Bylo jarní úterý, slunce svítilo a ptáci zpívali v korunách rozkvetlých stromů. Bylo to jako by duha zaplnila srdce všech obyvatel Ikebukura- čas radosti, čas přátelství a hlavně čas lásky.
Heiwajima Shizuo, vysoký světlovlasý bodyguard, odhodil dopravní značku zákazu vjezdu s šarmem a grácií kouzelníka. Potřeboval obě ruce volné. „Shizu-chan.." pravil objekt Shizuovi pozornosti, Orihara Izaya. Byl asi o hlavu menší než Shizuo ale i tak neměl problém vždy uhnout z místa přesně v okamžiku kdy ho již Shizuo téměř chytil, „Říkal jsem ti že jenom procházím, ne? Takže můžeš zase odsoptit někam jinam, co ty na to?" Izaya se hlasitě zasmál a věnoval Shizuovi zářivý úsměv, zrovna v okamžiku kdy se po něm blonďák prudce napřáhl. Samozřejmě minul.
Jejich hra už se blížila ke konci. Už zbývala jenom jedna část, jenom ta jedna a Shizuovy prsty se sevřely kolem Izayovy paže jako pouta, smýkly s ním bokem a do zdi, dost tvrdě na to aby se v nudné fasádě domu vytvořila proláklina velikosti dospělého člověka.
Slunce svítilo na Shizuovu hlavu jako svatozář když se nahnul blíž ke svému největšímu „nepřítely" a nadechl se, aby promluvil-
„Ne.. Karisawa-chan~~" Izaya se opřel loktem o její rameno, hlava nakloněná na stranu než si dočetl text až do konce. „Víš o tom že to co Shizu-chan následně pronesl s tak dramatickým zaujetím bylo: „Chcípni ty kreténe"?" usmál se a sebral Erice její notes, obraceje stránku za stránkou. Na každé z nich byl náčrtek a nebo krátký text a Izayův úsměv byl ostřejší a ostřejší s každým z nich.
„Vrať to, Iza-Iza!" Erika se po Izayovi ohnala ve snaze mu blok sebrat, ale vyhnul se každému jejímu nápřahu bez sebemenších potíží.
„Já to chápu, Karisawa-chan!" ujistil dívku Izaya a přeskočil lavečku, aby mezi ně dostal trochu bezpečné vzdálenosti. „Shizu-chan je tak romantická osoba, já vím! Sám to nechápu. Jeho výmluvnost nezná mezí. Škoda jen že většina komunikace z jeho strany je zcela nonverbální."
Erika zkřížila ruce na prsou a zamračila se, tváře nafouklé jako křeček. „Přede mnou se nemusíš přetvařovat." odtušila a napřáhla ruku k Izayovi, dlaní vzhůru.
Izaya se na ni usmál a dolistoval blokem. Vytrhnul jednu stránku a přeložil ji precizně vejpůl aby se vešla do vnitřní kapsy jeho bundy. „Až to dopíšeš, tak mi to pošli."
„Vážně?!" Erika vyhrkla nadšeně, jakákoliv stopa její předchozí špatné nálady dávno pryč. „Jasně! Oh! Hned dneska to dodělám!" slíbila a přivynula si svůj blok k hrudníku, oči zářící nadšením.
Izaya jí věnoval poslední pohled, trochu jako člověk co nemá rád psy usmívající se na štěně co mu zrovna rozkousalo boty. „No nic.. bylo velice poučné si s tebou popovídat, ale mizím." Izaya zamával a odběhl, hledaje anonymitu v davu co mířila k metru.
Shizuovy ruce zklouzly dolů přes ostrou hranu Izayových boků. Přitáhl si jej blíže a vtiskl svůj obličej do mezery mezi ramenem a krkem. Izaya mu prohrábl vlasy a sevřel ruku v pěst, zasmál se když na něj Shizuo zavrčel protest. Znovu ho zatahal za vlasy, ale tentokrát mu to Shizuo vrátil kousancem. „Shizu-chan.." Izaya zasyčel a pokusil se couvnout, ale Shizuo ho jen chytil pevněji a-
„Co to sakra čteš, ty úchyláku?" Namie nadzvedla obočí a Izaya skoro nadskočil ze své židle jak se snažil rychle minimalizovat okno e-mailu na své obrazovce.
„Á, Namie-san.." Izaya na ni zamrkal a otočil se k ní zády. „Nepřekvapuje mě že nevíš o co jde. Jsi ještě panna, že? Vlastně.." informátor se usmál skrz odraz obrazovky a zamával zápěstím jakoby odháněl otravnou mouchu, „Vlastě ještě hodně dlouho budeš, že? Není to smutné? Kolik že ti je, třicet?"
„Je mi dvacet pět ty šmejde!" Namie odsekla a natáhla se přes Izayovo rameno. V návalu frustrace se rozpřáhla a shodila na zem štos popsaných papírů. Rozletěly se po podlaze s dramatickým žuchnutím a na chvíli zavládlo v kanceláři v Shinjuku naprosté ticho.
Izaya ten nastálý chaos přelétl pobaveným pohledem a vstal ze židle, „No páni, Namie-san.." zasmál se, „Jsem rád že se nebudeš nudit, zatímco budu pryč! Mám totiž schůzku s klientem."
„S klientem." Namie zopakovala a protočila oči. „Vážně musíš znít jako šlapka, nebo se tak snažíš kvůli mně?"
„Ahaha~ Ne, Namie-san.. Já věděl že se budeš hodit. Každý den mi znovu a znovu připomínáš, že musím mít rád lidi.. i když většinou nemají sebemenší tušení co vůbec mluví." Izaya pokrčil rameny a přetancoval přes délku místnosti. Z misky u dveří si vzal svůj zavírací nůž a klíče a strčil je do kapsy.
Namie si dala ruce v bok a zamračila se na něj, „Říká ten co trpí chronickým verbálním průjmem." odsekla, ale Izaya už jí nevěnoval pozornost. Zabouchl za sebou dveře a vesele se vydal za prací.
Auto už na něj čekalo na rohu u školy. Mělo zatmavená skla a falešnou espézetku a celkově se snažilo vypadat tak nenápadně, že si ho nutně každý musel všimnout na první pohled. Izaya se usmál a vklouznul na sedadlo za řidičem, aniž by zpola neprůhlednému sklu mezi přední a zadní části vozu věnoval jediný pohled.
„Ne, Shiki-san~ dlouho jsme se neviděli!" Izaya prohlásil nadšeně a naprosto nevěrohodně se usmál na muže v bílém obleku, který seděl vedle něj. Muž úsměv neopětoval, ale Izaya viděl že mu cukají koutky a to mu ke zvednutí nálady stačilo.
„Orihara-san." Shiki ho pozdravil a napřáhl se za sebe pro lahev vína a dvě sklenice. S elegancí získanou praxí jednu sklenici naplnil a podal ji Izayovi, než nalil i sobě. „Slyšel jsem od vaší sekretářky že jste se dal na čtení kontroverzní literatury."
Izaya málem vyprsknul do sklenice vína, ale rychle svoji reakci zamaskoval smíchem, „Ahaha~ vážně?" Zabiju tě, Namie-san.
Shiki se usmál, „Nic mi samozřejmě není do vašeho literárního vkusu, že ano.." prohlásil nezaujatě, i když se zcela očividně výborně bavil. Pomalu a bolestivě.
„Nevěděl jsem že se Awakusu-kai zabývá i literární kritikou." Izaya prohodil a upil ze své sklenice. „Nebo si mě snad Shiki-san zavolal abych mu doporučil knížku?"
„Možná raději ne tu kterou jste četl." Shiki opáčil a odložil své netknuté pití na plochu u zadního okénka auta. Izaya následoval jeho vzoru a až tehdy si uvědomil že se vůz pohybuje. Jeli pomalu a bez očividného cíle, ale i přesto si Izaya uložil trasu do paměti. Jen pro jistotu.
„Ve skutečnosti potřebujeme využít vaše služby." Shiki pokračoval a Izaya sebou téměř trhnul když si vzpomněl na Namiinu poznámku o „klientech". A pak tě oživím a zabiju znovu.
„Žeby konkurence?" Izaya se usmál. To by bylo zajímavé. K Awakusu-kai ho nic nepoutalo, necítil se loajální. Kdyby jej najali, pracoval by se stejným nadšením i pro ostatní kliky. Měl podezření že Awakusu-san to moc dobře věděl a mezi konkurencí si jejich pracovní vztah trochu přibarvil. Nově vzniklá skupina by ale o překračovaní hranic obavy mít nemusela.
„Nejspíš ne." Shiki zakroutil hlavou a rozptýlil tak Izayovo nadšení. "Možná už to dokonce víte. V Shibuyi se otevírá nové Dojo."
Ne, to Izaya nevěděl. Kdyby to bylo Ikebukuro nebo Shinjuku, pak by se už tyto novinky určitě dozvěděl, ale.. "A to je problém?" Izaya nadzvedl obočí.
Shiki zatřepal hlavou. Sáhl do kapsy svého saka a vytáhl krabičku tenkých cigaret. "Nebyl by. Doja jsou pro nás dobré místo kde pozorovat a rekrutovat." Shiki poznamenal. Vrátil krabičku do kapsy a dál se šacoval.
Izaya vylovil zapalovač a připálil mu, už jen proto aby ztočil Shikiho pozornost zpět od jeho kapes.
"Díky. Nevěděl jsem že kouříte." mafián se usmál a potáhl, kouř vydechl ven z pootevřeného okénka.
"Ah, ten nebyl můj." Izaya se zašklebil a protočil potlučený zapalovač zpět do své kapsy. "Takže, Shiki-san?"
"Takže, Orihara-san. Bylo by to ideální, ale Dojo je soukromé." Shiki oznámil a Izaya se neobtěžoval skrýt překvapení - přece jen, nechtěl by zklamat svého oblíbeného klienta. To označení v něm opět vyvolalo nepříjemný pocit. Nenávidím tě, Namie.
Shiki, zřejmě spokojený sám se sebou, se usmál. "Co po vás chci, je zjistit kdo Dojo zakládá - tedy, nebudu lhát, to už víme."
Izaya přikývl, to očekával.
"Co od vás potřebuji je zjistit kdo to financuje a komu je to určeno. A hlavně proč." Shiki se zahleděl ven z okénka a soustředěně inhaloval nikotin. I tak ale v odrazu skla Izaya viděl jak se tváří - a tak ošklivý výraz na svém oblíbeném zástupci Awakusu-kai ještě neviděl.
"Měl by jste vědět ještě jednu věc." Shiki si povzdechl a vyhodil nedopalek z okénka auta. Okno zavřel, ale přepážka mezi nimi a řidičem zůstala pootevřená.
Izaya zbystřel, "Ano, Shiki-san?" usmál se a natáhl ruku, zlehka se dotýkaje Shikiho ramene. "Co vám nedá spát? Natolik že namísto řidiče vám dnes dělá doprovod Akabayashi-san?" zeptal se Izaya a se zadostiučiněním sledoval jak po něm Shiki šlehl ošklivý pohled.
"Hrajete si s ohněm, Orihara-san." opáčil muž mírně a Izaya se zasmál.
"Ale ano. Trápí mě to." Shiki přiznal, ale Izaya měl pocit že to bylo spíš kvůli němu, než upřímný poznatek. Auto zastavilo a když se podíval ven, zjistil že jsou u parku, který dělil Shinjuku od Ikebukura. Jak milé.
"Nesedí mi vybavení Doja co objednávají. Ani člověk co má být jeho předákem. Má trenérskou licenci Krav magy."
Izaya se málem zakuckal, ale zamaskoval to jako další smích. "To je nové." souhlasil informátor s úsměvem.
„To ano.." Shiki si povzdechl. „Zavolejte mi až něco zjistíte, Orihara-san." natáhl se ke dveřím na Izayově straně a otevřel je.
„Dobrá kolínská." zalhal Izaya namísto odpovědi a vyklouzl ven z vozu, zanechávaje svému klientovi na rozoučenou jenom veselý smích.
Když se Izaya, zadýchaný a jenom trošičku potlučený, vrátil zpět do své kanceláře, Namie už tam nebyla. Bylo sedm minut po osmé, takže ho to ani moc nepřekvapilo. Papíry na jeho stole byly v dokonalém pořádku a v kuchyni na něj čekal hrnek vlažného čaje.
Papíry prohrábl rukou a vytáhl z nich jeden, který myslel že by mohl potřebovat, čaj vylil do dřezu a zapnul rychlovarnou konvici.
„Jak milé od nich.." Izaya pronesl směrem k prázdnému hrnku od čaje, než jej nechal dnem vzhůru ve dřezu. Místo toho si vybral jiný a vložil do něj sítko naplněné zeleným čajem. „Zrovna když jsem se začínal nudit.."
Izaya se opřel o stůl a zahleděl se z okna, odkud měl výhled na velkou část Shinjuku. „Ne že by mě Shizu-chan nebavil, samozřejmě.." pokračoval, aniž by ho zajímalo že je v celém bytě sám. Rukou si nahmatal vybarvující se podlitinu přes žebra, kam ho zasáhl blíže neurčený chaoticky letící předmět. Podrážděná kůže ho pálila jako čert, ale zlomeného nic neměl. A krom toho si o to říkal.
Voda v konvici zavřela a tak se otočil od svého města zpět k přípravě čaje. Počkal půl minuty aby voda měla správnou teplotu a pak ji nalil do hrnku.
„Krav maga, vážně." zasmál se. „Ještě by je Shizu-chan mohl inspirovat k mnohem většímu násilí. A to bychom nechtěli." Izaya se zamyslel a natáhl se pro svůj notebook; otevřel jej, ale dřív než se mohl ponořit do plnění svého úkolu, vyskočilo na něj upozornění na nový e-mail.
To bylo překvapivé. Nebyl zrovna online na žádném chattu a jediný kdo měl tento jeho e-mail byl Shinra.
Izaya se prohnul z postele a zasténal, nehty jedné ruky drásaly kůži, zatímco druhou měl křečovitě zkroucenou v prostěradle. Shizuo na něj zavrčel, a přitáhl si jej k sobě tvrději, zanechávaje za sebou na Izayově bledé kůži rudé otisky prstů.
A Erika.
Izaya notebook zase zaklapl a zhluboka se nadechl. Dech se mu zasekl v hrdle a Izaya se rychle natáhl pro sklenici a kopnul do sebe trochu vody aby se vzpamatoval. Tohle začínal být tak trochu problém.
„Vypadáš jakoby tě něco zabilo a hodilo do škarpy." Shizuo se zastavil, těsně před tím než by se jeho pěst blíže seznámila s Izayovým obličejem. Samotného ho jeho zaváhání překvapilo. Na druhou stranu, zabít Izayu když vypadá že by to uvítal by od něj bylo až moc soucitné.
Izaya se netvářil jako že mu chce poděkovat a Shizuo si to málem znovu rozmyslel. Přece jen, ta krysa teď neměla kam utéct; tahle ulička druhý východ neměla. „Jen se do mě nezamiluj, Shizu-chan. Teď když víc odpovídám tvému vnímání krásy."
Jestli tohle byla nejlepší urážka na kterou se Izaya zmohl, tak až se vrátí do kanceláře, poprosí Namii o svačinu na cestu a odstěhuje se na Bahamy. Už jenom proto že v okamžiku kdy mu první věta vylezla z pusy, vzpomněl si na všechny ty maily co mu Karisawa poslala.
„Ty seš sjetej, nebo co?!" zavrčel na něj Shizuo se svým obvyklým taktem a výřečností. Alespoň si ale Izaya uvědomil, že místo aby se soustředil na jejich poslední face-off, zíral někam do zdi a hlavou mu běhaly všechny možné použití výrazu jazyk.
„Opájím se tvou vzdělanou přítomností." Izaya mu poslal oslňující úsměv a zamrkal. Otočil se na patě a naklonil se k nejbližší stěně. Naměřil si vzdálenost a pak do ní třísknul čelem. A znovu. A ještě jednou, jen pro štěstí.
Shizuo jeho počínání sledoval se vzrůstajícím údivem a pak se zasmál. Dopravní značku – zákaz vjezdu, sakra, Karisawa-chan, proč, proč mi ničíš život? - si přehodil přes rameno. „No.. jestli ti konečně ruplo v bedně nadobro, nechám tě tu dohnít."
To Izayu probralo jako ledová voda. Za těch mnoho let co se znali, nikdy, nikdy Shizuo prostě neodešel. Všechny jejich střety končily nešťastnou – pro Shizua – dopravní nehodou, nebo Izayovým zmizením za hranici Ikebukura. Mat a nebo pat.
Šlehl zápěstím rychleji než si vůbec uvědomil co dělá a jeden z jeho zavýracích nožů přesekl pramen Shizuových vlasů kousek od jeho krku. „Ne, Shizu-chan.." Izaya se pomalu usmál a oči mu blýskly. „Nikdy, nikdy ke mně neotáčej záda."
„Nebo co..?" Shizuo zavrčel přes své rameno ještě než se stihl otočit zpátky. „To je ti podobný, co?! Útočit do zad!"
Izaya cítil jak ho napětí opouští s každým Shizuovým zvýšením hlasu a s každým jeho krokem blíž se cítil víc a víc zpátky ve své kůži. Zase byl provokatér, zase měl nad situací naprostou kontrolu, zase už se mohl přepnout do toho primitivního nastavení, kdy prostě jenom uhýbal ranám a běžel.
„Izayo!" Shizuo si jeho mlčení vyložil špatně a jeho úsměv správně, ústa se mu zkřivila ošklivým úšklebkem a zvuk vzduchu rozraženého mávnutím kovu byl nejkrásnější hudba. Adrenalin mu alespoň pomohl přestat myslet na Shizuovy prsty.
Prvnímu máchnutí se vyhnul jednoduše, značka mu proletěla pět centimetrů nad hlavou a rozčísla vlasy poryvem větru. Protočil se blíž úsporným krokem a než se Shizuo vzpamatoval ze setrvačnosti vlastního rozmachu, sekl ho Izaya nožem přes nechráněnou levou lopatku.
„Ty zasranej šmejde!" Shizuo uskočil pryč a máchnul značkou přibližně směrem odkud přišel Izayův poslední útok. Krev mu prosakovala skrz košili až na vestu a barvila ji do fialova.
„Ah, promiň, Shizu-chan.." Izaya se usmál a nevinně pokrčil rameny. Couval jistým krokem ven z uličky, teď když měl cestu volnou, „Vím jak moc ti vadí když zničíš jednu z těch tvých vestiček."
Shizuo zavrčel. Jak se zdálo, Izayovo jméno bylo to jediné slovo kterého byl vztekem schopný. Izaya si točil svým kapesním nožem mezi prsty a přemýšlel, jestli to má brát jako lichotku.
Další úder už byl trochu rychlejší, méně promyšlený ale o to nebezpečnější ve své nepředvídatelnosti. Izaya značku preskočil a odrazil se o protilehlou stěnu. Flipem se dostal blíž ke svému nepříteli, vyhrál další možnost napáchat škodu. „Měl by sis na své věci dávat lepší pozor, Shizu-chan.." Izaya poznamenal tiše, tak aby Shizuo byl jediný kdo jej může slyšet. I přesto že byli v uličce sami, věděl že intimita šeptání Shizua podráždí. Ta, a nebo další rovná čára, jen mělká, na Shizuově boku kterou tam Izaya nakresil svým nožem.
„IZAYO!"
Další ráně se už vyhnul jenom s obtížemi, prosmýkl se spodem po špinavé zemi a překulil se přes rameno a zpět na nohy. V dalším okamžiku už byl v trysku. Smál se, když slyšel jak na něj Shizuo křičí a smál se, když po něm hodil dvacet kilo kovu a betonu. Šrapnel z rozbitého chodníku mu proletěl do kůže na lýtku, ale i tak se smál dál.
Dech mu došel až když z kapsy vytáhl klíče před vchodem do svého bytu v Shinjuku. Adrenalin vyprchal a on se cítil jako s kocovinou, hlava přiliš těžká a svět najednou přiliš tmavý když vystřízlivěl.
Neměl ani náladu se dívat na své lidi.
První povídka v češtině, nechť se vám zlíbí :)
