Pokémon
Ashovi taky nemohlo být 11 navždy. Dospěl a jeho život se uklidnil. Usadil se ve městě Rametick oblasti Sinnoh. Rozhodl se na nějakou dobu žít normálním životem a uplynulo mnoho let. Ashovi už je nyní 17. Je dospělý a rozhodl se pro zláštní styl partnerství : žije společněs Misty, May a Dawn dohromady. Ty tři dívky se vší silou snaží navzájem se tolerovat, ale moc se jim to nedaří. Díky jejich hádkám se Ash a Pikachu nikdy nenudí...
„Staryu!Staryu!Staryu!Staryu!"
„Ummm...Ještě chvilku...Chci spát..." zabručel Ash, když ho nemilosrdný budík tahal z postele.
No co, tvrdohlavému budíku zvonění jen tak nevymluvíš, musíš ho vypnout. Ash si to po chvilce mumlání uvědomil a postaral se o to, aby budík zmlknul a to jednou ranou mířenou elektronické Staryu přesně na zobák.
No sláva, sobota. Už si myslel, že jeho doopravdy zasloužený den odpočinku snad ani nikdy nepřijde. To je sice dobrá zpráva, jen jaksi bohužel ještě k tomu existují i jiné povinnosti, než je jeho zaměstnání. Dobře věděl, proč si svůj budík nařídil na tak brzo. Slíbil May, že jí pomůže vyměnit žárovku.
Dívky už byly dávno vzhůru a v trojlůžkové posteli ze silného dubového dřeva, která byla vyrobena speciálně pro ně a Ashe, už ležel jenom on. Líně se protahoval a už pomalu začínal znovu vidět v hlavě nesmyslné obrázky, které jsou popřáním dobré noci našeho podvědomí, když usínáme. Jistě, Mayina žárovka je celkem důležitou věcí, ale když jemu se táááák nechce...Pikachu ležící vedle něj ve svém pelíšku pochopil, že jeho kamarád zase usíná a rozhodl se jednat.
Ozvalo se: „Pikachuuuuu!" a vyšlehl záblesk světla.
Ash zařval, ale už na to byl zvyklý, tak se jen líně převalil v posteli a schytal od Pikachu další ránu: „ÁÁÁÁ! Pikachu, ty chceš abych tam šel? To snad nemyslíš vážně!ÁÁÁÁ!"
Dostal Ash další pecku, ještě silnější. Ash vyskočil z postele, pokud se samozřejmě jednomu nepatrnému pohybu za 5 sekund a nevrlému bručení dá říkat „skákání z postele" a začal se převlékat do svých obvyklých šatů, teď už ve velikosti mladého muže.
Pikachu ustlal peřinky na svém pelíšku a začal si česat kožíšek s krátkou srstí hřebínkem s měkoučkými štětinkami. Ash zatím šel do koupelny, kde si vyčistil zuby a rukama si prohraboval před zrcadlem nepoddajné černé vlasy.
Podíval se z okna. Pršelo. Dříve, když začalo pršet,to byl ještě na své cestě,tak se museli rychle jít schovat pod nejbližší stromy, ale i tak zmokli, jen ne tolik, jako kdyby zůstali nechránění.
No jo. Jeho cesta. Kolik let už to je? Moc. Byl tak moc odhodlaný splnit si sen.
A nyní? Má snad stále touhu jít? Nebo ten pocit, který cítí je jen stará touha zažít dobrodružství?
„Pi-ikah!" upozornil ho Pikachu na to, že má pomoct May s tou žárovkou a Ash se s nechutí loudal směrem k obývacímu pokoji. Vešel dovnitř.
Na gauči ležela Misty a líně se protahovala. V křesle zatím seděla May a čekala na Ashe až přijde. „No to je dost." pokárala ho Misty, „May už tady málem vyseděla díru." Ash děvčata pozdravil a lehce je líbl na tvář. Ale jedna na druhou velmi žárlily, když viděly, že Ashe nemají jen pro sebe. Ranní hádky začínaly většinou tím, že se děvčata vášnivě dohadovaly, kterou z nich políbí dřív, no prostě samé maličkosti. Ash se tomu občas musel smát i když hodně dobře věděl, že by neměl. Dívky se na něj pak otočily s nevrlým výrazem a potom s ním nemluvily. Na tohle byly všechny, bez vyjímky citlivé.
Ash nemíval většinou moc věcí na práci, chodil do svého zaměstnání, pomáhal Misty, May a Dawn, staral se o Pikachu a to bylo asi tak všechno. Protože kromě jeho nejlepšího kamaráda Pikachu žádný z jeho pokémonů u něho nezůstal.Všichni následovali svoje pudy a odešli do volné přírody hledat si partnery, aby mohli založit rodinu a dál se množit. U žádného z jeho pokémonů to nebylo lehké, ale přírodě neporučíš. Nebylo tedy divu, že se Pikachu často cítil osamělý a toužil po Ashově přízni. Zůstali nejlepšími přáteli - prostě spřízněné duše.
May se natahovala vzhůru k lustru, ale tak vysoko nedosáhla. „Ukaž May, já to zvládnu." stoupnul si Ash na židli a začal odšroubovávat žárovku ve tvaru Jigglypuffa, pokrytou prachem a špínou. Misty vytáhla krabici se žárovkami. „Jigglypuffa jako předtím, nebo Squirtla?" ptala se, držíc v rukou dvě kulaté žárovky. „Podej mi Squirtla." natáhl k ní ruku Ash. May se snažila už delší dobu něco říct, ale Misty jí ani jednou nepustila ke slovu.
Misty se usmála: „ No jo, změna je život." chtěla ještě něco dodat, ale May se konečně podařilo jí přerušit.
„A když už mluvíme o změnách, dalo by se změnit to, že pořád mluvíš jenom ty? Já chci taky něco říct!"
„Ó tak to promiňte, SLEČNO NETRPĚLIVÁ!" naštvala se Misty.
May a Misty na sebe nenávistně koukaly. Už se málem strhla rvačka, ale tu najednou řekl Ash tu osudnou větu.
„Holky, já...já... musím vám něco říct." dívky se zvědavě otočily a první ranní hádka byla ta tam.
Ash se zadíval do země. Bojoval sám se sebou. Věděl, že když to dívkám řekne, budou mu to velice dlouho rozmlouvat. Touha byla veliká, ale cítil také, že tím děvčatům velmi ublíží.
Zavřel oči a vybavil si vše krásné co na svých cestách zažil. Hlavou mu létal Brock a jeho slabost pro krásné dívky, chuť vítězství i chuť porážky co dusí a rozesmutňuje, ale zároveň nabádá ještě k větším cílům. Zároveň si však taky zobrazil v myšlenkách všudypřítomný a vytrvalý Team Rocket neboli Rakeťáky, Team Galaktic, Team Aqua, Team Magma, Garyho, Paula a jiné rivaly.
Dívky se na něj dívaly, ale čekaly marně. Ash tupě koukal do prázdna a rozhodně neměl nejmenší chuť se probudit ze snění.
„Ashi! Héééj! Vstávej, CO? No tak, vyžvejkni se, CO nám chceš říct?"
Ash sklopil hlavu a přemýšlel. Potom jí zvednul a podíval se děvčatům zhluboka do očí. Byly plné očekávání, co z něj vypadne. Tak má jim to říci, nebo ne? V jeho očích se odráželo zlaté světlo lustru.
Pootevřel ústa. Rozhodl se. V tu chvíli z něj vyšlo: „Holky, já si musím splnit svůj sen, jinak se asi brzo zblázním!"
Pak bylo ticho. Nebezpečné a smutné ticho. Člověk se bál ticho prolomit, ale zároveň nechtěl aby přetrvávalo. Bylo slyšet jen zrychlený dech přítomných.
Dawn polkla nasucho a zeptala se plna rozhořčení: „Ty...Ty od nás chceš zase odejít? Proč? Myslela jsem si, že ta touha stát se mistrem a chytit všechny pokémony na planetě tě už přešla!"
„Myslím, že bych měl odejít a zkusit štěstí někde jinde, můj sen ve mně stále ještě hoří a já...tomu...prostě neodolám."
Ash odcházel ke dveřím a děvčata měla v očích slzy. Měl věci už připravené v batohu. Bylo to tak jak předpokládal. Cítíl, jak se nálada v pokoji změnila a bylo mu z toho nepříjemně.
May se zatvářila nenávistně a povídá Ashovi: „To tady budu sama jenom s tadytěma? To snad nemyslíš vážně! Ty bys mě tu takhle nechal?"
Je to opravdu zvláštní, jak se za ta léta z tak milé, étericky vyhlížející dívenky stala taková netýkavka. Pomyslel si Ash, když se jí díval do blankytně modrých očí, které měl tak rád .
Misty se otočila a smutný pohled se změnil ve vysoce nebezpečný: „S TADYTĚMA? Tím jako myslíš mě a Dawn?"
„Jo, to teda jo!"
„Chceš souboj?"
„S tebou? To sotva! Tu tvoji starou Staryu co ti ještě zbyla, protože není tak chytrá a rychlá aby před tebou utekla, by porazili snad i Rakeťáci! Cha!"
Situace se pomalu začínala přiostřovat. Misty byla celá rudá zlostí a byla by se na May okamžitě vrhla, kdyby mezi ně pohotově nevskočila stále stejná Dawn se svým často opakovaným „klídekholky".Snažila se je udržet od sebe, ale moc dlouho je neudržela.
Bitka začala a Misty s May se praly jako dvě rozzuřené tygřice. Rychle zmizet, pomyslel si Ash když vyletěl ze dveří a upaloval pryč až se mu za patama prášilo. Nezapomněl samozřejmě ani na Pikachu, je to přeci jeho nejlepší přítel.
Pádil jak závodní chrt a stále se ohlížel za sebe, jen občas koukl před sebe. Letěl jak raketa, když tu najednou BUM! Spadnul na zem. Počkal, až se mu rozostřené vidění urovná, podíval se na příčinu nárazu a když zjistil, že narazil do rozcestníku, tak nahlas přečetl: „Nakahumský les, chráněná krajinná rezervace. Město Tamango - 5 Km."
Ash vstal a šel dál. Pikachu si ale najednou všiml, že jeho trenérovi něco chybí.
„Pikachu, pikah!" povídá Pikachu rychle.
„No jo, máš pravdu, Pikachu, kde je moje čepice?"Ash se bezradně rozhlížel do všech stran, ale čepice nikde.
Běžel zpět po cestě, díval se všude, ale nikde nic. Jejdanánky, kde je? Že bych jí ztratil u toho sloupu?
Ale najednou se ozvalo z výšky: „Jůůhůůů! Jůůhůůů! Prcku, nechybí ti něco?"
Ash se pomalu podíval vzhůru. Věděl, že všechno, na co se tak netěšil, je přímo nad ním. I po letech ty drzé hlasy zněly stejně. Upřel zrak na větev mohutného dubu a snažil se uklidnit. Nešlo to. Nahoře nad ním seděly tři tak známé osoby.
Mladá žena se světlou pletí, tmavě modrýma očima,velkými, zelenými kulatými náušnicemi a dlouhými, tmavě růžovými vlasy neuvěřitelného tvaru i objemu.
Vedle ní muž, zhruba tak stejného věku s levandulovými vlasy sahajícími až po ramena, jeden dlouhý pramen vlasů spadající doprostřed čela se dotýkal až jeho nosu. Pozorně Ashe sledoval jasně zelenýma očima, ze kterých sršel ďábelský plamínek a zlomyslně se usmíval.
Po jeho pravici seděl kočičí pokémon Meowth a zálibně si prohlížel své tlapky se třemi prsty v barvě bílé kávy s velkým množstvím mléka. Pohrával si s Ashovou čepicí a viditelně mu dělalo dobře, že se to Ashovi vůbec nelíbí.
Hop! A už stáli všichni před ním. Hodil mu čepici a Ash jí sotva stačil chytit. Nasadil si jí a zadíval se nenávistně do třech párů očí, které si ho zkoumavě prohlížely a jakoby propalovaly.
„Rakeťáci!" vydechl Ash.
Trio si naplno vychutnávalo jeho překvapení a když se rozhodli, že vychutnávání jeho překvapení už bylo dost, začali odříkávat naplno jejich motto a pózovali k tomu jak tři modelky.
„Hahaha! Co to slyším za hlas?"
„Hlasitě a jasně mluví na nás!"
„Vane s větrem..."
„Stoupá ke hvězdám..."
„To se vám nezdá!"
„Rychlostí blesku přináší hrůzu..."
„Zděsíme každého. Krále i lůzu."
„Protože jen když je hrozné ještě horší..."
„Naše nezdárná práce na chvíli končí."
„Jessie!"
„James!"
„Meowth, nandáme to všem!"
„Všem prckům to pěkně ukážem!"
„Rakeťáci, tak pozor, jdem!"
„Dlouho jsme se neviděli...Pár let..."Založil si James ruce na prsou.
Jessie se s předstíranou zvědavostí škodolibě zeptala: „Copak copak, chlapečku, kde máš kamarády?"
Ash se zatvářil mírně uraženě a opáčil: „Promiň, ale nevšimla sis, že já už dávno nejsem CHLAPEČEK?"
„To je jedno, pro nás stejně budeš vždycky prcek."
„Protože jsem mladší než vy dva?"
„Jo."
„Starci."
„Děcko."
„A proč vlastně chcete vědět, kde mám svoje holky?"
„Óóó...Tak to jo, holky, říkáš? Takže hrdličky? Hihihi! Chceme to vědět, protože...jako vždycky...nemáme čisté úmysly!"
„Vůbec jste se nezměnili...A co vy dva? Jak to je s vámi dvěma?" rýpl si Ash a ukázal na Jessie a Jamese.
„Co? Jak s námi dvěma?"
Rakeťáci chvíli nechápali a podívali se na sebe. Při setkání jejich pohledů zařvali áááá, protože konečně pochopili, jak to Ash myslí.
Najednou zaječeli: „TAK TY SI MYSLÍŠ, ŽE MY DVA SPOLU NĚCO MÁME? ÁÁÁ!"zařvali kvůli náhlé shodě věty.
„Nó, tak jako pochopte že už jsem dospělý, uvažuju už jinak než před lety, když jsem byl dítě." hrál si s nimi Ash.
Taková otázka Rakeťáky viditelně nesmírně vytočila. Ale odpověď samozřejmě byla pravdivá.
„My dva jsme parťáci, nechápu, jak se něco takového mohlo zrodit v tom tvém mozečku!"naštvala se Jessie. „Ale teď už dost řečí, my chceme Pikachu!"
Ash se usmál: „No super, aspoň se rozcvičím. Pikachu, pojď sem! Dáme jim po letech zase další lekci! Měli byste si začít nacvičovat nejbezpečnější pád, budete to potřebovat!" prokřupl si prsty a připravil se na svůj první souboj.
Pikachu přiběhl a Jessie vytáhla pokébal a hodila ho před sebe: „Sevipre pojď ven!" „Sssseviper!" připravil se velký černý had s rudýma očima a dlouhými červenými tesáky k boji.
James sahal do kapsy pro pokébal, ale Jessie ho zarazila: „Počkej, já to zvládnu, ten prcek vůbec netuší, do čeho se pouští!"
„Máš pravdu, já to netuším, já to vím! Nemůžu se dočkat toho, jak odletíte! Aspoň dáte na chvíli pokoj. Pikachu, dej jim Bleskový šok na maximum!"
Pikachu pár vteřin soustředil energii a potom se celý rozzářil a směrem na Rakeťáky letěl žlutý světelný paprsek. Kupodivu zůstali naprosto klidní, Jessie si dokonce stačila ještě přepudrovat nos. Ash se předčasně radoval z vítězství, ale to co se stalo potom, to doopravdy nečekal...