Tagy: Gramander
Mlok má rád Yule a jeho období. Vždyť byl vychován v tradicích Staré Magie, ví, jak je dodržování Kruhu roku důležité. Ovšem když jeden cestuje po světě, kde jsou různé roční doby, různé tradice, různé chápání magie a jejich pravidel, tak se jednomu těžko dodržují zvyky z domova. Ale stejně. Pokud by si měl Mlok vybrat, je Yule jeho nejoblíbenější svátek z celého roku.
A pokud by si měl vybrat jednu jedinou věc, kterou má z Yulu nejraději, byla by to purpura.
Když byl ještě malý kluk, dlouho před Bradavicemi, pálila jeho babička z otcovi strany purpuru snad přes celé svátky. Prastaré sídlo, kde žila, vonělo celou zimu purpurou, což Mlokův otec i bratr dávají jako důvod, proč tuto vůni nesnáší.
Purpura, to byl onen klidný tichý večer v poloprázdné mrzimorské společenské místnosti, kdy byli všichni po vánoční večeři příliš přecpaní, aby dělali cokoliv jiného, než jen seděli v křeslech, podřimovali nebo zírali do ohně v krbu. Byl to čas klidu, míru a jakéhosi limbu, ze kterého se nechtělo nikomu probouzet.
A teď? Teď je zase Yule, tedy aspoň doma v Británii je. Tady, v Americe, nikdo otevřeně Yule neslaví, ani další svátky Kruhu roku. Mluví tady místo toho o Vánocích, i když jsou tady magické a mudlovské svátky místy dost promíchané. Ovšem tak či tak je období Yulu.
V obývacím pokoji je tma, kterou prozařují jen nízké plameny v krbu, kde už dlouho nikdo nepřiložil. Kdyby byly roztažené závěsy, mohli by ti v domě vidět, jak venku v měsíčním světle jiskří sníh a nad okny se třpytí rapouchy vzniklé toho rána. Ale závěsy jsou zatažené a v místnosti teplo a tma.
Před krbem spí Douglík a štěně hafoně, kterému Mlok vyléčil zlomenou nohu a teď mu hledá nový domov. Je taky docela jisté, že se někde povaluje kotě maguára, nejspíše v té hromadě kluběnek, která byla na křesle. Mlok samotný leží na pohovce a unaveným pohledem nepřítomně sleduje kouř z purpury, která voní z krbové římsy. Je zakrytý jen cípem deky, protože oheň v krbu a taky Percy namačkaný mezi ním a zády pohovky hřejí více než dostatečně.
Jejich večerní popíjení kakaa v obýváku nějak přešlo v ležení na pohovce a špitání si o všem a o ničem, což jaksi samovolně vedlo k tomuto lehu čelem ke krbu, přitisknutí jeden k druhému, s jednou Percyho rukou pod jejich hlavami a polštářem a s druhou pevně omotanou kolem Mlokova pasu. Není tak úplně jisté, kdy přesně Graves usnul, protože mezery v jejich hovoru se postupně prodlužovaly víc a víc. Ale Mlokovi už taky padají oči. Netrvá to zas tak dlouho, než magizoolog a spisovatel v jedné osobě také usne.
V krbu pomalu uhasínají poslední plameny a mění se v uhlíky. A purpura na římse voní a voní.
Purpura
Jiří Šlitr
Tiše a ochotně purpura na plotně
voní, stále voní,
nikdo si nevšímá, jak život mění se v dým.
Snad jenom v podkroví básníci bláhoví
pro ni slzy roní,
hrany jí odzvoní rampouchem křišťálovým.
Slunce se vynoří, hned však se k pohoří
skloní, rychle skloní,
a pak se dostaví dlouhá a pokojná noc.
Tiše a ochotně purpura na plotně
voní, stále voní,
po ní k nám vklouzlo to tajemné kouzlo Vánoc.
Tiše a ochotně purpura na plotně
voní, stále voní,
voněla předloni, za rok snad zavoní zas.
To jenom v podkroví básníci bláhoví
pro ni slzy roní,
jejich sny růžový na okna dopoví mráz.
V hodině půlnoční zvony když vánoční
zvoní, tiše zvoní
nesou nám novinu, že pokryl krajinu sníh.
Tiše a ochotně purpura na plotně
voní, stále voní,
nastal čas lásky a rampouchů křišťálových.