Byl nervózní. Stejně jako většina ostatních dětí, které stály kolem a čekaly až je Moudrý klobouk zařadí do jedné z bradavických kolejí. Dlouho přemýšlel, kam by chtěl patřit. S jistotou věděl, že nechce do Zmijozelu. Měl v sobě něco z Blacků a bál se, že by ho klobouk na tomto základě mohl šoupnout do nenáviděné koleje. Pokud by k tomu došlo, byl by schopný školu opustit a raději žít jako mudla. Nebo studovat na nějaké jiné. Všechno bylo lepší než kolej, ze které vzešli lidé, kteří mu zabili rodiče.
„Suanne Whit."
Dívka s havraními vlasy se nervózně posadila na stoličku a narazila si na hlavu starý klobouk. „Havraspár!"
Tak to bylo rychlé pomyslel si Teddy.
Havraspár. Možná, že patří tam. Rád četl a učil se novým věcem. Harry vždycky říkal, že to má po tátovi. Remus, ale přeci patřil do Nebelvíru. Jenže má jeho syn dostatek odvahy, aby ho klobouk poslal do koleje jeho táty? Přál si to. Moc si přál, aby byl zařazen do jedné z kolejí svých rodičů. Jestli Nebelvír nebo Mrzimor, na tom už mu tak moc nezáleželo.
„Edward Remus Lupin."
Natolik se zabral do svých úvah, že ho oslovení trochu vylekalo. Zhluboka se nadechl, protlačil se mezi dvěma chlapci a zamířil ke stoličce. Cítil, jak mu zběsile tluče srdce.
Hlavně ne Zmijozel. Třesoucíma se rukama vzal Moudrý klobouk, posadil se a nasadil si ho na hlavu.
„Hm" ozval se mu u ucha tichý šepot „kampak s tebou. Zmijozel?"
Teddy zatajil dech, jestli vykřikne jméno téhle koleje, doběhne vlak zpátky domů.
„Zmijozel rozhodně ne. Tam by se ti vůbec nedařilo."
Málem radostí vykřikl.
„Rád se učíš, ale vědomosti pro tebe nejsou vším, takže ani Havraspár není tvá kolej. Že by Nebelvír? Máš odvahu, to ano. Ve všech situacích bys jednal čestně, jsi upřímný. Hm velice těžké."
Klobouk se na chvíli odmlčel. Co když nepatří nikam? Když už začínal propadat zoufalství, znovu se ozval ten tichý šepot.
„Nebelvír není pro tebe. Sice bys tam byl šťastný, ale pro tebe je tou nejlepší kolejí MRZIMOR!"
Poslední slovo vykřikl na celou síň. Následoval potlesk studentů se žlutými kravatami. Teddy byl šťastný. Mrzimor byla kolej jeho mámy. Tam patřil. Sundal si klobouk a potlesk mrzimorských studentů zesílil, když si všimli, že jeho vlasy jsou žluté, jako kolejní barvy a protkané černými prameny. Někdo dokonce hlasitě zapískal. Teddy s širokým úsměvem seskočil ze stoličky a zamířil ke kolejnímu stolu. Několik starších studentů ho poplácali po zádech. Jiní mu cuchali vlasy a vyvolávali, že takhle by se měli přebarvit všichni. Našel svůj domov.