„Promiňte, pane." ozve se nad Johnem nejistý hlas mladé servírky. „Nechci být nezdvořilá, ale budete si něco objednávat? Víte, máme tady dnes docela nával."
„Já- Dejte mi ještě pět minut, ano?" pokusí se John o úsměv.
Na servírce je vidět, jak jí je celá situace trapná, ale přikývne a odejde.
John se rozhlédne po stolech kolem. Je sobota večer a restaurace praská ve všech. V sobotu večer chtějí jít všichni s přáteli nebo svými partnery ven na dobrou večeři, a pak možná do kina nebo někam do baru.
John měl také podobný plán na příjemně strávený večer. Místo toho už půl hodiny čeká na Sherlocka a snaží se přitom nevnímat soucitné, zvědavé nebo posměšné pohledy obsluhy a hostů. Johnovi je jasné, co se jim honí hlavami. Další zoufalec, co marně čeká na svou společnici, i když je jasné, že ta už se neobjeví. Pravděpodobně nikdy.
John se znovu podívá na své hodinky. Pět minut. Dýl tady čekat nebude.
- - o - -
John postává před restauraci, kde měl původně večeřet a kouká na nebe, které díky pouličním lampám získalo naoranželovělý nádech. V duchu uvažuje, kam teď. Nabízí se mu tři možnosti – může se jít najíst jinam, může zapadnout do nějaké hospody a tam se opít nebo může jít domů. Jestli si na Baker Street objedná jídlo, půjde rovnou spát nebo se ještě před tím pokusí zmlátit Sherlocka, to je věc jiná.
Nakonec si John vybere první možnost. Nedaleko je indické bistro, tak by se tam mohl v klidu najíst. Strčí se ruce do kapes bundy a chce vyrazit směr bistro, když u chodníku vedle něj zastaví taxi a z něj vystoupí povědomá postava v dlouhém kabátě.
„No skvělý." zamračí se John, když ho uvidí, ale nezastaví.
„Johne, počkej!" zavolá Sherlock a několika dlouhými kroky doktora dožene. Ovšem musí ho chytit za loket, aby ho zastavil.
„Jsi naštvaný." řekne detektiv trochu překvapeně.
„Ne, jsem hladový." odsekne John, aniž by se na Sherlocka podíval.
„Tak proč nejdeš dovnitř?" mávne Sherlock rukou k rozzářeným oknům restaurace. „Máme rezervaci."
„Ne, nemáme." řekne John naštvaně a konečně se na Sherlocka podívá. „Rezervaci jsme měli na sedm hodin, ale to bylo skoro před hodinou. Tys jako obvykle nepřišel a mě už nebavilo sedět osamotě."
„Já-" začne Sherlock nejistě. „Nevím, co říct."
„Obyčejní lidi by se omluvili a zkusili by nějakou výmluvu, proč přišli pozdě nebo proč nepřišli vůbec." odsekne John a pokračuje v cestě do bistra.
Ví, že není moc fér srovnávat Sherlocka a normální lidi, ale je mu to jedno. Tohle je čtvrtá schůzka v řadě, kterou spolu měli mít, a která se nekonala. Holmes nikdy nepřišel, nenapsal, aby Johna informoval o zpoždění nebo o tom, že nepříjde vůbec, a ani jednou se neomluvil. Jen se divil, že je John naštvaný.
„Nejsem jako obyčejní lidi." řekne Sherlock nedůtklivě.
„Opravdu? Málem jsem si nevšiml." odsekne John vztekle a pokračuje v chůzi.
„Jestli chceš mít vztah s obyčejnými lidmi, měl jsi zůstat se Sarah nebo těmi ostatními." řekne Sherlock trochu naštvaně, trochu ublíženě.
„Sherlocku, kdybych chtěl chodit s normálními lidmi, nezačnu si s tebou." řekne John naštvaně a konečně se zastaví. „To ty se chováš, jako bys o tenhle vztah nestál."
Sherlock zůstane nechápavě stát a hledět. Ve tváři má výraz člověka, kterému právě oznámili terminální stádium nemoci.
„Já- já o to stojím. Chci mít s tebou vztah. Chci, abys byl můj přítel." dostane ze sebe nakonec.
„Sherlocku, to, že spolu-" John se zarazí a trochu ztiší hlas, než pokračuje. „To, že spolu spíme, neznamená, že spolu i chodíme. To by jinak byli ve vztahu všichni se známostí na jednu noc. Vztah vyžaduje trochu víc, než jen sex."
„A co třeba?" zeptá se Sherlock.
„Třeba to, že někdy příjdeš na schůzku." navrhne John kysele a vyrazí dál.
„Jde jenom o to, že jsme spolu nevečeřeli?" zamračí se Sherlock nevěřícně. „Jíme spolu často, když nám paní Hudsonová uvaří, nebo když si objednáme nějakou donášku."
„To není to samé." zarazí ho John. „Když si dáš s někým schůzku, tak si to chceš užít. Povídáš si s ním, jíš, bavíš se, jdeš se podívat na film nebo někam pít nebo se třeba i jen tak projít. Chceš si užít přítomnost toho druhého." pokusí se mu to John vysvětlit.
„My jsme spolu skoro pořád." mračí se Sherlock nechápavě.
„Bože." povzdechne si John a promne si obličej. „Nech to být." řekne unaveně.
„Nemůžu to nechat být." hádá se Sherlock. „Chci to pochopit."
„Jenže tohle ty nepochopíš." řekne John chladně a zmizí v indickém bistru.
Sherlock zůstane stát na ulici.
- - o - -
Návrat na Baker Street i večer tamtéž jsou velice tiché. John mlčí, protože se nechce hádát. Sherlock mlčí, protože pro jednou neví, co říct.
Sotva dorazí domů, zmizí Sherlock v jejich ložnici.
John to nijak nekomentuje a pustí se do jídla, které si sebou přinesl. Ani si nezapnul televizi, aby mu dělala alespoň nějakou kulisu. V klidu dojí, naskládá špinavé nádobí do dřezu a vydá se do koupelny. Dlouhá horká sprcha bude to, co potřebuje.
Když John konečně dorazí do ložnice, leží Sherlock na zádech na posteli, ruce sepnuté na břiše a nespí.
„Budeš spát tady?" řekne Sherlock udiveně.
„A kde jinde? Z mojí ložnice je laboratoř." odpoví mu John udiveně.
„Myslel jsem, že jsi naštvaný, a že nebudeš chtít spát na stejném místě jako já." vysvětlí Sherlock.
„Takže ty mě nasereš a já mám spát na gauči?" zamračí se John.
„Pravda." hlesne Sherlock tiše. Pomalu se zvedne a s polštářem v náruči vyleze z postele.
„Co to děláš?" zeptá se John nechápavě.
„Jdu spát na gauč." odpoví Sherlock s výrazem, že tohle přece musí být jasné každému.
„Sherlocku, lehni si zpátky." řekne John trochu rozčíleně.
„Proč?" zarazí se Sherlock.
„Protože, kdybych chtěl, abys spal na gauči, tak ti to řeknu. Teď si lehni a spi."
Sherlock na Johna chvíli hledí, ale nakonec beze slova poslechne. John si vleze do postele za ním a zhasne lampičku. Sherlock se ve tmě otočí čelem k Johnovi a velice opatrně přejede prsty po jeho paži. Čekal, že doktor ucukne, ale ten se místo toho přisune o trošku blíž.
„Omlouvám se za-" začne Sherlock opatrně, ale nedopoví.
„Za co?" zeptá se John.
„Za to, že nejsem jako ostatní." zamumle Sherlock skoro neslyšně.
„Kdybys byl stejný chlap jako ostatní, tak tady s tebou teď neležím." řekne John klidně. „Jenom už mě neser a příště, až nebudeš chtít nebo moct přijít na rande, tak mi to oznam dřív, než si na mě lidi v restauraci začnou ukazovat."
„Pokusím se." řekne Sherlock omluvně a přitulí se blíž k Johnovi.
„Můžu mít dotaz?" zeptá se Sherlock po chvíli ticha opatrně.
„Jaký?" zeptá se John ospale.
„Proč jsi vždycky tvrdil, že nejsi gay? Mám spoustu důkazů o tom, že jsi." řekne Sherlock stejným tónem, s jakým mluví o nějaké dedukčním problému.
„Nejsem gay." namítne John. „Chlapy se mi nelíbí jenom ty."
„To nedává smysl." mračí se Sherlock. „Já rozhodně jsem muž a nevypadám ani se nechovámjako žena. Nebo chovám?"
„Neboj. Nechováš. Jsi na 100% chlap se všim všudy." pousměje se John. „Ale- Já nevím. Abych byl homosexuál nebo bisexuál, musel bych chtít randit i s jinými chlapy, ne jenom s ženskými. A po takové době v armádě si jsem jistý, že s chlapa nerandím. Ale s tebou jo, protože ty seš unikátní. Sice bych tě občas zabil, ale seš jedinej chlap na světě, do kterýho jsem se zamiloval."
„Stejně to moc nedává smysl." řekne Sherlock, ale zní to pobaveně.
„Třeba jsem Holmesexuál." ušklíbne se John.
„Mycroft je taky Holmes." zarazí se Sherlock trochu podezíravě.
„Neboj, musel by tu být druhý Sherlock Holmes, aby měl proti tobě šanci. A tvůj bratr je na tohle moc- Nevím. Prostě je to chlap a s ním já chodit nechci."
„Zabil bych ho, kdybys chtěl." zamumle Sherlock, než Johna krátce políbí na krk.
„Seš idiot." řekne mu John a znovu zavře oči. „Spi."
