A/N: Tenhle příběh je docela dost starý, sepsala jsem ho pro soutěž na fantasy planet .cz /lotr v roce 2003, a teď teprve jsem se konečně dostala k tomu, ho upravit do podoby mému dnešnímu já více přijatelné (chápejte...upravila jsem odstavce a tak, do samotného děje jsem nezasahovala), a taky se konečně dostala k tomu ho nějak uploadovat.

Je to ucelený příběh, nemá pokračování, a je takový, jaký je. Vypotila jsem nad ním půl roku života, a krve, a sepisovala jsem ho v době pro mě docela problematické - a podle toho to taky vypadá. Je to moje dítě, jeden z mých nejdelších (a dospaných) příběhů, a jsem na něj hrdá.

Je to velmi Legolasocentrické (i když můj šálek čaje je spíš Boromir, ale měl smůlu, byl mrtvý!), a mnohem více se držím filmů než knížek (ale to bylo způsobeno blížící se premiérou ROTK), ale nečekejte žádné strašlivé ****** a ******, nebo ****** a ****** :) Omlouvám se, to u mně nenajdete.

Spíš hromadu hrdinsky vzletných řečí :) Přece jen, Panu Tolkienovi by se to moc nelíbilo :)

A pokud jste se proousali až sem, vězte, že budu ráda, když si to přečtete a okomentujete ( třeba o délce kapitol - je to aktuální délka kapitol ve wordu - a mně to problémy nedělá, číst to... ale ráda to upravím, pokud budete chtít).


Prolog



Ve dnech, kdy skončilo Jaro Ardy a byla vybudována sídla Valar, usedla Yavanna na zelený pahorek Corollairë a začala zpívat překrásnou píseň, která svou melodií uchvátila všechny Valar. Píseň byla tak nádherná, že Nieně vyhrkly slzy a ona plakala celou dobu. Z jejích slz a Yavannina zpěvu vyrašily dva štíhlé proutky, které při písni rostly a sílily.

Tak procitly dva Valinorské stromy: stříbrný Telperion a zlatý Laurelin. Valar milovali světlo těchto stromů a nejvíc pak Varda, Paní Hvězd. Milovala jejich světlo natolik, že střádala stříbrnou rosu a zlatý déšť do velkých kádí a schraňovala je pro obraz nových hvězd, které chtěla utvořit.

Valar žili po dlouhé věky blaženě ve světle stromů a zapomínali na tmu, která vládne ve Středozemi, a na Melkora, který ve své pevnosti kazil vše, co mu přišlo pod ruku.

Avšak Yavanna nezapomínala. Rmoutila se pro své dílo, které nikdo neviděl; a stejně jako ona se trápila i Varda. Přála si, aby někdo spatřil její hvězdy, jenže ty byly moc slabé a vzdálené. Nakonec se rozhodla stvořit hvězdy větší a jasnější, hvězdy prozářené rosou Telperionu; a doufala, že dílo dokončí ještě dříve, než procitnou dlouho očekávaní Prvorození.

Rozvěsila po obloze mnoho překrásných souhvězdí: Motýla Wilwarina, Bojovníka Menelmacara, Orla Soronúmë a naposled i Srp Valacirku jako výzvu pro Melkora.

A bylo to také to první, co spatřili Ilúvatarovi Prvorození, kteří procitli u jezera Cuiviénenu. Mlčky vzhlédli k obloze a dlouho tak stáli a sledovali to překrásné světlo, které jim navěky uvízlo v očích.

Jako první mezi nimi procitli Ingwë, Finwë a Elwë, silní, odvážní a hrdí králové, a s nimi také tři královny: Tinrômen, nejstarší ze tří sester; zlatovlasá dívka s alabastrovou pletí a jasně modrýma očima zářícíma stříbrným svitem, Morwen, s vlasy černějšími než noc a hlubokýma tmavýma očima, a nakonec Altáriel; nejmladší ze sester, která byla obdařena stříbrnou aureolou vlasů a veselýma zelenýma očima.

Tyto tři sestry byly nejsličnější z celého elfího rodu a každá z nich byla obdařena jinými schopnostmi: Tinrômen se naučila ovládat magii slov a písní, Morwen byla nadána schopností vizí budoucnosti a Altáriel zas uměla mluvit se vším, co vzešlo z Yavanniných rukou. Všechny sestry milovaly světlo hvězd, ale postupem času se Morwen před tímto světlem začala ukrývat. Mnohem častěji teď nahlížela do budoucnosti a opájela se obrazem Melkorovým, kterého začala uctívat. Proto se její mysl pokřivila a srdce zčernalo.

Když pak Valar Temného zajali a spoutali, truchlila pro něj Morwen tolik, že se ukryla a dlouhou dobu po ní nebylo ani památky. Její sestry si myslely, že je ztracena, a proto se pro ni rmoutily. Morwenin žal se však brzy změnil v nenávist a ona začala splétat temný plán, jak Melkora osvobodit. Velice se jí hodil příjezd Oromëho. Když pak slyšela, že s ním mají odejít do Valinoru, byla první, které se snažila rozehnat nedůvěru svých druhů. Vyzvala Ingwëho, Finwëho a Elwëho, aby putovali s Oromëm za Stromy, a když viděla jejich nejistotu, sama se nabídla, že půjde. Její sestry se k ní přidaly a nakonec se stalo, že za světlem Stromů jich putovalo šest: tři elfí králové a spolu s nimi i jejich královny.

Tinrômen a Altáriel byly světlem Stromů okouzlené a ihned si získaly přízeň Vardy a Yavanny. Morwen ale zůstala stát stranou a netrpělivě se rozhlížela. Když ji Varda vyzvala, aby šla blíž, odmítla a získala si tak její nedůvěru. Paní hvězd ji po zbytek jejich pobývání ve Valinoru sledovala a varovala před ní Tinrômen. Ta od té doby svou sestru bedlivě sledovala a pomalu v ní vzrůstalo podezření.

Když se pak Prvorození na Morwenin popud rozhodli vydat se vstříc světlu, zeptala se jí Tinrômen, proč se tolik obávala světla Stromů a teď za ním chvátá. Morwen neodpověděla. Vycítila, že nadešel čas, kdy se musí své sestry zbavit.

Rozdělili se tedy na tři zářící zástupy: Vpředu kráčeli Ingwë a Tinrômen spolu se svým lidem, který je nazýván Vanyar; za nimi Finwë s Morwen v čele Noldor; a nakonec Elwë, který však do Valinoru nikdy nedošel a jeho místo zaujal jeho mladší bratr Olwë, který se stal manželem Altáriel a pánem Teleri.

Tinrômen se, ač jej velmi milovala, se svým mužem těžko rozloučila a vrátila se k Morwen, aby se k ní připojila. Stále doufala, že ji napraví, ale Morwenina mysl se už příliš pokřivila a síly, které jí Valar dali, už dávno nesloužily Dobru, ale přiživovaly Melkorovy síly v dalekém zajetí. A tak se stalo, že jednoho dne Morwen svou sestru zabila a ukryla její tělo mezi kameny, aby ji nikdo nenašel. Sama však nikdy nevstoupila do Valinoru neboť věděla, že její zrada by byla odhalena. Odešla tedy od svého lidu a její místo po boku Finwëho zaujala Míriel Serinde, která se stala jeho ženou a novou královnou Noldor. Ve vyhnanství Morwen dlouho očekávala návrat svého pána, kterému hodlala stanout po boku a pomáhat mu ve všem, neboť její srdce už zažehl temný plamen a ona se Temnému začala podobat tak, jako jiní zkažení duchové.

Mezitím Varda marně hledala Tinrômen po celém Valinoru a když ji nikde neviděla vrátila se do Středozemě, kde našla její tělo ukryté v kamení. Rozlícená a zarmoucená odnesla ji k Mandosovi a jeho ženě Vairë a prosila je, aby Tinrômen vrátili život. Mandos s tím nesouhlasil, ale jeho žena, která sama měla dar vidění řekla, že se Tinrômen jednoho dne vrátí a navždy zbaví Ardu Zla, které Morwen představuje. Pak jí nakonec bude dovoleno vrátit se do Valinoru a usednout po boku svého muže. To vše se však stane až za nesčetné věky, proto poradila Vardě ukrýt Tinrômenino tělo na obloze jako vzdor Morwen.

Varda ji uposlechla a vložila Tinrômenino tělo do souhvězdí Wilwarin a mlčela o sudbě, kterou vyslechla, neboť nikomu z Valar není dovoleno měnit Osud, který byl předem napsán.

Morwen se stala Melkorovou nejvěrnější služebnicí a se svými zlými skutky se stávala temnější a zkaženější. Ztratila svou bývalou krásu, kterou obětovala pro větší moc a změnila se k nepoznání. Zapřela své jméno stejně jako původ a začala si říkat Černokněžnice.

Po Melkorově pádu se stala Sauronovou nejvěrnější následovatelkou a jedinou, která nad ním bděla, když ztratil většinu své moci. Pak zmizela ve víru dějin, které ji pohltili tak, jako všechny, kteří sloužili Zlu.

Kronika Valinoru