Zdravím, tuhle povídku jsem napsala když my bylo asi 14 let. To už je pěkně dávno. Od té doby se můj styl psaní změnil a snad i zlepšíl. Tento příběh jsem nechala dějově tak, jak jsem ho napsala, ale opravila jsem chyby a poupravila některé věty. Je to takový jenoduchý příběh, ale napsat jsem ho musela, protože mi nápad seděl v hlavě dlouho. Užijte si čtení.

Po smutném odchodu princezny bojovnice a přítelkyně, zůstává Gabriella sama, ale ne na dlouho. Co bude muset bard udělat, aby přivedl zpět někoho, kdo znamenal celý její život? A kdo se ji v jejím záměru postaví do cesty?

Vlny na moři se zdvihají do výše. Jedna se přelévá přes druhou a loď, která pluje po moři se pohupuje ze strany na stranu. Byl slunný večer a právě na obzoru zapadá slunce, obloha je plná červánků. Pouze šumění ptačích křídel rušilo hřmění vln. Na palubě obchodní lodi seděla drobná žena s blonďatými vlasy a něco si psala do svitku, který měla opřený o kolena.

„Jak jsem ti slíbila, Xeno, vezu tvé ostatky zpět do Řecka," ukončila větu a namočila brk do barvy. Po tváři ji stékaly drobné slzy. Při pomyšlení, že zůstala sama, že ji její přítelkyně opustila, ji běhal mráz po zádech a cítila svíravý pocit úzkosti.

Nadechla se a opět začala psát na svitek .

„Jsou to pouhé tři dny od chvíle, kdy jsi mě naposledy objala. Ale já cítím,jakoby jsi mě neustále objímala. Cítím stále tvoji přítomnost. Slyším v mé mysli tvůj hlas a cítím na sobě tvůj pohled. Já vím, asi myslíš, že jsem měkota a citlivka, ale já ti tohle vše musím říct. Vždy jsi říkala, že mrtví mohou slyšet naše myšlenky. I když už nejsi ve fyzickém světě, tvůj duch neustále žije. A v mém srdci budeš žít navždy. Byla jsi pro mě přítelkyní, rodinou. Byla jsi a budeš. Slibuji, že se zase setkáme. Na druhé straně,"´ ukončila větu a otřela si slzy, které se ji rozkutálely po tvář ívala se na oblohu. Hvězdy a měsíc svítily jasně a vál chladný vítr. Dívka se zvedla a vydala se ke své kajutě. Noc na moři byla kupodivu klidná.

…

Sluneční paprsky prokukovaly přes nepatrné díry mezi trámy v Gabriellině kajutě. Na palubě už byl slyšet hlas velitele, který rozdával příkazy.

„Koukejte s sebou hodit a připravte loď na příjezd do přístavu. Nechci se tam pak zbytečně zdržovat. Jen vyložíme zboží a vydáme se hned na cestu," vykřikoval kapitán lodi na posádku,Gabriella si promnula oči, vstala, oblékla se a vyšla na palubu. Rozhlédla se kolem sebe.

Viděla pouze spoustu mužů, jak nesynchrozinovaně pobíhají po palubě a přenášejí krabice se zbožím. Dokonce jeden z posádky byl tak nešikovný, že upustil bednu přímo Gabrielle na nohu.

"Sakra, dávejte pozor!" vykřikla Gabby hlasitě a při tom si chytila palec. Po té, co bolest palce ustoupila, šla Gabriella k zábradlí lodi a pohlédla do dáli. Po chvilce se ji na obličeji objevil malý úsměv. Viděla pevninu.

„Řecko," pomyslela si pro sebe.

„Můj domov."

…

Obchodní loď vplula do doku. V přístavu bylo rušno.Zástupy lidí se snažily dostat na tržiště, obchodníci čekali na své zboží a ostatní jen pobíhali kolem.

Gabriella vyskočila z lodi a vydala se směrem k tržišti. Koupila si jídlo a pití, aby měla něco na cestu.

„Dobrý den, nevíte kde bych tady mohla sehnat levného koně?" oslovila kolem jdoucího muže.

„Dobrej, no támhle ten muž koně prodává," natáhl ruku a ukázal Gabrielle muže o němž hovořil.

„Děkuji," odpověděla a vyšla vstříc prodejci koní.

„Zdravím a pěkný den přeji, bylo mi řečeno, že prodáváte koně." Muž stojící ke Gabrielle zády se otočil a zkoumavě si ji prohlédl.

„Zdravím, vy mi přijdete povědomá,"

„Jsem Gabriella,"představila se a podala muži ruku.

„Já to věděl, já jsem Mínos. Věděl jsem že jsi tu už jednou byla. Ale nebyla jsi sama. Byla s tebou Xena, tvá přítelkyně, že?"

„Ano, byla. Těší mě," řekla smutně Gabriella, jelikož věděla, co přijde.

„Mě též. A kdepak je ta tvá přítelkyně, hrdinka?" zeptal se a doširoka otevřel oči a očekával odpověď.

„Xena je mrtvá," odpověděla a smutně se zahleděla do země.

„Cože? Tomu nemůžu uvěřit. Ta neporazitelná Xena je mrtvá? Oh. Je mi to líto. Opravdu."

„Ano, je to pravda."

,, No že jsi to ty, tak bych pro tebe koně měl. Zrovna jsem ho chtěl prodat, ale věřím že tobě se bude hodit víc. Je to tahle černá klisna," a ukázal na krásně lesklého černého koně stojícího v ohradě.

„Není už nejmladší, ale na svých nohou tě určitě odnese kam budeš chtít. Je velice hodná. Jmenuje se Bea."

„Děkuji ti, nezapomenu ti to," poděkovala a vyndala z městce 20 dinárů a položila je na dřevěný stůl stojící před ní.

„Alespoň tohle si nech,"

„Dobře,"řekl Mínos, vzal peníze a šel Gabrielle odvázat koně.

,, Přeji šťastnou cestu," řekl Mínos po té, co pomohl Gabrielle nasednout do sedla.

,, Nashle,"odpověděla Gabby a vydala se pomalu na cestu do Amphypolis.

…

Den se už chýlil ke konci, když Gabriella dorazila na mýtinu mezi stromy. Seskočila z koně, uvázala ho a vybalila si věci na spaní. Sesbírala kousky dříví a rozdělala si oheň.I když dny v Řecku bývaly teplé, noci bývaly chladné.

To ji naučila Xena. A právě Xena zaplnila Gabriellinu mysl, když usedla k ohni, aby se ohřála. Vyndala z tašky svitek, který rozepsala už na lodi a začala opět psát.

„ Už jsem v Řecku. V naší rodné zemi. V zemi která nás spojila a která nese tolik vzpomínek na tebe. Vím, že slyšíš mé myšlenky. Je toho tolik, co ti chci říct, ale nevím kde začít.

Vše co cítím, co dělám, co vidím, ve všem jsi ty. nevím jestli se s tvoji ztrátou smířím.

Moc bych si přála, abys seděla vedle mě a mluvila o svých zážitcích, o svých zkušenostech a o našem přátelství.Kéž bych mohla vrátit čas. Ale čas je svým pánem a nenechá si mluvit do své práce," ukončila myšlenku a rozhlédla se kolem sebe.

Podívala se na svoji tašku, ze které čouhal kousek Xenina šakramu. Vzala ho do ruky a zadívala se do jeho zářivého lesku.

„Kolik je na tobě krve. Kolik životů jsi promarnil a kolikrát jsi životy zachránil?

Kolikrát mě a Xeně?" přemýšlela v duchu Gabriella. Položila svitek i brk na zem a se chakramem v ruce se položila na deku. Po chvíli usnula.

…

Amphypolis opět vzkvétala krásou a lidmi se to na náměstí jen hemžilo.

Gabriella seděla na hřbetě svého a projížděla branou, když spatřila bandu asi tak deseti mužů, jak vykrádají stánek a ohrožují ženy, které zboží prodávaly.

Rychle seskočila z koně , uvázala ho a běžela na pomoc ženám. Při běhu si ještě vytáhla své dva nože. Postavila se před prodávající ženy a začala je bránit.

„Najděte si na zábavu něco jiného, než je vykrádání obchodů a obtěžování žen," rozzlobeně vyštěkla na muže, kteří si její přítomnosti nestačili povšimnout.

Muži se k odchodu neměli a začali útočit na Gabriellu ze všech stran. Výborně se bránila, ale když už začala pociťovat přesilu, vytáhla šakram, který ji visel u boku a hodila jim. šakram při letu urazil špice mečů a přetrhl šňůru s prádlem, která visela nad muži. Prádlo spadlo přímo na ně a všichni se rychle začali vymotávat z kusů oblečení. Po té se dali na útěk. Lidé, kteří přihlíželi rvačce stáli otevřenými ústy a s překvapenými výrazy.

„Vždyť to byl Xenin chakram," vykřikla jedna ze starších žen.

,,Ano je to Xenin chakram, tedy býval. Mám pro vás smutnou zprávu. Xena je mrtvá,"

řekla Gabriella a z očí si ji vykutálely slzy.

,,Gabriello?" ozvalo se z davu. Lid se rozestoupil a Gabriella si myslela v tu chvíli, když spatřila člověka, který ji právě oslovil, že sní.

,,Vergiliusi?"vyhrkla a vydala se k němu. Padla mu do náruče a tepřive teď dala volný průběh svým citům. Plakala.

„Jen se vyplač Gabriello, ale věz, že je Xena stále s tebou," říkal Vergilius laskavým tonem a při tom ji hladil po vlasech.

„Nejde to Vergilie, já se nemohu smířit se smrtí to jediný člověk, který mi uměl dát opravdovou nesobeckou lásku, přátelství a domov. Myslím, že takového člověka už nepoznám. Vím, že se budu muset postavit na vlastní nohy, ale Xena mi bude moc chybět.

Rozumíš mi?" zeptala se nejistě.

„Jistě, že ti rozumím," odpověděl s jistotu v hlase Vergilius.

„Moc Xenu miluješ, prošly jste spolu kus světa, měly jste společně noho zážitků, dokonce jste společně i zemřely. Divil bych se, kdyby tak hodná a citlivá osoba jako jsi ty na někoho takového jako byla Xena zapomněla," řekl Vergilius uklidňujícím hlasem a znovu a pevně Gabriellu objal.

,,Pokud chceš, mohu ti pomoci," nabídl Gabrielle svoji pomoc.

,,Ne, děkuji, ale tohle musím udělat sama. Přijela jsem do Amphypolisu jen kvůli Xeně a dávnému slibu, který jsem ji moc ti děkuji," odpověděla, vzala si věci a vydala se směrem k okraji města, kde Xena žila.

„Ale kdybys cokoliv potřebovala, stačí říct," volal za odcházející Gabriellou Vergilius.

Gabriella se otočila a zamávala.

,,Děkuji," zavolala a otočila se opět k Vergiliovi zády a pokračovala v cestě.

Lidé na náměstí, kteří pozorovali tuto scénu, se začali pomalu rozcházet.

…

Gabriella dorazila do hrobky Xeniny rodiny.V tmavé místnosti hořely svíce. Bylo vidět, že se o hrobku někdo staral mezitím, když byla s Xenou na cestách.

Přistoupila k hrobu Cirene a poklekla.

,,Cirene, nesu ti smutnou zprávu. Asi se už brzo setkáš se svoji dcerou, Xenou. Ano Xena je mrtvá. Zemřela za dobrou věc. Tak jak si to přála. Zemřela ve jménu dobra.

Přivezla jsem její ostatky sem do Amphypolis, jak si to Xena přála," vyndala z tašky nádobku s Xeniným popelem a položila ji na ozdobený stůl mezi svíce.

,,Ano, Xeno, už jsi doma. Já jsem ti dala slib a sliby se plní. Já sem slib splnila. Mám tě ráda a nikdy na tebe nezapomenu," řekla Gabriella a z krku si sundala řetízek a položila ho před Xeninu urnu.

„Zatím sbohem," rozloučila se a zvedla se ze země. Prohlédla si ještě jednou celou hrobku a smutně odešla.

„ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ," zaznělo z pokoje v jedné hospůdce v Amphypolis. Gabriella seděla vyděšená na posteli a otírala si z čela pot.

,,Co to bylo za podivný sen?" mluvila pro sebe a stále se třásla.

,,Xeno, proč se mi o tobě zdají takovéhle sny. Mají to být nějaká varování? Nebo je to jen z toho, že sem se s tvoji smrtí nesmířila? Mám z toho špatný pocit. Ale poslechnu tě. Ve snu jsi mi říkala ať zůstanu v Amphypolis ještě den. Jelikož jsem při toulkách světem s tebou zažila moc podivných věcí, poslechnu svůj sen. Zůstanu tu ještě jeden den," Gabriella si už ani neuvědomovala, jak často si sama se sebou povídá. Jakoby Xena nikdy neodešla a ona si povídala se svoji nejlepší přítelkyní tak, jako to vždy dělaly.

Gabriella vstala, opláchla si ve vandlíku obličej a vyšla k oknu. Pohlédla na noční město a na oblohu. V mysli ji neustále běžel děj jejího snu. Nemohla myslet na nic jiného.

…

„Gabriello, vstávej!" ozvalo se zpoza dveří.

„To jsi ty Vergilie?" zeptala se rozespale Gabriella.

,,Ano, jsem to já. Půjdeš se mnou na trhy?"

,,Půjdu, jen se obleču a upravím. Nemohu vyjít takhle mezi čkej na mě chvilku."

Po chvilce vyšla z pokoje a narazila na věrně čekajícího Vergilia.

,,Tak můžeme," řekla odhodlaně a vydala se po schodech dolů do hospůdky.

,,Jen si vezmu s sebou něco k snídani," řekla, přistoupila k baru a poručila si krajíc chleba a kus opečeného masa. Jídlo si pohodlně položila do ruky a začala ukusovat. V posledních dnech jídlu moc nedala a byla poměrně hladová.

„Dobrou chuť přeji," popřál ji Vergilius a vydali se na trhy.

Schylovalo se k poledni, když Gabriella a Vergilius stanuli na konci uličky na které z obou stran stály krámky. Gabriella v ruce svírala pár věcí, které si koupila na sebe a také nějaké jídlo. Vergilius nakoupil nějaké náčiní a koš na ovoce.

„Tak co Gabby, jak se dneska cítíš?" zeptal se Vergilius v domnění, že už je Gabrielle lépe.

,,No, dneska v noci se mi zdál podivný sen. Sama Xena mi v něm řekla, ať neodjíždím ráno z města a ať se zdržím alespoň ještě do druhého dne. Nevím co to mělo znamenat."

,,Já ano, Gabriello," řekl Vergilius a ukázal směrem k bráně města.

,, X….Xe..no?" vykoktala Gabriella, upustila jídlo i oblečení na zem a běžela ke své přítelkyni. Padla Xeně kolem krku a překvapením a štěstím se rozplakala.

,,Xeno, já myslela, že jsi mrtvá, že už tě nikdy neuvidím. Jak to že jsi tu? Já jsem tak ráda."

Xena se odtáhla od Gabrielly a ukázala před sebe. Gabriella se otočila a spatřila Celestu, bohyni smrti.

,,Zdravím tě , Gabriello. Řeknu ti jen jedno. Tvá láska a žal Xenu přivedly nazpět. Xena bojovala se smrtí jak to jen šlo. Slyšela tvé myšlenky a to ji dávalo sílu do dalšího boje.

Nechtěla se tě jen tak lehce vzdá všechny bohy, kteří na Olympu zbyli a nakonec i mě. Byla ochotna udělat pro návrat k tobě cokoliv. A když jsem ji řekla, že je způsob jak by se mohla vrátit tak souhlasila s mým postupem i za cenu ztráty paměti. Věřila, že ty ji ve vzpomínání pomůžeš," řekla Celesta a podívala se starostlivě do Gabrielliných očí.

,,Věřím, že ty to dokážeš. Věřila ti a stále ti věří i Xena. Přeji hodně štěstí," Gabriella vstřebávala informace, které ji Celesta předala a nakonec se zeptala:

,,Xena ztratila celou paměť? Ani na mě si nepamatuje?"

,,Proto ti říkám, nebudeš to mít jednoduché. Máš na to jen a pouze týden, aby si vzpomněla. Jinak její duše připadne opět nebi jako čistá a nevinná duše. Pokud nebude Xena zase osobností vrátí se opět do nebe," odpověděla bohyně a pohled plný naděje se setkal s Gabrieliným.

„Děkuji ti Celesto za informace. Udělám pro Xenu co budu moci."

,,Já vím, i Xena na tebe spoléhá," odpověděla a pomalu se začal její obraz vytrácet.

,,Sbohem a ještě jednou hodně štěstí," popřála Gabrielle než úplně zmizela.

,,No, tak začneme úplně od začátku. Ještě že mám schované svitky. Mám podle čeho Xenu opět učit jak být Xenou," Gabriella se opět otočila na svoji příelkyni a podala ji ruku.

,,Ahoj, jsem Gabriella. A ty jsi Xena.Těší mě,"

,,Já jsem Xena?" zeptala se Xena nevěřícně.

,,To nebude lehké," řekla si Gabriella pro sebe a pokývla na souhlas Xenině otázce.

,,Co takhle zajít do nějaké hospůdky a popovídat si?"

,, Jo klidně," souhlasila Xena a následovala Gabriellu do jedné z hospůdek. Vešly dovnitř, usedly si ke krbu a Gabriella začala s vyprávěním. Gabriella nemohla uvěřit, že její nejlepší přítelkyně sedí před ní, živá, dýchající. Ano, to co mělo následovat ji děsilo, ale prošla si už i děsivějšími situacemi. To, že překoná svůj strach a pomůže Xeně byla maličkost.

,,Xeno, já ti začnu vyprávět náš příběh, který je plný jak boje, smutku, radosti i ztrát a krásného přátelství. Mám k dispozici i svitky, které jsem psala, když jsem spolu cestovaly.

Chci abys mi kdyžtak pomohla. Pokud si na něco vzpomeneš, i když to nebude k tématu, hned mi to prosím řekni," uvedla Gabriella své vyprávění.

,,Jistě, povím ti,"odpověděla Xena, pohodlně se usadila a zaposlouchala se do prvního příběhu.

„První příběh se jmenuje Hříchy minulosti," začala Gabriella.

,,Ty, jako bojovnice s temnou minulostí, jsi projížděla krajem svého rodného Řecka. Projížděla jsi místy, kde jsi v dřívějších dobách bojovala a vzpomínala si na ty časy, kdy jsi bez váhání vybila celou vesnici. Nakonec jsi se rozhodla že změníš stranu zla za neválčení. Chtěla jsi se svým temným já skoncovat. Jenže v tu chvíli, kdy jsi to chtěla udělat, jsme se potkaly. Držely pár mých přítelkyň a mě v zajetí a ty jsi nás zachránila. Jelikož jsem viděla, jak bojuješ, chtěla jsem jít s tebou, chtěla jsem umět to co ty. Jenže ty jsi mi zakázala tě následovat. Já i přes tvůj zákaz, jsem utekla z domu a šla jsem v tvých stopách. A nakonec jsem se spolu vydaly na cestu, jako dvě přítelkyně,"

Xena seděla jako přilepená k židli a bedlivě poslouchala celý zajímavý příběh.

,,Vybavila jsi si něco?" zeptala se jen tak Gabriella, aby donutila Xenu alespoň trošku mluvit.

,,Ne, bohužel. Ale jedno vím určitě."

,,A co je to?" zeptala se zvědavě Gabby.

,,Bude to asi ještě dost dlouhé, že?" řekla Xena a zadívala se na Gabriellu. Ta dívka, která seděla naproti ní se ji líbila. Byla ji sympatická.

,,Ano to bude. A nejen dlouhé, ale i náročné," odpověděla Gabby a podívala se z okna.

Slunce právě zapadalo.

,,Měly by jsme si jít lehnout. Zítra nás čeká náročný den," řekla Gabriella a vstala ze židle.

,,Mám tady zamluvený pokoj, nahoře v patře. Je tam jedna velká postel. Tam se vyspíme obě," navrhla Xeně Gabriella přijatelný nocleh.

,,Dobře, Gabriello, už jdu za tebou."

Vyšly do patra a odbočily do levého křídla budovy. Gabriella otevřela dveře pokoje a nechala Xenu aby vešla jako první.

,,A jsme tu. Půjdu se umýt. Tady je vandlík s vodou a nějaké suché ručníky, do kterých se můžeš utřít," ukázala Xeně a šla si pro další vandl a vodou. Než se stačila vrátit, Xena už byla umytá a seděla na posteli. Četla si jeden ze svitků, který ležel na stole.

,,Tak když už jsi v tom čtení, tak bych ti ještě ráda něco předala," sehnula se k tašce a vytáhla kulatou lesklou věc.

,,Tohle je tvé, Xeno," a podala Xeně šakram. Doufala, že se ji paměť vrátí, ale po té, co Xena vzala chakram do ruky se nic nestalo.

,,Co je to?" zeptala se Xena a prohlížela si kulatou věc, která se krásně leskla. Lesk se ji odrážel v jejích pomněnkově modrých očích.

,,To je tvá zbraň, Xeno. je to chakram. Nikdo s ním neumí zacházet tak, jako ty. A než jsi zemřela, dala jsi mi ho, abych ho užívala já. Pak jsem zjistila, že jsi mi s ním předala zřejmě i tvou schopnost s ním bojovat," dořekla větu a sedla si vedle Xeny na postel.

,,Tak moc jsi mi chyběla. A teď když tu jsi, jsem šťastná, ale zároveň i nešťastná.

Mám strach, že ti paměť do toho ultimáta nevrátím a ty mi zase opustíš. Je to pro mě moc velké břemeno."

,,Neboj se, Gabriello, Celesta říkala, že jsi skvělá v tom co děláš a slíbila mi, že mi pomůžeš," odpověděla Xena a opět se zahleděla na záhadný chakram.

Gabriella si uvědomovala, že Xena zatím není ta Xena, kterou bývala. Je to jen slupka pro vědomí, které si nepamatuje samu sebe. Svoji niternou podstatu.

Pokud ji bude chtít vrátit paměť, bude ji muset vrátit i její zlou stránku, kterou se ji podařilo potlačit než zemřela. Cítila, že to není doopravdy lehký úkol a že tu vznikne určité riziko, že se Xena nestane tou Xenou, která bojovala po jejím boku za dobro, ale zlá Xena, která bude mít zájem akorát o kořist a moc.

,,Tak dobrou noc," řekla Xena a zalezla si pod deku.

,,Dobrou noc Xeno," odpověděla Gabriella a lehla si také.

Chvíli se dívala na strop a přemýšlela. Už zase byla se svoji přítelkyní.Začala uvažovat o tom, že vlastně není se svoji přítelkyní Xenou. Bude si na ni muset ještě chvíli počkat.

Ležela vedle ženy, která pro ni v životě moc znamenala, která v ní probudila to, kým se stalaza ta léta společného života. Věděla, že si ke Xeně teď nemůže dovolit nic osobnějšího.

Nemůže jí ani říct, jak ji má moc ráda. Nechtěla ji ovlivňovat svými pocity. Chtěla, aby si na city, které k ní cítila, vzpomněla sama. Zavřela oči a usnula v domnění, že Xena už také spí.

Ale mýlila se. Xena ležela převrácena na bok a dívala se z okna na noční oblohu a v ruce stále svírala chakram.

,,Kdo jsem?"ptala se sama sebe neustále.

,,Proč si nic nepamatuji? A kdo je vlastně tahle Gabriella? Já ji vůbec neznám. Nevím o ní vůbec nic. Ale cítím k ní náklonnost. Něco pro mě musela znamenat."

Pomalu se přetočila na druhý bok a zadívala se spící Gabrielle do obličeje.

,,Jsi tak hezká. A hodná. Snad se ti podaří mi vrátit všechny mé vzpomínky," zašeptala.

Paprsky už svítily do místnosti, když se Xena probudila.

Jemně se dotkla Gabrielliny tváře a tiše, aby ji nevylekala, ji začala budit.

,,Gabriello, vstávej.Už je ráno," šeptala Xena.

Gabriella se protáhla, otevřela oči, podívala se na Xenu a usmála se.

,,Jako vždy, první vzhůru, že? Dobré ráno," popřála přítelkyni.

,,Dobré ráno,"opětovala ji přání Xena.

„Alespoň něco si zřejmě pamatuji," dodala a usmála se.

„Máme hodně práce, tak se na to hned vrhneme," řekla Gabriella a vstala z postele.

Měla na sobě jen spodní prádlo. Začala se rozhlížet kolem sebe a hledala své oblečení, které včera někam položila. Zatímco se Gabriella snažila, zatím marně , najít své šaty, Xena seděla na posteli a po očku ji pozorovala. Pochvalovala v duchu její postavu, vypracované ruce, bříško, ji sympatická, nejen postavou, obličejem, ale také povahou.

Dalo by se říct, že ji zná tepřive jeden den a už věděla, že je to od samotného nitra hodný, nesobecký člověk.

,, Á, tady jsou," zavýskla si Gabriella, když pod křeslem našla své oblečení.

,,Co máme dnes v plánu?" zeptala se Xena.

,,Přemýšlela jsem, Xeno, jak ti co nejjednodušeji navrátit paměť. Myslím, že jsem přišla na skvělou metodu."

,,Na jakou?" zeptala se zvědavě Xena.

,,To uvidíš. Potřebuji k tomu větší prostor, než je tady v téhle místnosti."

Obě se oblékly, upravily a vydaly se do města na trhy, koupit si něco k snědku.

Ale než stačily dojít ke stánku s potravinami, strhla se na náměstí rvačka. Dva muži se nelítostně prali o peníze.

,,Xeno, zůstaň tady, já se pokusím zjistit o co tam jde," řekla Gabriella a odběhla na místo, kde se odehrávala pranice. Xena zůstala stát a pozorovala svoji přítelkyni, jak se snaží rozehnat oba muže. Poznala, že její přítelkyně nemá ráda souboje, meče, krev prolitou zbytečně. Ale náhle ucítila na svém rameni něčí dotek. Lekla se a hbitě se otočila.

,,Zdravím tě, Xeno, strýček Áres tě přišel navští té co jsem zjistil, že jsi se vrátila ze země mrtvých, jsem tě chtěl vidět. Má sestra Celesta, která tě sem přivedla, mi o všem řekla," vychrlil na Xenu Áres, bůh války.

,,Kdo jsi?"zeptala se s vážným výrazem Xena.

,,No táák, Xeno, to jsem já. Nedělej si ze mě srandu," snažil se Áres situaci zlehčit.

,,Nedělám, já tě neznám."

,,Ty jsi ztratila paměť?" zeptal se Áres s nadějí v hlase.

,, Ano, ztratila. Byla to podmínka mého návratu.´´ odpověděla Xena sebejistě.

,,Dobře, to je v pořádku. Když mě nepoznáváš teď, věř, že jsme kdysi byli přátelé," řekl Áres a v duchu si mnul ruce.

Dostal totiž skvělou příležitost, jak si získat Xenu na svou stranu. Potřeboval velitele pro svoji armádu. Dlouho se pokoušel dobýt území na jihu Řecka. Marně. Jeho armáda nebyla dostatečně úspěšná a neměla kvalitního vůdce. Náhle uslyšel řinčení mečů.

,,Gabriella," zašeptal si pro sebe.

„Co s ní? Ta mi Xenu jen tak lehce nepřenechá," přemýšlel v duchu. Mávl rukou a bojující Gabriella zmizela ze scény.

,,Co jsi to udělal? Jak si teď mám vzpomenout na to kdo jsem? Ona byla moje jediná naděje," začala Xena hájit svoji přítelkyni.

,,Neboj se Xeno, je na bezpečném místě a brzy tě za ní dovedu, pokud budeš chtít. Ale nejdříve si spolu promluvíme," snažil se Áres převést řeč na jiné téma.

,,Řekla jsi, že byla tvoji jedinou nadějí? Omyl. Mýlíš se. Já jsem pro tebe stejnou nadějí, jako ona. Možná ještě větší, než Gabriella. Mohu tě za krátkou dobu naučit všemu, co jsi tehdy uměla, co jsi věděla,co jsi cítila ke mně a k lidem," začal Áres 1. lekci Xenina učebního programu.

,,Já, že jsem k tobě něco cítila?" zeptala se vyplašeně Xena.

,,Ano, Xeno, ale zatím ti nebudu nic říkat, chci abys ty sama si vzpomně své city si vzpomeneš sama."

,,Ale já mám na vzpomínání pouze týden, teď už vlastně jen šest dní!" řekla nervozně Xena.

,,Neboj se, uvidíš, že ani ten celý týden potřebovat nebudeš," řekl Ares a vzal Xenu za ramena.

,,A co Gabriella?" zeptala se Xena starostlivě.

,,Brzy se s ní shledáš, je v bezpečí," odpověděl Áres.

,,Půjdeme?" zeptal se Xeny, která se dívala na místo, kde ji z očí zmizela Gabriella.

,,Ty jsi bůh?" zeptala se Xena.

,,Ano jsem, proč se ptáš?" položil Xeně zvědavě otázku a zadíval se ji do očí.

,,Jen jsem se chtěla ujistit, že bude opravdu v bezpečí a že ti mohu věřit. Teď už můžeme jít. Kam máme vlastně namířeno?" dodala Xena.

„Půjdeme tam, kde si snáze vzpomeneš, kým si byla a kdo jsi," mluvil v tajemných větách Ares. V duchu si mnul ruce, že nic netušící Xenu dostane tam, kam ji vždy chtěl dostat. Do čela jeho krvežíznivé armády. Ale jeho prvním plánem bylo, probudit v Xeně její temné já, které ho vždy tak silně přitahovalo. Aby znovu objevila vášeň a zápal bitev. Podal Xeně ruku a luskl prsty. V nepatrném okamžiku se přenesli na jedno z Areových bojišť. Bitva o území a peníze byla v plném proudu. Všude byl slyšet jen zvuk mečů a výkřiky vojáků se rozléhaly po okolí.

,,Tak co, Xeno, cítíš něco, když se díváš na souboj vojáků, na jiskry, které odlétávají od mečů, na oheň, který vše živé kolem nás spaluje, na tekoucí krev na hrotech mečů a na rozžhavené zemi? zeptal se Ares tak brilantně, jak to uměl jen on. Podíval se Xeně do očí a hledal jiskru, kterou viděl když Xenu poprvé v jejích průzračných modrých očích viděl pouze odraz ohně a jisker. Její výraz byl skoro apatický. Vzal ze země zakrvácený meč, který tam musel odhodit některý z vojáků a podal ho Xeně.

Ta ho vzala do rukou a začala si ho se zájmem prohlížet.

,,Copak si nepůjdeš vyzkoušet, jestli si nepamatuješ něco ze svého bojového umění?" pobízel Ares Xenu.

,,Byla jsem dobrá bojovnice?" zeptala se Xena a stále se dívala na meč.

,,Dobrá?"zeptal se Ares s ironií v hlase.

,,Ta nejlepší, co jsem kdy znal a co znám. Proto si myslím, že to máš v krvi. Jen se tomu musíš poddat, nesmíš se tomu bránit. Nech tomu volnou cestu," vzal svůj meč a začal jednoduchými bojovými kreacemi napadat Xenu v domnění, že se bude bránit. Nemýlil se. Xena podnikala ze začátku pouze obranné kroky, ale nakonec začala i útočit. Tak se mi to líbí, jen se tomu nebraň," řekl Xeně a snažil se vyhýbat Xeniným výpadům.

Mezitím, co se Ares pokoušel probudit v Xeně její vášeň pro bitvy, Gabriella se ocitla v temné kobce uzavřené železnými mřížemi s velkým kovovým zámkem připevněným na kovovou konstrukci. Na první pohled bylo zřejmé, že to byl kov velmi pevný, nejspíš Hefaistův kov. Snažila se mřížemi lomcovat v domnění, že zámek povolí, ale nic se nestalo.

,, Sakra," vykřikla Gabriella a přestala na chvíli lomcovat s mřížemi.

,,Co se stalo a kde jsem?" ptala se sama sebe.

,,Proč tu jsem a kdo mě sem poslal?" otázky stále přibývaly. Chytila se mříží a vyzdvihla se, aby alespoň trochu viděla ven a mohla zjistit kde se asi nachází.

Jelikož byly otvory v mříži velmi malé, neměla moc dobrý výhled. Jediné co zjistila, že se nedaleko nachází rozlehlejší mě se mříží a začala se rozhlížet kolem sebe. Nenašla nic a ani žádnou zbraň s sebou neměla.

,,Někdo byl velice pečlivý," pronesla a kývala hlavou.

Znovu se porozhlédla po kobce a hledala nějaké místo, kde by se dala vyhrabat nějaká díra. Gabriella se chtěla pokusit obejít mříž a dostat se na povrch jinou cestou. Začala rukama vyhrabávat hlínu, ale brzo narazila na kameny a kořeny dřevnatých keřů, kterých tu bylo jen pár, ale rostly na tom správném místě.

,,Ten co mě sem poslal, to měl asi dobře vymyšlené.To se mu musí nechat," říkala si Gabriella mezitím, co hloubila díru.

Za pár chvil měla od kamenů a kořenů rozbité ruce a prsty už necítila. Začalo zapadat slunce, na obloze se objevily červánky a zabarvily krajinu do červena. Žena stojící v tmavé prohlubni se dívala skrz mříž na nebe. Vzpomínala na Xenu.

Tahle komplikace ji brání splnit slib, kterým ji zavázala Xena Celestě. Stále ubíhal čas, který dostala na to, aby Xeně navrátila pamět. Tyhle chvíle měla Gabriella věnovat Xeně. Místo toho seděla v téhle kobce a snažila se dostat na povrch. Přemýšlela, kdo ji sem asi mohl poslat. Kdo ji takhle odstavil ze hry.

,,Ares!" vykřikla a uvědomila si , že on je asi jediný, kdo může téhle situace využít.

,,Musím něco podniknout. Nenechám tě v tom Xeno," podporovala se Gabriella.

Setmělo se a vzduch přestal vát příjemným teplým vánkem, ale vystřídal ho studený vítr.

Gabrielle začala být zima, byla unavená, ale spát nemohla.Během chvil, které prožívala v temném hrobu přemýšlela na Xenou, nad sebou, nad touhle na první pohled nedůležitou situací a nad tím, kde asi její přítelkyně je a co dělá.

,, Jestli je v tom zapletený Ares, nedej se Xeno, bojuj! Jsem s tebou," říkala polohlasně Gabriella a dívala se na měsíc. Doufala, že tenhle žhavý kotouč na obloze donese vzkaz ženě, které byl určený.Ale bohužel se tak nestalo. Vzkaz došel na špatnou adresu.

,,Ale, ale, copak to se to tu ještě nedozvím. Tak ty si přeješ, aby mi Xena vzdorovala? ozval se zvučný mužský hlas od nikud, ale Gabriella poznala ihned komu patří.

,,Áree! Zdravím tě, i když nejsem z vé návštěvy bůhvíjak nadšená.Co máš v plánu? Co si myslíš? Čeho tím dosáhneš?" začala Gabriella hájit samu sebe ale i svoji přítelkyni.

Věděla, že ať řekne cokoliv, Area to nezlomí.

Nezáleželo mu na ni, on viděl pouze válku, zábavu a Xenu. Pro tyhle věci byl ochoten udělat cokoliv.

,,Čeho dosáhnu? No něčeho, o co se už hodně dlouho snažím a kvůli tobě se mi to nevedlo.

Chci získat zpět Xenu, ale to už jsi si asi sama domyslela, že? Jsi chytrá Gabby, já tě nepodceňuji, ale musel jsem tě na chvíli odstavit ze hry. Omlouvám se za tohle ubytování," dodal Ares s ironií v hlase.

,,Potřebuji ještě tak.."zamyslel se.

,,Možná dva dny a bude má! Konečně!" řekl a sehnul se k mříži, aby viděl Gabrielle do tváře.

,,Strýček Ares na tebe byl doteď hodný, ale teď ne. Teď si půjdu tvrdě za svým, ať to stojí, co to stojí. Nenechám si vzít takovou skvělou šanci. Musím tě tu nechat, ale až přijde ten vhodný okamžik, propustím tě," dořekl větu a narovnal se. Chtěl odejít.

,,Aree!" vykřikla Gabriella, aby zastavila boha války v tom, co chtěl udělat.

,,Chci ti něco říct. Myslím, že Xena pro tebe udělala plno dobrých věcí. Ty pro ni také, to neříkám, ale myslím, že si tohle nezaslouží. Je to pro mne i pro tebe risk. Buď si vzpomene jen na tu temnou stránku a na mě zapomene. Tím ztratím tu nejcennější věc v životě.

,,Gab.." odhodlal se Ares vstoupit Gabrielle do řeči.

,,Nech mě mluvit," zastavila Area ještě dříve než stačil doříct celé její jméno.

,,Nebo si vzpomene na svoji světlou stránku a přijde mě mě najde. Takže si myslím, že máme oba co u Xeny převládne její temná stránka, nebude Xena úplná. Nemyslím si, že jsi úplně bez citů, i když jsi bůh vá Xenu miluješ, což už jsi několikrát dokázal, nech ji být. Pokud půjde s tebou bude to pouze poloviční Xena, ne taková jakou ji budeš chtí šťastná a ani ty ne. Pokud ji necháš jít, a dovolíš abych ji pomohla podle mých metod, uvidíš, že bude Xena opět taková jakou ji máme rádi," ukončila Gabriella svoji dojemnou řeč a po tvářích ji stékaly slzy.

,,Gabriello, jenže tady je problém, že já miluji Xeninu temnou stránku. Jsem bůh války a tomu se takové věci líbí. Je mi to líto, ale budeš mě muset omluvit. Mám důležité věci na práci. Pár dní to tu budeš muset vydržet," usmál se svým typickým ironickým úsměvem a zmizel dřív, než Gabriella stačila říct cokoliv na svoji obhajobu.

,,Sakra, ten je ale nevychovaný!" ulevila si, když opět zůstala sama.

TBC