AN: Tak je tu další povídka pro mou oblíbenou yuri autorku Kurotorahime (kdo má rád sladké, vzrušující a zamilované yuri, určitě si zajděte na její profil přečíst si pár povídek, nebudete litovat). Tentokrát z prostředí Fairy Tail, zasazeného do moderního světa, kde se Erza potýká s malým problémem a jedna milá slečna jí ho pomůže vyřešit... bude zde futanari, tedy dívka s oběma pohlavními orgány. Komu se to nelíbí, prosím nečtěte to a ani nekomentujte typu: "To je hnus, ulítlý, nechutný, nepřirozený" ani podobné věci. A samozřejmě zde bude i lehká dominance, ale to až v druhém díle, tenhle je spíš na potrápení a nažhavení. ;-)

Disclaimer: Fairy Tail mi bohužel nepatří, jinak by tam bylo yuri, že by se chlapci začali cítit méněcenní! :D

Jsi jen tvárnou hlínou v mých rukou…

(…)

(Pozdě večer za tmy, temná ulička města Magnolie, 26. srpna 2014)

„Zdrhej, vole, sou za náma!"

„Slyšim je, ty vole! Tady, za roch!"

Vrhli se kolem zdi, pronásledovaní policejními sirénami, světly z ručně držených baterek a výkřiky, aby zastavili. Už kolem nich i prosvištělo pár kulek, ale utíkali příliš rychle, než aby je nešikovně mířící policisté dokázali strefit. Jakmile přeskočili vysoký plot a strhli za sebou bedny, aby za nimi nemohli, cítili se, že už měli konečně vyhráno!

Jenom aby je ze tmy srazila na zem malá, ale silná pěst.

„Jste oba zatčeni," oznámil ženský hlas, zatímco ze tmy vystoupila jeho majitelka, oblečená do přiléhavé policejní uniformy. „Za obchodování s omamnými látkami-"

První z nich se zvednul, zavřeštěl jako opice a rozehnal se po dívce nožem. Znovu zavřeštěl, když mu cosi sevřelo zápěstí, protočilo ruku a poslalo ho do kotoulu, kde hlavou tvrdě narazil do země, už dávno bez nože i bez rovnováhy.

„- za vzpírání se zatčení-"

Druhý byl zákeřnější, předstíral úder zprava, aby poté bleskově bodnul nožem ukrytým v rukávu. Mířil těsně pod ledviny, na místo, které se hodně špatně vykrývalo, a navíc byl neskutečně rychlý. Cenil křivé zuby, když užuž viděl, jak se zbraň noří do své oběti – a hekl, když mu rychlý kop vyrazil vzduch z plic a on se sesul k zemi jako proděravěný pytel.

„- za útěk z místa činu-"

Oba zařvali a vrhli se na ni zároveň jako šílená smršť ran, kopů a pěstí. Nebyli sehraní, ale každý šel z jiné strany a prakticky se jeden druhému nepletli. Náhodný pozorovatel by přísahal, že tu ženu napadlo minimálně osm lidí.

Opravil by se až ve chvíli, kdy to čtyřikrát hlasitě křuplo, a oba lupiči padli na zem s vykloubenýma rukama. Další čtyři křupnutí a bolestivá zaskřehotání oznámila, že jim obránkyně vyřadila i nohy.

„- a za útok na policistu. Máte právo nevypovídat… a tak dále, a tak dál, určitě to znáte," zamumlala dívka, odhodila si z tváře pramen rudých vlasů a dala se do zatýkání. Chtěla to mít hotové brzy, aby mohla co nejdřív zpátky na stanici a domů.

Co by člověk neudělal pro šálek horké kávy.

(…)

(O hodinu později, dívčí převlékací místnost na policejní stanici)

„Slyšela jsem, že to dneska zase někdo nandal zásahovce," zavtipkovala Cana, zatímco si přetahovala vestu přes hlavu a rozepínala knoflíky na košili. „Prý byla rychlá jako blesk, nebezpečná jako tajfun a sexy jako-"

„Cano, tvé vtipkování je krajně nevhodné. Nemluvě o tom, že je také nepravdivé," odpověděla Erza klidným, nevzrušeným hlasem, a pečlivě přerovnávala obsah své skříňky. Z nějakého důvodu věci nikdy nebyly tam, kde je při odchodu nechala. Možná by se měla poučit od Lea – viděla ho jen párkrát, ale byl učiněným zosobněním pořádku a čistoty. Na organizaci jeho pracovního stolu se pěly ódy, určitě by si poradil i s takovou hrůzou, jakou byla její osobní skříňka. Jenom by ho pak musela zabít, kdyby komukoliv vyžvanil, jakou barvu měly její kalhotky.

„Ale prosím tě! Mluvilo se o tom celou cestu na stanici. Dva chlápci, nadopovaní bůhvíčím, nože v ruce – a zabásli je zmlácené na jednu hromadu a ty nemáš ani škrábanec. Na lince se nemluvilo o ničem jiném!" přisadila si Evergreen. Dělala policejní dispečerku, ale zásahů se účastnila víceméně jako pozorovatel. Dosadili ji sem nedávno kvůli nařízení z ministerstva o vyšším dohledu nad policejními zásahy, ale když se člověk přenesl přes její povýšenou povahu, byla skoro snesitelná.

„Potom by možná linka měla věnovat větší pozornost důležitějším věcem, jako třeba hlášení o přepadeních a dalších zločinech," řekla Erza pevně, pečlivě si vydrhla každý centimetr těla měkkým froté ručníkem a přetřela si podpaží, krk a záda deodorantem. Okolo zavoněla jemná vůně šeříku a citrusů.

„Jo a taky náletům UFO a spatření dinosaurů!" přisadila si Cana pobaveně a důkladně si přihnula z placatky, kterou sebou všude nosila. I do akce. Nikdo jí to pití nezabavil, protože nikdo nedokázal zůstat při vědomí, když si přičichnul, aby ověřil, zda se nejedná o alkohol. Po několika pokusech to nadřízení vzdali a pouze uvedli, že dokud bude Cana plnit své povinnosti, nebudou jí nic zabavovat.

„Moc vtipné, pivní sude," odsekla Evergreen a zamračila se na Erzu, která se už převlékala do své civilní pracovní uniformy. „Ty si nedáš sprchu, Erzo?"

„Až doma. Směna mi končí za hodinu a do té doby to nějak vydržím. Ve veřejných sprchách je největší šance na chycení plísňových onemocnění a bakterií. Levy na to téma četla zajímavou studii-"

„Ušetři mě!" Evergreen se otřásla a věnovala sousední místnosti se sprchami znepokojený pohled. „Eh, myslím, že dneska sprchu oželím taky."

„Tak to se radši koukej navonět, nebo se od tebe i Elfman odtáhne," ušklíbla se Cana.

„Có?!" vylítla Evergreen. „Tak já ti smrdím, jó? O mě alespoň někdo projevil zájem, ty si můžeš o klucích nechat tak leda zdát!"

„To si piš, že se mi o nich zdá. A určitě to jsou lepší věci, než který můžeš zažít ty!"

„A o čem to svědčí, co?"

„To mi pověz ty!"

Erza si s povzdechem zapnula předposlední knoflík na košili, uhladila sukni a vklouzla do bot. „Nezabijte se tu!" zavolala varovně, zabouchla svou skříňku – a ztuhla.

Byl na ní přichycený lísteček s napsaným vzkazem v Levině úhledném krasopisu. Stálo tam:

„Erzo, musíme si promluvit. Stav se u mě, než dneska půjdeš domů. Levy"

A sakra!

Problém nebyl v tom, že by Erza s Levy nekamarádila. Naopak, i když Levy byla ředitelovou sekretářkou a Erza řadovou policistkou, vycházely spolu překvapivě dobře. Přispělo k tomu i to, že to byla právě Levy, kdo Erzu do místního oddělení naverboval. Měla totiž tu smůlu (podle Erzi, Levy tomu říkala štěstí), že si šla do obchodního centra na nákup bot právě ve chvíli, kdy prodejnu přepadli dva maskovaní kluci. Vytáhlí, hubení, sotva jim rašily vousy, ale někde si sehnali zbraně a podle tónu hlasů nebyli úplně při smyslech. Dost možná by nakonec někoho z přítomných i zastřelili, kdyby tam Erza nedělala ochranku. Oba kluky bez problémů odzbrojila, výchovně je profackovala, promluvila jim do duše a nechala je běžet, načež jejich pistole vybila, rozložila na součástky a vyhodila do nejbližšího koše. Ještě ten den ji Levy odtáhla k sobě domů na šálek čaje a domácí sušenky a byla dostatečně tvrdohlavá, aby Erzu přiměla souhlasit s jejím novým, současným zaměstnáním. A ani jedna z nich toho dosud nelitovala.

Ne, problém byl v tom, že Erza sice byla výtečnou, zkušenou policistkou, která dokázala splnit jakoukoliv akci a po několika málo incidentech, kdy si musela vymezit teritorium, s ní vycházelo téměř celé oddělení – jenomže měla velký problém s pravidly, která se hodila jen na papír.

Slovem odborníka byrokracie, slovy Erzi mnoho neslušných výrazů.

Rudovlasá dívka si povzdechla a na moment zauvažovala, že tu zprávu bude ignorovat. Věděla, že Levy má pořád spoustu práce, jejich oddělení dohlíželo na velký okrsek a v Magnolii byli pořád nějací zloději, blázni nebo napití studenti, kteří trénovali skoky z mostu do vody. Mohla by se jí vyhýbat i dny, kdyby se trochu snažila…

„Erzo? Pojď sem, prosím. Je to důležité," zavolal na ni Levin drobný, ale pevný hlásek přes celou kancelář a před zraky všech přítomných.

Jenomže, jak kdysi řekl jeden moudrý člověk, snaha znamenala, že jste se dostatečně nepřipravili.

S těžkým povzdechem Erza prošla oddělením, kývnula na několik kolegů a prohodila pár zdvořilostních frází. Od Graye s díky převzala hrnek horkého kafe, opatrně upila a postavila ho na vlastní desku, než vešla do Leviny kanceláře. Hned u vstupu se zarazila a zkusmo začichala ve vzduchu.

„Co to tu cítím?"

„Sušenky. Na, vezmi si," řekla Levy s úsměvem a přisunula blíž k Erze porcelánový talíř plný sušenek.

„Díky, ale nemusím."

„Jsou domácí."

Vzduchem se mihnula ruka a na talíři bylo rázem o sušenku méně.

„Vida, a pak že to nepůjde," zachichotala se Levy.

„Tvé domácí sušenky se neodmítají," odpověděla Erza a zakousla se do pečiva. Potěšením skoro zavrněla – Levy věděla naprosto přesně, jak zkombinovat sladkost cukru s hořkostí čokolády a tuhostí těsta, aby z toho vznikl zážitek pro gurmány. Kdyby někdy z jakéhokoliv důvodu ztratila tohle místo, mohla by jít dělat šéfkuchaře do Ritzu.

„Ty víš, jak zalichotit děvčeti," zavrněla Levy, ale potom úsměvný výraz nahradil vážnější. „Erzo, máme problém."

„Byla to přiměřená sebeobrana. Měli nože, rozšířené zorničky, zrychlený dech a nereagovali na výzvy-"

„Ne, ne tvůj zásah, ten je zcela v mezích. Máme problémy se záznamy." Natáhla ruku směrem k hromadám šanonů. Jeden z nich najisto vytáhla, rozevřela ho před sebou a začala si procházet obsah.

Erza moc dobře věděla, že Levy to dělala jen kvůli efektu. Všechna důležitá fakta měla vždy v hlavě nebo přinejhorším v miniaturním růžovém zápisníčku v náprsní kapse a dokázala je chrlit rychlostí dvacet slov za vteřinu. Ale některé rituály se zkrátka nepřerušovaly a Levino listování mezi ně patřilo.

„Podařilo se mi od tvého bývalého zaměstnavatele získat všechny papíry a od tebe ten zbytek – který činil asi čtyři pětiny toho, co chybělo," odtušila s náznakem suchého humoru. „Údaje z pojišťovny souhlasí, zdravotní a sociální pojištění je v pořádku, daně sedí, všechno tu mám – až na prohlášení o zdravotní způsobilosti."

Erza zakoulela očima, aby skryla drobný záchvat paniky, který zaútočil na její hruď. „Levy, to je směšné. Víš přece, kolik uběhnu na trenažéru a kolik zvednu na benčpresu. Překonala jsem na něm i Elfmana. Elfmana, Levy!"

„Erzo, já znám tvoje výsledky, vážně," Levy zvedla ruce v obranném i omluvném gestu zároveň, „ale to prostě není oficiální. Můžeš mít sebelepší výsledky v posilovně, na plovárně, kde jenom chceš, ale já potřebuju potvrzení od doktora, že jsi zdravá a způsobilá k náročné práci policistky."

„Za celé tři roky, co jsem tu, jsem ani jednou nestonala. Zdravě se stravuju, nenavštěvuju solárium ani v zimě, na večírcích vypiju sotva jednu skleničku-"

„Erzo, to je všechno opravdu moc pěkné, ale ty musíš za doktorem! Co kdyby ti bylo něco skrytého, třeba zácpa nebo křeče nebo-"

„Netrpím žádnými bolestmi, teď ani v minulosti. Pravidelně sportuju. Jím šestkrát denně. Spím šest hodin každý den, šest a půl o víkendech…"

„A co třeba zánět slepého střeva? Nebo rakovina prsu? Ty jsou teď docela v módě, víš?"

„Zánět slepého střeva by se projevil ostrou bolestí kolem břicha a navíc se nedá odhalit předem. Jím hodně vlákniny, abych riziko co nejvíc zmenšila. Prsa si vyšetřuju sama pohmatem. Nejsem nezodpovědná, Levy!"

„Ale taky nejsi vševědoucí a určitě nejsi školená doktorka!" Levy nepatrně zvýšila hlas, ale potom klesla do židle a pomalu se rozdýchala. Potom začala znovu, tentokrát upřímný, soucitným, ale zároveň nesmlouvavým tónem. „Erzo, je mi to líto, ale o tomhle se nedá vyjednávat. Ani ne za týden je konec srpna, druhý týden v září sem přijede kontrola. Naše oddělení má jedno z nejvyšších hodnocení v poměru vyřešených zločinů ke spáchaným, nemalou měrou díky tobě. To nám sice získává obdiv a snadněji se díky tomu žádá o lepší vybavení a víc peněz na chod oddělení a platy, jenomže taky jsme kvůli tomu trnem v oku těch, kteří se námi cítí ohroženi. Budou se koukat na všechno, prolezou každou skulinu a tvrdě zkritizují jakýkoliv nedostatek, který najdou. Můžu zakrýt hodně věcí, ale nejde zfalšovat lékařské osvědčení. Potřebuju od tebe to potvrzení od lékaře o kompletní tělesné prohlídce a způsobilosti k výkonu fyzicky náročného zaměstnání a to do konce týdne."

Pocit paniky přerostl v ledový balvan, který se Erze usadil hluboko v žaludku a odmítal se zvednout. Polkla, ale led přetrvával a jakoby se jí tiše vysmíval.

„Ne," řekla skoro bez dechu, ale stále ještě odhodlaně. „Prostě ne, Levy. Klidně budu před tou komisí žonglovat se zapálenými loučemi, do toho zpívat národní hymnu a zároveň budu nohama dávat Elfmanovi masáž zad, ale na nějaké hloupé vyšetření mě nedostaneš. Tečka. Konec. Šmytec."

Levy na moment zavřela oči. Tuhle debatu s Erzou vedla už mnohokrát, ptala se na její důvody, přemlouvala ji, vyhrožovala, slibovala modré z nebe. Nic s ní nehnulo, byla jako žulová skála, která stála od počátku věků a bude stát do jejich skonu.

Byl čas tuhle žulu nalomit, i když půjde o hodně nefér trik.

„Mirajane má mladší sestru," řekla tichým hlasem. „Nastoupila u nás na brigádu, pomáhá mi třídit složky, zakládat nové, doplňuje chybějící informace a podobně. Jde jí to dobře a můžeme si to dovolit, protože se Laxusovi povedlo vyjednat nám vyšší rozpočet za výsledky, kterých dosahujete v ulicích. Mira se mi svěřila, že s jejich extra finančním přírůstkem krásně zvládají splácet všechny splátky na půjčky, které si musela vzít na opravu domu, když jim tam tehdy vyletěl do vzduchu přívod plynu."

„Levy, snad nechceš…" vydechla Erza v temné, mrazivé předtuše.

„Jestli komise přijde na to, že naše nejlepší policistka nemá v pořádku papíry, udělají šílený povyk. Dají to novinářům, aby si na tom smlsli, udělají z toho nějaký bláznivý článek s titulkem ‚Mají nás chránit, ale neuchrání ani vlastní papíry' nebo podobný nesmysl. Lidé se toho chytnou, začnou protestovat, starosta od nás dá ruce pryč a my o ty peníze přijdeme. S nižším rozpočtem si tu Lisannu nebudu moct nechat."

„Levy, to je od tebe hodně nízké," zavrčela Erza hlasem, ve kterém poprvé od doby jejich setkání nebylo nic než čistý, nefalšovaný vztek.

„Promiň, Erzo, ale dělám, co je třeba." Levin hlas byl nesmlouvavý, i když se jí oči podezřele leskly a rty se jí chvěly. „Je úterý, Erzo. Dodej mi tu zprávu do pátku nebo mi dej kontakt na lékaře, který tu prohlídku s tebou tenhle týden provedl, a já ti osobně zaručím, že tu Lisanna zůstane. Jestli nám opět něco přidají, tak jí můžu i zvýšit plat. Ale potřebuju tu zprávu, Erzo. Jedno jediné vyšetření a dám ti na rok pokoj, na dva, pokud k nám nepošlou další komisi."

„Levy-"

„Ne, Erzo. Promiň, už jsem ti ustoupila mockrát, ale teď už to nejde. Prohlídka, nebo Lisanna." Kývla hlavou ke dveřím, hlas sotva na úrovni šepotu. „Je mi to líto."

Erza se beze slova zvedla a zamířila pryč z kanceláře. Na talíři za sebou nechala napůl nedojedenou sušenku.

(…)

(O další hodinu později, Erzin byt, Magnolie)

‚Kompletní lékařské vyšetření… krucinál, krucinál, krucinál!' Erza potichu klela, zatímco svírala naprázdno pěsti s touhou někoho nebo něco uhodit. Bohužel, její malý sprchový kout by si těžko mohl dovolit snášet výlevy její zuřivosti. Musela zuřit naprázdno, zatímco jí horká voda omývala tělo a splachovala z ní špínu a pot dnešního dne. Nervozitu bohužel odplavit nedokázala.

Nelhala Levy v ničem. Pečlivě o sebe dbala, někdo by možná řekl i přehnaně, i když po chvíli už se z toho stala jen zaběhnutá rutina. Každé ráno hodina v koupelně, kdy se myla, čistila, sušila a pečlivě kontrolovala celé tělo kvůli jakýmkoliv problémům. Se sebemenšími náznaky šla vždy hned za specializovaným doktorem, ale jestli se to stalo třikrát do roka, bylo to moc. Akné se Erze ztratilo už v šestnácti, důsledek vyvážené stravy, sportování a pravidelného mytí. Celulitida se nikdy neobjevila, místo toho se mohla rudovlasá dívka pyšnit křivkami, nad kterými její spolužačky bledly závistí. Pár se jí posmívalo, že musí mít víc svalů než kostí, ale nikdy nesklouzla k tomu přehnaně kulturistickému typu, kdy ženy vypadaly jako chodící hory. Když v létě oblékla bikiny, měla na pláži vždy jistotu, že jí někdo uvolní místo pro ručník. Nebo dojde pro studené pití. A na pomoc s namazáním zad se prakticky stály fronty.

Jenomže to všechno byla lež. Krutá hříčka přírody nadělila Erze jemnou kůži barvy čerstvě ušlehané smetany, vlasy zářivější než ten nejkrvavější západ slunce, postavu hodnou modelky a poprsí, ze kterého byl div, že ji ještě nerozbolela záda. Ale zároveň s tím jí dala i něco, co zaručilo, že o ni nikdy nebude žádný chlapec ani dívka stát, bez ohledu na to, jak přitažlivá se mohla na první, druhý nebo i desátý pohled jevit. A bylo úplně jedno, jak moc vstřícná by k nim byla.

S povzdechem zastavila vodu, vystoupila ze sprchového koutu na gumovou protiskluzovou podložku (ochrana před plísněmi nohou), vzala ze stojanu nahřátý ručník a zabalila si do něj vlasy, než si druhým začala utírat tělo. Přes obličej na ramena, kolem prsou – zaklela, protože je měla překvapivě citlivá a i vlastní doteky stačily, aby jí naběhly bradavky – potom přes bříško na záda, osušit nohy, lýtka, stehna, zadeček… a nakonec velmi, velmi pomalu a pečlivě začala vysoušet i dvaadvacet centimetrů dlouhý úd, který se jí tyčil mezi nohama těsně nad záhyby kůže formujícími vchod do její svatyňky.

Příroda Erze nadělila vybavení, které k dívkám zkrátka nenáleželo.

Byly doby, kdy z něj šílela, včetně případu, kdy jej poprvé odhalili spolužáci ve škole – nějaký hloupý kluk jí zezadu v žertu stáhnul sukni a omylem přitom stáhnul i kalhotky. Ten šok na jeho tváři pak málem stál za to, ale ty pohledy ostatních dětí, výrazy zmatení, údivu, ale především zhnusení a odporu… rodiče ji nakonec museli poslat na jinou školu, kde si už začala dávat ohromný pozor, vždy nosila pevný pásek a nikdy se s ostatními děvčaty nesprchovala. Měla štěstí, že její mužská výbava byla relativně malá a šla snadno utajit.

To skončilo na střední škole, když přišla puberta. Její drobná větvička najednou začala růst ve velkou a silnou větev, a to nejen po ránech, ale taky celkově. A když se občas podívala po pěkném spolužákovi nebo spolužačce… od té doby se naučila dívat se jinam. Musela, protože si nevěřila, že by měla sílu se znovu stěhovat. Ani pořádně nevěděla, co znamenala slova „erekce" nebo „poluce", rodiče sice měla hodné, ale i oni byli jejím stavem vyvedení z míry, chovali se k ní jako k normální holčičce, ale kdykoliv přišla řeč na její obojetné pohlaví, tak nastávalo trapné ticho, především u matky. Byli s ní za různými doktory, ale verdikt byl vždy stejný – jednalo se o přirozené, plně vyvinuté pohlavní orgány a zásah do nich byl možný až ve dvaceti pěti letech se souhlasem pacientky. Erza mohla brečet, nadávat, vztekat se, ale s lékaři to nehnulo. Jednou dokonce vyhrožovala, že si ho usekne kuchyňským nožem, ale tím rodiče tak upřímně vyděsila, až musela slíbit, že to nikdy neudělá.

Nakonec, po mnoha bezesných nocích, trapných ránech a dnech naplněných tichým utrpením, si jako všichni, kteří museli žít jako ne úplně normální lidé, zvykla. Kupovala si speciální elastické kalhotky, které její chloubu účinně maskovaly, kdykoliv riskovala, že by se musela před lidmi ukázat v prádle. Koupila několik anatomických atlasů a příruček o transsexualitě a pečlivě je nastudovala, jenom aby se ujistila, že není jediná. Uvnitř se vždy cítila jasně a neodmyslitelně jako dívka, necítila žádné naléhavé nutkání na to, aby chodila jen v kalhotách, hrabala se v motorech aut a hrubě nadávala při fotbalových zápasech. Milovala sukně a punčochy a od té doby, kdy jí majitel zachráněného obchodu s obuví dal jako odměnu doživotní slevu na veškeré jeho zboží, už skladovala doma alespoň tři tucty bot, z toho přinejmenším půltucet kvalitních kožených kozaček. Líbila se jí její postava, krásně pružná a vysportovaná, její zářivé vlasy, mohutné poprsí a pevný zadeček.

Jenom tu… tu věc mezi nohama nemohla vystát.

Nemohla chodit na rande, protože první kluk, před kterým se svlékla, se pozvracel a úplně jí tím zhnusil jakoukoliv představu na milování s opačným pohlavím. Nemohla chodit na rande s dívkami, protože těch pár, co se jí líbilo, dalo při opatrných otázkách jasně najevo, že holka s penisem je podle nich hnus. Nikde jinde než ve svém bytě se necítila v bezpečí nahá a i tak při tom zatahovala rolety a zamykala hlavní dveře. Ale především musela trpět lékaře. Všichni byli v pořádku, kožní, oční, ortoped, na koho si vzpomněla, až na praktického – a gynekologa.

První gynekolog, ke kterému zašla, byl celkem normální, asi pětatřicetiletý muž. Přišel jí vstřícný a přátelský, ale jenom do doby, než se svlékla. Chvíli na ni koukal, potom se zeptal, jestli snad má jít o nějaký hloupý vtip. Když zjistil, že ne, rezolutně ji vykázal s tím, že „lidi jako ona vyšetřovat nebude, ani kdyby mu hrozili ztrátou licence". Doktorovi přesně mířenou ranou pěsti rozbila nos, utekla v slzách a trvalo tři měsíce, než ji rodiče přemluvili k návštěvě dalšího. Tentokrát šlo o postaršího, velmi příjemně vyhlížejícího muže. Ten při pohledu na nahou Erzu zmateně svraštil obočí a pak jen Erze smutně oznámil, že i když se může podívat na její ženské partie, ty mužské vyšetřit nemůže. Ne proto, že by nechtěl, ale protože to neuměl, a doporučil Erze navštívit urologa. Jenomže Erzu při pohledu na čekárnu plnou mužů opustila odvaha. Nemohla si tam prostě přijít, sednou a snášet jejich udivené pohledy, potom šeptané poznámky a nakonec, kdyby jí snad některý sáhnul mezi nohy… to pro ni prostě nebylo přijatelné.

Nějakým zázrakem osudu se jí podařilo najít praktického lékaře, který měl čerstvě vystudovanou školu a při pohledu na Erzu místo zhnusení zajásal – jak brzy zjistila, považoval ji za zajímavou. Nebyla si jistá, jestli by si to neměla vyložit jako urážku, ale byl vůči ní dost vstřícný, aby k němu chodila na rutinní kontroly včetně kontroly pohlavních orgánů. To fungovalo zhruba do doby před třemi lety, než se zčistajasna sbalil a zmizel. Ordinaci po něm převzal jiný lékař, ale jak k němu Erza přišla, udělala okamžitě otočku a beze slova odešla. Byl to její první gynekolog.

Měla štěstí v tom, že choroby a problémy se jí skutečně vyhýbaly. Od té doby žádného doktora prakticky nepotřebovala. Antikoncepci nesháněla – žádný kluk o ni nestál a ani ona nestála o ně, takže jí žádné riziko nehrozilo – a doopravdy ji k žádnému doktorovi zákon nehnal. To jenom teď po ní Levy chtěla to potvrzení a Erze se svíralo břicho při pomyšlení, co to pro ni znamenalo. Lítání po bílopláštnících a všechny ty hnusné, odsuzující pohledy a vyhánění z ordinace, anebo Lisanna, která ztratí práci, a Mira tak nebude moci splácet opravy svého domu. Na jejich pomoc byla samozřejmě vypsaná sbírka a složilo se na ni celé oddělení s Erzou v čele, ale dům to zasáhlo těžce včetně základů a byla nutná celková rekonstrukce. Mira už téměř vše splatila, potřebovala jenom pár měsíců navíc, potom možná… ne, i po opravě stále potřebovaly každý přivýdělek, který mohli získat, a práce u Levy byla pro Lisannu nejlepší.

Dvě možnosti a z obou se Erze hrůzou zatmívalo před očima. Z Lisanny pravděpodobně trochu víc, nesnesla by pomyšlení, že kvůli ní skončí rodina kvůli dluhům na mrazu, ale jenom myšlenka na hledání doktora způsobovala, že se jí začal zvedat žaludek.

Skoro uvítala, když jí zazvonil telefon – jenom aby nadšení opadlo, když uslyšela Levin tichý hlas.

„Erzo, jsi tam?"

Měla chuť to položit.

„Erzo, odpověz mi, prosím."

Byla to opravdu silná chuť.

Telefon si povzdechl. „Koukni, Erzo, opravdu mě mrzí, že jsem na tebe dneska tak udeřila. Ale s tímhle se nedá nic dělat. To potvrzení potřebuju, do pátku."

Hlas se na moment odmlčel, ale pokračoval dřív, než Erza stihla sebrat odhodlání a zavěsit. „Koukni, chápu, že ti na prakticích něco vadí – a vím, že jenom na nich, protože očnímu vyšetření na střelnici ses podrobila bez poznámek. Asi je to něco strašného, jako urážka, zranění nebo znásilnění, ale nechci se ti hrabat do života a do soukromí, to je tvoje věc a jestli se někomu svěříš, udělej to z vlastní vůle."

Hlas se znovu odmlčel a Erza trošku, trošičku, vnitřně roztála. Nebylo to řečeno úplně obratně, ale z tónu vycítila, jak moc s ní Levy sympatizuje.

„Dám ti adresu na jednu gynekoložku. Přijela do města nedávno, ještě nemá plnou kapacitu. Je to dobrá rodinná přítelkyně, skoro sestra, jako bych kdy nějakou měla. Dodneška mi neřekla dětské tajemství, které si slíbila s jedním klukem, když jí bylo pět let. Dodneška. Jestli je to o důvěře, můžeš si být jistá, že cokoliv to je, vezme si to do hrobu, Erzo. Jestli jde o zacházení, tak mi věř, že každého pacienta chová skoro v nábožné úctě. Vážně, její vyšetření se spíš podobá masáži. Je to ta nejlidštější doktorka, jakou znám. Sakra, Erzo, být jen trochu vstřícnější, vyvalila by pro své pacienty rudý koberec. Dělá i praktická vyšetření, do složky mi to bude stačit. Pošlu ti její adresu, zítra odpoledne má volno, tak za ní prosím zajdi. Snazší už ti to udělat nemůžu!"

Navzdory situaci a novému ledovému pocitu v břiše se Erza neovládla a ušklíbla se do telefonu, když zachytila skrytou zprávu mezi řádky. „Nová doktorka krátce ve městě, hm? Získáš pro ni nového pacienta a ze mě vytřískáš tu zatracenou zprávu, co, Levy?"

„Copak není pěkné, když člověk může vypomoct více lidem naráz?" ozvalo se na druhém konci nevinně, než hlas opět zvážněl. „Erzo, nečekej ode mě proslovy o psychiatrech nebo tak. Jsi silná, dospělá, a kdybych si v životě měla vybrat jednu osobu, která by mi měla krýt záda, jsi to ty. Neříkám to často, ale záleží mi na tobě. Tohle je nejvíc, co pro tebe můžu udělat. Jestli se na tebe Lu jen špatně podívá, řekni mi to a já s ní vyrazím dveře. Nadobro."

Ledový chlad konečně ustoupil zmatku.

„Neříkala jsi, že jste skoro životní kamarádky?" zeptala se Erza nejistě.

„Říkala," skoro vycítila, jak vážně Levy přikývla. „A ukončím to s ní, pokud tam půjdeš a řekneš mi, že s tebou nejednala jako s královským hostem. Zakládá si na tom, Erzo. Můžeš vsadit svou duši, nebo klidně i mou duši, ale Lu je na pacienty tak příjemná, že to víc prostě nejde. Můžeš jí důvěřovat, Erzo. Nebo alespoň mě. Prosím, zajdi za ní." Odmlčela se a nakonec dodala: „Když to uděláš, upeču pro tebe tvarohový koláč s jahodami. Jen pro tebe." A zavěsila.

Navzdory všemu ostatnímu Erzina ústa zaplnily sliny. Levin proslulý tvarohový koláč s jahodami… bylo jedno, jak často o něj Levy prosila, uplácela ji nebo na ni dorážela, dělala ho vždy jen jednou v roce. Na její narozeniny. A pod podmínkou, že se rozdělí s oddělením. Vyšel na ni tak pouhý jeden dílek za rok, občas dva, když některý z kolegů velkodušně odmítl. Pro ten koláč téměř žila. Už si i vypracovala speciální dietní plán na den před narozeninami, aby přišla do práce tak akorát najezená, aby koláč nezhltla a vychutnala si ho, a zároveň nebyla tak plná, aby jí po něm bylo špatně. Byl božský, tak nadýchaný, že i v puse se téměř vznášel, a úžasným způsobem v sobě kombinoval lehkou čerstvost piškotu s mrazivou svěžestí našlehaného tvarohového krému a sladkou záplavou jahodové polevy. Levin tvarohový koláč s jahodami byl úplatek všech úplatků.

A přesto…

Erzou otřáslo, když si uvědomila, co všechno by se mohlo pokazit. Nikdo nevěděl o jejím stavu, ani Levy ne. Její rodný list i občanka jednoduše tvrdily, že byla dívka, což přesně Erza byla, jen s něčím navíc, ale lidé měli tendence to vidět jinak. Kdyby se Levy ve své kamarádce zmýlila a ta to všem vyslepičila, její těžce vydobytá práce, status, ale především kamarádi by byli pryč. Kdyby se jí znovu sesypal život, Erza si nebyla jistá, že by ho dokázala poslepovat znovu dohromady. Rodiče už by jí nepomohli, oba poklidně skonali před dvěma lety a Erza na ně pravidelně myslela a modlila se k bohu za jejich duše, i když moc nevěřila, že by to pomohlo.

Byla by na všechno sama.

Jemné pípnutí ji upozornilo, že jí přišla sms. Trochu roztřesenými prsty vytáhla svůj iPhone a přejela po displeji, jednou pro odemčení, podruhé pro přečtení zprávy. Našla v něm adresu doktorčiny ordinace spolu s časem, kdy Erzu očekává. Zamračila se, když si uvědomila, že touhle dobou je většinou na pochůzkách ulicemi, a zaklela, když ve zbytku zprávy zjistila, že šéf jí na Levinu žádost dal den placeného volna. Laxus byl přísný, i když spravedlivý šéf, ale placené volno dával stejně rád, jako si nechával píchat jehly do páteře. Nechtěla si ani představovat, co musela Levy udělat, aby ten den placeného volna pro Erzu získala. Manipulátorka jedna zatracená.

A skutečná, upřímná, starostlivá kamarádka.

Možná by pro ni měla Erza na oplátku upéct něco sama.

S těžkým povzdechem a ještě těžším srdce padla Erza do postele, nahá, jak byla. Její erekce už se zklidnila, teď měřila pouhých sedm, osm centimetrů nejvýš, a její spodní místečko ji začalo lehce svrbět. Navzdory své nechuti k dotýkání se téhle konkrétní části svého těla se Erza pečlivě starala, aby byla všude čistá, což zahrnovalo i pečlivé vyholování chlupů v této oblasti – jeden z Leviných často citovaných výzkumů byl o výhodách holení intimních partií u žen a rudovláska neviděla důvod, proč to nevztáhnout i na sebe. Jenom jí vadilo, jak často se poslední dobou cítila vzrušená. Byla si jistá, že ostatní ženy tak často vzrušené nebyly, i když podle rozhovorů, které vedly její kolegyně v šatnách a sprchách, si už začínala myslet, že to jen lépe maskovaly než muži. Ale ona a její nechuť k onanii způsobovaly, že měla poslední dobou až příliš mnoho sexuální energie a příšernou nechuť k tomu ji někde vybít. Nejjistější způsob, který zahrnoval její penis, byl ten, že si na pravačku nasadila silnou rukavici do sněhu a s ní pak několika tucty prudkých pohybů zmírnila ten ohromný tlak ve slabinách (a taky zničila asi tři vrstvy papírových kapesníků), jenomže kdykoliv to udělala, ta touha byla další den zpátky, někdy i do pár hodin! Bylo to šílené! Jednou provedla pokus, kdy se donutila snad k pěti orgasmům za den, kombinovala své mužské i ženské části, nakolik jí jen stačily ruce a jedno krátké, štíhlé dildo, které jí kdysi dala opilá Cana k Vánocům a Erza se nedostala k tomu ho vyhodit. Další den – jen velmi mírný pokles vzrušení oproti normálnímu dni a den poté bylo vše zpátky v normálu. Od té doby se k tomu uchylovala jednou za týden a i to jen kvůli zdravotním důvodům – další z Leviných ohromných studií tvrdila, že neonanovat je pro muže ve skutečnosti nezdravé, a Erza se snažila o tak zdravý život, jak jen bylo bez doktorů možné.

Po krátkém zvažování dnešní rukavici zamítla – ta doktorka se na ni přinejlepším jen zběžně podívá, přinejhorším ji vyhodí. Tak jako tak, její náčiní nikdo nebude dlouho zkoumat. Vyčistila si zuby, učesala vlasy, ujistila se, že je zapnutý budík, zamčené dveře a zavřená okna, a ulehla do postele spolu s malým plyšákem lvíčete. Byl to její jediný ústupek dospělému životu, který vedla, a nehodlala se ho vzdát. Navíc dokonale pomáhal zaplašit erotické představy.

Přesto jí to nezabránilo, aby následující den ráno zaúpěla, když se probudila s ohromnou erekcí a stejně velkou nechutí k úlevě od ní.