho, jestli ho náhodou nezabije jeho šéf. Který tady měl už dávno být. Co když se mu něco stalo? A může za to jenom neschopnost člověka, kterému jedinému Jim věří se svým vlastním životem. Teď na to doplatí. Co když mu někdo ublížil. Nebo ho možná unesli. To už mu Holmes jednou udělal, nebylo by s podivem, kdyby to udělal zase. Možná na něj dokonce někde čekal.

Sebastian si zaboha nemohl vzpomenout, jestli měli smluvenou schůzku. Ruka s jehlou se mu znepokojivě třásla, ale armáda člověka zocelí, pár bodnutí jehlou už to nemůže zhoršit.

Vztekle zavrčel, když ani napočtvrté nedokázal provléct nit jehlou.

Jim ho stejně zabije, proč by se měl vůbec sešívat?

Měl by se přestat opírat o bílý nábytek.

Sanitku. To by musel znát Jimovu adresu. A i kdyby si ji pamatoval, nesměl by ji nikomu říct. Ono to nakonec opravdu bude muset skončit jeho smrtí. Nemůže takhle umřít. Takhle ne, proboha. Nestyděl by se, kdyby ho někdo postřelil a on pár dní v agonii umíral. Ale propadnout se starou střechou a rovnou s sebou vzít i pár oken a jeden střep v břiše, to je vyloženě trapné, a to i pro normálního člověka, natož pro nájemného vraha. Nemůže umřít kvůli střepu ze starého okna.

Bolí to, strašně moc to bolí a on asi bude zvracet. Ale to už by Jim vážně nerozdýchal. Snad i tu krev by si oblíbil, ale jestli mu ten sametový koberec vážně poblije…

„Bastiane!" zařval šéf od dveří a Sebastian si oddychl. Hlas měl silný a vzteklý jako jindy, musí být v pořádku. Nakonec možná selhal jenom jako vrah, a ne jako ochránce.

„Ahoj, Jimmy," zamumlal s nosem opřeným o stůl. Ruka s jehlou mu klesla a on ji nechal viset, bylo to pohodlnější než se na tu malou věc snažit navléct nit. Už to stejně nemělo smysl.

Tma.

„Basti-… do hajzlu," vydechl Jim a vrhl se k padajícímu odstřelovači, aby ho stihl zachytit ještě před střetem s podlahou. To si chtěl vážně ustlat na stole? „Ty hovado," dodal, když si prohlédl kuchyňskou linku, skříně, koberec a stůl samotný. Pak s heknutím Sebastiana podepřel a nedbaje na fakt, že je jeho bodyguard minimálně dvakrát těžší a větší než on sám, dotáhl jej až do obýváku, zaskučel nad bílým gaučem, načež rozloučiv se s čistotou celého bytu pustil krvácejícího Sebastiana přímo na pohovku.

„Kdo to udělal?" zeptal se Jim, ačkoli si byl vědom, že mu člověk v bezvědomí odpoví jen těžko. Stabilními a jistými prsty vzal nit a jehlu, na první pokus ji navlékl, a po důkladném vyčištění rány, která po střepu zbyla, ji i zašil. Pak Sebastianovi pevně obvázal bok, načež se sám posadil vedle pohovky a znechuceně si prohlížel krev po celém bytě.

Zase se bude muset stěhovat.