-Před 13 lety-

Po skoro opuštěné cestě uprostřed prázdné ploché krajiny jede obyčejné auto s tmavě modrým lakem. Už dávno se setmělo a v okolí není vidět ani světýlko, pokud tedy nepočítáme hvězdy, ale ženu za volantem to očividně nijak netrápí. Letmým pohledem zkontroluje spící mimino v autosedačce vedle sebe a dál pokračuje v cestě.

V autě jí nehraje žádná hudba, i když má rádio zapnuté. Místo oblíbené stanice se z něj ozývají různá hlášení a zprávy. Odposlech policejního kanálu je zakázaný, ale to ženu zajímat nemusí, protože zprávy na téhle frekvenci rozhodně nezní jako policejní hlášení, i když je také plné kódů a přezdívek.

Najednou běžně znějící hlášení přeruší hlasité volání.

„Přepadli základnu! Mají všechno! Opakuji, přepadli základnu! Utíkejte! Dostali se k veškerým záznamům! Přepadl-" Hlášení je v polovině přerušeno a celá frekvence oněmí.

Žena okamžitě vypne rádio a zastaví na krajnici.

Motor běží dál a je tak jediným zvukem v celém okolí. Dokonce ani vítr nefouká.

Žena oběma rukama svírá volant tak silně, až jí zbělely klouby. Bez mrknutí hledí před sebe a vypadá to, že snad ani nedýchá.

Po pár vteřinách sjede pohledem na spící mimino vedle sebe a trochu se zamračí. Chce si odepnout bezpečnostní pás, ale pak se zarazí a znovu se podívá na dítě. Vypadá, že nad něčím uvažuje.

Po pár minutách znovu zařadí rychlost a rozjede se vpřed. Zapne rádio a naladí nějaký hudební kanál.

- - o - -

-Před 8 lety-

V obýváku na zemi leží asi šestiletá holka s kulatými brýlemi a čte si tlustou knihu o pěstování orchidejí. Podle množství a rozmanitosti pokojových rostlin v místnosti je jasné, že jsou pro rodinu důležité. Malá holka sice vypadá, že je na odborně psanou knihu trochu mladá, ale čte ji velmi pozorně a neruší ji přitom ani zapnutá televize. Oblečená je do riflí a trička, vlasy má svázané do culíku, aby jí nepadaly do očí.

Do místnosti vejde tmavovlasá žena s docela přísným výrazem ve tváři. Jen krátce se podívá na knihu, kterou holka čte a chce si sednout do křesla, ale v polovině pohybu se zarazí a znovu se na knihu a čtenářku podívá.

„Orchideje doma nemáme. Nikdy jsi o nich nemluvila." řekne žena a trochu se zamračí.

Malá se zarazí a pomalu se posadí.

„Máme dvě. Jedna paní je vyhazovala, že jí chcíply, tak jsem si je vzala." přizná se holka. „Já se o ně postarám. A nebudou ti zavazet, budu je mít jenom v pokoji nebo je dám na nějaký okno, kde ti nebudou zavazet, mami. Vážně, slibuju." povídá holka prosebně.

„Stejně bys je nevyhodila, ani kdybych ti to přikázala." řekne žena nakonec a sedne si do křesla. Trochu zesílí televizi, ve které právě začaly zprávy.

Malá pěstitelka si chce zase lehnout ke knize, ale zarazí se, když moderátor zpráv uvede reportáž o slavných Avengers. Kniha i orchideje jsou zapomenuty a holka má oči jen pro superhrdiny v televizi. Reportáž se týká jen Anthonyho Starka a jeho posledního svérázného vystoupení, ale to malé nevadí.

„Ty jsi taky takový Tony Stark." povzdechne si máma, když zprávy přejdou na dopravní nehodu na dálnici. „Akorát ty nejsi mechanik ale botanik."

„Chci být chytrá jako on a mít obří laboratoř, kde bych zkoumala kytky." zasní se holka.

„Jasně, Tony Starku." prohodí žena s pohledem upřeným na televizi. Ovšem když se dcerka zase začte do knihy, trochu zkoumavě se na ni podívá.

„Musím si něco zařídit." řekne po chvíli trochu hluše a odejde.

Malá za ní chvíli hledí, ale pak ztiší televizi a vrátí se ke knize.

- - o - -

„Víš, že by ti to mohlo zlomit vaz?"

„Jen, když to zvoráš. Půjde to?"

„Jo, ale můžou na to velice rychle přijít. A taky- Pro tohle nebyla určená."

„Ty snad víš, kvůli čemu ji měli?"

„No, to ne, ale-"

„Tak se o to nestarej. Původnímu účelu, ať už byl jakýkoliv, už sloužit nebude, ale takhle ještě může být užitečná."

„Vůbec se mi to nelíbí."

„To je mi jedno. Prostě zařiď ty papíry."

- - o - -

-Současnost-

Na hřbitově není snad nikdo kromě čtrnáctileté brunetky s půlměsícovými brýlemi. Je oblečená do černých šatů ke kolenům a přes ruku má přehozenou tmavou bundu. Stojí nad hrobem s jednoduchým zlaceným nápisem 'Victorie Holmes.'

Na pohřeb nepřišel nikdo jen dcera zesnulé, která jí teď stojí u hrobu. Obě byly samotářky. Victorie chodila jen do práce, o které nikdy nemluvila a její dcera má svoje rostliny. Geniální botanička se o lidi nikdy moc nestarala. Ani o matku, která ji vychovala a umožnila jí studovat, ale jinak se o dceru moc nezajímala.

Dívka si povzdechne a vydá se ze hřbitova pryč. Musí si teď zařídit spoustu věcí, pokud nechce skončit v dětském domově nebo na podobném místě.