Ahoj lidi,

vím, že jste se ode mě určitě těšili hodně dlouho na nový díl Náhledu, ale moje hlava šla na vandr mezi učivem a anime a dopadalo to tak, že vznikla nová neotřelá povídka. Můj první Crossover vůbec. Nikdy bych sama nevěřila, že se do toho pustím, ale stalo se to skutečností, poté co Naruto skončil podobnou zakončením jako Harry. Řekla jsem si, jak by to bylo kdyby se setkali. Četla jsem tedy podobné crossoverery, ale žádný se mi moc nelíbil. Hlavní byl podíl Brumbála a jiných postav, které já moc nemusím. Řekla jsem ne. Napíšu jak si to ve své bohaté a košaté fantazii představuji já. Nejsem sobec a musím přiznat, že stále můj pravopis a některé stylistické chyby tam asi najdete. Hold nejsem asi pravý češtinář. Takže si připravte zavazadla a komentíky a vyrážíme na cestu do známého neznáma.

elenor

Oranžový démon a zelenooký ďábel

Kniha první- Nový svět

Kapitola 1- Trhněte si levou zadní pane

Moře barev pohlcovalo Harryho, jako by se kolem něho rozprostírala celá paleta barev, jeho kmotra, ale nešlo to najít, mimo těch barev neviděl vůbec nic. Co mohl také čekat, když po hlavě skočil za Siriem společně s kamarády do toho záhadně vyhlížejícího oblouku na ministerstvu kouzel v okamžiku kdy tam Sirius, potom kouzlu od Bellatrix Lestrengrové skončil.

Kde byli vůbec? Ron, Hermiona, Neville, Ginny a samozřejmě Sirius?

Buďte prosím v pořádku, sakru! Byla poslední myšlenka, než se mu zatmělo před očima a on ztratil vědomí.

,,Inoischi musíme na sněm."

Objevil se vedle muže s dlouhými blond vlasy, jeho kamarád a člen jejich výzvědného družstva Shikaku Nara.

,,Já vím, Třetí by byl nerad, kdybychom se opozdili." Řekl ten druhý.

Byli skoro na okraji lesa, když je zaplavila vlna prachu, která se zvedla z místa několik metrů vzdáleného. Nic neobvyklého pro les kde se nacházeli, žili tu totiž velmi divoká zvířata, která někdy mezi sebou měřila síly.

,,Co myslíš, co to bylo?" Ptal se Inoischi.

,,Já bych to šel přezkoumat, ačkoliv asi narazíme na boj o nějakou samičku." Uchechtl se Schikaku.

Ani ne za minutu tam byli. Překvapení se konalo i přes skeptický názor Nary. Byl tam kráter, nebo spíš jak by to popsal Schikaku, soubor kráteru těsně vedle sebe, což mu připomínalo něco, jako údery jeho ženy do stolu při její nezměrné síle a zlosti. V těch kráterech, ale leželi lidé, což už nebylo vůbec vtipné. On a Inoischi se rozdělili a začaly jim kontrolovat životní funkce.

Pět jich žilo, ale jeden byl jisto jistě mrtvý a ani těch ostatních pět na tom rozhodně nebylo také zdravotně dobře. Jak divné, říkal si v duchu Schikaku, ty jsem tu anebo někde jinde neviděl.

Jejich oblečení též jsem nikdy v životě neviděl a to díky ženě znám střihů hodně, ačkoliv nerad. Usmál se.

,,Musíme je vzít do nemocnice a přivolat skupinu pro odklízení mrtvol. Tohle musí rozhodně vidět Třetí." Řekl Shikaku a hodil si na záda jednoho mladíčka a uvázal si ho tam svým stínem a ostatní dva kluky si vzal do ruky pod ramena. Inoischi to udělal podobně a rychlím tempem s dvěma dívkami a přesunuli do místní nemocnice. Sněm ztratil v tu chvíli pro ně význam.

Hiruzen byl velmi překvapen, ne že by mu vypadla dýmka z úst, ale rozhodně dnešek byl velmi neobvyklý ve své samotné podstatě. Naruto byl neobyčejně klidný, od doby co složil zkoušku a nedělal žádné grafity po památníku, ve vesnici byl klid a v okolí též nebyly žádné rozepře.

Až moc velký klid, myslel si až do 11hodiny dopolední, kdy se neobjevil jak Schikaku Nara tak Inoischi Yamanaka na poradě a celý sněm si začal něco šuškat. Ještě k tomu si Danzo, začal jen tak předním čistit dýmku, což bylo velmi neslušné. Už chtěl vyslat někoho z elitních jednotek, aby se po nich podívali, když se objevil ve dveřích jak Schikaku tak Inoischi a tvářily se na méně přítomně, než ve skutečnosti bývali. Znepokojovalo ho to nezměrně.

,,Mohu se zeptat na důvod vašeho pozdního příchodu?" Ptal se hned.

,,Jistě Třetí, je to vaše právo. Po cestě sem se vyskytl neočekávaný nález v lese." Započal Inoischi.

,,Ano, jaký?" Ptal se Hiruzen.

,,To bych vám nejraději ukázal sám, jestli Vám to nevadí." Řekl Schikaku a pohledl velmi opovržlivě na Danza a radu starších, kterým pramálo důvěřoval.

Tohle by si ve svých starých hlavách mohli velmi nepěkně vyložit, pomyslel si Schikaku.

,,Dobrá, jenom doufám, že máš dobré důvody Shikaku. Rada se přesouvá na 17hodinu odpolední."

Tím Třetí a dva příchozí zmizli z jednací místnosti a zanechali velice se nelibě tvářící se radu.

Danzo křečovitě svíral zlostí svou už čistou dýmku, díval se na místo odkuď, zmizel jeho starý rival Hiruzen.

,,Vidíte to co já, Hokage-sama?" Ptal se Inoishi.

,,Jistě Inoischi , nejsem slepý, ty krátery jsou rozhodně pozoruhodné a nikdy jsem toto neviděl. Mohu se zeptat na podrobnosti ohledně těch osob, co jste v nich našly." Mrsknul svojí dýmku na druhou stranu pusy Třetí.

,,Zajisté, jednalo se o mladé osoby ve věku kolem 14 až 16let. Byl tam i jeden dospělý jedinec, ale toho jsme našli už mrtvého. Přepokládaný čas úmrtí se vztahuje zhruba do doby té prachové vlny co jsem s mým kolegou viděli. Je teď v pitevně číslo 3. Ostatní jsou teď v péči lékařských ninju. Jejich stav je povětšinou lehký. Žádná život ohrožující zranění. Však nejsou z Listové nebo jiné mi známé vesnice a jejich chakra systémy se nepodobají ničemu mi známému." Rychle shrnul Schikaku.

,,Jak odlišné?" Ptal se Hiruzen a zkoumal sám ty krátery.

,,Mají jinou konstrukci než naše, jako by byli z jiné dimenze, Hokage – sama." Řekl Inoischi.

,,Říkáte jiná dimenze?" Ptal se zamračeně Hiruzen. Věděl o tomto víc, než dost a rozhodně to nebylo to, co by rád slyšel. Znal jenom dva lidi, kteří toho byli schopní a ti oba byli po smrti. Nebo snad nebyli?

,,Ano, provedl jsem přesunovou techniku do mysli jednoho z nich a jeho myšlenkám jsem nerozuměl." Řekl Inoischi.

,,Nakonec jsem umístil na všechny velice speciální šifrovací pečeti, které jim a nám pomůžou přeložit jejich řeč." Dokončil Schikaku.

,,Hm výborně." Řekl Hiruzen. Začínal se mu rodit plán v hlavě. Ti cizinci byli rozhodně zajímavý případ.

,,Jdu se na ně podívat." Řekl a zmizel z lesa.

Harry začal pomalu vnímat svět. Pomaloučku. První co ucítil, bylo to, že ho někdo přikryl trochu víc dekou. Příjemné, pomyslel si. Počkej, kde to je? Rozhodně ne na ministerstvu kouzel a tak tedy kde?

Je to příjemné. Má něco na sobě jako deku, která je hřejivá a polštář je také měkký.

Jiný než v Bradavicích nebo u tety a strýce. Cítil známý pach saponátu a dezinfekce, který mu vyvolával vzpomínky na jednu návštěvu u doktora v mudlovské světě. Nebyl snad v nemocnici. Trochu se zavrtěl. Na tohle vážně neměl čas.

,,Probírá se." Slyšel něčí hlas. Zněl mu cize a zpomaleně, ale možná si to jenom namlouval.

Pak otevřel oči. Viděl světlo. To musí být denní světlo, to nejsou zářivky nebo louče a svíčky, ty mají jinou barvu světla. Dobrá, dále tu bylo dřevo. Dřevěný strop? Tak to tak docela nechápal. Kde byl?

,,Chlapče slyšíš mě?" Ptal se postarší hlas, který patřil muži, ale nebyl mu známý.

Harry se prudce zvednul, ale zatočila se mu hlava a musel si jí jednou rukou chytit. Bože jaký kolotoč.

,,Mohl bych dostat trochu vody prosím?" Ptal se zdvořile a tiskl pevně k sobě oči. Hned mu někdo skoro až k ústům položil sklenici s vodou a on jí rychle vypil. Lepší.

Pokoušel se zaostřit pohled a viděl dvě osoby kolem postele, ale víc říct neuměl. Neměl své brýle.

,,Ehm nevíte, kde jsou mé brýle prosím, moc dobře vás nevidím, abych řekl pravdu." Řekl tak trochu nejistě.

,,Brýle, tak ty byly tvoje." Řekl Hiruzen a podal mu brýle, které našel v jednom tom kráteru naštěstí nepoškozené. Jemně mu je nasadil jako párkrát svým nejbližším.

,,Děkuji…" Chlapec se odmlčel a pohledl překvapeně na něho i na lékařskou ninju.

Harry je neznal. Ten stařík určitě byl možná podobně starý jako profesor Kratiknot či Brumbál.

Byl menší postavy a měl mnoho vrásek kolem tmavě hnědých očí. Na jedné tváři měl malé mateřské znaménko či jaterní skvrnu, která Harrymu připomínala tvarem čtverec. Kouřil dýmku. Ta žena vedle něho byla poněkud hodně mladá. Možná dvacet nebo dvacet pět a měla krátké hnědé vlasy a to co měli na sobě, sice připomínalo hábity, ale byly to divné hábity. Kde to skončil?

,,Vidím na tobě jistý druh překvapení, ale i já jsem tebou a tvými přáteli co jsme nalezli společně s tebou velmi překvapen. Mohl bych znát tvé jméno? Neboj, neublížím ti." Řekl Hiruzen.

Na to mladík přišel s velmi neočekávanou odpovědí ,,Trhněte si pane levou zadní. Já vám nic neřeknu. Každý kdo toto řekl, nakonec šel mě a mým přátelům po krku. Kde jsou!?" Křikl.

Hiruzen byl velmi mírně překvapen. Tohle mu bylo nebývale povědomé a to moc. Ten kluk měl stejný despekt jako Naruto.

,,Dobrá tak se přestavím sám. Jmenuji se Hiruzen Sarutobi a jsem tady hlavní zástupce vesnice, ve které se nacházíš a jelikož se nacházíš na mém území, tak jsi povinen oznámit svojí identitu. Doufám, že po dobrém. Jak jsem řekl na začátku, nechci ti ublížit a už vůbec tvým přátelům, tak že chci vědět o tobě veškeré informace, které ty pokládáš za důležité o své osobě sdělit, abys byl i nadále na mém území vítán." Řekl Hiruzen o tón chladněji.

Věřil, že takto mladého člověka rychle zlomí.

,,Hm vítán, říkáte? Nevím, jestli to chcete, ale já to nechci. Jediné co chci je se vrátit domu. Ano to chci, takže vám pane, nic říkat nehodlám. Kde to vůbec jsem, to je nějaká nemocnice nebo co, vypadá trochu zaostale?" Řekl ten mladík a začal se rozhlížet.

Hiruzen už neskrýval překvapení. Ten mladík má velmi silnou vůli, to se muselo nechat. Na něm by si Ibiki Morino z výslechové a mučící skupiny vylámal zuby. Přesto jemu toto téma vyjednávání nebylo cizí.

,,Dobrá nacházíš se ve vesnici velmi silných lidí. Jsme vesnice ninju a podle toho tu jsou tu i pravidla hochu. Nechci zajít daleko, nechci ti vážně ublížit." Řekl chladně.

,,O fakt, nedělejte ze mě vola, ninjové neexistují, je to fikce a pohádka. Možná nějaký zkažený film, ale to je vše." Odfrkl si hoch a tvářil se povýšeně, že by celý klan Hyuuga zbledl závistí. Hiruzen toho začínal mít dost.

,,Poslyš hochu nevím odkuď si, ale musím ti něco ukázat." Řekl a chytil ho za ruku a vlekl ho pryč z jeho pokoje.

,,Hej!" Bránil se Harry, ale ten stařík byl silnější. Dovlekl ho až k nějakému balkonu na konci chodby a dotáhl k zábradlí.

,,Tohle je ta vesnice a to jsou ninjové. Tohle je skutečnost klučino." Ukázal mu Listovou a trénink nějaké skupinky. Teď mu už musel věřit. Doufal v to. Harry nevěděl, jestli sní nebo bdí. Tohle nebyla ani vesnice, jako spíš nějaké město a ti lidé vypadali v ní velmi zvláštně jako ten stařík, ne-li víc než on. Dobrá tohle rozhodně nejsou Prasinky, Londýn nebo co by znal. Kde to sakru je?

,, Kde to jsem?" Ptal se velmi sklesle Harry.

,,Tohle je Konoha nebo jinak Vesnice skrytá za listy nebo spíš lesy. Někdy též nazývaná Listová." Řekl Hiruzen s tím nadšený, že ho zlomil, nakonec.

,,Konoha? Tak to jsem nikdy neslyšel, pane. Také mi to nepřipadá jako vesnice, ale jako město, na vesnici je to příliš velké."

Řekl Harry a koukal se na tu hromadu ulic tak klikatých, že se v tom nevyznal. Byly jako pavučina a okolo toho všeho se rozprostírali mohutné zdi nějakého valu nejmíň tak velké jako věže Bradavic. Všude mezi tím byli lesy. Hiruzen se rozesmál. Ten klučina je fakt jako Naruto.

,,Co je tak vtipného pane, já se ocitnu jen tak z ničeho nic v zápalu boje u nás tady, v cizí vesnici, co je spíš město a nevím ani kde leží. Na tom vtipného není ani špetka." Zamračil se na toho staříka Harry a dál se koukal kolem sebe.

,,Ne, na tom vážně nic vtipného chlapče není, ale někoho si mi připomněl svojí kuráží. Někoho z vesnice. Jo a každý tomu říká vesnice, udržuje to pospolitost mezi lidmi. Jsou si blíž." Odpověděl mu Hiruzen.

,, Proto? I tak, já většinou lidem někoho připomínám a hlavně moje rodiče. Nesnáším to." Řekl ponuře ten chlapec. Hiruzen vytušil, že jeho rodiče jsou mrtví a říkal si, že by toho chlapce měl seznámit co nejdřív s Narutem. Očividně toho měl s ním víc společného než tvrdohlavost.

,,Hm to tak bývá, většinou lidé řeknou víc o rodičích než o jejich dětech, dokaď děti svými činy nepřesáhnou své rodiče. Mohu se zeptat na tvé jméno, chlapče?"

,,Jste dost moudrý, ale na mě to neplatí. Já jsem podle jistých lidí mnohem slavnější než mí rodiče, za něco co udělali oni a hlavně máma, nesnáším svojí slávu celým srdcem. Raději bych nebyl slavný a chudý jak kostelní myš než nemít rodiče. Jo moje jméno je Harry James Potter. Druhé jméno mám po otci, očividně to je tradice, kterou, ale neznám. Jsem kouzelník." Řekl ten klučina.

Hiruzen byl velmi zahlcen informacemi, ale ten Harry, jak znělo jeho jméno, byla zajímavá osoba.

S tím kouzelníkem by to vysvětlovalo, že má jiný chakra systém.

,,Děkuji Harry, ale co se týče toho kouzelníka, jak to myslíš? To jako vytváříš iluze nebo co?"

,,Iluze, vy asi kouzelníci nejste co, ale přitom…" Harry a odmlčel se a podíval se na trénink té skupinky co zkoušela techniky zemního elementu a zvedala ze země zdi a znovu je rozpouštěla.

,,Kouzelník nejsem a ani ostatní z vesnice, ale očividně asi používáme podobnou energii ne-li stejnou.

Používáme na to přírodní elementy jako je voda a země a surovou energii, jak vidíš."

Odpověděl mu, když viděl jeho zahloubaný obličej.

,,Aha o tom jsem slyšel, o elementárních kouzlech od mého učitele, ale nikdy jsem to neviděl takto." Otočil se Harry na něho a v očích mu zajiskřilo. Měl pozoruhodné zelené oči, jen co je pravda, jak čerstvý list na stromě.

,,Ocitl jsem se dost na zajímavém místě a hodlám to využít, a proto vám ukážu, že i kouzelník jako já umí bojovat jako tamti." Řekl Harry a ukázal na tu skupinku, co zkoušela různé bojové formace.

Hiruzen byl ještě více překvapen. Harry, ten hoch co se tu jen tak zjevil, umí bojovat? Počkej, řekl, že přišel ze zápalu boje, ale jakého?

,,Dobrá to mi můžeš klidně ukázat Harry. Klidně menší cvičný souboj s tebou svedou, ale pak budu mít několik nebo spíš desítky otázek."

Harrymu zase zajiskřilo v očích a pak povídá ,,To jsem rád, nesnáším lidi, co mě považují za dítě, co neví co je boj a co si má hrát hračkami v být v temnotě, ale tady je malý prostor, mohli bychom se přesunout někam jinam, pane?" Řekl Harry a Hiruzen byl nadmíru tím hochem nadšen. Měl ohnivou vůli hodnou každého ninji. Líbil se mu.

,,Jistě, třeba střecha této nemocnice, co říkáš." Řekl Hiruzen a vedl ho na střechu.

Jakmile tam byli, tak Harry vytáhl svojí hůlku z kapsy a pevně jí sevřel. Neměl úmyslu toho člověka zranit a tak se rozhodl pro strategii spíše vtipnou, ale ten stařík po něm něco hodil a on se jen tak tak uhnul. Pak uviděl dýku zapíchnutou ve střeše. Sakriš.

,,Avis" Vyslal ptačí zaklínadlo proti staříkovy.

Hiruzen byl překvapen. On přivolal hejno ptáku na něho, jak pozoruhodné. Ptáky odmrštil pár jehlicemi.

,,Oh tak tohle je jiná, tak zbraně, pane." Řekl Harry a přivolal si ty jehlice k sobě. Posbíral si je a proměnil je šípy a luk a na staříka je vystřelil. Díky bohu za bojovky s Dudleym.

Hiruzen byl překvapen. Harry má netušené schopnosti. Vyhnul se šípům a chtěl mu udělit lekci v kopancem, ale Harry se prostě jednoduše uhnul.

,,To myslíte, že se nechám zmlátit, pane, to by tak hrálo. Bratranec tohle na mě dlouho provozoval, takže se umím uhnout. Expelliarmus." Zakřičel a odmrštil ho na zeď.

Hiruzen byl vážně dobře naladěn. Ten kluk má potenciál. Musí na něho jinak a ostřeji a rychleji.

Vyslal na něho bombové lístky, ale on se jím uhnul a skočil na něho, než vybuchly. Sakru ten je dobrý.

,, Mám tě." Řekl Harry s úsměvem.

Hiruzen pomocí náhrady utekl, takže Harry seděl na dřevě.

,,Sakryš co to bylo, ale co. Tak jinak Expecto Patronum." Na střeše se objevil jelen jako v lesích klanu Nara a Hiruzen koukal jako puk. Tohle nikdy neviděl. Vypadalo to jako Susano, ale také ne. Nemělo to tu správnou formu.

,,Na něho Dvanácteráku." Vykřikl Harry a jelen se na něho vyřítil.

Nedobré, řekl si Hiruzen a použil vodní dračí val. Objevila se vodní masa v podobě draka, na kterou ten jelen narazil, ale prošel jím a řítil se dál na Hiruzena. Jak je to možný? Ptal se a tak ho rozsekl nožem na tabák. To zabralo, ale kde je Harry? Val přestal skoro fungovat, ale slyšel Lumos Maxima

a byl skoro v zápětí oslepen září a pak další Diffindo a jeho milovaný nůž na krájení tabáku byl v čudu, na kousky. To není zelenáč ten kluk, ale ostřílený bojovník podle všeho.

Hiruzen se mu chtěl přiblížit a skokem se přemístil za něho, ale Harry udělal kolem sebe bublinu, která pohltila jeho levý hák.

,,A štít." Odskočil Hiruzen. Očividně kluk umí taktizovat v boji.

,,Wingardium Leviosa." Řekl Harry a namířil na paraván, co tam stál a začal jím smýkat po celé střeše a honit tím toho staříka, který byl rozhodně rychlý.

Už toho mám dost, řekl si v duchu Hiruzen. Ten kluk má rozhodně zápal a umí bojovat jako genin a takticky je snad ještě víš. Toho musím získat do něčího týmu. Jediné co mu chybí je kondička, ale možná se mýlím. Jeho štít pominul a tak na něho zaútočil, ale Harry se velice dobře vyhýbal jeho hmatům, hákům a pěstím. Skoro jako ninja, ale byl dost pomalý a povětšinou defenzivní.

Dostal ho ke zdi a Harry se vystrašeně díval. Mám tě chlapče, řek si v duchu, ale nepočítal s další akcí Harryho.

,,Everte statim." Křikl Harry a Hiruzena to odmrštilo o kus dál a skoro přepadl přes zábradlí střechy.

Harry se zadýchal, ale v duchu musel blahořečit Malfoye, že si na to jeho kouzlo z druhého ročníku vzpomněl.

Hiruzen byl rozčílen. Harry byl dost silný kouzelník, ale jak ho porazit a neublížit mu. Má to, sebrat mu tu hůlku. Zaměřil se tedy na ruku, ve které ji držel. Nakonec mu jí po pěti minutách boje mu ji sebral.

,,Vyhrál jste, pane." Vzdychl Harry.

Ten pan Sarutobi měl na staříka páru, rozhodně byl rychlejší v boji než profesor Brumbál nebo Snape.

,,Bane to ty, Harry jsi výborný bojovník, byla čest s tebou bojovat. Možná si slávu kolem svého jména ve svém světě zasloužíš." Usmál se Hiruzen.

,,O tom dost pochybuji, pane." Řekl Harry a Hiruzenovi bylo jako by tam stál Schikaku Nara. Tomu byl také jistým způsobem byl podobný, ten také pořád o sobě pochyboval.

,,Jak myslíš Harry, ale jak jsem říkal, mám na tebe hejno otázek, na které bych rád vědět odpovědi. Dojdeme si na oběd a ty mi je zodpovíš, co říkáš. Určitě máš hlad? Zvu tě."

,, Jste milý pane, naposled mě někdo na jídlo pozval před čtyřmi lety."Řekl překvapeně Harry.

Hiruzen se rozesmál. Ten kluk, byl rozhodně Narutovi podobný.

,,Oh to museli být v tom tvém světě tedy držgrešle." Řekl Hiruzen.

,,Ne tak to nebylo, ale většina mých přátel si to většinou nemohla dovolit, nebo jsem si to zaplatil sám …." Harry se odmlčel.

,,Oh tak o to se zatím nestarej, platím já a později to s penězi budeme nějak řešit a za ten souboj si to rozhodně zasloužíš. Jsi vážně silný bojovník a to říkám jako nejmocnější bojovník této vesnice." Řekl Hiruzen.

,,Děkuji." Začervenal se Harry. Takhle se k němu trochu choval jedině tak Hagrid.

,,Hm co bys dal, nevím totiž, co u vás jíte?" Řekl Hiruzen po pravdě.

,, Máte tu něco na způsob pečeného kuřete nebo omáčku s kuřecími kousky nebo něco takového nebo slepičí polévku?" Ptal se Harry.

,,Oh masojed a milovník kuřat, hm už vím, kam půjdeme. To bistro nebo spíš malá restaurace se ti bude líbit, Harry. Určitě máš rád i sladké, to má každý, mají tam velký výběr dezertů."

Harry byl užaslý. Tohle bylo lepší než s Hagridem.

Šli tou ,,vesnicí" a Harry si všímal, jak to rušné místo funguje. Ti lidé mu připadali milí.

Došli k místu, co mělo název v nějakém písmu jinačím než jeho Angličtina, ale on to přesto přečetl jako ,,U zeleného lístku".

,,Hokage –sama to jsou mi hosté, buďte vítán." Řekla žena u vchodových dveří a hned je dovedla k stolu.

Harrymu připomnělo to místo kavárnu a ne restauraci.

,,Hezký den Uzumi-san, jsem rád, že jsi v dobré náladě. Toto je Harry-kun, náš host z daleké krajiny a ode dneška bude tady v Listové. Očividně má rád pokrmy s kuřetem tak jsem ho zavedl sem. Ty děláš výborné kuře Uzumi-san."Řekl Hiruzen.

,,Oh to mi lichotí, když to říkáte vy Hokage – sama. Hned vám donesu jídelní lístek. Budete předtím čaj nebo vodu či ovocnou šťávu z broskví?" Ptala se ta žena.

Harry se zamyslel. Broskvová šťáva to mu neznělo špatně a čaj také ne, ale raději něco chladného k obědu.

,,Mě stačí čaj a co ty Harry-kun."

,,Ne, k obědu raději něco chladného, to spíš tu broskvovou šťávu, děkuji." Řekl Harry.

,,Hned to bude." Řekla žena a zmizla jak pára nad hrncem.

,,Mohu se vás zeptat pane, co je to označení Hokage-sama a všechny ty zkratky za jmény jako kun a san a sama?" Ptal se Harry, který to neznal, a nic mu to neříkalo.

Hiruzen se zamyslel, Harry je vážně z jiného světa, jak koukám.

,,Oh tak, to Harry je přívlastek k označení příslušnosti k něčemu. Hokage – sama je můj titul jako hlavního šéfa této vesnice. Kun je přívlastek pro kluka jako si ty, naopak chan je pro holku. Pak je san což celkové označení pro dospělé nebo lidi, ke kterým má člověk úctu či je nezná osobně pak je ještě dono co znamená asi tolik jako nadřízený nad tebou a sama je hlavní nadřízený. Pak je ještě sensei a to znamená asi tolik jako učitel. Existují ještě další, ale ty určitě ještě také pochytíš. Můj titul znamená asi tolik jako hlavní stín Listové, protože ninjové jsou stíny svého okolí." Vysvětlil mu Hiruzen.

Harry bedlivě poslouchal. Uzumi přinesla jídelní lístek a šťávu a čaj.

Hiruzen a i Harry poděkovali, ale pak se podíval na jeho čaj a prohlásil.

,,No fuj to chcete pít Hokage, vždyť je to zelená břečka."Použil nově ten titul.

Hiruzen se rozesmál, ale Uzumi co tam stála, zrudla zlostí.

,, Ve vašem kraji je čaj jiná záležitost."

,,To rozhodně, tohle mI připomíná spíš nálev hadích jatýrek s nátržníkem než čaj, ten je většinou hnědý nebo lehce zlatý. Nic proti Vám, ale vypadá dost nechutně." Prohlásil Harry.

Uzumi zezelenala při popisu hadích jater jako jejího čaje a Hiruzen nakrčil obočí. Právě ho přešla chuť na jeho oblíbený čaj. Nejprve jeho nůž a teď čaj. Harry měl obrovskou fantazii, kterou ho uměl převálcovat.

,,Tady je jídelní lístek." Řekla Uzumi a odešla od stolu do kuchyně zrychleným krokem.

,,To jsem nechtěl, aby se Uzumi – san urazila, ale já na takový zelený čaj nejsem zvyklý a někdy prostě řeknu hned co mě jako první napadne." Řekl zahanbeně Harry a díval se do jídelníčku.

,,Omluva se přijímá, ale ten popis vyvolal u mě více otázek, které bych rád po dobu našeho oběda měl zodpovězené Harry-kun. Takže si něco objednej k obědu." Řekl Hiruzen.

Harry kývl a zahloubal se do jídelníčku.

,,Co to bude?" Ptala se o trochu bledší Uzumi – san, když znovu přišla.

,,Hm já si vyberu to kuře v dýňové marinádě a restovanou zeleninou a rýží a k tomu jako dezert dýňové kuličky a Uzumi- san za to předtím se omlouvám. Na tuhle barvu čaje nejsem zvyklý a někdy mi to ujede." Řekl omluvně Harry.

,,Omluva se přijímá Harry- kun. Jsi z cizí země a tak to chápu. Podle tvého výběru máš rád dýně co?" Ptala se skoro Uzumi vlezle.

,,Ano dýně, rajčata a cokoliv co je s tvarohem tím myslím dezerty u toho tvaroh. Škoda, že tu nemáte dýňovou šťávu, Uzumi-san." Řekl sklesle Harry.

,,Hm šťáva z dýně, teoreticky by to bylo možný. Uvidíme, možná by se to ujmulo, děkuji za nápad Harry-kun. Co vy Hokage – sama, co si dáte vy?"

,,Hm to jako minule ty restovaná křidýlka na saké s rýží a dango." Řekl Hiruzen s úsměvem.

Harry rozhodně nebyl zlý, když se uměl takovým způsobem omluvit.

Uzumi odešla asi do kuchyně a Harry se začal kolem dívat. Ta restaurace byla sice malá, ale hezká.

Rozhodně byla čistá a voněla jako po třešních společně s pachy z kuchyně, ale nebylo to nic hrozného. Naopak se mu zbíhaly sliny s toho závanu.

,,Dobrá Harry, moje první otázka je odkuď si přišel a jak se sem dostal, jestli to víš?" Ptal se Hiruzen.

,,No jsem z Velké Britanie Hokage, je to stát, který je konstituční monarchií. Řídí královna a parlamentem což je něco jako demokratická rada. Narodil jsem se na místě jménem Godrikuv důl,

ale jenom rok a něco, do doby než jeden idiot zabil mé rodiče. Poté mě dali k tetě a k strýci, kteří mě spíše vychovávali z nelibosti než, že by mě milovali…" Harry se odmlčel.

,,Harry chápu tě, mnoho lidí této vesnice mají podobný osud. Ninjové nemají většinou příliš dlouhý život a tak někdy děti vyrůstají jako sirotci u příbuzných, kteří jim blízcí nejsou." Usmál se Hiruzen.

Harry vážně měl neuvěřitelnou spojitost s Narutem.

Harry se na něho překvapeně zadíval. Takhle nikdy nikdo s ním o tomto tématu nemluvil a jeho to určitým způsobem zahřálo na srdci. Tak pokračoval.

,,Do jedenácti jsem nevěděl, že jsem kouzelník, protože slovo magie a kouzelnictví celkově strýc a teta nesnášeli. Až díky dopisu z magické školy, kam chodily i mí rodiče, Bradavice jsem se dozvěděl pravdu. Já totiž do té doby ani nevěděl, jak mí rodiče zemřeli …" Řekl Harry a napil se té broskvové šťávy.

Byla neuvěřitelně dobrá.

Hiruzen se zamračil. Harry mu čím dál více připomínal Naruta, až ho z toho mrazilo.

,,No na té škole jsem si našel dva kamarády a později i další. Bradavice jsou rozhodně víc mím domovem než teta a strýc. Okorát se mě na té škole ten idiot co zabil moje rodiče, pokoušel marně zabít a to každý rok. Nikdy jsem neměl klid od něho…." Odmlčel se znovu Harry.

Hiruzen vzdychl, už věděl, proč předtím Harry řekl, že neví, jestli má být tady vítán. Očividně mu šel někdo hodně dlouho po krku.

,,No teď jsem byl v pátém ročníku, když unesli mého kmotra a já mí kamarádi jsme se ho vypravili osvobodit, ale byla to past a skončili jsme v boji s přisluhovači toho idiota, co si říkají Smrtijedi.

Byli jsme na místě, co je něco jako ministerstvo naší magické komunity v naší zemi, přesněji na odboru záhad, kde je ta nejtajemnější magie, kterou nikdo nezná. Byl tam hrozivě vyhlížející oblouk.

Můj kmotr při souboji propadl tím obloukem a já jsem s kamarády skočil za ním a víc si nepamatuji. Jenom děsnou paletu barev vířící kolem mě. To je tak asi vše co mohu vám k tomu říct, jestli tu nechci sedět do večera Hokage." Řekl Harry.

,,Chápu, ale dobře si to řekl Harry, ani já nemám tolik času na dlouhé rozpravy." Usmál se Hiruzen.

,,Mohu se zeptat, jak jsou na tom mí přátelé a kmotr?" Ptal se Harry.

,,Jistě …" Hiruzen byl přerušen Uzumi s dvěma talíři plného jídla a malou miskou rýže pro každého a hůlkami.

,,Vaše objednávka." Řekla a odplachtila.

Harry na svoje jídlo divně koukal. Hůlkami to uměl díky tomu, že to teta někdy objednávala u číňana,

ale nikdy nezažil, že by měl rýži zvlášť a tak opatrně část rýže překlopil do jídla, začal tak jíst.

,,Zvláštní způsob Harry." Řekl Hiruzen a sám se pustil do jídla.

,,Vím, že je neslušné při jídle mluvit, ale rád bych věděl co je s mými přáteli a kmotrem. Jo a nechápu proč, tu přílohu dáváte zvlášť, je to trošičku divné." Řekl Harry.

,,To je u nás zvyk ale vidím Harry, že umíš s hůlkami, kde ses to naučil?" Ptal se Hiruzen.

,,Teta objednávala čas od času čínské jídlo a ti to jedí jako vy tady hůlkami, ale myslím, že pár mých přátel takto nejedlo a asi budou mít potíže." Řekl s křivým úsměvem Harry.

,,Tak proto. Možná bys je to mohl naučit, co říkáš, bylo jim to u prospěchu. Co se týče tvých přátel tak mají povětšinou lehká zranění a teď spí podle mých informací v nemocnici. Jenom dva nějaký zrzek a holčina s velmi vlnitými vlasy, zůstanou v té nemocnici asi o něco dále, ale mohu tě ujistit, že se uzdraví. Mohl bych znát jejich jména Harry?" Ptal se Hiruzen.

,,Jistě, asi jste je viděl. Takže ten zrzek je můj nejlepší kamarád Ron Weasley a ta holka s kudrnatými vlasy je Hermiona Grangerová. Ti byli také ti dva kamarádi, co jsem si našel jako první. Ron je tvrdohlavý mezek, ale dobrý kamarád a Hermiona je geniální čarodějka, je nejchytřejší člověk, kterého znám a je pro mě jako sestra. Pak by tam měl být Neville Longbottom, což je také dobrý kamarád, je sice trochu nemehlo a má rád bylinky, ale má odvahu někdy větší než já, je také jako já sirotek, i když ne tak docela. Jeho rodiče žijí, ale nevnímají okolní svět. Má světle hnědé vlasy. Pak je tam Ginny Weasley, což je mladší sestra mého kamaráda Rona a tak trochu dračice, co zmlátí každého, když se jí něco nelíbí. Je velmi ostrá. Rád bych věděl co je s mým kmotrem, nezmínil jste ho." Řekl dlouhý monolog Harry.

Hiruzen rychle pobral ty jména. Takže ta holčina s rudými vlásky a zvrklými kotníky a vykloubeným ramenem je toho zrska sestra, to si mohl myslet. Ten hnědovlasý měl stejný osud jako Harry a ta kudrnatá holčina byla něco sestra pro Harryho, dobrá. V hlavě se mu utvořil plán, hodný jeho obou mistrů.

,,Je dobře, že si mi řekl ty jména, mám o starost míň. Co se týče tvého kmotra, tak mám smutnou zprávu pro tebe Harry. Toho jsme nalezli mrtvého. Podle pitevní zprávy, čas úmrtí byl během toho dopadu, co způsobil kráter u každého z vás. Měl vážná zranění a ten dopad to asi definitivně zhoršil, z toho co jsem vyčetl, ale nejsem lékař. Mou upřímnou soustrast." Řekl Hiruzen.

Harry zbělal, to ne, ne Sirius. Rozplakal se, za to může on, zas.

,,Harry já vím, jak je to těžké, věř mi soucítím s tebou, ale bohužel to nezměníš. Mohu tě ujistit, že bude řádně pochován, jestli tě to utiší. Sám to zajistím. Naše vesnice se velmi uctivě chová i ke svým zemřelým." Řekl Hiruzen a položil mu ruku na rameno.

Harry se uklidnil tiše povídal.

,,Děkuji. Kolem mě poslední dobou umírají lidé a já to nemůžu zastavit.

Minulý rok umřel metr ode mě spolužák a já musel ho mrtvého odnést zpět do školy."

Hiruzenovi bylo Harryho líto. Tak mladý a tak těžké věci na jeho bedrech byli umístěny. Ti lidé co ho pokládali v tom jejich světě za dítě, museli být nesmírně natvrdlí.

,, Zajistím, to aby se to Harry už nikdy nestalo, chci tě vycvičit jako ninju a tvé přátele také. Dám vám tu možnost, i když z této vesnice nepocházíte. Stanete se pro svoje sny silnější a odolnější. Slavnostně slibuji, že se dostanete zpět domu. Sice nevím kdy, ale tento slib dodržím, jako že se jmenuji Hiruzen Sarutobi z klanu Ohnivé vůle v Listové."

Harry na něho udiveně koukal, on ho chce cvičit v boji a ostatní také. Ten děda se mu rozhodně líbil.

To nebyl Albus Brumbál a to ani náhodou, ten by to totiž pořád odkládal až do hrobu, jako ten úředník o kterém vyprávěl pan Weasley, že odkládal tak dlouho svoji svatbu, až dotyčná zemřela.

,,Fakt můžu?" Ptal se Harry.

,,Jistě, ale pro dnešek toho máš určitě dost, doprovodím tě zpět do nemocnice, zítra by se měli probudit tví kamarádi. Na tobě bude, jim vysvětlit situaci, ve které se nacházíte Harry. Já obstarám vám zatím ubytování. Předpokládám, že zítra tebe a toho Nevilla a Ginny propustí, jejich zranění jsou vyléčena a jenom odpočívají. U toho Rona a Hermiony je to jiná, ty tam ještě pár dní navíc necháme, aby se jim jejich zranění pořádně zahojila. Také pravděpodobně přesunu jednoho klučinu co znám k vám do vašeho ubytování, aby vás trochu podrobněji provedl po vesnici a ukázal kde co je. Je milý, ale trochu vtipálek. Zítra ti ho představím." Řekl Hiruzen a dojedl a Harry o chvilku později.

Vyrazili zpět do nemocnice.

,,Hokage mohu se zeptat, proč rozumím vaší řeči a písmu, tohle přece není moje rodná angličtina?" Ptal se Harry, před bránou do nemocnice.

,,Dobrá otázka, to je pečetí, tedy také elementární energií co umístil jeden z mých lidí na všechny od vás, je na tohle specialista. Ta překládá vaší řeč, tak že my rozumíme vám a vy nám. To platí i pro písmo a četbu. Zítra ho poznáš Harry, protože vás doprovodí k ubytování. Doufám, že ti nebude vadit, že budeš žít společně s přáteli pod jednou střechou?" Ptal se Hiruzen.

,,Ne to je pro mě normální, ve škole jsme byli také ubytováni tak. Byla to internátní škola." Řekl Harry.

,,Tak to je výborný. Ještě si odpočiň, zítra bude dlouhý den Harry." Řekl Hiruzen a zmizl z nemocničního pokoje jako pára nad hrncem.

,,Tak to je tedy jako pohádka." Řekl Harry a ještě si lehl do postele.