Zbav se okovů a osvoboď svého ducha…
Zvedl oči a zamračil se. Zápas nevypadal dobře… což znamenalo, že bude muset zase hrát. Zase zvítězit. Ale za mrazivě fialkovýma očima plakal, noc po noci, zápas po zápasu. Jenom na vteřinku se v chladném pohledu bez emocí objevil smutek. Pak vstal a vykročil, vstříc jediné věci, kterou nechtěl už nikdy dělat.
Behind those eyes lies the truth and grief…
Rozhodující zápas začal.
Zbav se okovů a osvoboď svého ducha…Zase vyhrál a jeho duše plakala ve vězení pravidel a zákazů. Po zápase se měl vrátit do hotelu, spolu se svými přáteli. Ale on nešel, protože potřeboval být sám. Samota byla jeho nejlepším přítelem vždy, už od dětství se k ní často utíkal. Jeho mysl nacházela v samotě klid, ticho a zapomnění.
Behind those beautiful smiles I've seen tragedy…Šel do starého, lidmi i bohem zapomenutého parku. Tohle bylo jeho útočiště, jeho svět. Tady se cítil volný, sem přicházel když se cítil osamělý nebo nenáviděný. Ona všechny emoce odplavila a jedině díky tomu se posléze byl schopný vrátit zpět do kruté reality. Neměl žádnou naději ji tu potkat, ale přesto… Přesto přišel.
Zbav se okovů a osvoboď svého ducha…„Zbav se okovů a osvoboď svého ducha," uslyšel a to ho probralo z moře vzpomínek. Stejná slova jako naposledy, pomyslel si a věděl, že přišla.
„Dlouho jsme se neviděli," poznamenala. „Tvoje okovy se rozlomí jedině, když budeš chtít," konstatovala.
„Nevím, o čem mluvíš," usmál se neupřímně, ale při spatření křišťálově čisté esence svobody se v něm všechno bouřilo.
„Tady," řekla smutně a dala mu… beyblade ? „Ano, je to on, tvůj starý beyblade. Ten prohrávající. Vezmi si jej a zkus s ním hrát, jenom jeden zápas, pro mě," prosila.
„Pro tebe," vzal si beyblade a zadumaně se na něj zahleděl. „Zítřejší finálový zápas," poznamenal a otočil se k odchodu.
„Věřím ti," zašeptala, ale on neslyšel.
The fallen skin hides the secrets within…Tu noc nemohl usnout. Jeho starý, prohrávající beyblade ho podivně znervózňoval. Tím, že to zítra nedokáže. Tím, že zklame… koho vlastně ? Otce ? Přátele ? Fanoušky ? Nebo jenom ji ? Jeho oči se zalily slzami a v tu chvíli věděl, že to nedokáže. Nedokáže zradit své povinnosti k týmu. Ale potom se zamyslel… „Nechci ji zradit… Co může znamenat jeden ztracený zápas ? Všechno nebo nic. Udělám to," rozhodl se nakonec. "Dranzere, jsi připravený na poslední zápas našeho života ?" zeptal se a na jeho tváři se objevil jemný úsměv.
Zbav se okovů a osvoboď svého ducha…Přijal její radu a jeho okovy zmizely…
V textu povídky je použita část písničky od The Rasmus - Lucifer's Angel. Tuhle povídku neschválil Takao Aoki ani nikdo jiný mimo autora :)
Kai Hiwatari belongs to Takao Aoki. Aikane Meriwana belongs to me :P