PROLOG

Píše se rok 2921, třetího věku.

Mladý trpasličí princ Fili se spolu se svou družinou vrací z nevydařené obchodní cesty. Ve městě Ost-in-Edhil měli prodat zbraně vyrobené trpaslíky v Ered Luin. Obchod se ale nevydařil a trpaslíci táhnou zboží zpět. Fili musí rychle vymyslet způsob, jak zbraně prodat a sehnat dostatek potravin na nadcházející zimu. Vydejte se spolu s ním na cestu plnou nebezpečí, zvláštních přátelství a možná i lásky.

KAPITOLA I – U prohnilého skřeta

Trpaslíci neřekli nic, ale Fili skoro slyšel jejich myšlenky. Možná to nebyli až tak jejich myšlenky, jako spíše jeho pocit viny. Byl to jeho první velký úkol a nevyšlo to zrovna podle jeho představ. Starosta Ost-in-Edhil nabízel za zbraně směšně málo a Fili ho nedokázal přesvědčit, aby je koupil za vyšší cenu. Tak je raději neprodal vůbec, což byla chyba. Ered Luin bylo sice bohaté na železo, ale ne na zlato. A zlato znamenalo jídlo. Vezl zpět tři vozy prvotřídních zbraní ale žádné zlato a žádné jídlo. Měl chuť jednu z těch zbraní vzít a někoho zabít. Nejvíce se nabízel jeho mladší bratr, který neustále jezdil kolem a hledal nebezpečí. Drásalo mu to nervy, byli na bezpečné obchodní cestě.

„Můžeš přestat Kili?" řekl podrážděně, když kolem něj Kili potřetí projel na poníkovi. Ten se obrátil a seskočil dolů. Byl hbitý, rázem stál vedle svého odměřeného bratra.

„S čím?" zeptal se s úsměvem.

„Objíždíš kolonu stále dokolečka."

„Hlídám, aby nás někdo nenapadl."

Fili obrátil oči v sloup. Kili byl jen o čtyři roky mladší ale přitom stále takové děcko.

„Od toho máme před kolonou průzkumníky."

„Ti zkoumají dopředu a já hlídám tady." Konstatoval Kili a jeho oči zářili nadšením. Fili se tomu musel usmát, i když neměl vůbec náladu. Chvíli šli potichu a pak Kili zasáhl do živého: „Tak jaký je plán?"

Fili nevěděl, co má odpovědět. Plán neměl. Nemohl ale zklamat jako starší bratr, tak ze sebe vykoktal: „Do večera bychom měli dojít k Tharbadu. Tam vám povím svůj plán." Neznělo to přesvědčivě, ale nezdálo se, že by si toho Kili všiml. „Skvěle!" řekl, a opět vyhoupl do sedla svého poníka.

Celou konverzaci vyslechl z pozadí Balin a jen co byl Kili pryč, přiřadil se k Filimu. Tomu vždycky připadalo legrační, jak malý Balin vlastně je, mladí princové proti němu byli obři. Vlastně byli obři proti všem trpaslíkům. Kdysi i přemýšlel, jestli v sobě nemají trochu lidské krve, ale matka mu tu teorii rychle vymluvila. Fili se opět vrátil do reality když Balin konečně promluvil: „Víš, chlapče, není ostuda vrátit se s prázdnou. Důležité je, že se všichni vrátí živí a zdraví."

Fili obrátil oči v sloup. Přednášky od Balina mu nikdy nic moc neříkali. Dával přednost konverzaci mečů s jeho bratrem Dwalinem. Balin pokračoval ale Fili mu nevěnoval pozornost. Při nejbližší příležitosti se omluvil a šel zkontrolovat kolonu. Všechno se zdálo být v pořádku ale nikdo nepromluvil. Trpaslíci byli naštvaní. To věděl celkem jistě.

Těsně před setměním dorazili do Tharbadu. Na doporučení mistra Dwalina se ubytovali v hostinci U prohnilého skřeta, což nebyl žádný pajzl, právě naopak. Neznalé pocestné měl název odrazovat, stejně jako nezvané hosty. Obsluha byla ale velmi příjemná. Krásné ženy s hlubokými výstřihy poskakovali kolem delegace trpaslíků, protože doufali, že někde upustí nějaký ten diamant. Žádné drahé kameny u sebe neměli, ale rozhodně to nedávali najevo. Všichni si užívali přítomnosti něžného pohlaví, protože doma v Ered Luin, se od svých vznešených protějšků žádného tělesného kontaktu nedočkali. Trpaslic bylo málo a navíc se stále více rodili chlapci. Když už se tedy nějaká mladá a pěkná trpaslice našla, sblížení znamenalo nutně sňatek, do čehož se žádný rozumný trpaslík nehrnul. Proto byli trpaslíci tak rádi na cestách a proto bylo možné všude po Středozemi potkat děti smíšeného původu.

Večere, proběhla v hlasitém veselí ale Fili se nedokázal soustředit ani na jídlo, ani na ženy. V hlavě měl pouze svůj nesplněný úkol. Odloučil se od skupiny a sedl si se svou čtvrtou pintou k baru. Dlouze se díval do svého pití, když na něj promluvila žena, která obsluhovala za barem.

„Trpaslík, kterého nebaví ani jídlo ani ženy? To vypadá na velké trable."

Vzhlédl k ní. Byla skutečně nádherná. Vysoká, plné tvary, zlaté vlasy a modré oči. Okamžitě se mu stáhl žaludek. Chtěl ji.

„Možná se jen snažím zaujmout." Řekl pomalu a vyrovnaně. Dlouze se zadíval do jejích očí, které odrážely stejný oheň a vášeň. Usmála se na něj, ale neodpověděla. Načepovala další rundu, kterou její společnice odnesly ke stolu trpaslíkům. Když opět osaměli, zeptala se znovu: „Teď vážně. Hádám, podle těch vozů venku, že jste asi neprodali, co jste chtěli."

Byla krásná a bystrá k tomu. V tu chvíli ho přitahovala ještě víc. Přikývl a snažil se nevypadat provinile. Prokoukla ho, ale nedala to znát. „Mnoho měst tady v okolí není. Zbraně jsou potřeba spíše na jihu, v Rohanu a Gondoru, ale ti mají mnoho vlastních dobrých kovářů."

„I kdyby neměli, je to příliš daleko." Konstatoval Fili.

„Jediné město v okolí, které by mohlo uvažovat o koupi zbraní, je Lond Daer."

Jeho oči se rozzářily. V zeměpise nebyl zběhlý ale o hlavním městě království Eriador už slyšel.

„Lond Daer…" přemýšlel nahlas „…jak daleko to je?"

„Minimálně sedm dní cesty. Pokud ale najdete někoho, kdo vás vezme po řece, mohlo by to být o mnoho rychlejší."

„Jezdí tam obchodní lodě?"

„Ano. Několik denně."

Fili se nemusel dlouho rozmýšlet, co udělá. Dopil svou pintu, zvedl se a chystal se k odchodu: „Nikam mi neutečte, za chvíli se vrátím!" jeho modré oči zářili sebevědomím a především novou nadějí.

Jen co vyšel z hostince, zamířil do Tharbadského přístavu kde se pokoušel zajistit přepravu pro svou družinu. Nebylo to ovšem snadné. Převozníci, kapitáni ani obchodníci se s ním nechtěli bavit. Za 62 let svého života už si zvykl, že trpaslíky nemají na některých místech zrovna v lásce, ale chování zdejších, byl extrém. Musel obejít půlku přístavu, než našel někoho, kdo ho byl ochotný vyslechnout a pak i druhou, než našel kapitána, který byl ochotný vzít několik trpaslíků až do Lond Daer. Když ho konečně našel, uzavřeli spolu dohodu a těsně před jeho odchodem, řekl kapitán něco zvláštního: „Musíte být hodně zoufalí, když si troufáte tam, kam se žádný trpaslík neodvážil už dobrých 150 let."

Zarazilo ho to. Pátral v paměti a snažil se vzpomenout si na důvod, proč trpaslíci s Lond Daer vlastně neobchodují. Nevzpomněl si, ale věděl koho se zeptat. Při myšlence na ni, mu bylo najednou horko. Neznal ani její jméno, ale pospíchal zpět do hostince, jako by pospíchal za svou milou.

Zdravím fanoušky Hobbita a faninky trpaslíka Filiho. ;) Doufám že se Vám nadcházející příběh bude líbit.

Prosím komentujte, bude to mojí motivací při psaní. :)