Šli krajem zasněženého lesa, jeden z nich s hlavou svěšenou, skleslý, utrápený. Náhle zlostně udeřil do jednoho ze stromů a obrátil se na svého druha:
„Víš, že je to zakázané... v Bibli...víš?!" v očích se mu leskly slzy
„V Bibli je toho zakázaného! Třeba vepřové... A už jsi viděl nebo slyšel kát se někoho za to, že si dal šunku?!"
Carpio padl na kolena a sepjal ruce „Ó Bože. Odpusť mi nezdárnému, zhřešil jsem, snědl jsem šunku, jitrnici i tlačenku!"
Zdvihl se, „Sapfó, vážně. Copak láska může být hříchem?" zašeptal a políbil ho. Na stromě u nějž stáli rostlo jmelí...