Někteří lidé tvrdí, že vesmír vznikl při Velkém třesku. V temnotě z něčeho nekonečně malého se stal nekonečně velký vesmír. Nekonečno vystřídalo nekonečno. Na první pohled něco naprosto nepochopitelného. A co když kosmos vznikl jinak?
Před začátkem byla temnota. Tma, která pojímala vše kolem sebe, byla bílá jako nepopsaný list. Papír, jenž čekal na své užití. Aby se do něho zanesly nejbarvitější příběhy.
První, co se vepsalo do bíla, byl tón. Komorní A se neslo prostorem a ten se začal měnit. Postupně se přidávaly další tóny a vznikaly hvězdy. Harmonie vytvořila planety obíhající kolem hvězd. Hudba se rozléhala vesmírem a zrodila se rozličná nebeská tělesa.
Ruka, která sepsala partituru vesmíru, patřila jednomu ze čtyř Hudebníků. Čtyři je číslo vesmírného sboru.
Hudebníci jsou mocná stvoření dohlížející na chod všehomíra. Jejich činnost se odehrává převážně na rovině pozorování. Jen jeden z Hudebníků se blíže zajímá o životy lidí.
Music Meister se nepřítomně díval na zbytek svých souputníků, kteří celé dny zpívali a tancovali a svým jednáním uchovávali svět v rovnováze. Pohled měl zastřený. Nevšiml si, když k němu přistoupil jeden z jeho společníků.
„Už zase?" promluvil Skladatel.
„Prostě si nemůžu pomoct," vzhlédl k němu Music Meister.
„Proč je nemůžeš nechat být? Ať si řeší své problémy sami," protestoval Skladatel.
„Když oni jsou tak zatvrzelí. Vytvářejí si spoustu zbytečných problémů, než aby řešili jen to, na čem skutečně záleží. A tak musím přijít já a připomenout jim to, co už dávno zapomněli. Jen se podívej," vyzval Skladatele, aby se vedle něho posadil. Mezitím, co vytvářel průhled do země smrtelníků, zamyšleně si pobrukoval.
Před muži se objevil výjev nešťastné dvojice. Dohadující se o něčem naprosto nepodstatném. Jméno přece člověka nedělá. Skladatel už se na to nemohl dál dívat. „Vidíš? Řeší samé malichernosti. Sami si vytvářejí neexistující problémy a zapomínají, na čem doopravdy záleží. Že by se jednou měli vykašlat na logiku a nechat se vést hlasem srdce. Vidíš, oni mě vážně potřebují," usmál se Music Meister. „A už mám i plán."
„Ale v tomhle nepůjdeš," upozornila ho Diva, která se nepozorovaně přikradla k mužům. „Měl by ses víc podobat těm lidem, jít s dobou. Nic ti nebude slušet více, než pěkný oblek," přimhouřila oči a rázem před nimi stál Music Meister v perfektně padnoucím šedém obleku. „Fialová je pro amatérské kouzelníky."
„Díky," obdivně se na sebe podíval. A přichystal se na odchod:
„I am more than memory
I am what might be
I am mystery
You know me
So show me
When I appear
it's not so clear
if I'm a simple spirit
or I'm flesh and blood"
V kapitole byla použita píseň I´m alive z muzikálu Next to Normal. Můžete si všimnout i dalších hudebních narážek, ale ty jsou buď nepatrné nebo náhodné.