Za okny pokoje je tma, kterou spíš jen místy rozjasňují pouliční lampy. Je už dost pozdě, ale protože je pátek, je mezi budovami kolejí pořád dost živo. Zkouškové je daleko a pondělí, zdá se, taky.

Ovšem Lokiho okolní oslavy a pitky moc nezajímají. Sedí ve svém pokoji, obklopený knihami a skripty a učí se.

Jeho spolubydlící, bratr (oprava – nevlastní bratr) i jejich kamarádi se mu za to posmívají, ale jako vždy tihle pitomci během zkouškového příjdou a budou prosit a škemrat o rady. Nakonec všichni tihle posměváčci přílezou po kolenou. Tedy všichni krom jeho spolubydlícího, který je i přes svůj alkoholismus geniální a krom jeho (nevlastního) bratra, který má očividně víc štěstí než rozumu.

Ovšem na nic z toho teď Loki nemyslí. Ten je plně pohroužen do složitě vypadajících grafů a do dlouhých textů psaných drobným písmem.

To ovšem platí jen do chvíle, kdy se na chodbě ozve několik přiopilých hlasů. Ty postupně zesilují, až jde v jejich hlaholu rozeznat slova toho nejhlasitějšího.

„-tak, holky. Nevšímejte si toho suchara a pojďte. U nás se vám bude líbit."

„Zapomeň, Starku. Nejsme tvůj další zářez."

„No tak. Ani když ten zářez bude hlubokej?"

„Tony, radši je nech."

„Rhodney, nekaž nám zábavu."

„Mějte se, vy dva."

„Jo, dobrou noc, Tony. Tobě taky, Jamesi."

„Holky, kam jdete?!"

Loki si jen zhluboka povzdechne. Kdyby Tony ty holky ukecal, šel by teď s Rhodesem na jeho pokoj a Loki by musel po zbytek noci poslouchat zvuky všeho, co se v místnosti vedle děje. Jenže holky odešly a vystavily tak Lokiho jinému vývoji událostí. Totiž že Rhodes hodí Tonyho do pokoje, kam patří. Sem. A Loki se místo učení bude muset vyrovnat s opilým a přisprostlým spolubydlícím.

No vážně, proč tahle škola nemá pokoje pro jednotlivce? Vždyť to má být prestižní instituce!

No ale mohlo být hůř. Mohl být na pokoji s Thorem. Nebo by mohl být na pokoji s Thorovým spolubydlícím Brucem 'Jekyllem&Hydem' Bannerem. Ten chlap je naprosto nepředvídatelný a Loki je rád, že s ním nebydlí. To už radši Starka.

„Dobrou noc, Tony!" zahuláká Rhodes, sotva prostrčí Tonyho dveřmi a rychle za sebou zabouchne, než uteče do svého pokoje. Klidně mohl jít pomalu, protože Stark spadl na zem a teď se se spoustou sakrování snaží vyškrábat na nohy.

Loki se ani neobtěžuje otáčet a dál usilovně zírá do skript před sebou, i když text absolutně nevnímá.

„Loki!" rozzáří se Tony, sotva nějak najde rovnováhu. Chce se k hubenému šprtovi vrhnout, ale jeho intoxikované tělo není ve stavu, kdy by bylo schopné něčeho (nebo čehokoliv) koordinovaného.

Stark málem znovu skončí na zemi, ale nakonec se snad zázrakem zachytí o opěradlo Lokiho židle.

„Loki." řekne Stark potěšeně. „Chyběl jsem ti?"

„Ani v nejmenším." nakrčí Loki znechuceně nos a postaví se dřív, než ho Stark stihne chytit, obejmou nebo, nedej bože, pozvracet. (Ne, že by se to poslední někdy stalo.)

„Starku, ty seš urážkou všeho, co má aspoň za mák rozumu." řekne Loki ledovým hlasem. „Proč nejdeš upadnout do bezvědomí na svoji postel, ať se já můžu v klidu učit?"

„Loki, proč?" zamumle Tony a na moment se doopravdy zatváří ublíženě. Věrohodně ublíženě.

Loki jen podezíravě pozvedne obočí a s rukama křížem se pohodlněji opře o desku stolu.

„Proč si prostě nepřiznáš, že seš do mě celej udělanej? Víš, jakej skvělej sex bysme spolu mohli mít?" zeptá se Stark.

Lokiho podezíravost se změní ve vztek.

„Drž hubu, Starku, než se jí něco stane." vyruje Loki naštvaně. „Tyhle tvoje urážky už mě začínají vytáčet."

„No tak, Loki." natáhne k němu Tony ruku, i když je nejisté, kam ta ruka mířila. Loki ji odrazil stranou dřív, než se rozhodla, jestli míří k tváři nebo k ruce.

„To bolelo." povzdechne si Tony. „Loki, no tak. Já vím, že mě chceš. Jsem hezkej, sympatickej, geniální, bohatý-"

„Ožralý a na zabití." doplní Loki.

„No tak, já vím, že tohle tvoje zlobení je jen potlačovaný cit. Já vím, že mě mil-"

Další slova přeruší rána knihou do hlavy, která pošle Starka k zemi.

Loki si absolutně nevšímá nepřetržitého proudu nadávek, který se line z podlahy a opatrně kontroluje stav tlusté učebnice, kterou použil jako zbraň.

„Je v pořádku." oddychne si Loki po chvíli.

„Ne, nejsem!" rozkřikne se Tony. Leží na zemi a drží se za hlavu.

„Drsnější hrátky mi nevadí, ale tohle je fakt moc." fňuká ublíženě. Teda ne, že by Anthony Stark někdy přiznal, že by fňukal. To rozhodně ne.

„Zklapni, Straku a jdi spát!" křikne na něj Loki rozkazovačně.

A k jeho naprostému šoku ho Tony poslechne. Normálně tenhle chlápek nikdy neustoupí a hádá se do posledního dechu, i kdyby se mýlil. A teď se místo hádek Stark vrávoravě postaví, odplouží se tři kroky k nejbližší posteli a padne na ni.

„Stejně vím, že se ti líbím." zamumle Tony, než se omotá kolem polštáře, ke kterému se přitulil a usne.

Loki nechápavě přeletí pohledem mezi Starkem a knihou, kterou ho praštil. Že by mu způsobil otřes mozku? Vždyť se Tony vydal do postele skoro o hodinu dřív, než obvykle, když se hádají po jeho návratu z pitky.

Loki se ještě chvíli na Tonyho podezíravě dívá, než si pomalu sedne na židli a vrátí se k učení. Nebo se o to aspoň pokusí, ale myšlenky mu pořád utíkají od psaného textu k lehce chrápajícímu Starkovi. Nakonec už to Loki nevydrží a otočí se čelem k postelím, aby se na svého spolubydlícího podíval.

A vzápětí Loki vztekle vyskočí na nohy.

„Starku! Vypadni z mojí postele!"