Jednorázovka - Ascension
Černovlasý muž spěchal k místům, odkud by se mohl přemístit. Byl vyhlášen poplach a on se o tom dozvěděl až po jedné celé hodině. Měl takové zpoždění, že se bál nejhoršího. Bystrozorové několika zemí i Fénixův řád se postavili na odpor novému černokněžníkovi a jeho armádám. Nikdo nevěděl, odkud se vzal, ale táhnul Evropou s tisícovkami nemrtvých, stovkami kouzelníků a stovkami temných stvoření.
Konečně se přemístil a ocitnul půl kilometru od probíhající bitvy. Z dálky mohl vidět, jak nad řadami nemrtvých poletují tři draci a vypouštějí ze svých chřtánů provazce plamenů. Bystrozorové bojovali jak proti kouzelníkům, tak i proti temným stvořením. Bylo mezi Bystrozory dost čistokrevných, kteří se odmalička učili boji s kordem nebo mečem. Mohl pozorovat, jak se kouzelníci bijí s vlkodlaky i upíry pomocí mečů s podporou kouzel, ale jeho pozornost upoutal černokněžník, který stál na vrcholku menšího kopce a sesílal mocná kouzla do řad svých nepřátel.
Rozběhnul se, jak nejrychleji dokázal, už viděl několik mrtvých přátel i kolegů a bolest v jeho srdci se po tolika letech znovu objevila. Nemohl se už dále dívat, jak všichni kolem něj umírají. Když se blížil k bojujícím, několik přátel sis jej všimnulo a poznalo jej. Nejdříve se jeho jméno prohnalo davem jako pouhé zašeptání, ale jak to lidem začínalo docházet, někteří jeho jméno začali skandovat z plných plic. Pro Bystrozory i Fénixe to bylo povzbuzení, netušili, jestli dneska vyhrají, ale nyní se jim do srdcí vlil pocit naděje a odhodlání. Věděli, že největší čaroděj této doby stojí po jejich boku a bojuje s nimi, stejně jako když Brumbál přišel do bitev v dobách minulých, tak i Harry Potter Nebelvír přicházel do bitev, aby zajistil porážku zla.
Harry se pousmál, v levé ruce dřímal svou hůlku s fénixovým pírkem a v pravé ruce si protáčel s mečem Godrika Nebelvíra. Běžel přímou čarou k černokněžníkovi, v cestě mu stáli různí nepřátelé, ale jakmile narazil na prvního z nich, započal svůj tanec smrti. Za roky výcviku se sladil se svým mečem i hůlkou, měl dokonale ladné pohyby, jeho uhýbání kouzlům a jiným útokům bylo zcela instinktivní. Pozorovat jeho vystoupení bylo něco neskutečného, ačkoliv používal hůlku, dokázal všechna kouzla vyčarovat i bezhůlkově.
Když se probíjel řadami nemrtvých, jeho nádherné rudozlaté plameny ve vlnách ničily shnilé mrtvoly a kostry jako nic. Meč Nebelvíra plál jasnými plameny a každou otočkou vyslal do řad nepřátel další ohnivou vlnu.
Bylo úplně jedno, kdo se mu postavil, byl sražen ohněm, mečem nebo kouzlem, nikdo se k němu nemohl dostat a než se dostal k černokněžníkovi, strana dobra pomalu vítězila.
„Jsi mocný, Nebelvíre, ale já tě porazím, protože jsem mocnější než ty!" prohlásil černokněžník. Zvedl nad sebe hůlku a z nebe na Harryho seslal roj meteoritů. Během toho, co se jim Harry vyhýbal, černokněžník začal s vyvolávacím kouzlem a do svých služeb povolal obrovského golema tvořeného ohněm. Černokněžník se přepočítal, jeho golem byl záhy napaden třemi draky, kteří jej dokázali zničit. Nyní se musel postavit Harrymu tváří v tvář.
Paprsek jednoho kouzla střídal druhý, oba na sobě měli četná zranění, nicméně Harryho zranění se sama léčila už během boje. Nestal se z něj největší kouzelník pro nic za nic. V žilách mu totiž kolovala krev a slzy Fawkese, fénixe, kterému tolik dlužil. Rozestup mezi oběma čaroději se zmenšoval, kouzla nabrala na intenzitě a rychlosti. Nakonec se Harry dostal dostatečně blízko, aby z otočky sekl mečem po černokněžníkovi. Ten vytřeštil oči, upustil hůlku a chytil se za krk. V další chvíli jeho tělo padlo k zemi a jeho hlava se odkutálela pryč. Byl konec.