I člověka jako je James Bond jednou omrzí, když mu jeho agentura po každém úmrtí vystěhuje byt a prodá většinu jeho majetku. Pravda, některé osobní cennosti u sebe vždycky schovává Alec, ovšem s podmínkou, že do roka a do dne se zbaví i tohoto. James bohužel nemá žádné příbuzné, kteří by jeho pozůstalost přebrali, takže jiné řešení než prodej ani nepřipadá v úvahu.
Až nakonec došel James k nápadu, že by si pořídil spolubydlícího. Pokud by někoho takového sehnal, mohl by se ten člověk o jeho věci starat pokaždé, když on umře a měl by po starostech.
Ovšem není zas tak jednoduché najít někoho, kdo shání nenáročného spolubydlícího bez pravidelného režimu, není bezpečnostní hrozbou, nemá zbytečné dotazy atd. atd. atd.
Ale skoro po půl roce hledání a pátrání se na něj usmálo štěstí. A to pořádně. James si našel spolubydlícího.
Čerstvý absolvent university jménem Quentine Stark, který se živí v oboru IT a po Jamesovi nechce nic víc, než pravidelné placení nájmu a nesahání na jeho věci. S tím James dokáže žít a MI6 taky, protože Quentine Stark má sněhobílou minulost i přítomnost.
Lidé jako Quentine obvykle neexistují, ovšem James si ho našel.
- - o - -
Bydleli spolu asi půl roku, když James donutil svého nerdovského, geekovského a poustevnického spolubydlícího ve svetrech a s tlustými brýlemi, aby opustil svou klávesnici a vyměnil ji za alkohol. Nutno říct, že se Quentine bránil a vymlouval, že alkohol nepije, že moc nevydrží, že má práci a tak dále, ovšem nakonec James vyhrál.
A jeho drahý Quentine už po dvou třech skleničkách vína měl pořádně v hlavě, byl velice přítulný a mluvil o všem možném. Vlastně tu pusu nezavřel.
Bylo to až zpátky doma, kdy James mezi řečí poznamenal, že z něj (z Quentina) zaměstnavatel nebude mít radost, až ho ráno uvidí, když se mu Quentine přiznal, že je hacker. Nejlepší na světě.
James mu to pochopitelně nevěřil a uložil Quentina do postele. Bohužel do té jeho a ne do té své, protože tenhle zelenooký kudrnáč by mu neodpustil, kdyby na něj něco zkusil v tomhle stavu a James ho plně chápe.
Co ovšem James nepochopil, bylo druhý den odpoledne, kdy se vrátil z krátké návštěvy u Aleca, který se léčil s pohmožděnými žebry a zlomenou nohou, a na lednici byla magnetkou přichytnutá úvodní stránka jeho složky z MI6 a u ní krátký vzkaz.
Jsem nejlepší. Prosím, nevolej policii.
- - o - -
Jak vyšlo najevo, Quentine Stark sice pracuje v IT jako poradce, ale doopravdy již několik roků figuruje na prvním místě seznamu nejlepších hackerů na světě.
(Jediný důvod, proč nevytiskl Jamesovu složku celou, byla neochota plýtvat tiskařskou barvou a papírem.)
Jedno z prvních míst, kam se Quentine kdy hacknul, byla právě MI6, jejiž ochrana se od té doby o moc nezlepšila a James by dle jeho názoru neměl jejich síti moc důvěřovat. Ovšem další agentury, ať už britské či jiných národů, na tom prý nejsou o nic lépe.
Tohle všechno se James dověděl během rozhovoru nad čínou k večeři, spolu s informacemi, že o Jamesově práci ví Quentine už od začátku, a že mu to nevadí. Koneckonců James platí svou část nájmu pravidelně a neobtěžuje, i když by prý do budoucna mohl omezit svá pozvání kamkoliv, kde podávají alkohol, na nulu.
To se Jamesovi nechtělo moc slibovat, ale že prý se pokusí. Ovšem upozornil Quentina, že by mu mohl zavolat, až se na misi dostane do problémů.
To Quentine odmítl s tím, že je Jamesův telefon jedno velké bezpečnostní riziko.
- - o - -
O dva týdny později našel James na své posteli nový telefon.
- - o - -
MI6 začala mít veliké obavy o svého nejlepšího a služebně nejstaršího agenta. Už předtím se James Bond choval nezodpovědně, ale teď si na pomoc během misí volá komusi třetímu, kdo nemá prověrku a kdo může informace o činnostech 007 posílat dál.
Ovšem pokusy o vystopování jejich hovorů nikam nevedou a Bond o svém kontaktu odmítá mluvit. Bohužel je trénovaný, aby odolával výslechům a vedení je jasné, že mučením by přišli o agenta a nezjistili by nic.
- - o - -
A někdy tou dobou přešel vztah Jamese Bonda a Quentina Starka ze spolubydlících na velice dobré přátele a od tama už byl jen krok k milencům. Zvláště když Bondovi už nějakou dobu vrtalo hlavou, jaké to asi je probírat se prsty těmi rozčepýřenými kučerami a když už jsme u toho, jak asi Quentine vypadá pod těmi svými svetry a pruhovaným pyžamem.
- - o - -
Ovšem jako všechny vztahy i tenhle jednoho dne dospěl do stádia, kdy přišla krize, která snad nejde překonat.
- - o - -
James si hned všiml, že se s Quentinem něco děje, protože mladík se choval, jako paranoik. Neustálé uklízení, kontroly zabezpečení, nervózní energie, vyhlížení z oken...
„Co se děje?" zajímá se Bond a chytne mladíka, který kolem něj probíhá, kolem pasu, aby si ho přitáhl blíž a obejmul ho. „Chováš se, jako by tajné složky zjistily, kde bydlíš."
„To už bych tu dávno nebyl," odsekne Quentine a chce se Jamesovi vykroutit, ovšem moc mu to nejde.
„Tak co se děje?" vyzvídá agent.
„Spojila se se mnou moje matka," povzdechne si Quentine a přestane se bránit.
„A?" nechápe James a s pozvednutým obočím sleduje ochablého mladíka ve své náruči.
„Ty to nechápeš!" rozhodí Quentine rukama nebo to aspoň zkusí, ale James mu je svým objetím tiskne k tělu. „Nebyli jsme v kontaktu už pár let a já si i změnil jméno, protože dělám to, co dělám a ona mě teď kontaktovala!"
„Třeba se jí stýská," navrhne James. Jemu by se určitě stýskalo, kdyby se s tímhle géniem pár let neviděl. Jemu se stýská i na několikadenní misi.
„Jí?! To sotva," odfrkne si Quentine. „Ona je velký zvíře a vůdce, ta se ozve, jen když něco chce a tentokrát-" génius se zarazí a bezmocně si povzdechne. Celý se v Bondově náruči svěsí, jako by už neměl sílu ani vůli.
„Copak chce tentokrát?" ptá se James tichým hlasem, zatímco se snaží přesunout ke křeslu, kam by si oba mohli sednout.
„Někdo se jí nebo spíš té její – firmě, agentuře, to je jedno – někdo se jim naboural do počítačů a ona chce, abych jí pomohl zjistit, kdo to je, aby ho ona mohla vymazat z historie lidstva."
„A problém je, že-?" zeptá se James, když si sedne a zároveň stáhne Quentina do svého klína.
Mladému hackerovi to nevadí, jen se pohodlněji opře o agenta a zvedne nohy nahoru na sedačku.
„Problém je v tom, že ten, kdo se tam naboural, jsem já," řekne Quentine tiše.
„Tak jí to řekni. Tobě přece nic neudělá, když jsi její syn, ne? Nebo jsi něco provedl?"
„Ty to nechápeš!" Tentokrát Quentine zvládne rozhodit rukama. „Už kdysi jsem se jim tam hacknul a jí to došlo a donutila mě odpřisáhnout, že to neudělám znovu, leda bych pro ni chtěl pracovat. No a teď jsem to porušil. A několikrát po sobě! Nechá mě odpravit!" hrozí se Quentine své budoucnosti.
„To zní blbě," ohodnotí Bond situaci. „Ale já tě nedám."
„Nemáš šanci," hádá se Quentine a zní zklamaně.
„A co kdybys jí řekl, že toho hackera nemůžeš najít?" navrhne James po chvilce.
„Jenže to bych přiznal, že nejsem nejlepší!" rozhodí Quentine zase rukama. Zní naprosto zhrozeně tímto nápadem.
