„Proč se tváříš, jako by ti právě spadl kámen ze srdce, Draco? Zase ses úspěšně schoval před Pansy?" zeptal se Severus svého kmotřence.

„Ne, Severusi… Malfoy se nikdy neskrývá… jen strategicky zmizí, když je hledán někým otravným," odpověděl blonďák.

„Samozřejmě," odfrkl si starší muž. „Co se ti teda stalo?"

„No… já jsem hledal svého otce, ale nějak jsem ho nemohl najít, tak jsem se na něj zeptal domácích skřítků a bylo mi řečeno, že je s tou krásnou mladou dámou, která má ráda knihy, u nás v knihovně. Vzhledem k tomu, že tento popis ani zdaleka neseděl na Pansy, šel jsem se po něm podívat," řekl Draco předtím, než se ztratil ve vzpomínkách.

„Nenapínej mě," odsekl Severus. „Ven s tím!"

„Ach, promiň… každopádně, když jsem ho konečně našel, málem jsem z toho výjevu dostal infarkt. Tam… uprostřed knihovny byl můj otec a Grangerová… muchlovali se, jako by to byl jejich poslední den na Zemi, nebo tak něco."

„Opravdu?" začal se uculovat Severus. „A jak ti to vysvětlili?"

„No… vyjasnili mi to tak, že se spolu líbali pouze kvůli tomu, že uvízli pod jmelím, a jelikož je otec nezadaný, museli se políbit. Ani si neumíš představit, jak se mi ulevilo."

V tu chvíli Severus vyprskl smíchy, za což si vysloužil tázavý pohled od svého společníka.

„A ty sám sebe nazýváš Zmijozelem?" podařilo se mu v záchvatu smíchu ze sebe dostat

„Jak to myslíš?" zeptal se ho kmotřenec, nabývající zlé tušení, že mu něco uchází.

„Takže, Draco… zrekapitulujeme si to… tvůj otec v podstatě souložil s Nebelvírskou princeznou ve vaší knihovně, a když ti řekli o jmelí, tak jsi jim uvěřil a odešel. Chápu to správně?"

„Ano," odpověděl nejistě Draco.

„Och, chlapče… mám pocit, že díky častému kontaktu se Zlatým triem se z tebe stal Nebelvír." Když Severus viděl zmatek ve tváři svého kmotřence, pokračoval: „Copak nevidíš chybu v jejich vysvětlení?"

„Ne, Severusi, nevidím. Co by na tom mělo být špatně?"

„A já jsem o tobě měl tak vysoké mínění, chlapče…"

„Prostě mi řekni, co je špatně, Seve," zavrčel už velmi podrážděný Draco.

„Přistihl jsi je líbat se pod jmelím, správně?"

„Po milionté, ano! Přejdi už k pointě, prosím."

„Už to bude… tss, ta mládež je v této době vždy tak netrpělivá…"

„Severusi, já tě varuji…"

„Fajn… zamyslel ses vůbec nad tím, proč se líbali pod jmelím?"

„Upřímně, Severusi, je to tradice… už nějakou dobu. Cítíš se dobře?"

„Je mi docela dobře, děkuji za optání. Vím, že je to tradice políbit někoho pod jmelím o Vánocích, ale Draco…"

„Co je?" zahřímal nyní už naprosto vytočený Draco.

„Jsou Velikonoce," řekl Severus předtím, než vyšel se samolibým úsměvem z místnosti, ignorujíc fakt, že jeho kmotřenec z toho šoku omdlel.