„To bude vše." pošle Mycroft Antheu pryč, částečně proto, že opravdu dokončil podepisování všech smluv, dohod a příkazů, ale hlavně proto, že přichází jeho bratr.
„Jistě, pane." přikývne asistentka na souhlas a zmizí, v jedné ruce složku s papíry, v druhé přilepený telefon.
„Jsem rád, že už ses oholil. Ta tvoje vyzáž Altamonta ze Chicaga ti zrovna neslušela, ale pomohlo mám to chytit Van Bocka. Ten agent byl až moc chytrý." podotkne Mycroft, když do kanceláře příjde Sherlock.
„Zas tak chytrý nebyl." prohodí Sherlock, zatímco si rozepíná knoflík od saka, aby se mu lépe sedělo. „Po dvou letech s tou úděsnou bradkou si teď připadám divně." dodá a dlouhými prsty přejíždí po svojí hladce oholené bradě.
„Buďme rádi, že je pryč bradka i Altamont. Jeho projev byl úděsný." nakrčí Mycroft nespokojeně nos.
Proti tomu Sherlock nemá argument. Ale snad se jeho řeč zbaví Altamontových výrazů a přízvuku bez následků.
„Za poslední roky jsi už vyměnil spoustu identit. Čtyři, vlastně už skoro pět let v tajných službách Jejího Veličenstva. Ještě tě to baví?" zeptá se Mycroft zvědavě.
„Snažíš se nějak zamaskovat, že pro mě nemáš další případ?" zamračí se Sherlock z křesla.
„Ne, snažím se zjistit, jestli se nechceš vrátit k civilnímu životu." odpoví mu Mycroft s klidem.
„K jakému civilnímu životu? Sherlock Holmes už je víc jak šest let mrtvý." řekne Sherlock chladně.
„To neznamená, že by se nemohl vrátit." mávne Mycroft neurčitě rukou. „Na některé věci není nikdy pozdě."
„A čemu bych se podle tebe měl vracet?" zeptá se Sherlock naštvaně. „Jea- Všichni měli spokojené životy bez mojí přítomnosti už když jsem skončil s Moriartym. Proč bych jim teď měl kazit štěstí?" povídá Sherlock, ale na Mycrofta se nedívá.
„Nikdy jsi její složku nečetl, jak můžeš vědět, že je štěstná a spokojená?" zeptá se Mycroft.
„Co kdybys změnil téma? Mohl bys tuhle tradici předhazování návratu a její složky pro jednou vynechat." povídá Sherlock naštvaně.
„Tak si ji pro jednou přečti." navrhne Mycroft.
„Máš pro mě další práci?" změní Sherlock téma hovoru a ani se to neobtěžuje nějak maskovat.
„Ne. Budeš to muset na chvíli vydržet bez mise v utajení." pokrčí Mycroft jedním ramenem.
„No skvělé." ušklíbne se Sherlock nespokojeně. „Kde teda budu bydlet?"
„Tam, kde obvykle. U mě." vrátí mu Mycroft úšklebek.
Oba se tváří stejně nadšeně.
„Tak proč tam nejsou moje věci?" zamračí se Sherlock.
„Tvoje věci jsou tam, kde jsi je nechal. Na Baker Street." vysvětluje Mycroft. „Pokud vím, všechno jsi odkázal Jean."
Na okamžik je v kanceláři ticho, než Sherlock promluví.
„Chci svoje housle." řekne rozkazovačně.
„Tak si pro ně zajdi." odpoví mu Mycroft s klidem. „Já jsem Jean slíbil, že bez jejího svolení z bytu nic neodnesu."
„Odkdy ty dodržuješ sliby?"
„Je to možná k nevíře, ale dodržuji."
„Tak jí řekni, že chceš ty housle." rozhodí Sherlock rukama.
„A s jakou výmluvou? Že jsem si po tolika letech vzpomněl na sentimentální vzpomínku? Nebo že je majitel chce zpátky?"
„O mně jí nic neříkej. Nikomu." zavrčí Sherlock naštvaně.
„Zajdi si pro ty housle sám." řekne Mycroft s klidem a možná i s nezájmem. „Dle mých informací by na Baker Street zítra odpoledne neměl nikdo být." dodá po nahlédnutí do malého notýsku.