Nejdřív chtěli jen zapít úspěšný případ, ale pak zjistili, že má Dimmock narozeniny, a tak se z toho stala menší oslava se spoustou alkoholu. Jean v polovině večera dokonce přesvědčila Sherlocka, aby se napil něčeho jiného než obyčejné minerálky. To byl šok pro všechny tři detektivy ze Scotland Yardu.
Po několika skleničkách se začalo i tančit. Jean vyzvala oslavence k tanci a ten trochu nejistě šel. Postupně se k nim přidali Sally a Greg, takže nakonec tančili všichni čtyři dohromady.
„Sherlocku, pojď taky tančit." láká Jean svého spolubydlícího, když se vrátí ke stolu.
„Netančím." řekne Sherlock tiše.
„To je pravda, že netančí." řekne Greg, když si i s ostatními sedá ke stolu. „Tančit jsem ho viděl jen jednou a to byl úplně zlitý."
„Opilý Holmes? Vždyť žije jako asketa." zvedne Sally pochybovačně obočí.
„Lestrade." zamračí se Sherlock varovně, ale detektiv ho neposlouchá.
„Byl opilý, jak zákon káže a tančil." zvedne Greg do vzduchu dva prsty, jako by přísahal. „Tančil i se mnou."
Všichni u stolu krom Sherlocka se rozchechtají.
„Tak tuhle výzvu přijímám." prohlásí Jean rozhodně. „Jestli tě musím nejdřív opít, abys se mnou tančil, tak tě opiju."
„Nechci pít." mračí se Sherlock.
„Tak pojď tančit." vyzve ho Jean.
„Ne." odmítne to Sherlock, který na sobě doslova cítí zvědavé pohledy tří detektivů.
„Tak budeš pít." rozhodne Jean klidně. „Jdu k baru, co si dáte?" obrátí se na ostatní.
„Pivo." objednají si Sally a Greg hned.
„Dimmocku?" obrátí se Watsonová na nejmladšího ze stolovníků.
„Já bych měl jít radši domů." řekne Dimmock nejistě.
„Takže pivo?" zeptá se Jean, jak by ho neslyšela.
„Radši se s ní nehádej. Jean je obvykle mírná a zodpovědná, ale když se napije, neuznává názory ostatních." řekne Greg varovně.
„A ráda se pere, že šéfe?" ušklíbne se Sally a trochu do Lestrada drbne.
„Na to bych málem zapomněla. Jednou jsem Gregovi chtěla rozbít hubu. Ale přežili jsme." usměje se Jean nadšeně a poplácá Grega po hlavě, jako by to byl hodný psík.
„Radši běž pro to pivo." pošle ji Lestrade pryč, ale směje se spolu s ostatními.
„Takže pivo pro všechny." pokýve Jean hlavou a postaví se. „Holmesi, jestli zdrhneš, tak si mě nepřej." dodá varovně a vydá se pryč.
Dostat se kolem tanečníků není problém, horší je dostat se k baru přes bandu chlápků v khaki oblečení. Jean to nejdřív zkouší zdvořile, ale pak se prostě mezi mladými vojáky procpe vpřed.
„Pět piv!" křikne na obsluhující ženu, když zachytí její pohled.
„Hele, my tu byli dřív." zamračí se jeden z vojáků.
„A co já s tím?" mávne Jean s nezájmem rukou.
„Davidsone, na ženský nemůžeš jak na svýho bráchu." rozesměje se vojákův kumpán. „Obzvláště na pěkný ženský, že?" obrátí se na Jean a chytne ji kolem boků.
„Hochu, do který nemocnice chceš jet? Ať vím, kde se ti mám přijet podepsat na sádru." řekne Jean varovně a obrátí se čelem k vojákovi.
- - o - -
Sally zrovna bavila Dimmocka historkou o tom, jak se opilá Jean rvala se stejně opilým Gregem, když se Sherlock prudce postaví.
„Průser." sykne Greg a taky se začne zvedat.
Jean u baru právě rozpoutala bitku s celou bandou mladých vojáků. Vůbec si nevede špatně, ale stejně bude lepší ji zastavit.
„Jean!" křikne Sherlock přes okolní kravál, ale Jean ho neslyší a dál se rve. „Jean!" zařve znovu a chytne ji za rameno.
Jean se ve vteřině otočí a vrazí Holmesovi pěstí.
Sherlock tvrdou ránu nečekal. Stačí jen zavrávorat, než mu podjede noha a on při pádu na zem narazí hlavou do židle.
„Sherlocku!" vyjekne Jean vyděšeně a vrhne se k muži na zemi.
To už dorazili Lestrade, Donovanová a Dimmock, kteří bitku ukončí. Policejní odznaky mají váhu vždycky, i když je to v hospodě a v pozdních hodinách.
Jean se sklání nad Sherlockem a snaží se ho probudit. Muž dýchá a puls má pravidelný, ale rána do hlavy ho na chvíli dostala do bezvědomí.
„Sherlocku." vydechne Jean s úlevou, když Holmes otevře oči.
„Takže se nemusí volat sanita?" ozve se jí nad ramenem Gregův hlas.
„Radši jo. Chvilku byl mimo." řekne Jean vážně.
„Nic mi není." zamračí se Sherlock a chce se postavit, ale moc mu to nejde.
„Jasně." prohodí Jean a pomůže Holmesovi vstát.
Sherlock sice zkouší stát sám, ale nedokáže udržet rovnováhu. Nakonec se musí více či méně nedobrovolně opřít o Jean.
„Potřebuju někam, kde je normální světlo, ať ho můžu vyšetřit." řekne Jean se sebejistotou velícího důstojníka. „Gregu, až budeš volat sanitu, řekni, že je tu podezdření na kontuzi."
„Na co?" nechápe Lestrade.
„Prostě to řekni." řekne mu Jean trochu netrpělivě a obrátí se na ženu za barem.
„Pojďte sem." mávne na ně žena a zavede Jean a Sherlocka do menší komory, kde je jasné světlo. Jean usadí Sherlocka na nízké stoličce u zdi a zavře za nimi dveře.
„Krom hlavy, co tě ještě bolí?" zeptá se Jean klidně.
„Nic mi není." mračí se Sherlock. „A krom toho jsi opilá, tak co chceš vyšetřovat?"
„Opilá jsem byla i půlku Afgánistánu a základní vyšetření jsem zvládla. Dokonce i jednodušší zákroky." mávne Jean rukou a klekne si před Sherlocka.
„Teď lžeš." obviní ji detektiv.
„No dobrá, polovina to nebyla, ale párkrát jsem opilá byla. Občas jsme se potřebovali opít všichni." pokrčí Jean rameny. „Nech oči otevřené." dodá. Dlaněmi mu zakryje obě oči a na střídačku je odkrývá.
„Zornice reagují. Jestli někde tečeš, tak jen trochu." povídá Jean a zvedne se na nohy. Špičkami prstů opatrně prohmatává Sherlockovu hlavu a hledá jakékoliv zranění.
„Tohle taky zatím vypadá v pořádku."
„Točí se mi hlava." zamumle Sherlock tichým hlasem.
„Je ti špatně?" zeptá se Jean ustaraně a zase si před Sherlocka klekne.
„Jen ta hlava." zkusí Sherlock zavrtět hlavou, ale málem při tom spadne ze stoličky.
„Opatrně." napomene ho Jean. Jednou rukou drží Sherlocka za rameno a druhou za tvář.
„Budeš mít pořádného monokla." prohodí Jean a palcem přejede po oteklé líci.
Sherlock zvedne ruku, položí ji na Jeaninu dlaň na své tváři a opatrně proplete jejich prsty dohromady. S pohledem upřeným do Jeaniných očí se nakloní blíž a vzápětí se celý sveze ze stoličky na zem.
„Holmesi!" vyjekne Jean překvapeně.
„Sanita už bude tady." ohlásí Greg, který právě vrazil do komory.
„To je dobře, protože právě omdlel." řekne Jean kysele a marně se snaží Sherlocka zvednout.