Aby bylo jasné, tohle nebyl můj nápad, jo? Tahle série byla oficiálně ukončena čtvrtou (tou předchozí) částí, ale ne. Takový konec se (skoro) nikomu (90% těch, co vyjádřili svůj názor) nelíbil. Že prý to chce pokračovaní. Tak jo, řekli jste si o to, lidičky. Poslední tři kapitoly. A jestli se vám nebudou líbit (i když budou) pište mi to do komentů a pamatujte, že si za vše můžete sami. (Aby bylo jasné, dělám na vás dlouhý nos a vyplazuju jazyk.)
Vstávání nikdy nepatřilo k Johnovým oblíbeným činnostem a dnešek není vyjímkou. Přesto se nějak vyhrabal z postele, umyl se a šel do práce. Původně měl v plánu i snídat, ale i kdyby měl náhodou čas, jako že ho neměl, tak neměl ani chuť cokoliv jíst.
Taxíky jako vždy nezastavovaly, když je potřeboval, a tak musel jít pěšky. Naštěstí klinika, kde pracuje, není moc daleko, takže je schopný tam dojít i o holi. Ačkoliv rozhodně ne včas. Ale to nebude poprvé. A jeho pacienti stejně nemají kam spěchat, stejně to jsou jen kašlající důchodci nebo děcka, co se chtějí ulít ze školy. Nic zajímavého.
Od konce války nic zajímavého.
Už tři roky plné nudy.
John byl tak zabraný do vlastních sebelítostivých myšlenek, že vrazil do jiného chodce.
„Sakra." zanadává John, kterého musel cizí muž chytit za ramena, aby nespadl. „Omlouvám se." řekne směrem k tmavému kabátu a modré šále a chce jít dál, ale muž ho stále drží za ramena.
„Dovolíte?" ohradí se John a pořádně se na chodce podívá. „Rád bych pokra-"
Slova Johnovi odumřou na rtech, když uvidí bledou tvář s výraznými lícními kostmi a chumlem zvlněných černých vlasů.
„S- Sherlocku?" dostane ze sebe doktor nevěřícně.
„Ahoj, Johne." řekne vysoký muž tiše a konečně pustí ramena svého společníka. Ovšem ani jeden se nemá k tomu, aby pokračoval ve své cestě. Jen na sebe hledí a mlčí.
„Vypadáš – dobře." promluví John nakonec. Dle jeho názoru vypadá Sherlock líp než dobře. Vypadá kurevsky úžasně.
„Já-" začne Sherlock váhavě, ale větu nedokončí. Místo toho zvolí jinou.
„Co tady děláš?"
Johnovi chvíli trvá, než mu dojde, jaká je odpověď na tenhle dotaz.
„Jdu do práce." řekne doktor a pevněji v ruce sevře svou hůl. „Vlastně už mám dost zpoždění, takže bych měl jít, ať o ni nepříjdu." dodá rozhodnějším tónem.
„Jistě." hlesne Sherlock a uhne pohledem i Johnovi z cesty.
Watson je pokývne hlavou a vyrazí dál, ale neujde ani dva tři kroky, když ho Sherlock zastaví voláním i rukou na paži.
„Johne, počkej!" vyhrkne Holmes a donutí svého bývalého přítele, aby se otočil.
John jen stojí a mlčky se na něj dívá.
„Já – chtěl bych se zeptat, jestli bys po práci nezašel – někam. Třeba na jídlo k Angelovi."
John se při zmínce jejich oblíbené restaurace krátce zamračí, ale jinak nic neříká. Nechává Sherlocka pokračovat.
„Já- Rád bych věděl, jak se máš a tak." zakončí Sherlock svou nejistou řeč.
„A to si nedokážeš vydedukovat?" zeptá se John skoro bez zájmu. Skoro.
„Tys nikdy nešel zdedukovat." zahučí Sherlock neochotně. „A já bych to raději slyšel od tebe. Přišel bys?" zeptá se Holmes a prosebně na Johna hledí.
Watson si jen povzdechne. Bůh ho pak může proklínat, jak chce, ale on nikdy nedokázal říct tomudle chlapovi ne.
„V sedm bych tam mohl být." odpoví nakonec a nejistě přešlápne z nohy na nohu.
„Vážně?" hlesne Sherlock překvapeně, jako by nevěřil tomu, že by John mohl souhlasit. „Tak dobrá. Já – budu tam."
„Dobře." přikývne John krátce hlavou. „Já už musím jít. Uvidíme se večer."
„Jo- Večer." hlesne Sherlock, ale to už se John otáčí a pokračuje v cestě.
Teď už jde do práce opravdu pozdě, ale nemůže se o to starat méně než v tuto chvíli.
Potkal Sherlocka. Doopravdy potkal Sherlocka. Neviděl ho, ani o něm neslyšel od toho fiaska v léčebně, kdy ho Sherlock doslova vykopl s tím, že se o Johna nezajímá, a že ho už nikdy nechce vidět. Už to jsou tři roky.
A teď na něj najednou doslova narazí na ulici a Sherlock ho zve na večeři. Navíc do jejich restaurace. Angelo byl vždycky jejich restaurace.
John si myslel, že je to nějaký Sherlockův trik, ale Holmes se na něj díval stejným způsobem jako tehdy, když byl poprvé na léčení drogové závislosti. Jako by nevěřil, že Johna doopravdy vidí, a že John rovnou neutíká pryč. Bože, jak se mu stýská po těch časech, jenže ty už jsou dávno pryč.
Ale třeba by mohli- Třeba by to mohli zkusit znovu. Třeba ještě mají naději to dát dohomady. Prosím, ať je to pravda a ne jen zbožné přání.
Příchod na kliniku Johnovi odvede myšlenky jinam. Čekárna je dávno plná a jeho kolegyně na směně Sarah Sawyerová není právě nadšená z toho, že přišel pozdě. Nezbývá, než odsunout Sherlocka stranou a začít pracovat.
Což se ovšem snadněji řekne, než udělá.
- - o - -
Směna Johnovi skončila v šest, takže má doktor ještě dost času na to, aby zašel nakoupit a domů. Naštěstí Tesco, byt i Angelo jsou od sebe jen zhruba dvě tři ulice.
John nemá peněz nazbyt, a tak mu nakupování nikdy netrvá dlouho. Prochází mezi regály a uvažuje nad rychle se blížící večeří se Sherlockem, když se z míst, kde je kasa, ozve křik a zvuk rozbité sklenice.
John na chvíli zaváhá, ale pak se jde podívat, co se děje.