Light Yagami chtěl chodit na To-Oh Univerzitu z několika různých důvodů. Samozřejmě, hlavní výhodou bylo bydlet doma. Nechtěl bydlet na koleji. Představa sdílení pokoje s úplně cizí osobou byla odporná a děsivé příběhy o veřejných koupelnách se mu stále přehrávaly v hlavě. Šílené podmínky a nedostatek soukromí ho dostatečně děsily.

A kde že se to právě teď nacházel? Na koleji. Nechutná, špinavá kolej - daleko od To-Oh Univerzity.

Proč tu byl? Kvůli jednomu a jedinému důvodu. Udajně zde bude učit slavný detektiv L. Light šel na tuto Univerzitu za jediným účelem - setkat se s L. Hodiny kriminalistiky, kterou učil L, měl každé pondělí, středu a pátek v 10 hodin. Dostat se na výuku kriminalistiky s L bylo ještě těžší, než dostat se na Univerzitu To-Oh. Samozřejmě, Light se dostal.

Každý věděl, že dnešní kriminalita vysoce stoupala, takže L-ovy asistence byla všude třeba. Spousta lidí se dohadovalo o tom, že je to důvod, proč chce L učit. Podle drbů hledal něčí pomoc. Tohle by mohla být Lightova životní příležitost - kdyby se mu podařilo na L udělat dojem, jednou by s ním mohl třeba i spolupracovat.

Takže si místo To-Oh Univerzity vybral Wammyho Univerzitu. Jeho otec zrovna nesouhlasil s jeho rozhodnutím. Bylo velice riskantní udělat takovéhle veliké rozhodnutí kvůli jednomu učiteli, který ho může a nemusí mít rád. Ale Light byl sebejistý. Věděl, že dokáže přimět každého učitele, aby ho zbožňoval. L nebude žádná výjimka.

Kromě toho byl stále v Japonsku. Vždycky tu byla možnost, že kdyby to nakonec byla katastrofa, tak prostě nasedne na vlak a vrátí se domů.

Light přijel na kolej teprve včera. Právě se nacházel ve svém pokoji (na své pravé straně) a rozhlížel se. Nepohodlná postel, malá skříň s pár šuplíky a zrcadlem a stůl s poličkami nad ním. Celá levá část pokoje byla prázdná. Bylo tedy možné, že měl Light štěstí - nejlepší spolubydlící je ten, který neexistuje.

Bylo už 9:30 ráno a byl to první oficiální den školy. Dnes byla středa a L-ova hodina měla začít za 30 minut. Přestože dojít do auditoria (posluchárny) by netrvalo tak dlouho, rozhodl se opustit kolej dřív.

Přece jen, byl tu jenom z jednoho jediného důvodu - poznat se s L.

Bylo skoro 1 ráno. L dřepěl před svým počítačem už několik hodin. Celkově bylo 23 Wammyho Univerzit - každá z nich se nacházela v jiném státě a L měl učit jednu třídu v každé z těchto Univerzit. Už ale plánoval zrušit 19 tříd - testoval své studenty a pokud nikdo z nich neuspěl, tak celá třída propadla.

Celá tahle zkušenost byla celkem zklamání. Žádný z jeho studentů zatím neprošel testem. Možná by měl začít posílat případy svým nástupcům z Wammyho dětského domova. Poslední dobou byl přehlcen všemi těmi případy. Sice by spíše preferoval asistenci od někoho dospělého, ale zatím žádný z jeho studentů neuspěl ani v prvním z jeho testů. Jak frustrující.

L-ova další třída byla v Japonsku a v jejich časovém pásmu bylo 10 hodin ráno. Učit třídy po celém světě mohl samozřejmě pouze pomocí počítačů. Připojil tedy svůj laptop na velikou obrazovku v auditoriu v Japonsku. Na druhé straně zeměkoule mohli japonští studenti zírat na obrazovku s písmenem L.

Zatímco studenti viděli pouze veliké gotické L na obrazovce, L měl možnost perfektně vidět všechny studenty a celé auditorium. Všichni studenti si sedali a plnili všechny řady v obrovské místnosti. Muselo tam být více než sto přítomných studentů. Drtivá většina studentů se koukala dopředu na obrazovku a dávala tím L-ovi najevo svou plnou pozornost.

Byl tam ale i chlapec, na kterého to neplatilo. Seděl na konci prostřední řady a zíral z okna někam ven. L ho otráveně pozoroval. Je tu 37% šance, že si ani nevšiml, že je obrazovka zapnutá.

L začal mluvit s technologicky upraveným hlasem. ,,Mohl bych získat plnou pozornost vás všech?"

Teď byl tento chlapec jediný v celé třídě, kdo se na něj odmítal podívat. Jaká drzost.. Všechny ostatní třídy ho už zklamali. Už teď byl ve špatné náladě a ještě tenhle kluk, který se na něj ani nepodívá!

,,To zahrnuje i tebe. Cokoliv fascinujícího venku z toho okna může počkat."

Onen neslušný student se konečně obrátil čelem k obrazovce. Kupodivu byl hezký, ale jeho postoj byl stále iritující. Kluk zkřížil ruce a odpověděl směle: ,,Proč bych měl udržovat oční kontakt s obrazovkou? A nevidím ani žádný důkaz, že jste pravý L."

L se zahleděl do svého laptopu v šoku. ,,Myslíte si, že jsem podvodník?"

Všichni studenti zírali na chlapce s podobnými překvapenými výrazy.

,, Ne nutně." odpověděl hezký chlapec nonšalantně. ,,Jenom říkám, že jste nám nedal žádný důkaz. Věděl jsem, že se nejspíš neukážete osobně, ale při důležitých jednání posíláte Watariho, aby pro vás nastavil obrazovku."

,,Je pravda, že občas pošlu Watariho, ale ty ses nikdy nezúčastnil těchto jednání. Stejně bys nevěděl, jak Watari vypadá."

,,Mým otcem je Soichiro Yagami. Vždy bych se ho mohl zeptat na popis Watariho."

L rychle přizpůsobil kameru svého laptopu a přiblížil si chlapcův obličej. Kousl se do špičky svého palce a sledoval ho se zájmem. ,, Ano, znám tvého otce. To znamená, že ty jsi Light Yagami. Pokud pošlu zprávu tvému otci skrz práci, bude to dostatečný důkaz pro prokázání mé identity?"

Light vypadal celkem potěšen. ,,Ano, to bych ocenil."

On je jediný student, který kdy po mně chtěl důkaz. Jeho povaha se rozhodně hodí na detektiva. ,,Budete v tom případě odteď dávat pozor?"

,,Ano."

,,Ano, L-sensei." opravil ho L.

,,Ano... L-sensei." zopakoval neochotně Light.

L se usmál na svůj laptop. Přece jen byl učitelem. Teď, když Light vypadal, že věří tomu, že L není podvodník, byl ochoten poslouchat rozkazy. A dávat Lightovi rozkazy znělo jako legrace.

,,Jenom jako opatření, měl bys sedět někde vepředu."

,,Vždyť už jsem souhlasil s tím, že budu dávat pozor." naježil se Light.

,,Ano, ale nechci, abys byl roztěkaný. Sedni si dopředu."

Light hořce vstal ze své židle a začal kráčet dolů ze schodů skrz auditorium. Než ale došel úplně dolů, tak se zastavil a povzdechl. ,,L-sensei, už zde nejsou žádná volná místa. Nemůžu sedět vepředu."

L zazoomoval kamerou a zjistil, že Light měl pravdu. Prohlédl si tedy bleskově první řadu a všiml si podivného studenta, jenž měl krví podlité oči a mírně se pohupoval na židli.

,,Nechoď do mých hodin s kocovinou."

Unavený pohupující se student se zatvářil zmateně.

,,Ano, mluvím o tobě. Vrať se, až bude alkohol kompletně mimo tvůj organismus. Opusť auditorium a uvolni Lightovi místo."

Student s kocovinou vstal a vrávoravým krokem zamířil směrem k východu. Light se posadil na uvolněné místo. To bylo o dost lepší, teď L nemusel tolik přibližovat kameru.

,,Chci, abyste si každý napsal test. Zadání je na stole. Lighte, rozdej ho všem."

Light vypadal iritovaně, ale nakonec vstal. Tiše se přiblížil k obrazovce a sebral zadání, která ležela na stole před ní. Teď měl L možnost vidět jej velice zblízka. Lightův vzhled byl dokonalý. Jediný pramínek jeho světle hnědých vlasů nebyl mimo své místo. Jeho oblečení perfektně sedělo, jako by bylo ušité na míru. Vypadal i poměrně zdravě - žádné kruhy pod jeho hnědýma očima. Vypadal jako přesný opak L, což detektiva zaujalo ještě více.

L si skoro vzdychl, když se Light otočil a tím zakryl svůj obličej. Light začal rozdávat zadání každé řadě. Po tom, co už uplynulo několik minut, se začal L cítit netrpělivě.

,,Rozdej to rychleji."

,,Ano, L-sensei." odpověděl s cuknutím otráveně Light.

Když už všichni měli zadání svého testu v ruce, tak se Light vrátil zpět na své místo. Celá třída si začala číst zadání, mezitím co L je sledoval. Tohle byla ta nudná část, bezpochyby většina lidí v tomto testu propadne. I když tentokrát L cítil podivnou naději.

Test popisoval případ vraždy a studenti měli za úkol přijít na to, kdo byl vrah a co bylo jeho motivem. Všechny testy obsahovaly stejná fakta a důkazy. Všichni obvykle uvažovali mezi dvěma podezřelými, ale třetí podezřelý byl vždycky zapomenut.

Asi po 10 minutách jeden student konečně zvedl ruku a zeptal se. ,,Kde jsou otázky?"

,,V tomto testu nejsou žádné otázky. Předpokládám, že všichni budete hlasovat pro toho, kdo zavraždil paní Jonesovou. Už se každý rozhodl?" Promluvil L technologicky upraveným hlasem.

Pár studentů pokývlo hlavou, zatímco ostatní byli stále ticho jako Light.

,,Skvěle. Kdo si myslí, že vrahem je manžel?"

Drtivá většina zvedla ruku. To se dalo očekávat. Manžel byl vždy očividný výběr, ale v tomhle případě nebyl správný. L si všiml, že Light nezvedl ruku.

,,Kdo si myslí, že jejím vrahem je její milenec?"

Tentokrát zvedlo ruku mnohem méně studentů, než při první otázce. Zbýval jediný Light, který ani jednou nezvedl ruku. No, tohle bylo zajímavé.

,,Lighte, kdo podle tebe zabil paní Jonesovou? "

,,Byla to její dcera." odpověděl sebejistě.

L-ovi se překvapením rozšířily oči. Tohle bylo přesně to, na co čekal. ,,Proč obviňuješ dvanáctiletou dceru z vraždy?"

,,Dcera věděla o aféře mezi svou matkou a jejím milencem a sama sebe popsala jako 'tatínkovu malou holčičku'. Přesto věřím, že manžel byl nejspíše duševně chorý a zvrácený. Nejspíš měl incestní vztah se svou malou dcerou. Dcera byla tak zkorumpovaná, že si myslela, že matčina smrt bude správným trestem za její nevěru vůči jejímu otci." vysvětlil Light nenuceně.

Ostatní studenti byli zneklidněni a lehce vyděšeni Lightovým nápadem. Ale tohle byl zneklidňující a velice ošklivý případ. Mezitím, co se všichni soustředili na manžela a milence, nikoho by ani nenapadlo vzít v potaz dceru. Ani si nevšimli otřesného zvráceného vztahu mezi dívkou a jejím otcem.

L vždycky trpěl zklamáním, že na to nikdo nepřišel. Ale teď, když už na něj konečně někdo udělal dojem, si nebyl jist, co má udělat.

,,Light má pravdu... Hodina je tímto ukončena." A s těmito slovy vypnul spojení mezi svým laptopem a obrazovkou v auditoriu.

Seděl sám v tmavém pokoji s laptopem jakožto jediným zdrojem světla. Kromě něj zde byly ještě prázdné talíře a misky. L zíral do prostoru s hrůzou a zároveň obdivem týkající se jeho nového nálezu. Jednoho jsem našel. Vzal si svůj mobilní telefon a držel ho dvěma prsty - palcem a ukazováčkem. Rychle vytočil Watariho číslo.

Telefon jednou zazvonil a Watari rychle odpověděl. ,,Co se děje, L?"

,,Zruš tu dodávku dortů. Jedeme do Japonska."

Celý zbytek Lightova dne byl extrémně nudný v porovnáním s L-ovou hodinou. Přestože vypadalo, že L bavilo Lightovi rozkazovat, byl alespoň zajímavý. Lighta si proslulý detektiv očividně zapamatoval. Během celé hodiny byl Light jediným, koho L oslovil jménem. Byl také jediný, kdo prošel jeho testem. Předpokládal tedy, že na něj udělal dojem, ale neměl žádný důkaz, který by mohl podpořit jeho tvrzení.

L ho vlastně ani nepochválil. Jenom ukončil hodinu jakoby nic. Budu mít ještě více příležitostí, jak na něj udělat dojem.

Seděl právě ve svém pokoji na koleji. Zatím se žádný spolubydlící neukázal. Možná že přece jenom bude žít sám. To by bylo úžasné. Miloval klid a ticho. Nemusel by se obávat nikoho, kdo by mohl narušovat jeho soukromí. I když společné koupelny a špinavé sprchy ho pořád odpuzovaly. Alespoň tato místnost bude jeho svatyní.

Bylo 9 hodin večer, když jeho otec zavolal na jeho mobilní telefon. Light zvedl mobil a odpověděl. ,,Ahoj Tati."

,,Lighte, co jsi řekl L-ovi?" domáhal se jeho otec vážně.

Jsem v průšvihu? ,,No, odpověděl jsem na jeho otázky. Proč na tom záleží?"

,,Právě jsem se vrátil ze soukromého jednání. L se na tebe ptal."

Lightovi se vzrušeně rozbušilo srdce. ,,Na co se ptal?"

,,Na všechno! L se prakticky domáhal, abych mu vypověděl tvůj životní příběh." jeho otec zněl frustrovaně. ,,Co jsi udělal?"

Takže jsem na něj udělal dojem! ,,Nic jsem neudělal špatně. Jen jsem správně odpověděl na jeho otázky. To je vše."

,,Tak proč se měl L ptal, jestli nejsi diagnostikovaný s narcistickou poruchou osobnosti?"

,,Nejsem narcistický. A ani nemám tušení, jak na něco takového mohl přijít." V moment, kdy toto řekl, věděl, že to je lež.

,,L mi také řekl, že ti mám předat zprávu. Říká, že jsi ho špatně obvinil." zařval jeho otec skrz telefon. ,,Co to znamená? Jak moc jsi ho naštval?"

Co to je za zprávu? Snaží se L naštvat mého otce? povzdechl si. ,,Není to tak, jak si myslíš, Tati. Myslí tím, že je pravý L. Tak trochu jsem po něm chtěl důkaz jeho totožnosti."

,,Ty jsi ho obvinil z podvodnictví!"

,,No, ne přesně těmito slovy.."

,,Lighte! Co sis myslel?" naléhal na něj jeho otec. ,,Odteď nepřidělávej L-ovi žádné potíže. Dělej jenom to, co ti řekne."

,,Dobře, Tati." odpověděl Light skrze zaťaté zuby. Nemáš ani ponětí, o co mě žádáš.

Skrze telefon slyšel Sayu v pozadí. ,,Oh, to je Light? Nech mě s ním mluvit!"

,,Pokud uslyším od L nějaké stížnosti, bude to mít následky." varoval ho jeho otec přísně před tím, než předal Sayu telefon.

Light nervozně polkl. Rozhodně teď věděl, na čí straně je jeho otec...

Potom Sayu začala vesele mluvit do telefonu. Po ní si vzala telefon jeho máma a mile si s ním povídala. Alespoň jeho máma a sestra byli na jeho straně. Po tom, co vypl svůj telefon, byl čas jít spát. Jeho první hodina měla začínat v 8 hodin ráno. Vypl lampičku a lehl si do své postele. Přestože bylo všude ticho, zabralo Lightovi hodinu, než konečně usnul.

Byl velmi lehký spáč. Vzbudil se, když uslyšel otevírající a zavírající se dveře. Sotva co otevřel oči, si všiml, že někdo rozsvítil světla v levé části pokoje. Takže spolubydlící se konečně ukázal.

Líně se otočil na bok a poté zalapal po dechu.

Zíral na něj muž s černými vlasy stojící vedle jeho postele. Jeho divoké vlasy trčely na všechny strany. Byl také neskutečně bledý a měl tmavé kruhy pod očima. Jeho široké černé oči na něj bezostyšně hleděly.

Divný muž se usmál. ,,Ahoj Lighte, můžeš mi říkat Ryuzaki."

Znova opakuji, že tato fanfikce není moje. Pouze jí překládám do češtiny. Každopádně bych byla ráda za jakékoliv rady ohledně překladu. Doufám, že se vám tahle fanfikce bude líbit.

Anyonme