Donatello o krok blíž
Je to o krok blíž.
Je to o krok blíž.
Je to o krok blíž.
Panebože, je to o krok blíž.
jeden pád-
jedno uklouznutí-
jedna chyba-
Mohlo se to stát kteroukoli noc.
Mohlo se to stát před lety.
Stalo se to před lety.
pád do ohně
Leonardo padá skrz podlahy zeslabené ohněm
padá dolů do oslepujícího kouře
oslepujících plamenů
oslepující-
Donatello ho zkusil vzít za ruku-
místo toho vzal kůži
zkusil poznat svého bratra-
jakou barvu měly předtím jeho oči?
neviděl nic než bolest a hrdost.
Leonardo spadl do ohně
co se vrátilo nemohlo být Leonardo
duše z potrestání
klopýtá slepě z pekla
klopýtá slepě
Jizvy mu křižují tělo jako řezné rány
z toho nemohl vyjít nikdo
řezné rány jako by prohrál nejhorší boj svého života-
jestli prohrál, proč je stále naživu?
Leonardo se uzdravil na něco jako jeho bratr.
oheň pálí jako led pálí jako oheň
sníh pokrývá jako kouř pokrývá jako sníh
vločky bílého popela plují a sbírají se
Donatello krade prášky proti bolesti celé týdny
odmítá křičet
spáleniny se uzdraví na dlouhé světlé jizvy
jizvy se kroutí a bolí a kousají do kůže
nosit opásek, pásku a chrániče bolí
Dlouhé černé pláště se třepí podél hran.
A budoucnost je o krok blíž
o krok blíž
o krok blíž
Zvyknou si mluvit bez očního kontaktu.
Když se znovu naučí bojovat,
vstřebají jeho nový styl do svého.
Donatello sleduje, jak se k nim budoucnost řítí.
Říkají, že jim jeho oči nevadí-
tak proč se jim při pohledu zadrhne dech?
je v pořádku, že se na ně při hovoru nedívá-
ale váhají, než odpoví
Jejich bratr by neměl s mrtvýma očima mluvit.
Donatello se poleká, když si mu řekne o sluneční brýle.
Vzpomene si na malé černé brýle.
Vzpomene si na ztracené oko.
Vzpomene si na ztracenou paži.
Vzpomene si na ztracenou rodinu.
A když Donatello najde sluneční brýle
naprosto stejný pár v hromadě odpadků
vidí jen jejich těla na hromadě jako odpadky.
Malé, kulaté, odolné-vzpomínky přetrvají roky,
dokonce i desetiletí. Přetrvají, dokud Donatello
nezmizí, neobjeví se a všechny je nezabije.
V černých čočkách se nic neodráží.
Všechno světlo se v nich rozpouští a mizí.
Uvnitř těch čoček všechno zmírá.
o krok blíž - o krok blíž - o krok blíž -
Zaťatá pěst
černé střípky kapají s jeho krví na zem.
Něco zničil
a doufá, že co je zničeno už nemůže znovu žít.
Obětuje osud za neznámé.
Donatello ustřihne novou pásku bez otvorů na oči
a uváže ji svému bratrovi kolem tváře.
Sváže dohromady to, o čem si kdysi myslel, že je rozerváno.
Pod prázdnýma očima znovu objevují život,
který byl vždy v Leonardově hlase.
Tak, myslí si Donatello.
Není to stejné.
Nebude to stejné.
Nikdy to nebude stejné, jaké to nikdy nebylo.