Naruto si promnul důlek mezi levou klíční kostí a ramenem. Nebo alespoň místo, kde důlek měl být. Podle Standartní shinobi učebnice důležitých bodů těla byl důlek společně s uchem a spánkem nejzranitelnější místo na těle ninji. Naruto důlek neměl. V tom místě, kde měl být, byla do kůže vsazena kulička z jakési podivné směsi stříbra, chakravodivého kovu a černého kovu mimozemského původy, který kuličce dával tmavou barvu.
Prohrábl si i bez toho rozcuchané vanilkové vlasy, které mu v pramíncích sahaly asi sedm centimetrů nad ramena. Dokud nevěděl, že by tam kulička neměla být, přišla mu zcela normální, prostě jako něco co má každý druhý nebo třetí.
Naruto nevěděl,jak ji získal, ale pamatoval si, že kulička tam nebyla odjakživa. Jednou se s ní prostě probudil. Ten den zmizela jeho nejlepší přítelkyně Kyuubi a Naruto se se změnil. Žluté vlasy zesvětlaly a přestaly být od přírody špičaté, opálená kůže dostala bílou až lehce průsvitnou barvu, tetování fousků na tváři a spirály na břiše zmizela. V levém oku na vnější straně azurové duhovky se objevil fialový kruh a dříve vyhublé tělo získalo lehký náznak svalů.
Znovu bříšky prstů přejel po chladném kovu. Pak se začal soustředit na zvláštní pocit uvnitř sebe. Bylo to jako hmota, mohl to myšlenkou uchopit, pohybovat s tím ve svém těle, tvarovat to. Teď trochu toho podivného pocitu vedl ke kůži na dlani. Vyvinul větší úsilí, čekal, že o kůži se pocit zastaví. Nezastavil. Z ruky mu vyletěla nepravidelná kovová hrudka. Pořád ji cítil, jako by byla součástí těla. Soustředil se a myšlenkou z ní vytvaroval kunai. Pak se jím bodl do stehna. Žádná krev, žádná bolest. Kunai teď byl opět v jeho těle.
Narutovy koutky se roztáhly v šíleném úsměvu.