Pokračování crossoveru z Sherlock BBC - Crossover Challenge. První kapitola je stejná jako tam, druh je pokračování...
Molly nejistě přešlápne na místě, než zazvoní na dveře draze vypadajícího domu ve čtvrti Belgravia. V podstatě hned jí otevře brunetka s lehce pohrdavým úsměvem.
„Dobrý večer," pozdraví ji Molly tichým hláskem, zatímco v rukách žmoulá okraj svojí neforemné bundy. „Já jdu za- za-"
„Za slečnou Adlerovou," doplní za ni brunetka ve dveřích.
„A- ano," přikývne Molly hned. „Ale jestli se to nehodí, tak já-"
„Ale kdepak," zarazí ji brunetka a otevře dveře o něco víc, než nejisté osůbce na prahu pokyne rukou, ať jde dál. „Slečna Adlerová vás ráda uvidí, pojďte prosím dál. Mé jméno je Kate, jsem její asistentka. Smím vám zatím nabídnout něco k pití? Čaj, kávu, vodu?"
„Ne, děkuji. Já- Děkuji, ale ne," povídá Molly nejistě, než se nechá odvést do jednoduše, ale elegantně, zařízeného salónku. Kate jí pokyne k jedné pohovce, a tak se na ni usadí a sedíc na samém okraji draze vypadajícího nábytku, čeká, až se objeví tajemná majitelka domu.
Kate se vydá po schodech vzhůru a do ložnice své zaměstnavatelky.
„Co myslíš, jak na tohle bude reagovat malá slečna Hooperová?" zeptá se Irene s posledním tahem rtěnky a pomalu se postaví. Každý její pohyb je stejně elegantní jako vše v tomto domě.
„Mě by to dostalo do kolen," prohodí Kate s pohledem zaměřeným na viditelné části Irenina těla pod černým krajkovým župánkem sotva do půli stehen.
„Tebe dostane do kolen cokoliv," řekne Irene chladně. „Na Molly chci zapůsobit. Zná se s Johnem Watsonem a John Watson je součástí toho spolku pozorovatelů, co nás neustále otravuje."
„Já myslela, že je pozvaná kvůli Sherlocku Holmesovi," diví se Kate.
„Sherlock je zlatíčko, ale nechce mě zabít," mávne Irene rukou. „Navíc o Sherlocka jsem se už postarala. Nebo snad nesleduješ večerní zprávy?" ušklíbne se Irene pobaveně, než projde kolem své asistentky a vydá se do přízemí.
Molly Hooperová pořád ve své zbytečně velké bundě a v nevýrazné sukni po kolena sedí na pohovce a nervózně točí prsty.
„Molly, jsem ráda, že jsi přišla," řekne Irene s úsměvem.
„Zdravím, Iren- Oh!" vyhrkne Molly překvapeně, když uvidí, co má nebo spíše nemá Irene na sobě.
„Vypadáš roztomile, když se červenáš," pousměje se Irene a přejde blíž ke své návštěvnici.
„Já jsem – ehm – já jsem nečekala, že nebudeš- že budeš – v županu?" dostane ze sebe Molly s pohledem zabořeným někam nalevo od slečny Adlerové.
„A já myslela, že jsou mé úmysly naprosto jasné, když jsem tě zvala k sobě," pousměje se Irene. Jemně chytne třemi prsty Molly za bradu a donutí ji se na ni podívat.
„Ptala ses na Johnovi přátele, tak jsem myslela, že – že chceš mluvit o Sherlockovi. Každý se o něj zajímá a John je jediný, s kým mluví, tak jsem myslela-"
„Ššš," zarazí ji Irene tiše a volnou rukou pohladí Molly po tváři. „Já se se Sherlockem Holmesem znám a tento muž už není můj problém."
„Tak proč ses-" nechápe Molly, ale Irene ji opět přeruší.
„Ptala jsem se na Johna a na ty jeho kamarády pozorovatele, ale ti nejsou důvod, proč jsi tady. Nerada mluvíš o sobě, tak jsem se ptala na ně."
„Na mně není nic zajímavého," zamumle Molly.
„Jestli nechceš mluvit o sobě, můžeme se zase bavit o Johnovi a jeho přátelích," povídá Irene s klidem a palcem přejede po Mollyině spodním rtu. „Bez ohledu na to, jak je John Watson nudný a nezajímavý, tak tohle zní zajímavě. I když ty jsi samozřejmě mnohem zajímavější."
„Oh," hlesne Molly, ale víc neříká.
„Proč si nesundáš ten kabát? Vypadá zbytečně velký a tady ho nepotřebuješ," pokračuje Irene.
„No, vlastně- Nosím ho právě proto, že je tak velký," povídá Molly, zatímco rozepíná zip. „Můžu pod ním nosit cokoliv chci a skryje spoustu věcí."
„Chceš přede mnou něco skrývat?" pousměje se Irene. „Protože já míním odhalit všechna tvá tajemství."
„John říkal, že budeš chtít," pousměje se Molly.
„Řekla's mu, o čem jsme se bavily?" diví se Irene.
„Viděl tě, tak se ptal, co jsi potřebovala," pokrčí Molly rameny a během řeči strčí jednu ruku do vnitřní kapsy bundy. „On se každý zajímal, co někdo jako ty, dělal v márnici, ale jenom John se ptal, protože- No-"
„Protože?" zajímá se Irene.
„Protože jsi přes pět set let stará upírka, kterou se marně snaží chytit," řekne Molly.
Irene překvapeně trhne rukou a pustí Mollyinu bradu. Ovšem víc už toho nestihne.
Molly jedním pohybem vytáhne zpod bundy zaostřený dřevěný kolík a vrazí ho Irene do hrudi.
Adlerová stačí jen vykřiknout, než se promění na hromádku popela a krajkového oblečení.
Molly se opráší a pokračuje dál do domu.
„Co tady děláte?" zeptá se Kate z nejvyššího schodu ostře, když se chce Molly vydat vzhůru do vyššího patra. „Kde je Irene?" pokračuje Kate dál.
„V prachu," odpoví jí Molly a zvedne do vzduchu svou podivnou zbraň.
„Co?!" štěkne Kate vztekle. Najednou se její obličej změní v hnusnou zvrásněnou masku, než Kate vycení překvapivě ostré zuby a rozběhne se ze schodů na Molly.
Mladá žena se jen zapře a zvedne kolík před sebe.
Jen dva rychlé pohyby a z asistentky Kate je také hromádka popela a prachu.
Molly si schová kolík zpět do kabátu a vyrazí pryč z domu, kde právě spáchala dvojnásobnou vraždu. Sotva je o dvě ulice dál, vytáhne z kapsy mobil a vytočí první rychlou předvolbu.
„Ahoj, Johne," pozdraví Molly s drobným úsměvem. „Práce je hotová, tak se chci zeptat, jestli máš něco v plánu."
„I po dvou upírkách máš tolik energie?" odpoví jí John pobaveně, ale hned zase zvážní. „Mám už v plánu něco se Sherlockem, takže– No, ozvu se ti ráno," zakončí John nejistě.
„Irene o něm mluvila. Prý se s ním zná, a že už Sherlock není její problém," vzpomene si Molly a zatváří se ustaraně. „Co když mu něco provedla?"
„Molly, neboj, já vím přesně, kde teď Sherlock je," zarazí ji John. „Vlastně je teď přímo přede mnou."
„Vážně?" zarazí se Molly překvapeně, ale pak se najednou zastaví a celá zrudne. „Já ti volám – a ty jsi– Já ti kazím rande! Božíčku! Já- já už končím!" povídá Molly překotně.
„To je dobrý, Molly. Uvidíme se ráno, jo?"
„Jo. Jistě. Ahoj," rozloučí se Molly, než se vydá domů.
„Ahoj," řekne John, než zavěsí a schová telefon zpět do kapsy.
A pak znovu sebere z kovového stolu, na kterém sedí, dřevěný kolík, který předtím držel. A pokračuje v čekání.
V márnici, kde teď je, je tma, až na tuto místnost, kde John Watson sedí na jednom stole a sleduje nehybné tělo bledého muže se skoro černými kudrnatými vlasy, který leží pod prostěradlem na stole vedle něj.
Dnes tohoto muže našla jeho domácí na podlaze, mrtvého a bez kapky krve v těle.
John věděl, že se Sherlock setkal s Irene Adlerovou, vždyť na ni taky skoro celý týden žárlil. Věděl také, že se mají opět setkat, ale nevaroval Sherlocka, že je Irene upírka; detektivní konzultant by mu stejně nevěřil, protože tyhle věci se vymykají jeho logice.
A teď je díky tomu Sherlock mrtvý a proměněný.
Každou chvíli se ale probudí, a pak bude jen na Johnovi, aby ho zastavil, než se ze Sherlocka stane ono monstrum, za které ho všichni mají.
Obyčejně by tohle byla práce pro přemožitelku, ale tohle je něco, co si chce John vyřídit sám, proto poslal Molly, ať vyřídí Irene a sám čeká tady. Irene je úkol, který měli splnit, Sherlock ne. Sherlock je jeho vina a jeho práce.
A proto teď čeká.