„Vyloučíme-li všechno nemožné, pak to, co zůstane, ať je to jakkoli nepravděpodobné, musí být pravda."
Sherlock Holmes
Hotch seděl za stolem ve své kanceláři, kousal do vršku pera a mračil se do papírů. Na čele a kolem úst měl vrásky a pod očima kruhy, které sice nebyly tak výrazné jako ty Reidovy, ale i tak dávaly vědět, že už se dobrých pár dní pořádně nevyspal. Nikdo z nich už chvíli pořádně nespal, a na každém z nich se to nějak podepisovalo. Hotch se uzavíral do sebe, Rossi byl nerudný a mluvil stále míň. Emily trávila veškerý čas zahrabaná ve fotkách z místa činu, zprávách z pitvy a výpovědích svědků a snažila se najít něco, co jim uniklo, intervaly, ve kterých JJ volala Garciové, aby zjistila, jestli něco nenašla, se rychle zkracovaly, Morgan se potloukal okolo a na všechny štěkal, a pak se jim omlouval, Garciová byla frustrovaná, že jim nemůže víc pomoct, a Reid byl nadopovaný kávou a nikdo ho nestíhal, protože mluvil čím dál rychleji a mával přitom kolem sebe rukama tak, že jednou Morgana omylem praštil do nosu.
A přitom to měl být docela normální případ. Jedna vražda, která není součástí série, a navíc přímo v DC, takže je nečekalo ani žádné cestování. Snadný případ. Nechutný, ale vcelku snadný.
Oh, jak strašně, strašně moc se mýlili.
Ano, jednalo se jenom o jedno tělo, nalezené v úterý těsně před polednem, mizerně schované (nebo se ho možná nikdo ani nepokoušel schovat) hned za domem, kde bydlela. Bylo čerstvé, doba smrti byla stanovena na tentýž den kolem osmé ráno a oni – ačkoli se vážně jednalo jen o jedno tělo – byli k případu přivoláni poté, co se první čtyři policisté a technik, kteří po zavolání dorazili na místo činu, pozvraceli.
Mrtvoly starších, korpulentních dam stažených z kůže opravdu nebyly tím pravým pro mladíky, kteří sotva nastoupili k policii a to nejbrutálnější, co zatím viděli, bylo ozbrojené přepadení benzinky, které se prý navíc obešlo bez zranění a jediný výstřel, který padl, šel do stropu.
A samozřejmě, stažení z kůže nebyl zrovna obvyklý způsob vraždy v afektu nebo pro peníze.
Proto se k případu dostali oni. Protože ačkoli to alespoň zatím vypadalo jako jedna jediná vražda, nebylo pochyb o tom, že ji spáchal psychopat. Psychopatická osobnost, zřejmě dost manuálně zručná, vzhledem k tomu, že stáhla kůži z člověka, velice pravděpodobně v jednom kuse, což si vyžadovalo zručnost a znalosti, podle koronera naštěstí až po smrti, která byla naopak rychlá – zlámání vazu – takže se nedalo mluvit o sadismu. To bylo dobré pro oběť, která tak alespoň tolik netrpěla, ale už ne tak dobré pro ně, protože zatímco sadisté měli klasicky dost propracovaný profil, psychopati, kteří stahovali lidi z kůže, kterou si potom zřejmě z nějakého důvodu odnesli s sebou, protože se nenašla na místě činu ani nikde v okolí, zase tak častí nebyli.
A policie to ráda poslala těm o stupínek výš, když zjistila, že nemá žádnou stopu kromě hodně špatného popisu muže, který se prý motal kolem místa činu.
Vysoký, hubený, s hnědými, rozcuchanými vlasy. V teniskách a dlouhém kabátě.
Co se týkalo Hotche, podle toho popisu to mohl být klidně i Reid.
Byl to už skoro týden a oni neměli nic. Nikam to nevedlo a jediné, co měli, tedy popis, byl tak hrozně obecný, že prakticky nemělo cenu ho zveřejňovat.
Přesto to udělali a doufali, že to k něčemu bude, ale to jediné, co získali, byla zhruba stovka telefonátů, a ani jeden, jim nijak nepomohl a spíš je to jenom zdrželo, protože museli všechny tipy pracně a zdlouhavě ověřovat.
Nikam to nevedlo.
Hotch si povzdychl, zahodil tužku a prsty si promnul spánky. Neměli vůbec nic, čím by mohli svého vraha usvědčit, i kdyby ho našli. Žádní pořádní svědkové, žádné otisky nebo vlákna, prostě nic, kromě jednoho nekompletního profilu a jednoho popisu, který byl tak obecný, že by mohl zahrnovat každého desátého, dvanáctého, no, možná čtrnáctého nebo patnáctého muže, vzhledem k tomu, jak poslední dobou všichni přibírali.
Zatracený případ.
Před dveřmi zaslechl rychlé kroky a hned na to Morgan vtrhl bez zaklepání do jeho kanceláře.
„Hotchi, máme další mrtvolu!" vyhrkl bez jakéhokoli úvodu, aniž se na něj pořádně podíval, otočil se na patě a bez dalšího slova zase vyšel ven.
S Hotchem v těsném závěsu za sebou došel do velké kanceláře, kde už ostatní členové týmu sbírali svoje věci, jak se chystali ven, podívat se na nové místo činu.
„Tělo, stažené z kůže, v jedné postranní uličce kousek od centra, zrovna ohlásili nález," oznámila mu JJ kontrolovaným hlasem.
Hotch přikývl a vyrazili k výtahu.
xXx
„Co víme?" zeptal se Hotch, když společně s Morganem a Reidem dorazili na místo činu. Jeden z uniformovaných policistů, kteří hlídali, aby se na místo činu nedostalo těch několik příliš zvědavých lidí, kteří postávali okolo, na ně kývnul, zvedl žlutou pásku a podržel ji nahoře, aby ji mohli pohodlně podlézt.
„Nic moc," prohlásil Reid, když se sklonil nad tělem. „Zřejmě se jedná o muže, ale tělo bude nejspíš mnohem těžší identifikovat než první oběť."
Hotch přikývl a dřepnul si vedle Reida. To bylo vcelku jasné. První oběť, Amandu Whitakerovou nebyl vůbec problém identifikovat, vzhledem k tomu, že byla nalezena přímo za svým domem. Zato tenhle muž…
Podíval se na mrtvolu zblízka, společně s Reidem, zatímco Morgan se rozhlížel po místě činu a tlumeně něco řešil s jedním z policistů.
Muž na sobě neměl ani centimetr kůže, vůbec nikde. Ani centimetr. Ale jinak tělo vypadalo neporušené. Žádné zlomeniny nebo otevřené rány, žádné poškození tkání, kolem prakticky žádná krev, což znamenalo, že k vraždě došlo buď jinde, a sem bylo tělo dopraveno později, anebo se neznámému nějak podařilo svléct mrtvolu z kůže tak šikovně, že přitom nepoškodil žádnou cévu.
„Kůže byla stažena vcelku?" zeptal se Reida a podíval se na něj, zbytečně dlouze, a ten naklonil hlavu na stranu a pořádně si tělo prohlédl.
„Řekl bych, že ano," řekl po chvíli. „Nevidím žádné stopy po nástrojích, nic, co by naznačovalo pořezání na více místech." Zamračil se a podíval se na Hotche. „Chce to pečlivost a praxi, stáhnout kůži v jednom kuse, tak, aby se neporušila," prohodil zamyšleně. „A taky je to mnohem otevřenější místo, teď už ne zahrada schovaná za živým plotem, ale ulice, kam mohl přijít kdokoli a překvapit ho."
Hotch přikývl. „To znamená, že náš neznámý je odvážnější."
No bezva. Přesně to, co potřebovali. Odvážného psychopata, který se nebojí zabíjet na veřejnosti. Na druhou stranu, pokud byl neznámý odvážnější, bude pravděpodobně víc riskovat.
Udělá chybu.
A oni ho pak chytnou.
„Hotchi?" oslovil ho Reid a Hotch v jeho hlase slyšel zamračení.
Podíval se na něj, ale Reid se na něj nedíval, byl otočený, jako by zíral Morganovi na záda, ale oči měl stočené kousek bokem, jak se díval na někoho z těch lidí, kteří tak strašně chtěli vidět mrtvolu, že přešlapovali hned za policejní páskou a zvědavě natahovali krky, aby něco zahlédli.
„Nemohl by to být…" zamumlal Reid, ale nechal větu vyšumět do ztracena.
Hotch se zamračil a následoval jeho pohled.
Hned za žlutou policejní páskou stála zrzka kolem třiceti, zděšená a znechucená a vedle ní byl muž, věkově asi jako ona. Byl vysoký a hubený a měl dlouhý hnědý kabát. Zaujatě sledoval dění na místě činu, a pak se zamračil a prsty si pročísl hnědé, už tak dost rozcuchané vlasy. Zíral na mrtvolu a jeho oči byly proti bledé kůži tmavé, on potřásl hlavou a sáhl rukou do vnitřní kapsy kabátu.
Hotch zamrkal. Bylo možné, aby to byl ten samý muž, kterého zahlédla sousedka první oběti? Že by se přišel podívat, jak je jeho zločin vyšetřován?
„Ano," souhlasně přikývl a zapátral očima okolo. Samozřejmě, nejblíže byl…
„Morgane!" zavolal na něj a hned, jak se Morgan otočil za jeho hlasem, pohodil hlavou směrem k muži.
Morgan bez zaváhání vyrazil, ale muž si toho zřejmě všiml taky, protože se dal na útěk, zrzka hned za ním, než jí dal galantně přednost a nechal ji, aby ho předběhla.
Sakra, pěkně rychlé nohy, oba dva. Zřejmě zvyklí utíkat.
Hotch s Reidem se přidali k honičce, ale ztráceli na nich dobrých patnáct metrů.
Morgan se držel mnohem líp, byl kousek za mužem a pak se prudce odrazil, dlouhým skokem dopadl muži na záda a srazil ho k zemi. Žena se ohlédla, když zaslechla zvuk jejich dopadu, zastavila se a krátce zaváhala, než si povzdychla. Ramena jí klesla a ona se neochotně vrátila zpátky ke svému příteli a zůstala stát bez hnutí hned vedle něj.
Morgan muže přetočil na záda, vzal ho za ramena a přitiskl je pevně k zemi. „Tak, a teď mi řekni, kdo jsi a co tady děláš," přikázal mu a naklonil se těsně k jeho tváři.
Muž k němu vzhlédl a nevinně se zazubil. „Jen procházím, díky."