I am prepared (Jsem připraven)
Další den, a já opět přelévám slova na papír. Můžeš mě považovat za sentimentálního blázna. Ne, nekoupím další památník, jeden mi úplně stačí – pravděpodobně se stejně zanedlouho rozpadne.
Koneckonců, kolik může vydržet knížka, kterou každodenně někdo prohlíží?
Podzim tohoto roku je výjimečně chladný. Vítr vyje, jako kdyby ho někdo počastoval Cruciatem. Je opravdu těžké v takových podmínkách udržet brk. Nedívej se na mě tak – vím, že bych teď měl sedět u krbu v mých komnatách.
Mohlo by to pro mne být jednodušší, kdybys konečně dal pokoj a přestal v nich strašit?
Nenávidím, když sedíš v tom zatraceném křesle a tvoje tvář dostává ten blažený výraz – úplně jakoby se tě znovu zmocnily neviditelné prsty.
Další duch v mé sbírce, musím ho zlikvidovat.
Uvědomuješ si, že duchové obývající Bradavice mají kuriózní zvyk s lidmi mluvit? Pravděpodobně jsi na to zapomněl.
Chybí mi tvůj hlas.
Měl jsi pravdu, ten strom dorostl do opravdu impozantních rozměrů. Gratuluji k daru předvídavosti, pane Pottere. Kůra mě příjemně škrábe na zádech, cítím to i přes šaty.
Na jedné z větví jsem zavěsil Hedviččinu klec. Zemřela před několika týdny. Příliš brzo na magickou sovu.
No, pravděpodobně se jí smrt zdála lepším řešením, než zůstávat se starým netopýrem, který neposlal nikdy žádný dopis.
Minulou noc jsem měl znovu sen, učil jsem tě Přemísťování a ty jsi při tom už po několikáté „ztratil" oblečení… Jsi tak předvídatelný, Harry. Je opravdu žalostné, že když ráno vstávám, dokonce ani dvojitá dávka alkoholu nedokáže vyhnat z mého těla chlad, který jsi po sobě zanechal.
Nedávno jsem si uvědomil, že mám iritující zvyk hladit své koleno. Moje prsty se po něm sunou, jako by hledaly husté černé vlasy, do kterých by se mohly vplést, pocítit jejich měkkost.
Má kolena jsou tvrdá.
Víš, že tu někdo umístil lavičku? Předpokládám, že to byla práce Minervy – posledně měla nějaký problém s tím, že sedávám na zemi. Jako kdyby v tom byl nějaký rozdíl.
Stejně ji nepoužívám.
Myslím, že je to konec, Harry. Konec čekání. Už se do sklepení nevrátím, takže už dej pokoj s blouděním po mojí ložnici. Jsi opravdu nejvíc iritující duch, jakého znám.
Může to být tím, že tě vidím pouze já?
Doufám, že dokážeš přečíst, co jsem napsal. Ruka už mě nechce poslouchat, jak od ní bezohledné. Nakonec… Co může být víc rozčilující, než inkoust rozmazaný po pergamenu?
Začal padat sníh. Při současných teplotách tu brzy budou závěje.
Nevadí, stejně se nikam nechystám.
Víš, mohl by ses čas od času zjevit i někomu jinému, třeba i Weasleymu. Nedávno dostal absurdní nápad a začal mě navštěvovat. Dokážeš si to představit? Pokud si myslí, že jeho historky o dětech mě zajímají, potřebuje se léčit.
Doopravdy netuším, proč si lidé myslí, že potřebuji společnost.
Ty si to možná také myslíš.
Proto jsi přišel sem, Harry? Dosud bylo tohle jediné místo, kde jsem mohl být sám. Ustup, narušuješ můj osobní prostor. Nezáleží na tom, jak moc se snažíš, nedokážeš odhrnout vlasy z mé tváře.
Jsem unavený.
Jsem znuděný.
Jsem podivín každodenně píšící dopisy svému osobnímu duchovi.
Jsem blázen, který je pak upaluje pod stromem věříc, že popel doletí až k adresátovi.
Jsem sám.
Toužím po dlouhém a klidném spánku. Myslím, že je to opravdu dobrý nápad – ještě aspoň chvilku tu posedím. Moje tělo nejlépe ví, co je pro mě dobré a nechce se odtud pohnout.
Dobrou noc, Harry.
Ticho.
Teplo.
Dotek.
„Řekni, že mě miluješ."
„Samozřejmě, že tě miluju. Nakonec, je to moje práce."
„Ostatně, pro spořádanou mysl je smrt pouze začátkem nového velkého dobrodružství..."