Pár poznámek na začátek...

Tohle je crossover s My little pony: Friendship is magic, takže ano, postavy zde vystupující jsou koníci. Ti se dělí na čtyři rasy – poníci (normální koně), pegasové (křídla), jednorožci (roh) a alicorni (křidla i roh). Alicorni bývají obvykle jen ti velice významní jako je královská rodina, šlechta, Twilight Sparkle a tak podobně.

Tahle země je magická a jmenuje se Brittania, hlavní město Londinium, které se vznáší kdesi mezi mraky.

Billy the Skull je lidská lebka, ne koňská.

Věk neřešte, královská rodina prostě tíhne k nesrmtelnosti. Nebo aspoň k pořádné dlouhověkosti.

Nemám tušení, jaké je znění slov poník, pegas, jednorožec nebo alicorn v ženském rodě, takže používám výrazy jako kobylka, pegaska, jednorožkyně a další strašně odborně znějící názvy. Kdo vymyslí něco normálnějšího, může dát vědět do komentářů, klidně opravím a přepíšu...

A asi nejdůležitější upozornění nakonec. Tahle povídka ještě NENÍ DOPSANÁ, takže podobně jako u 'Malého detektiva' může trvat dlouho, než se zveřejní celá. Na druhou stranu je tu šance, že vaše případné poznámky a komentáře budou při dopisování brány v úvahu. Nezbývá vám, než to zkusit...

Sherlock se otráveně podívá na vysoké police plné knih před sebou. Tedy osobně proti knihám nic nemá, ale číst tyhle se mu moc nechce. Všechny se týkají královské rodiny a jejich vládou nad Brittanií. A Sherlock má mnohem raději vědu než dějiny. Navíc dějiny vlastní rodiny.

Je to pravda, Sherlock je mladším bratrem krále Mycrofta, ale to v podstatě nikdo neví, protože – no, Sherlock se společnosti vyhýbá.

Veškerý svůj čas tráví studiem nebo pokusy a v podstatě se neúčastní žádné společenské akce, kterou jeho bratr pořádá. To krále Mycrofta neustále rozčiluje, ale Sherlockovi je to jedno. On král není a ani být nechce, tak proč by se měl královských akcí účastnit?

Dokonce i kdybyste se zeptali obyvatel Londinia, hlavního a nejkrásnějšího města Brittanie, kde Sherlock žije, nikdo by vám toho o něm moc neřekl. A rozhodně by nikdo neuhádl, kdo je jeho bratr.

No, ale zpátky k tomu, proč je Sherlock v knihovně.

Dnes ráno se Mycroft a Sherlock pohádali. Opět. Bylo to kvůli tomu, že se dle Mycrofta Sherlock nechová tak, jak má. Opět. A taky Sherlockovi vyčetl, že by si měl najít nějaké společníky, a že by měl o své rodině vědět víc. Což je trochu novinka, protože obvykle král Mycroft bratrovi vyčítá to, že nechodí mezi ostatní poníky a jen se zavírá do knihovny s kusem kostry.

Onen kus kostry je doopravdy očarovaná lebka, která se jmenuje Billy the Skull. A Billy se jako vždy vznáší nad Sherlockovým pravým křídlem a občas něco prohodí. Ostatním obyvatelům Londinia to přišlo divné a některým i děsivé, ale nakonec si všichni zvykly, že ten podivný černobílý alicorn mluví s lebkou.

„Proč jsme tady?" zeptá se Billy zvědavě.

„Aby dal Mycroft pokoj." odpoví mu Sherlock klidně. „Předhazuje mi, že nevím nic o vlastní rodině. Když si budu číst něco odsud, nechá mě být, protože si bude myslet, že jsem ho poslechl."

„Ale když si budeš číst něco odsud, tak jsi ho doopravdy poslechnul." namítne Billy.

„Stačí, když najdu a přečtu tu nejtenčí z knih o rodině." vysvětluje Sherlock. „Mycroft bude spokojený, a pak už mu bude jedno, co dalšího tady čtu, pokud budu ve správné sekci knihovny."

„Když myslíš." řeken Billy. Kdyby měl ramena, nejspíš jimi pokrčí.

Sherlock se na lebku podezíravě podívá, ale nic dalšího už neříká. Místo toho si začne prohlížet police kolem sebe a snaží se najít tu nejtenčí knihu o historii, jakou může.

„Hele, někdo špatně zařadit knihu." prohodí Billy po chvíli.

„Cože?" zvedne Sherlock udiveně obočí. Tráví v téhle knihovně polovinu svého času a nikdy tady neviděl špatně zařazenou knihu.

„No, je tu ta pohádka o Moriartym." vysvětluje Billy.

Sherlock přejde k němu a opravdu. Mezi knihami, které se zaobírají vládou jeho rodičů, je zastrčená i knížka, na jejímž hřebu je napsané jen Moriarty.

Sherlock knihu vytáhne a otevře ji na konci, kde je i číslo knihy. Jenže podle čísla patří kniha do této sekce a ne k pohádkám. Že by knihu i špatně očíslovali? To přece není možné. Sherlock si sice nemyslí, že by ostatní obyvatelé Londinia nebo Brittanie celkově překypovali inteligencí, ale zas tak hloupí poníci v knihovně nepracují.

Aniž by nad tím nějak uvažoval, otočí Sherlock knihu a dá se do čtení.

Vládci Brittanie byli král Siger a jeho žena Violet, oba mocní mágové a moudří alicorni. Král Siger a královna Violet měli dva syny. Straší z nich, princ Mycroft, vládl nad dnem a staral se o to, aby Slunce každé ráno vyšlo a večer zapadlo. Jejich druhý syn, princ Richard, vládl noci a staral se o to, aby večer přišla tma a vyšli všechny hvězdy a měsíc, a aby před úsvitem zase zapadli.

Jenže zatímco ve dne všichni obyvatelé Brittanie pracovali, bavili se a žili, v noci byli všichni schovaní a spali. Někteří se dokonce noci báli a nadávali na ni. Princ Richard to vše viděl a slyšel a začal svému bratrovi závidět. Také chtěl, aby měli z jeho části dne radost, jenže nikdo nechtěl ani slyšet o tom, že by měli ve dne spát a v noci pracovat. Jen to vyvolalo víc řečí proti tmě a noci.

O to víc princ Richard princi Mycroftovi záviděl, o to víc jeho srdce zahořklo.

A této zahořklosti využila Temnota. Zlo napadlo prince Richarda uprostřed noci a ovládlo jeho srdce. Princ Richard si změnil jméno na Moriartyho a začal plánovat ovládnutí Brittanie. Chtěl, aby všude zavládla noc, a aby všichni v Brittanii žili ve tmě jen se světlem měsíce a hvězd.

Princ Mycroft se pokusil Moriartyho zastavit, ale jeho moc slunce na Temnotu a Moriartyho nestačila.

Nakonec museli zasáhnout král Siger a královna Violet. S pomocí pěti krystalů známých jako Elementy harmonie se jim podařilo Moriartyho i s jeho mocí zaklít do měsíce a uvěznit ho tam. Ovšem ne trvale.

Až hvězdy budou ve stejné poloze jako při Moriartyho uvěznění, může Moriarty utéct a znovu začít se svým plánem. Ovšem to se stane nejdříve za tisíc let.

„Počkat." zamračí se Sherlock. „Všem řekli, že Richard umřel. Mně řekli, že Richard umřel."

„Má to logiku." prohodí Billy.

„Co? A jakou?" zamračí se na něj Sherlock.

„Moriaty je nejzlejší pohádkovou postavou, kdo by se chlubil, že je s ním do rodiny?"

„Moriaty není pohádková bytost, je skutečný, nebo byl. A je příbuzný se mnou. Měli mi to říct." mračí se Sherlock na Billyho.

Lebka na to nic neřekne, jen popoletí blíž ke knize. Sherlock se k ní taky vrátí a listuje dál.

„Je tu toho víc o Richardově a Mycroftově moci." mumle si Sherlock pod nosem, zatímco rychle otáčí stránky. „Neznámý původ Temnoty. Elementy harmonie. O tom jsem ještě neslyšel."

Elementy harmonie jsou patrně nejmocnějšími magickými předměty v Brittanii. Jedná se o pět krystalů pojmenovaných po pěti ctnostech, které symbolizují. Jmenují se Štědrost, Laskavost, Věrnost, Radost a Upřímnost. I samotné krystaly jsou mocné ochranné předměty, ovšem všech pět pohromadě otvírá mocným poníkům téměř nekonečné obzory možností.

Původně byl každý krystal umístěn jinde, ale po porážce Moriartyho byly všechny přemístěny do Měsíční věžě. Kdyby byl byť jediný krystal ztracen, může Moriarty uniknout ze svého vězení a již nikdy se ho nepodaří znovu uvěznit.

„Na to, co Měsíční věž obsahuje, a jak je důležité, aby byly krystaly v bezpečí, tak je tu dost podrobná mapa umístění věže." prohodí Sherlock, když otočí na další stranu. „S touhle knížkou by Moriartyho osvobodilo i dítě."

„Naštěstí děti tuhle knížku nemají a do jeho útěku zbývá tisíc let." oddechne si Billy.

„Tisíc let od uvěznění, ne tisíc let od chvíle, kdy si já přečtu tuhle knížku." protočí Sherlock oči a zavře knihu.

„Aha." zarazí se Billy. „Tak kolik času teda máme?"

„No." zamyslí se Sherlock, zatímco vrací knihu do police. „Řekli mi, že Richard umřel rok před tím, než Mycroft nastoupil na trůn, což patrně znamená, že ten rok uvěznili Moriartyho a můj bratr letos slaví 999 let ovládání Brittanie."

Sherlock i Billy the Skull se zarazí a na moment oba dva ztuhnou úlekem.

„Letos." vydechne Sherlock ohromeně. „Moriarty má utéct letos."

„Musíme to někomu říct!" panikaří Billy. Svým křikem si od knihovníků vyslouží naštvané pohledy.

„Za Mycroftem." rozhodne Sherlock a bez ohledu na názory poníků v knihovně se rozletí do královského paláce.

Černobílý alicorn i jeho lebka cestou občas do někoho vrazí, občas dokonce i někoho srazí, ale ani jeden se nezdržuje omluvami. Musí králi říct o blížícím se nebezpečí.

Sherlock se proplete mezi strážnými a dvořany a bez ohledu na etiketu letí rovnou do komnat svého bratra.

Mycorft je bílý alicorn s hřívou i křídly zbarvenými v různých odstínech hnědé a mědi a patří k těm nejvyšším poníkům v Brittanii. A (k Sherlockově zlosti) je i o chlup vyšší než jeho mladší bratr.

Král zrovna sedí u stolu a spolu se svou asistentkou jednorožkyní Antheou vyřizuje nějaké dokumenty. Nikdo nepamatuje, že by Anthea dělala někdy něco jiného, než je papírování. Nebo že by ji někdy viděli bez papíru a brku.

„Mycrofte!" vyhrkne Sherlock hlasitě a zabrzdí těsně u stolu. „Poslouchej, musím-"

„Už máš sbaleno?" zeptá se Mycroft klidně, aniž by zvedl hlavu od dokumentů.

Sherlock se zasekne v polovině věty, ale místo toho, aby v ní pokračoval nebo seřval bratra za vyrušování, nechápavě na něj hledí.

„Sbaleno?" zopakuje Sherlock opatrně.

„Ano. Poslal jsem Victora Trevora, ať ti to řekne. Nebo tady nejsi kvůli tomu, aby sis stěžoval?" Konečně Mycroft zvedne hlavu a podívá se na překvapeného bratra.

„O čem to sakra mluvíš?" zamračí se Sherlock. Celý problém s Moriartym se mu momentálně úplně vykouřil z hlavy.

„O tvém stěhování." odpoví Mycroft s pokrčením ramen.

„O mém co?" zopakuje Sherlock naštvaně.

„Jistě si pamatuješ na náš ranní rozhovor o rodině, známostech a tak, že?" pustí se Mycroft do vysvětlování. „Prohlásil jsi, že se o poníky v Londiniu nezajímáš, protože to jsou idioti. A protože ti smetánka Brittanie není dost dobrá, rozhodl jsem se, že ti pomůžu dolů. Snad ti pobyt v obyčejném městě otevře oči. Kdo ví, třeba tam zapadneš."

„To snad nemyslíš vážně." trhne Sherlock naštvaně křídly.

„Myslím." řekne Mycroft chladně. „Anthea už ti zařídila odvoz, takže by sis měl sbalit. A jestli se pokusíš utéct nebo bránit, odvezeme tě dolů násilím. Snad ti pobyt mimo Londinium pomůže vycházet s ostatními."

„Odjezd je za půl hodiny." dodá ještě Anthea, ale to Sherlock skoro neslyšel, protože naštvaně oddupal z pracovny.

- - o - -

„Co myslel Mycroft tím, že zapadneš?" zeptá se Billy tho Skull, když dorazí do Sherlockových pokojů.

„Nic, chtěl se mi posmívat." řekne Sherlock naštvaně. „Nebo si snad myslíš, že někam zapadám?"

„Ani ne." hlesne Billy.

Sherlock opravdu není poník, který by někam zapadl. Je alicorn, což samo o sobě budí pozornost. Navíc jeho srst je dvojbarevná a takový je jeden poník z milionu. Sherlockova kopyta jsou černá jako uhel a stejně tak jeho kotníky, ale čím výš srst jde, tím víc se v ní objevuje šedá a bíla, až má nakonec úplně bílá záda a hlavu. Dokonce i jeho roh je sněhobílý, na rozdíl od křídel, hřívy a ocasu, které jsou černočerná jako jeho kopyta. Poslední dvě jmenované jsou navíc vlnité a ne rovné, což jen přidává na nápadnosti, stejně jako rozpětí křídel. A Sherlockovo chování a zvyky na podivnosti a nápadnosti jen přidávají.

Zapadnutí je opravdu to poslední, čeho se Sherlock může obávat.

„Sherlocku." ozve se Billy the Skull opatrně, zatímco alicorn balí svoje knihy a housle.

„No?" obrátí se na něj Sherlock.

„Víš, napadlo mě, když mimo Londinium alicorni nejsou, tak budeš dost nápadný. Tak – co kdyby sis vzal kabát? Pod něj přece křídla schováš, ne? Můžeš dělat, že seš jednorožec. A ani pak nebude vidět tvoje – značka?"

Ach ano. Při vyjmenovávání podivností jsme zapoměli na jednu důležitou věc.

Každý poník, jednorožec, pegas nebo alicorn má na zadku značku, kterou všem ukazuje a dokazuje, na co má talent. Například Mycroft má jako značku královskou korunu a nad ní slunce. Anthea má brk. No a Sherlock – Sherlock nemá nic. A protože nemá značku, myslí si ostatní, že nemá ani talent.

Další důvod, proč Sherlock nechodí mezi poníky.

„Billy." řekne Sherlock svému společníkovi. „Možná nemáš mozek, ale rozhodně máš rozum. Tohle je skvělý nápad."

„Díky." popoletí Billy trochu výš. Kdyby měl tváře z masa a kůže, září mu teď rudou barvou a nadšením.

- - o - -

Přesně půl hodiny od rozhovoru s Mycroftem vynesou dva poníci poslední Sherlockova zavazadla z jeho pokoje a naloží je na kočár, který ho odveze pryč z Londinia dolů do jednoho z mnoha měst království.

Sherlock se neochotně courá za poníky a kufry a vrhá vzteklé pohledy na všechno a všechny okolo. Ovšem když dorazí ke kočáru, nenastupuje si.

„Sherlocku, snad nechceš teď zdržovat." ozve se Mycroftův hlas.

„Co tady chceš?" obrátí se na nej Sherlock.

„Přišel jsem se rozloučit."

„Nebo ujistit, že doopravdy odjíždím." odsekne Sherlock.

„Víš, i když tomu nevěříš, tak mi na tobě záleží a chci pro tebe jen to nejlepší." povzdechne si Mycroft.

„Jistě, jistě. To už jsme slyšeli." mávne Sherlock bez zájmu kopytem.

Kolem bratrů jako blesk proletí Billy the Skull, který drží cosi v zubech. Ovšem vzápětí to něco hodí do kočáru a vrátí se k Sherlockovu pravému křídlu.

„Kde jsi byl?" zamračí se na něj princ.

„Vzal jsem ti něco na čtení na cestu. Ještě jsi to nedočetl." vysvětlí Billy.

Mycroft se udiveně podívá na kufry plné knih, které se nakládají na kočár, ale nic neříká. Sherlock taky mlčí, ale je to kvůli tomu, že nechce říct, jakou knihu mu Billy přinesl. Knížka, kterou ještě nedočetl? Jedině legenda o Moriartym.

„Už ses rozhodl, kam se vydáš?" zeptá se Mycroft zvědavě.

„Hlavně daleko od tebe." odpoví mu Sherlock s klidem. „Máš ještě něco na srdci, než mě pošleš pryč?"

„Říkáš to, jako bych tě vyhnal." zamračí se Mycroft, ale během chvíle se zase tváří klidně. „Dávej na sebe pozor, Sherlocku. A zkus si najít nějaké – kamarády." řekne Mycroft, jako by neznal správnou výslovnost posledního slova.

„Nějaké co?" zatváří se Sherlock znechuceně. „Mycrofte, měl by sis vzít dovolenou, mluvíš z cesty."

Víc už toho černobílý alicorn neřekne, otočí se a nasedne do kočáru. Billy se poslušně vznáší za ním. Ani Mycroft už nic neříká a mlčky a s trochu smutným pohledem sleduje bratrův odjezd.

„Pane Sherlocku, kam vás mám odvést?" zeptá se řidič kočáru.

„Bakerville." řekne Sherlock s jistotou. „Odvezte mě do Bakervillu." S těmi slovy zavře knížečku, kterou mu Billy přinesl, takže si nikdo nemůže všimnout, že v ní koukal do mapy.