Loki, jako každý obyčejný dospívající mladík, seděl v křesle ve svém obývacím pokoji a celým tělem hrál na televizi hru z nabídky playstationu. Očima visel na obrazovce. Nevnímal nic jiného než svého avatara. Jen jediná věc by ho mohla vyrušit od posledních metrů, které ho dělily od cíle.

Zazvonil zvonek.

Loki se s trhnutím lekl a bylo po hře. „Fakt skvělý." Energicky se zvedl. Ovládací konzoly hodil do křesla a přešel ke dveřím.

Otevřel a na chodbě stála poslední osoba, kterou by čekal před svým prahem. Vlastně ne úplně poslední, ale jedna z posledních, které by čekal. Stála tam vysoká jak pouliční lampa, útlá sice byla, co si ji pamatoval, ale v žádném případě by od ní nechtěl dostat pěstí, bujná rezatá kštice jí vířila kolem hlavy, i když na chodbě nebylo po větru ani památky.

„Nemám kam jinam jít," prohlásila Angela ve svém sporém oblečení a vstoupila dovnitř.

Loki se jen pousmál: „Rád tě vidím, sestřičko. Pojď dál. Vůbec se neostýchej, jako doma. I když pro nás dva slovo domov nemá vlastně žádný význam." Přivítal ženu, která si už skepticky prohlížela obývací pokoj svého bratra.

„Nemusíš se snažit," Angela ani nevzhlédla. Radši zkoušela pružnost bledé pohovky.

„Já se vůbec nesnažím. Kdybych se snažil, tak uspořádám obrovskou párty na tvůj příchod. Sezval bych všechny lidi, které znám, protože si nejsem jistý, jestli ty máš nějaké známé nebo dokonce přátele. Ale to je fajn. Já jich vlastně taky moc nemám," Loki ze sebe vychrlil. Kdy se mu vlastně naposledy povedlo u sebe ubytovat osobu, která by byla schopná skoro s jednou rukou za zády vyřídit jeho bratra. Angela měla obrovský talent.

„Můžeš chvíli mlčet?" Angela se na něho prosebně podívala.

„Promiň. Ještě jsem tu neměl žádného ze svých sourozenců přes noc. Asi jsem trochu nervózní," Loki se přiškrceně zasmál.

„Tomu se nechce věřit."

Loki se na svoji sestru vážně zadíval: „Já vím. Něco se děje?" Pořád nemohl přijít na důvod, proč zrovna dnes se na jeho prahu objevila samotářka Angela. Samozřejmě si vzpomínal na slib, co jí dal, když opouštěli desátý svět. Ale nečekal, že by ho Angela někdy brala vážně.

„A teď se o mě dokonce staráš?"

Muselo to být něco opravdu vážného. „Jsme sourozenci. Zajímá mě, jestli jsi v pořádku."

Angela mu věnovala vražedný pohled. „Pozvals mě, tak jsem přišla." Aspoň že to byl jen pohled.

„To je fakt. Tak si necháme objednat pizzu a podíváme se na nějaký akční film, který bude zároveň vtipný, protože jinak to nevydržím. Co říkáš na Red 2? Podle mě je snad ještě lepší než jednička-"

Angela mu skočila do řeči. Za jeden den už na ni bylo informací až příliš. „Cože?"

„Tak si můžeme zahrát videohry. Pokud stojíš o něco aktivnějšího," Loki se vydal hledat ovladač zaražený v křesle.

„Nerozumím ani slovu z toho, co říkáš."

Loki se konečně trochu zklidnil. „Dobře. Co bys chtěla dělat ty?"

„Jen si sednout a na nic nemyslet." Angela zvrátila hlavu a zadívala se na strop. Přičemž ji helma začala drhnout o zeď, až vytvořila dvě viditelné rýhy. Loki si tiše prohlížel zdrcenou ženu na své pohovce a začal vymýšlet, co provede dál.

Loki vstal z křesla a přiblížil se opatrně k Angele. „Tak v tom případě se vracím ke svému původnímu plánu." Sundal ji helmu a položil ji na zem vedle gauče. Pak se napřímil a pokračoval: „Ale nejdřív si dáš pořádnou koupel. Přinesu ti nějaké čisté a skutečné oblečení. Teda vlastně vyčaruju, abys neřekla, že tě nutím chodit v něčem obnošeném."

Loki sestru vyzval, aby šla za ním. Ukázal jí koupelnu se sprchovým koutem, pořádná vana asgardských rozměrů se mu do bytu bohužel nevešla. „Takhle se pouští voda. Horká doleva a studená doprava. Tady ti nechám ručník a oblečení," instruoval Angelu. Už měl namířeno zpět do hlavní místnosti, když za sebou uslyšel hlas: „Děkuju."

Tiše zavřel dveře a odešel.