6. Přes oblečení – AoMido
„My vás opouštíme!" řekl smutně Kise a hodil smutný pohled.
„Konečně se tě zbavím Kise," prohlásil Midorima typickým hlasem a popostrčil si brýle na nose.
„Oi! Jsi krutý, Midorimacchi!" přiznal Kise a rozutekl se s otravným: „Ahoj zítra!"
Midorima s Aominem čekali na vlak. Stáli tam mlčky. Neměli potřebu mluvit. Vlak přijel a byl plný lidí. Jako pokaždé. Midorima s Aominem stáli u dveří namáčknutí na sobě jako sardinky.
„Nemůžeš sebou trochu posunout? Jsem úplně nalepený na stěně," řekl Midorima.
„Sorry, ale nemůžu, páč na mě se lepí jiní lidi," zavrčel Aomine a zavrtěl se.
„Nevrť se!" zapištěl Midorima. Měl problémy v kalhotách a nechtěl, aby o tom věděl zrovna Aomine!
„Citlivko, chápu, že ti je patnáct, ale tohle sis mohl odpustit. Tlačí mě do nohy!" řekl šeptem naštvanější Aomine.
„To ty se o mě věčně otíráš, nanodayo!" odpověděl mu stejným tónem Midorima.
„Tak prostě mysli na něco vážnějšího nebo nechutného!"
„Jak bych asi mohl, když se tulíš jako teplý bratr, nodayo!"
„Sorry, já za to prostě nemůžu! Řekni to tomu chlapovi za mnou!" řekl Aomine.
Tohle bylo víc než komické! Midorima se vzrušil, protože se o něj Aomine otírá, kdyby tohle viděl Akashi, byli by oba dva odsouzeni k záhubě. Kise by se jim smál.
„Nepomůže ti něco od toho?"
„Leda, že by ses na mě přestal lepit,nodayo!"
„Co se dá jiného dělat… Podrž tu tašku aspoň!"
„C-co to děláš?" vypískl Midorima, když ucítil, Aomine ruku na svém přirození přes kalhoty, jak ho hladí.
„Taky mi to NEDĚLÁ dvakrát dobře, otravuje mě to, a když ti nic nepomůže, tak musím já!" řekl Aomine, „bože, to je tak zvrácený! Hlavně si pospěš!"
Aomineho ruka se pohybovala v pomalém rytmu. Bylo to příjemné, to musel Midorima přiznat, ale proč zrovna Aomine. Ujížděli mu steny, přes tu látku to bylo intenzivnější. A Aomine měl šikovnou ruku.
„Nngh… mmm…" vzdychal Midorima do ucha Aominemu. Aomineho přes látku kalhot, spodního prádla jemně dráždil, hladil ho a trochu tlačil na jeho erekci. Aomine musel uznat, že dráždit takhle Midorimu bylo více než zábavné, vzrušovalo ho to také.
„Můžu…" Aomine nevěděl, jak zakončit větu. Midorima pouze kývl a zčervenal snad ještě víc, než se dalo. Aomine rozepnul pásek od kalhot a povolil knoflík. Nenápadně vsunul ruku do kalhot svého přítele a chytil jeho přirození pevně. Midorima vzdychl. Hryzal si ret, což vypadalo svůdně.
Jemně po něm přejížděl, nahoru a dolů, nahoru a dolů. Stejné pohyby stále dokola.
„Mmm… Nngh… ach…" vzdychal tlumeně Midorima.
„Ztiš to, jde to slyšet," upozornil ho Aomine. Midorima se kousl do ruky doufaje, že to pomůže. Minuli už dvě zastávky a Midorima vypadal, že by každou chvíli mohl vyvrcholit.
„Už… už…" špitl Midorima potichu, chytil se Aomineho, respektive jeho svetru, a vyvrcholil do jeho dlaně. Opřel si čelo o jeho rameno a vydýchával orgasmus.
„Nemáš kapesník?" zeptal se Aomine. Midorima rychle zalovil v tašce a podal mu jeden kapesník.
„Je ti jasný… že tohle… bude…"
„Jen mezi námi? Samozřejmě, přece nechci, aby si o mně mysleli, že jsem gay, a že mezi sebou něco máme," řekl rychle Aomine a popošel trošku. Už bylo trochu volného místa ve vagónu. Zbývali dvě zastávky a Midorima vystupoval. Díval se jenom do země. Byl celý rudý.
„Děkuju," řekl Midorima a vystoupil z vlaku.