Vždycky jsem si myslel, že deníček si píšou jenom malé holčičky (a Elena...).
Ale čím dál víc si uvědomuji, jak čas zběsile utíká a já, ač jsem nesmrtelný, stárnu. Jsem na světě víc než pětset let a možná, že tady budu ještě další tisíciletí, ale co po mně vlastně zůstane...? Prach a popel. Jednoho dne mě zabije nějaký nadržený lovec upírů, anebo rozzuřený manžel, kterému jsem vysál jeho drahou ženušku a proměnil ji na upíra. A on pak vezme dobře naostřený kůl a namíří ho přesně do těch míst, kde jsem kdysi míval srdce. Dneska už každé malé dítě dobře ví, jak se zabíjejí upíři, nedělám si iluze.
A tak jsem se jednoho dne sebral a vešel do první prodejny s moderními počítači (nebudu to přece psát husím brkem, z toho už jsem vyrostl) a po menším použití Síly jsem dostal od té malé blondýnky v krámě přesně to, co jsem chtěl. Notebook černý a lesklý jako moje Ferrari, rychlý, výkonný a přesný, vždy připraven k tomu, aby nasál moje myšlenky a aby uložil všechno, co do něj naťukám.
Nechci, aby to někdo četl (alespoň ne do té doby, než doopravdy zemřu a odejdu do říše pekelné), takže jsem použil speciální zakódování souborů. A pakliže zjistím, že to stejně nějaký odvážný blázen otevřel bez mého svolení, najdu si ho, i kdyby se zakopal deset kilometrů pod zem a pak ho pomalu stáhnu z kůže.
Nikdo nesmí znát mé pocity, nedovolím, aby kdokoliv nahlížel do mého nitra a hrabal se v něm. Já jsem démon noci a noční múra, která plaší ve snech lidi i monstra.
Dokonce i moje jméno naznačuje, že jsem démon. DAMON SALVATORE, tak jsem se narodil a tak také zemřu. Ale ještě předtím, než se tak stane, míním tady na tom zatraceném světě zanechat po sobě nějakou stopu.
Na rozdíl od svého svatého bratříčka Stefana si myslím, že pokud je někdo upírem, tak toho má využít. Nelovit špinavá zvířata, vláčet se v bahně a nechat se ponižovat. Upíři jsou pány tohoto i druhého světa, žádné jiné temné bytosti se jim nevyrovnají.
A já... Po tom všem, co jsem zažil - byl jsem v pekle a vrátil jsem se zpátky, dvakrát jsem zemřel a zase vstal z mrtvých, dvakrát se nešťastně zamiloval, byl jsem ďáblem zkázy i andělem spásy, miloval jsem i nenáviděl svého bratra i jeho snoubenku a ... bylo toho daleko víc. Všechny ty vzpomínky, krásné i hrozné, všechny ty boje na život a na smrt, neopětovaná láska, to vše ze mně udělalo nesmírně silného a obávaného upíra. Vládnu obrovskou Sílou, dokážu ovlivňovat myšlenky a skutky lidí, umím vyléčit nezahojitelné rány a jsem samozřejmě very cool.
Jsem téměř dokonalý, tak proč k čertu stále sedím v téhle díře na konci světa a nudím se tu k smrti?
Odpověď je jednoduchá, stále jakýmsi způsobem cítím odpovědnost za svého mladšího bratra, který se svým svatouškovským způsobem občas dostane do hrozného průseru a Ona ho vždycky chce za každou cenu zachránit.
Ona - to je samozřejmě Elena. ELENA. Jméno, které jsem miloval i nenáviděl, zbožňoval, plival na něj... To vše je pryč. Už jsem ze z toho vyléčil, jako z nějaké vleklé a otravné nemoci. Mám ji stále svým způsobem rád, ale teď už je to vlastně fuk. Ona si vybrala Stefana a já jsem to vzdal. Nemíním strávit zbytek svého upířího života na kolenou, škemrajíc o trochu pozornosti.
Můžu mít kteroukoliv holku na světě a to myslím doslova. Stačí jeden hlubší pohled... a každá je ihned ochotná a svolná ke všemu, o co ji požádám. Třeba taková Bonnie - milá, sladká, zrzavá Bonnie... Vím, jak ke mně vzhlíží a stále doufá... V co vlastně? Že se do ní zamiluju? To už nedokážu, už nikdy víc. Duo Katherine/Elena mě totálně vyčerpalo. Není ve mně nic lidského, nic hezkého, co bych mohl někomu dát.
Jsem znuděný starý mladý upír, který stále něco hledá a pořád to nenachází. Existuje vůbec na tomto světě něco, co by mě ještě mohlo překvapit? Dny plynou, jeden jako druhý a Stefan, Elena, Meredith, Bonnie a spol. zase chodí do školy, jako by se nic nestalo. A přitom ještě nedávno hrozilo, že celý svět bude zničen. A přesto se Země točí dál a všechny špatné vzpomínky byly vymazány.
Čáry-máry fuk! Přesně tak to všechno zmizelo a Fell's Church - malé, nudné městečko žije zas, jako předtím. Nikdo z obyvatel si nic nepamatuje - nikdo, až na mě a mého bratra. A všechny lidi, kteří byli do toho zapleteni i předtím.
To znamená, že Elena si pamatuje, jak byla upírem, duchem i andělem, Matt si pamatuje, jak moc mě nenávidí a dívky, co byly s námi v partě, si pamatují všechny ty příšernosti, které kdy musely zažít.
A já jsem přesvědčený, že to má nějaký význam. Musí přece existovat důvod, proč nektěré vzpomínky zůstávají. Je to proto
Damon najednou zvedl hlavu, nepříjemně vyrušen hlasitým zvukem motoru starého Fordu, přicházejícího z okna do ulice. Bydlel ve starém penzionu, kde kdysi bydlel i Stefan s Elenou, ale ti dva se teď sestěhovali spolu do malého domečku v Liliové ulici a on obsadil jejich původní pokoj. Bytná paní Flowersová z toho byla doslova nadšená, protože do něj byla (stejně jako ostatní ženy kolem) tajně zamilovaná.
Motor auta ještě párkrát zaprskal a pak zhasl. Damon nespokojeně přikročil k oknu a vyklonil se. Přesto, že venku byla naprostá tma, on svým super upířím zrakem viděl dokonale.
Uviděl dívku, která pomalu vystupovala z auta a zklamaně se rozhlížela kolem sebe. Pečlivě si ji prohlížel, protože ho okamžitě upoutala její aura. Nebyla světlá a nezajímavá, jako u většiny lidí, ale hořela jasným červeným plamenem. A takovou auru mívali jenom upíři. Hodně dobří a hodně silní upíři. Ovšem tato dívka byla opravdu jenom člověk, tím si byl Damon zcela jistý. Cítil její jemnou vůni, jak pohodila hlavou, slyšel tlukot jejího srdce, když kráčela do strmých chodů, vedoucích do starého domu naproti.
"Elysio!" Z okna v prvním patře se vyklonila žena, podle všeho matka té dívky. "Kde se loudáš, pospěš si!"
"Už jdu," odpověděla otráveně dívka a pak za sebou silně zabouchla dveře.
No, asi budu mít nové sousedy, aspoň nějaká novinka, pomyslel si Damon a pak jediným ladným skokem vyskočil z okna. Přistál měkce jako kočka a pak se rychle rozhlížel. Po chvilce váhání se rozhodl změnit do ptačí podoby a stal se z něj elegantní, obrovský černý havran.
Vylétl na vysoký kaštan, stojící rovnou před barákem, kde předtím zmizela ta dívka s hořící aurou. Předpokládal, že její pokoj bude nahoře a měl pravdu. Pohodlně se usadil na silné větvi, naklánějící se až k oknu, které se najednou prudce otevřelo.
Z něj se vyklonila Elysia a plnými doušky nasávala chladivý noční vzduch. Pak se nad něčím zamyslela a znehybněla, takže Damon měl dostatek času si ji dobře prohlédnout.
Byla spíš zajímavá, než krásná. Její dlouhé černé vlasy splývali s nocí, ale pleť byla velmi bledá, téměř průsvitná. Měla nádherně vykrojené, plné rty, ale co bylo na ní nejzajímavější, byly její obrovské oči.
Damon studoval každou žilku, která prosvítala na jejím krku a přemýšlel, co je to za vůni, která se z ní line. Věděl, že to není parfém, ale vůně jejího těla a její krve. Jeho myšlenky se začaly toulat nebezpečným směrem, když vtom ho vyrušil vetřelec, který vkročil do jejího pokoje.
Elysia se otočila a usmála se na příchozího - vysokého, hubeného kluka s neuvěřitelně rozcuchaným účesem a pomněnkově modrýma očima.
"Co blbneš, zavři to, je sem hrozně vidět!" Natáhl se kluk a zavřel Damonovi okno rovnou před očima. Nijak ho to nevzrušilo, stále dobře viděl i slyšel všechno, co se v tom pokoji odehrává.
"Měla bys jít spát, zítra nás čeká první den v nové škole a vzhledem k tomu, jak ty nesnášíš seznamování se s novýma lidma..." Nedokončil ten kluk větu, protože Elysia po něm mrskla polštářem.
"Nedělej si starosti, bráško," zasmála se a hodila sebou na širokou postel, která přitom příšerně zavrzala. "Už to mám promyšlené. Přidám se k místním šprtům a tak se vyhnu přílišné pozornosti. Sice budeme jediní dva noví studenti na místní střední škole, ale každý zázrak trvá jenom 3 dny. Alespoň tak to tvrdí staré úsloví."
"No jo, ale kdyby věděli, kdo ve skutečnosti jsi... jaká jsi bestie - tam hluboko uvnitř, asi by zde vypukla revoluce. Ty jsi prostě kráska a zvíře v jednom," škádlil Elysiu brácha, ale ta se rychle natáhla, aby po něm znova něco hodila. On to ovšem čekal a hbitě opět zmizel za dveřma.
Elysia se pohodlně natáhla na posteli a po chvilce zírání do stropu pokojně usnula.
Damon ve své havraní podobě se nespokojeně zavrtěl na větvi, ale pak zase znehybněl. Intenzivně přemýšlel o tom, co zrovna slyšel a pomalu začal spřádat plány a přitom se stále díval na spící dívku. Její aura ve spánku trochu zmatněla, stále však hořela zcela jasně a zřetelně.
Kdyby vědeli, jaká jsi bestie? Opakoval si v duchu slova Elysiina bratra, jehož jméno dosud neznal a vlastně ho ani nezajímalo. Pozorně si prohlížel klidně odpočívající Elysii, která vůbec nevypadala nebezpečně, spíš naopak.
Kráska a zvíře v jednom to se mi moc líbí. To mě dokonce vzrušuje... Pomyslel si a pak mávl křídly a vznesl se do vzduchu. Noc přikryla všechno kolem a přinesla spícím lidem sny plné nesplněných přání...