A/N: Tak jsem si řekla, že je načase napsat taky něco ke hře Star Wars: Knights of the Old Republic. Ta hra je prostě úžasná, osobně už si skoro koušu nehty při čekání, kdy mi konečně přijde druhý díl, který jsem si objednávala. Už aby to konečně bylo, nebo si ukoušu ruce až k loktům! Jinak - plánuju posílat jednu kapitolku tohohle týdně (už mám další čtyři kapitoly v záloze, takže moje Múza se nebude muset strhat, hehe) a hrubý plán má 30 kapitol, takže jsem zvědavá, jestli to vůbec bude někdo číst.

Prohlášení: Nemám nic kromě svých KotOR CDček. Ách jo...

Říkejte mi Alrin Dell.

Radši ani nebudu říkat, ze kterého sektoru galaxie pocházím - je to mimořádně ospalá díra. Když o tom ale tak přemýšlím, říkám si, že na tom vlastně není nic špatného - jsem z planety Deralie. Předtím byla dostatečně daleko od Mandalorských válek, ale teď, když je po Darth Revanovi, zasahují Sithské války i do našeho koutu galaxie. A tak, ve svých dvaadvaceti letech jsem se rozhodla, že je na čase, abych nějak zužitkovala svoje znalosti obsahující pokládání a zneškodňování výbušnin, široký záběr jazyků, znalosti počítačů a skrytého pohybu. No jo, holt jsem byla pilná studentka vyhlášené školy na své planetě a rodiče na mě mohli být opravdu pyšní. Byla jsem špičková špionka a průzkumnice a byla jsem na to taky setsakra hrdá.

Po přihlášení se jako dobrovolnice jsem nějakou dobu trávila tím, že mě pořád někam překládali, což mi teda ze začátku docela dost vadilo - člověk si konečně našel pár přátel, se kterými mohl trávit čas mimo službu a bác! - hned ho přeložili na další loď. Teď, když už jsem zase na jiné lodi, na Endar Spire, začínám chápat, proč to tak bylo. Republika zatím dost prohrává, až na pár menších vítězství jsou spíš pořád jen vysoké ztráty a vysoký počet proher. Naděláš si přátele na své lodi? Dobře - ale v nynějším tempu prohraných bitev o ně nejspíš zase velice rychle přijdeš, což ti určitě moc nepřidá na bojové morálce. Tohle věčné přehazování rekrutů, jakkoliv frustrující to bylo, přece jenom mělo nějaké výsledky. A tak se člověk skoro přestal snažit najít si přátele. Nevím, jak to dělám, ale ať se objevím kdekoliv, vždycky za mnou přišel někdo i třeba úplně neznámý a začal si se mnou povídat. Všechny tyhle lidi na mě něco lákalo; nevím, co to bylo.

Jak jsme tak pluli vesmírem, střídali směny a makali jak fretky, pomalu jsme se blížili k jednomu obydlenému světu, myslím, že Shyloh ho nazýval 'Taris'. V lodním počítači jsem se dočetla, že je to svět okupovaný Sithy, a že hlavní město světa zabírá skoro celou planetu - a pokrývá jí jedním mrakorapem za druhým. Trochu se mi z vidiny tolika mrakodrapů zatočila hlava - přece jenom, z Deralie člověk není na tolik techniky zvyklý.

Měla jsem akorát po směně, když jsem se skoro dopotácela do své kajuty. Všichni jsme teď jeli přesčas, abychom byli co nejrychleji z dosahu planety, když v tom se to stalo - Sithové nás objevili a zaútočili. Řeknu vám, není nic příjemného, když vás otřes způsobený zásahem sithského děla shodí z postele. Zatímco jsem se hrabala z podlahy, vrazil do mojí kajuty Trask. Rychle jsem na sebe naházela oblečení, zatímco mi Trask - otočen ke mně zády, aby mi poskytl trochu soukromí - vysvětloval, co se děje. Náhle se z našich komunikátorů ozval naléhavý hlas: "Všichni rychle na můstek - za každou cenu musíme ochránit Bastilu!" Trask se celý napjal a ohlédl se ke mně. Rychle jsem si k pasu připnula generátor maskovacího pole, pouzdra s blastery, popadla vlastoručně vyrobený prototyp vylepšené vibročepele a rychle jsme vyrazili na můstek.

Cestou jsme potkali několik Sithů, o které jsme se rychle postarali - jaké ale bylo naše překvapení, když jsme dorazili na liduprázdný můstek. Trask naštěstí na rozdíl ode mne neztratil duchapřítomnost a rychle nás nasměroval k únikovým modulům. Rychle jsem posbírala několik granátů, co měli padlí na sobě, něco mi totiž říkalo, že je budeme potřebovat. Pak se ale stalo něco, co ani jeden z nás nečekal; před námi se otevřely dveře a za nimi stál temný Jedi. Fyzicky jsem cítila zlo, jež z něj vyzařovalo. Trask mě odstrčil směrem ke dveřím na pravobok, kde se nacházel dok únikových modulů. "Utíkej - zdržím ho!" Rozběhl se směrem k Sithovi a dveře se za ním zavřely. Zkoušela jsem je otevřít, vyrazit... cokoliv, hlavně aby Trask nebojoval sám. Nešlo to.

Byla jsem vyděšená. Člověk obvykle bývá vyděšený, když mu jde o život a on prchá ze všech sil. Pak se znovu ozval hlas z komunikátoru. "Hej, sleduji tě na systémech podpory života. Kromě mě jsi poslední žijící člen posádky. Koukej sebou mrsknout, není moc času. Bastilin modul už odletěl, jakmile Sithové zjistí, že je pryč, tak vyhodí celou loď do povětří." Rychle jsem nahodila svůj maskovací opasek. Sice jsem musela trochu zpomalit, ale i tak už jsem měla aspoň malou výhodu překvapení. Hlas z komunikátoru se ozval ještě jednou, aby mi řekl o celé hlídce Sithů v místnosti mezi mnou a hangárem únikových modulů. Přes počítač jsem tam přetížila vedení. Důsledek mé práce vypadal děsivě, ale pak už jsem byla v doku. U ovládací konzole stál chlapík v oranžové kožené bundě - už jsem ho viděla na prvním nástupu posádky - i když v jiném oděvu, ale moc jsem mu nevěnovala pozornost, protože jsem z nového prostředí byla úplný jelen, akorát parohy kdyby mi narostly, pak by byl dojem úplný. Bez nějakých skrupulí mě popadl a skoro mě hodil do záchranného modulu, skočil za mnou a odpálil nás z lodi.

Oknem jsem se dívala na Endar Spire. Jednu chvíli to vypadalo, jako by se celá loď nafoukla a... vybouchla v záplavě barev. Otočila jsem se na druhou stranu, k planetě, jež se stále zvětšovala. Vnější plášť modulu začal planout jako padající hvězda. Pak už následoval pouze tvrdý náraz a záplava bolesti, jíž ukončila pouze černota bezvědomí.