Byla tma, když zazněl výstřel.
Cody padnul k zemi a snažil se popadnout dech. Věděl, že kluka byla plná oměje. Věděl, že umře. Ty hajzlové ho dostali. Aspoň jich vzal tolik sebou. Se zadostiučiněním vyplivl krev a těžce se vydrápal na nohy.
"Ale, ale. Pořád naživu?" zeptal se ho konverzačním tónem mladík, který stál kus od něj. Jediné, co z něj ve tmě viděl, byli jeho modré vlasy. "Kdoby to byl řekl - velká newyorská alfa a on je to ustrašenej kluk, co bulí, když mu umře přítelíček."
Nevěděl, jestli to byl on, kdo vystřelil, ale bylo mu to jedno. Jakmile ten zmetek zmínil Eda, byl mrtvý. Vrhl se na něj, oháněl se drápy a potlačoval omračující bolest vystřelující z rány.
Mladík byl nejdřív překvapený, ale následně ho poslal k zemi. Cody vzhlédl, aby viděl krkavý šrám, který mu udělal na paži. Řítili se k nim další ozbrojení chlapíci. Cody se namáhavě zvedl. Oměj začínal účinkovat. Přesto zařval z plných plic; on byl tady alfa a nikdo jiný. To oni si jen hráli na mocné a schovávali se za zbraně. On měl pravou sílu. A taky jí využije.
Nevěděl, kolik jich sejmul, ale bylo z toho krve, tolik krve. Ed pohled na krev nesnášel. Říkal si, co by na něj řekl, jak tu stojí a krev z něj jen crčí. Ale tohle bylo pro něj. Za něj. Pomstí ho. Tihle hajzlové si zaslouží zemřít. Zabíjí a loví nevinné. Znovu zařval a bojoval s ještě větší urputností.
Prošpikovali ho kulkami ještě několikrát, než se svalil na zem a už nevstal. Viděl rozmazaně a trhaně dýchal, nemluvě o oslepující bolesti. Umíral.
Do zorného pole mu vkročili nohy v polobotkách. Jejich majitel se sklonil a popadl ho za hlavu. "Tohle se stane, když vzdoruješ Jacku Cassavetesovi." Pustil ho a hlava mu tvrdě práskla o beton. Pak byl pohlcen do milosrdné temnoty.
Jack Cassavetes se obrátil k jeho synovi. Nezajímal se o jeho zranění, ani o to, že si svírá zakrvácený rukáv mikiny. Jen se zeptal: "Kdo je další?"
Chlapec vytáhl z kapsy papír, lehce od krve. "Když můžeme škrtnout Codyho Kiplinga, tak další je... Scott McCall."