Seděla jsem na okenním parapetu a koukala se ven. Bylo zataženo a na zablácený chodník dopadali těžké sněhové chuchvalce. Hlavou mi proletělo, jak dlouho asi bude sněžit, než vysvitne jarní slunce a ten sníh roztopí. Musela jsem se uklidnit. Byl to už měsíc, co Kai zmizel, bez toho aniž by mi nechal jedinou zprávu a já měla čím dál tím větší strach, že mu jeho otec něco udělal. Ti dva se nikdy nemuseli. Z mých myšlenek mě vyrušil telefon, který byl na opačné straně místnosti. Zvedla jsem sluchátko a uslyšela Caroline, která po mě začala pištět.

„BONNIE BENNETTOVÁ, jak to že jsi NEBYLA na tréninku? Vždyť za pár dní je ZÁPAS!" obrátila jsem oči v sloup a zívla.

„Promiň Caroline, ale necítím se na hopskání v tělocvičně, asi skončím. Měj se hezky." řekla jsem a ignorovala její šokovaný výdech.

„JAK TO MYSLÍ-."a zavěsila jsem, vážně jsem neměla chuť ji něco vysvětlovat, chtěla jsem se jen zahrabat do peřin a prospat celý život. Však můj žaludek měl jiné plány, když v něm hromově zakručelo. Seběhla jsem po schodech dolů a uslyšela několik mužských hlasů v obýváku, jak mluví s mojí babičkou, schovala jsem se v kuchyni a šla se podívat, co bych si mohla vzít na jídlo, když jsem zaslechla, o čem se baví.

„Je v nebezpečí, ten plán nevyšel a ten kluk se teď někde toulá." začal z nich jeden mluvit, se zájmem jsem nakoukla do obýváku a uviděla Parkrovi, teda Kaiova otce a bratra. Bez dechu jsem sledovala, jak se má babička zvedla a otočila se ke mně a k nim zády.

„Nic ji neudělá, to víte stejně dobře jako já a kdyby něco, Bonnie se umí bránit." řekla dost rázně a já pocítila hrdost v jejím hlase, i když jsem nechápala, jak do toho všeho zapadá moje jméno.

„Sheillo, musíš ale uznat, že je nepříčetný, napadl Jo, když mu chtěla pomoct a pak zmizel." V tu chvíli mi došlo, že mluví o Kaiovi, ale nešlo mi na mysl, proč by ji napadl, když byla jediná z rodiny, na kom mu záleželo.

„To neznamená, že ublíží Bonnie. A pokud snad se vaše obavy naplní, Bonnie ho zná příliš dobře, aby ho dokázala zastavit v tom nejhorším případě." s hrůzou jsem vydechla, když jsem si představila situaci, kde by na mě Kai zaútočil a došlo mi, že babička do mě vkládá nesprávné naděje. Nemohla bych mu ublížit, vždyť je jako můj bratr. Všichni se otočili ke dveřím, když se rozezvučel zvonek. A ano bylo to mým směrem. Rychle jsem se otočila a snažila se dělat, jako bych jejich rozhovor vůbec neslyšela. Otevřela jsem dveře a do předsíně se vřítila rozhozená Elena.

„Co jsi to proboha udělala? Caroline je naprosto naštvaná a říká, že až tě ve škole uvidí tak tě zabije." povzdechla jsem si a snažila se ignorovat ty zvědavé pohledy z obýváku.

„El, raději nahoře." zašeptala jsem k ní a mávla na babičku, která celou scénu brala s klidným výrazem. Vydali jsme se po schodech dolů a já přemýšlela, co jí mám vlastně říct, že mě už roztleskávání nebaví nebo, že mám důležitější věci na práci, jako najít Kaie a zjistit zdali to co řekli dole je pravda? Upřímně řečeno, nevěděla jsem.

Zavřela jsem dveře a sedla si na parapet.

„El, Kai zmizel a věř mi, že poslední věc, která mě teď zajímá je skákat podle toho, jak Caroline píská a to myslím doslovně." její výraz přešel do nechápavého.

„Jak to myslíš, že zmizel? On utekl?" přikývla jsem.

„Abych řekla pravdu, ještě před zmizením se mi vyhýbal, ale že mi ani nenechal na rozloučenou žádnou zprávu, nevím, co si mám o tom myslet." El se na mě smutně usmála.

„Třeba se s tebou nechtěl rozloučit." já na ní vyvalila oči a prudce se nadechla.

„To je super slyšet! Znám ho od svých pěti let, každý den jsem ho vídávala, byla při něm v jeho nejtěžších chvílích i v jeho nejlepších a on se po těch skoro třinácti letech není schopen se mnou ani rozloučit, to jsem mu fakt tak moc ukradená? To mi mohl klidně plivnout do tváře a otřít si o mě boty, když už se semnou nechce ani rozloučit!" El vypadala, že ztratila dech, když v tom náhle vypískla.

„Přesně, ne to co jsi říkala, ale jo, on se s tebou nechce rozloučit! Tohle není konec, on ti tímhle neřekl konec, pouze své rodině." uvažovala jsem nad jejími slovy a snažila se vzpomenout si dýchat. Pokud tohle není konec, tak to znamená, že ho ještě uvidím, ale co když jeho bratr měl pravdu, že je nepříčetný, co když mi bude chtít ublížit? Zavřela jsem oči a usmála se na Elenu.

„Dobrý?" zeptala se mě a já přikývla.

„Tak co řekneš Caroline?" podívala jsem se na strop.

„Pravdu, pochopí to, ona taky chtěla odejít, když zjistila, že ji Tyler podvádí." El si povzdechla.

„Takže půjdeš zítra do školy?" přikývla jsem a El se na mě pousmála.

„Když tak tě budu bránit." zasmála jsem se.

„To nebude potřeba, je to jen Caroline."

„Je to naštvaná upíří Caroline, nezapomeň." mrkla na mě, když někdo zaklepal na dveře.

„Dále." řekla jsem a do pokoje vešla babička.

„Dobrý den." řekla El a babička přikývla, pak se na mě otočila.

„Bonnie, to co se stalo dole… Chtěla jsem jen říct, že jim nedovolím, aby mu ublížili nebo tobě. Jsou to vaše životy a Joshua není ten typ člověka, kterému bych věřila. Chci jen, abys věděla, že jsem na tvojí straně." zamrkala jsem a snažila se pochytit, co mi tím chtěla babička říct.

„Dobře." odpověděla jsem a babička odešla.

„Co to bylo?" zašeptala El a já zakroutila hlavou.

„Dala mi znamení, že je při mě." Elena se nadechla a ušklíbla se.