První setkání s Doctorem byla zároveň první chvíle, kdy si Rose uvědomila, že je obyčejný smrtelník, a že její konec může přijít rychleji, než by kdy očekávala. Byl to šok. Nikdo v devatenácti nemyslí na svou smrt, pokud není vážně nemocný, nebo pokud nedávno nezažil tragédii.
Ale tváří v tvář oživlým figurínám ve sklepě obchodního domu byla její jediná myšlenka, že umře a bude sama jako táta. Táta byl sám, když umřel a ona dopadne stejně.
A pak najednou ucítila dotek. Někdo ji chytil za ruku. Její první reakcí by bylo uskočit, pokud by měla kam. Ale cizí ruka byla teplá a živá, z masa a kostí, nebyl to plast. Z ničeho nic se vedle ní jako zázrakem zjevil Doctor se svým pološíleným úsměvem a koženou bundou. Pevně ji chytil za ruku a zašeptal 'Utíkej' a ona poslechla.
Zpětně si myslí, že by ho poslechla, i kdyby nebyla v ohrožení života.
Místo smrti z rukou figurín, které byla zvyklá oblékat, ji čekal útěk budovou, souboj u a ve výtahu a vysvobození.
Její zachránce jí s pobaveným úsměvem ve tváři oznámil, ať utíká, protože míní její práci vyhodit do vzduchu, načež si vyměnili jména a on zmizel v budově. A ona zůstala stát na ulici a v rukách držela plastovou paži, která jí zůstala po souboji u výtahu.